Co mají společného Santa, chutná úprava růžičkové kapusty, neutralita, „nejsem rasista, ale…“, „naše státní škola je jiná“ a reklamy „Podívejte se, neuvěříte vlastním očím, shodila 20 kilo za tři a půl minuty“? Odpověď: Všechno jsou to mýty, které nemají nic společného s realitou. A, upřímně, nejblíž k realitě z nich má Santa, protože jeho kořeny lze vysledovat ke Svatému Mikuláši z Myry (L.P. cca 280-352), který, podle nedoložených zdrojů, na ekumenickém koncilu vyjádřil svou životní filozofii takto: „Jsem tu, abych rozdával dárky dětem a mlátil heretiky. A právě mi došly dárky.“ Zbytek příběhu může dovyprávět popírač Kristova božství Areios, jen co mu trochu odpuchne oko. My na to teď nemáme čas. Takže, k věci.

Neutralita je mýtus. Abraham Kuyper tuto pravdu vyjádřil slovy: „V celém vesmíru neexistuje čtvereční centimetr, nad kterým by Kristus, svrchovaný nade vším, nevyhlašoval: ‚Je můj!‘“ Amen, amen, ozývá se s z předních řad. Zbytek si hraje s mobilem, protože si myslí, že je nevidím. Řeknu to ještě jednou: neutralita je mýtus. Tři slova, která si stojí za to zapamatovat. Ale… zkusme teď něco netradičního, něco, co se už moc nenosí. Zkusme jít hlouběji. Zkusme se vrátit do doby před, třeba, sto lety, kdy se čekalo, že než se člověk bude vyjadřovat v internetových diskuzích, přečte si na dané téma knihu nebo dvě, že obšťastní svůj intelekt něčím vydatnějším, než jsou patnáctivteřinové klipy a hesla, která nezaberou víc než 140 twitterových znaků. Já vím, zní to bláznivě.

Biblický světonázor je to jediné, co odráží realitu našeho prožívání. A, ano, vím, že se tu dost možná budeme muset zastavit, protože „světonázor“ rozhodně není něco, s čím bych se já za 13 let studia na státních školách setkal. Nevím. Třeba jsem zrovna chyběl. Tak nebo tak, světonázor je soubor předpokládaných pravd, podle kterého vykládáme a posuzujeme všechno, s čím se setkáváme. Každý má světonázor, něco, co předpokládá. A to, co předpokládá, ho vede v tom, čemu věří a jak se dívá na svět. Světonázor je něco, čemu nelze uniknout, každý nějaký má, každý o světě nějak přemýšlí (i když třeba jen velmi málo). A světonázory proti sobě válčí – každý chce, aby jeho nejvyšší autorita vyhrála, aby se jeho pohled na svět a jádro jeho uvažování ukázaly jako pravdivé. Proto se ateisté vztekají a debatují a debatují a vztekají: chtějí, aby všichni věděli a uznali, že na jejich pohledu, že na ničem nezáleží, záleží.

Bible sama, celá Bible a jedině Bible je standardem pravdy: Ježíš, Bůh v těle, jasně prohlásil, že Boží „Slovo je pravda“ (J 17:17), což znamená, že vše, co s ním nesouhlasí, je lež. Prosté, milý Watsone. A, potažení z dýmky, také to znamená, že pravdivost Božího Slova není možné ověřovat z nějakého vnějšího zdroje – tím bychom tento vnější zdroj dosadili do role nejvyšší autority, říkali bychom tím, že je důležitější a autoritativnější než Boží Slovo. „Mám nejrychlejší auto na světě. A dokážu ti to tak, že ho teď tady před tebou budu patnáct metrů tlačit…“

Takže, ještě jednou, biblický světonázor je to jediné, co odráží realitu našeho prožívání. Jinými slovy, pokud člověk nezačne s Trojjediným Bohem, který se zjevil v Bibli, nemá žádný logický, racionální, vědecký nebo morálně ospravedlnitelný důvod věřit čemukoliv. Jakmile člověk opustí tento pevný základ veškeré pravdy a poznání, nezbude mu nic než absurdita a temnota. Když nezačneš s Bohem a Jeho Slovem, když místo toho uctíváš Velkého Buma (anglicky „Big Bang“) a jeho náhodné evoluční legrácky, nejsi nic jiného než bipedální pytel protoplazmy, v jehož horní části probíhá náhodné chemické říhání. Gratuluju. Jestli jsme prostě vyvinutý rybniční šlem, jestli na rodinných fotografiích poznáváš starší generace podle toho, že ještě mají šupiny, tvůj mozek prostě náhodně zvrací darwinisticky, zatímco můj biblicky, a tak se nemáme o čem bavit, protože nic z toho není objektivní, nic z toho není blíže pravdě, nic z toho nemá žádný obsah, smysl, pravidla či hodnotu. …což, jak sám dobře víš, není svět, ve kterém bys žil nebo dokázal žít, ale k tomu se dostaneme později.

