„…a co vy teda jako vlastně děláte?“ Občas mi až slina ukápne, když slyším tuhle otázku – a obzvlášť když je to zas a znovu od těch samých lidí, znovu a znovu tváří v tvář těm samým výzvám zastat se našich bližních a prosazovat právo a spravedlnost a milovat milosrdenství. Ne, že bych měla něco proti monotónnosti, žvýkat den za dnem trávu je žvýkat den za dnem trávu je žvýkat den za dnem trávu je žvýkat den za dnem trávu, ale opravdu je to trochu dost monotónní a já toho začínám mít plné uši, zvlášť když to jaksi vypadá, že dotyční jedinci ani tak nechtějí slyšet odpovědi, jako spíš hledají výmluvy pro svou nečinnost. Ale v pořádku, žijeme ve světě (mimo jiné) mluvících zvířat https://antiteze.cz/2018/07/31/dopis-z-finkenwalde-19-o-debate-s-asfaltem-a-tygrech-visicich-za-ocas/), a tak se dá očekávat, že se tu někde potulují i zlobři a trollové.

Než ale předám slovo: „A co vy teda jako vlastně děláte“ je otázka, kterou vy křesťané potřebujete jednou provždy vypustit ze slamníku. Proč? Protože já sama jsem strávila život okusováním trávy a občasným nošením Bilíka, jak já jsem mu říkávala, než mu několik celkem zásadních centimetrů železa zkazilo trávení (Joz 12:22). A přece, váš apoštol Petr mě uvádí jako vzor konfrontace hříchu, která „zabránila [hříšníkovu] šílenství“ (2. Pt 2:15-16). A náš společný Stvořitel svým následovníkům řekli o farizejích: „Na stolci Mojžíšově usedli učitelé Zákona a farizeové. Proto udělejte a zachovávejte všechno, co by vám řekli, avšak podle jejich skutků nečiňte; neboť mluví, ale nečiní“ (Mt 23:2-3). Že to hýknu jinak, to, co je závazné, to, co má autoritu, je Boží Slovo samotné a pravdy, které z něj vycházejí, ať je říká kdokoliv – i kdyby sám byl třeba nastokrát směřující do věčného salámu. Otázkou není „Co děláte vy?“ ani „Kam chodíte do stáje?“ (nebo jak těm nedělním barákům říkáte) – ale „Co říká Písmo?“ Ten, kdo má na své straně Písmo, má na své straně Boha – a je ve většině, i kdyby proti němu stáli sebevyhřebelcovanější paňácové, kteří neděli co neděli kropí svá stádečka ředěným mlékem. Svět totiž není demokracie, ale království, kterému vládne železnou holí Syn Boží sedící po Otcově pravici, ale… to je na jindy. ÍzÁtÍmÁhojÁ.

…tolik sestra Bileámova oslice.
Co se obsahu týče, souhlasím s ní, ač já sám bych asi nebyl tak ostrý (řekl bych „vyšňoření“ místo „vyhřebelcovaní“).
Samozřejmě, nemůžeme od tažného zvířete očekávat, že bude vyrovnané, zdvořilé a taktní nebo že vezme v potaz, že část lidí se ptá i s dobrými, čistými úmysly ve snaze lépe sloužit Kristu – právě takoví tvoří řadu z nás (a jistě drtivou většinu z vás). A díky Bohu za to.
Každopádně, stejně jako paní Bileámovou mne fascinuje (v tom špatném slova smyslu) ta druhá strana – jmenovitě to, když křesťané tváří v tvář biblickým argumentům a videům a grafikám, které jim na sociálních sítích předkládají jejich Bohem stanovené povinnosti a standardy, ze svého místa pod nohama lidí zdvihají oblaka námitek jako „No, a co děláte vy,“ nebo „To se mi zdá nějaké divné,“ jako by si naprosto neuvědomovali, k jakému náboženství se hlásí.

Zkusme jedno malé podobenství: „Mojžíši, a co jako děláš ty? Doteď jsi jen pásl ovce…“
Moment, slyšíte? Ano, není pochyb. Severní vítr je krutý, počítej lásko má s tím, k nohám ti dám hromadu námitek na téma:
„Nesrovnávej se s Mojžíšem, k tobě nemluvil Bůh z keře…“
Ne, ale mám Jeho mnohem jistější Slovo (2. Pt 1:16-21) a mám jako vyslanec zastupovat Mojžíšova Pána (2. Kor 5:20; Žd 3:5-6).

Nebo zkusme jiné: „Pavle, co si jako myslíš? Neznáš srdce těch lidí, však jsi v Kolossách vůbec nebyl…“
…tam stopy jsou vlčí, tam zbytečně budeš mi psát…
„Ale ty nejsi apoštol Pavel…“
Ne, ale mám ho následovat tak, jak on následoval Krista (1. Kor 11:2) – a Boží standardy toho, co je svaté, spravedlivé a dobré (Ř 7:12) se nemění.