Oproti tomu výchozím předpokladem biblického světonázoru je, že konečným standardem pravdy je Boží Slovo. To znamená, že ať přemýšlíme o čemkoliv, ať už o sexu, drogách, rokenrolu, práci, výchově dětí, imigrační politice, světových náboženstvích, toleranci nebo soukromém vlastnictví, přicházíme a musíme přicházet s optikou Božího Slova, ne názorů a mouder lidí, i kdyby se jim okolo jména rozsypala celá písmenková polévka. Protože Mgr, PhD, ThD, PDF, DOC, EXE, SSSR ani ČSSD nemohou nic změnit na skutečnosti, že zákony logiky, smysluplnou etiku, uniformitu přírody nebo tak abstraktní koncepty, jako je výraz „abstraktní koncepty“, můžeme nějak pobrat a používat jen v případě, že začneme s Biblí. (Neříkám, že ateisté s nimi neoperují – říkám, že jejich světonázor jim neposkytuje základ, na kterém by to mohli dělat.)

A teď se konečně dostáváme k mýtu neutrality. Bůh je Stvořitelem naprosto všeho, z Něho a skrze Něho a pro Něho jsou všechny věci (Ř 11:36), proto má vztah naprosto ke všemu. On sám je referenčním bodem všeho, v celém vesmíru neexistuje čtvereční centimetr, nad kterým by Kristus, svrchovaný nade vším, nevyhlašoval: „Je můj!“
Proto ve 2. listu Korintským 10:4-5 čteme, že „boříme rozumování a každou povýšenost, která se pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Krista.“ Duchovní boj, do kterého nás Kristus, ukřižovaný a vzkříšený Syn Boží, posílá, je boj o každou myšlenku, podřizování každé jedné myšlenky Jemu, složení každého nejposlednějšího nepřítele pod Jeho nohy (1. Kor 15:24-26), a to skrze skutky praktické lásky a konfrontaci světa Boží pravdou. Jak řekl jeden z velkých Božích darů církvi, Greg Bahnsen: „Svět není neutrální a ani ty bys neměl být. Pán Ježíš tě nepovolal do své služby, abys byl tajným agentem Jeho Království, abys předstíral, že jsi neutrální, abys byl vůči všemu otevřený. Ve všem musí být tvým základem bázeň před Hospodinem. Neutralita je mýtus.“

Král králů tuto pravdu sám zdůrazňuje: „Kdo není se Mnou, je proti Mně, a kdo neshromažďuje se Mnou, rozptyluje“ (L 11:23). Lev z Judy nám ukazuje, že zná jen dvě skupiny lidí: ty, kdo jsou s Ním, a ty, kdo jsou proti Němu. Tým Ježíš nebo tým Satan. Boží lid nebo ďáblův lid, děti Boží nebo děti hněvu (Ef 2:1-7). Není tu žádná šedá zóna. Ježíš hovoří jasně. Neutralita je mýtus. Není to o těch, kteří „mají vztah s Pánem Ježíšem,“ a „těch, kteří ho nemají“ – každý má vztah vůči Kristu: buď vztah milující poddanosti nebo vztah vzpoury, nenávisti a rebelie (J 3:36, 19-20).