…mohli bychom pokračovat, ale protože bych se rád dostal k odpovědi pro ty, kdo svou otázku myslí vážně, a ne jen jako kličku, pojďme dál.

Jelikož jsme už Xkrát byli obviněni, že nepřestáváme mluvit o sirotkovi a vdově a imigrantovi a praktické pomoci potřebným a právu a spravedlnosti, něco (asi lenost) mi říká, že si protentokrát směle odpustím obhajobu toho, že dobré skutky neodmyslitelně a neoddělitelně patří k jádru křesťanské víry a k samotné definici zbožnosti (https://antiteze.cz/2017/10/11/krik-do-tmy-13-beda-vam-kdo-pecete-buchty-na-nedele-a-jezdite-na-english-campy/; https://antiteze.cz/2017/08/17/pet-principu-abolicionismu/; https://antiteze.cz/2017/08/17/nenavidi-buh-nase-uctivani/).

Nesmíme však v tomto světle zapomenout, že křesťané nejsou pro nic za nic označováni jako lid knihy (a že Cyril a Metoděj proto nepřestávají plakat: https://antiteze.cz/2018/07/10/krik-do-tmy-37-slzy-cyrila-a-metodeje/). Naše víra je vírou psaného (Božího) Slova. Bůh nás plně vystrojuje ke každému dobrému skutku skrze psané Slovo (2. Tim 3:16-17). Není náhoda, že psaní a překládání kratších dokumentů či celých knih byly od prvopočátku nástrojem budování Božího lidu i šíření Božích pravd napříč národy a kontinenty.
Uvědomujeme si vůbec, že značnou část našich svatých Písem tvoří osobní korespondence a zápis toho, co Bohem povolaní muži promlouvali a v psané formě předávali (nejen) svému národu?
Momentálně není čas, abychom si vypisovali, jak křesťanství přispělo k rozvoji komunikačních technologií a jak zásadně je dokázalo využít k šíření Kristova Království, a proto jen tři příklady:
1) Bůh způsobil, aby Římané postavili systém bezpečných cest, a tak se evangelium rozšířilo po celém impériu a mezi sbory probíhala čilá korespondence a šíření ručních opisů nového Božího zjevení.
2) Bůh dal Evropě knihtisk, a tak se Evropou začaly šířit dostupné Bible a svět proměňující teologické spisy, které navždy změnily tok dějin.
3) Bůh nám dal sociální sítě, a tak posíláme fotky svého oběda. #SuperDen #GrilovaneKure #Pozehani #Kamosky #SkoncilaJsemNaJIPce #Salmonella

Jinými slovy – proroci a apoštolové kázali na ulicích a nárožích a veřejných místech, aneb tam, kde byli lidé. A dnes stále ještě určitě má kázání na ulici své místo, tak jako zasévání Boží pravdy do kultury okolo skrze letáky, dropkarty a další způsoby.
Ale se stávajícími trendy, kdy jsou monitory a wifi a sluchátka a sociální sítě stále všudypřítomnější (jak se na bohy moderního humanistického pantheonu patří), ulice a nároží a veřejná místa budou více a více na internetu. Proto je využití informačních technologií a sociálních médií naprosto klíčové – výhledově mnohem důležitější, než kázat někde na kampusu (ne, že by to tu někdo dělal) nebo dělat „osvětové semináře“ v nedělních (anti-)sociálních klubech s křížem na vývěsní tabuli.
Možná tahle realita nechutná radikálním egům, ale naším cílem ve službě Kristu nemá být radikalita (měřená tím, jak mám propocené tričko), ale věrnost (měřená Božím Slovem) a znamenitost naší práce (Ko 3:23) – jejichž cílem nesmí být nic menšího než učedničení národů (Mt 28:18-20). Právě to musí udávat rozsah a priority a metodiku naší práce.
Se vší úctou, když uvážím dobu, kterou by mi trvalo osedlat oslici, abych mohl dojet na kafíčko a a buchtičku a semínáříček s hrstkou lidičků, a srovnám ji s těmi pár desítkami vteřin, kdy mohu stejné sdělení nahrát na internet a pár kliknutími předat desetitisícům lidí, bylo by nanejvýš netaktické, neefektivní a jednoduše namajákšplouchavé sedlat oslici. A je nejvyšší čas, abychom si tuto realitu uvědomili. Pohané ji totiž dobře znají. Už dlouho.
(…čímž nijak nezlehčuji společenství Božího lidu. Společenství Božího lidu by mělo být těžké minimálně jako zahradní gril a zpívání žalmů a několik lahví vína: https://antiteze.cz/2018/07/03/dopis-z-finkenwalde-17-zbozna-zena-pije-pivo/; https://antiteze.cz/2018/07/17/dopis-z-finkenwalde-18-hlinene-modly-a-hutne-omacky/ Mimo jiné i to z něj má dělat město na hoře, kterému budou pohané závidět: https://antiteze.cz/2018/02/13/831/)
A… taková smutná poznámka, která v kontextu následovníků a dědiců Atanáše a Bacha a Lewise a Kalvína a Cranacha a Bosche a Zahradníčka a Akvinského a Caravaggia zní trochu absurdně: To, že nemáme být přátelé světa (Jk 4:4), neznamená, že nebudeme nikde k nalezení a že se nám z šuntovosti a vyprázdněné klišovitosti toho, co na internet pouštíme, zrudnou i brambory za ušima a špína za nehty.

A že tohle naše skotačení za ušatým kopytníkem vezmu zpátky na začátek: Takže, co my teda jako vlastně děláme? Nebo, jak se někteří ptají, co my teda jako abolicionisté děláme?

Jdeme za Kristem. Nebudujeme si „svoji službu“, nesnažíme se „udělat si vlastní tým“ – naším cílem není nic většího ani menšího než biblické usilování o spravedlnost ve všech oblastech života (https://antiteze.cz/2017/12/30/dopis-z-finkenwalde-04-cesta-spravedlnosti/).
Když říkáme, že jsme abolicionisté, říkáme to jen proto, že „slovo ‚křesťan‘ dnes už neznamená prakticky nic. Neříká nic o postojích, světonázoru, chování, prioritách… dokonce už ani o tom, jak se daný člověk staví k zabíjení malých dětí. Kdyby kříž označoval to, co označovat má… kdyby Církev žila tak, jak od ní Bůh požaduje, nepotřebovali bychom si říkat abolicionisté – prostě bychom se nazvali křesťany“ (https://antiteze.cz/2017/08/17/pet-principu-abolicionismu/).
Říkáme tím, že nejsme pro-life (https://antiteze.cz/2017/08/17/proc-jako-krestan-nejsem-pro-life/), že kompromisy tváří v tvář hříchu nejsou řešením, ale jen dalším satanským zlem (https://antiteze.cz/2018/06/21/dopis-z-finkenwalde-16-nepohnuti-pro-zivot/).
Něco si ale ujasněme: „Tohle není o potratech. Tohle je o satanském světonázoru společnosti okolo a o ignorantsky zbabělé apatii Církve, která tyto věci dovolí. A tam, kde se vraždí nenarozené děti, je tahle skutečnost o to zjevnější“ (https://antiteze.cz/2017/10/11/krik-do-tmy-10-tohle-neni-o-potratech/). Masakrování našich nenarozených bližních je jen jedním z projevů českého dominantního náboženství státem podporovaného Sekulárního Satanismu, kterému pořád většina křesťanů odevzdává své děti na indoktrinaci a pak se diví, proč jejich ratolesti pochodují životem se světonázorem SSáků (https://antiteze.cz/2018/04/14/krik-do-tmy-30-krestanstvi-jako-standard-ci-norma-je-pryc/).

Když tedy mluvíme o potratech, je to proto, že jsou největším zlem okolo nás – a proto, že jestli křesťanům ani tváří v tvář něčemu tak jasnému a extrémnímu, jako je masakrování dětí, nedojde, že Boží zákon se vztahuje na všechny lidi bez výjimky, a že nemají právo dělat kompromisy, nemáme se o čem bavit. Tedy… krom toho, že se potřebují odvrátit od svého hříchu k poslušné víře v Pána Ježíše Krista.

Abolicionismus není sadička aktivitek pro vyvolenou hrstku. Je jen konkretizujícím pojmenováním pro některé faktory každodenního křesťanství, které bere vážně to, co nám Písmo říká o zbožnosti (Jk 1:27), poznání Boha (Jer 22:3, 15-16), uctívání (Iz 1:10-17), zákonu (Mt 5:16-20), životních prioritách (Mt 23:23) a o tom, co Bůh chce, abychom dělali (Mi 6:8).

Takže co děláme? Nic zvláštního.

Činíme pokání z nevěry své, nevěry Církve kolem nás a nevěry předchozích generací. Milujeme a vedeme své manželky a v úctě se podřizujeme svým manželům. Konfrontujeme humanistickou kulturu smrti okolo nás, na internetu i v ulicích pravdou Kristova kralování. Podporujeme adopce a sirotčince a křesťanské školy a věrné lékaře. Voláme Církev, ať přestane vykrmovat své srdce v den porážky, ať se odvrátí od své apatie a bezpáteřních kompromisů. Vychováváme své děti jako křesťany. Nenávidíme rasismus a xenofobii. Studujeme, jak bořit a nahrazovat modlářství humanismu alternativou křesťanského města na hoře v každé jedné oblasti života. Modlíme se žalmy – včetně Žalmů 5, 10, 58 nebo 136. Slavíme ve svátostech smlouvu s naším Bohem. Boříme rozumování a každou povýšenost, která se pozvedá proti poznání Boha. Hodujeme a zpíváme a radujeme se z našeho jistého vítězství.

Prostě žijeme jako křesťané.

Čiňte pokání s námi.

Podpořte nás