A proto se „Boží hněv zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří v nepravosti potlačují pravdu, protože to, co lze o Bohu poznat, je jim zřejmé; Bůh jim to zjevil. Jeho věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o Jeho díle, takže jsou bez výmluvy. Ačkoli poznali Boha, neoslavili Ho jako Boha ani Mu neprojevili vděčnost, nýbrž upadli ve svých myšlenkách do marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale stali se blázny“ (Ř 1:18-22). Bůh se obecným způsobem zjevil skrze stvoření a svědomí, a jedinečně se zjevil skrze Písmo a Krista (a protože Bůh není schizofrenik, Jeho obecné zjevení plně souhlasí se zjevením zvláštním, viz Ž 19). Každý člověk ví, že Bůh existuje – a ví nejen o Jeho existenci, zná i spravedlivé a svaté požadavky Jeho dokonalého zákona, má je napsané na svém svědomí (Ř 2:14), a tohle všechno se mermomocí snaží potlačit.
Každý o Bohu ví, a to ne proto, že by trávil večery na Googlu a přebíral se diskuzními skupinami, ale proto, že Bůh se zjevil každému jednomu člověku, bez výjimky. Zákony logiky existují, protože jsou odrazem Božího uceleného uvažování. Morálka a etika, vědomí dobra a zla, existují proto, že Bůh je spravedlivý a Jeho zákon je dokonalým standardem dobra a zla. Každý jeden člověk ví o Bohu a nedokáže před tím poznáním utéct, ač se snaží sebevíc – nikdo z nás není schopný přemýšlet mimo rámec objektivity, morálky, pravdy, logiky, uniformity – a tak jsou všichni před Bohem bez výmluvy. Neutralita je mýtus. Každý, ať žebrák nebo prezident, je buď s Kristem nebo proti Kristu, buď se pravdě o Něm podřizuje, nebo ji pateticky a marně odmítá. Neexistuje žádný neutrální prostor. Nikdo na téhle modré kouli (pro zájemce placce) není neutrální. Šedá zóna neexistuje. Neutralita je mýtus. Jsme buď s Kristem nebo proti Němu. Žádná jiná možnost není. A ano, opakuju to proto, že tahle pravda je něčím, co musí prostoupit veškeré naše myšlení. Každou jednu myšlenku. Neutralita je mýtus.

Zkusím to zestručnit. Neutralita je mýtus. Nashle.

…dobře, ne zas až tak zestručnit. Protože Bůh vše stvořil a udržuje to svým Slovem (J 1:1-3; Žd 1:3), je dokonale svrchovaným Stvořitelem (Ef 1:11; Da 4:32; Ž 115:3, atd), a to znamená, že všichni lidé mají povinnost Mu sloužit, uctívat Ho a spoléhat se na Něj. Ať už jde o jednotlivce, rodiny, církev nebo stát, všichni se bezpodmínečně musí podřídit Jeho autoritě, a právě v tom dojít plnosti svobody a radosti (J 10:10, 15:10-11). To znamená, že se ve všem, v každé jedné myšlence, slovu, postoji, názoru i skutku, musí podřizovat Jeho zákonům a nařízením (Mt 5:17-19; Mt 28:18-20; J 14:15), a, ano, to včetně těch starozákonních – právě o nich Bůh prohlašuje, že jsou svaté, spravedlivé a dobré (a vše ostatní je tedy nesvaté, nespravedlivé a zlé, Ř 7:12). Právě (vírou v Krista a Božím Duchem uschopněná) poslušnost či (hříchem a ďáblem směřovaná) neposlušnost vůči těmto smluvním závazkům, které jednotlivci, rodiny, církev i stát mají vůči svému Stvořiteli, vedou k odpovídajícím Božím požehnáním… nebo k soudům (Ž 119:1-2; 112:5-7; Dt 30:15-16; Ž 119:28, 165, 175; Př 13:6; L 6:46-48; Př 14:34; Ef 6:1-3; Ga 6:7; Mt 6:33; Dt 7:12-15; 11:13-15; 28:1-14; 30:15, 19; Lev 26:3-12).

Neutralita je mýtus. Jak už jsme viděli, vše na této planetě je ve vztahu vůči Bohu, takže to, že někdo říká, že v Boha nevěří (áno, bystřejší nahlédnou o dva odstavce výše), ani v nejmenším neznamená, že nemá povinnost se Mu podřídit. Kdyby to tak bylo, nebylo by třeba Spasitele – stačilo by nevěřit v Boha a člověk by nehřešil, a tak si zasloužil věčný život před Boží tváří. Písmo nám ale říká něco dost jiného (J 3:18). Lidé žijí buď ve vzpouře vůči Bohu nebo v usmíření s Ním skrze Krista, jsou buď s Kristem nebo proti Kristu. Neutralita je mýtus. Pojďme se teď velmi stručně podívat, co to znamená v praxi.

Ať už se v kultuře okolo nás děje cokoliv, je to odrazem nějakého standardu, nějakého etického přesvědčení, které vychází z náboženských předpokladů. Lidské srdce je továrnou na modly, člověk vždy bude něco uctívat… buď pravého Boha nebo své výmysly a falešná božstva, ať už je to Alláh, Šiva, Národ nebo Velký Bum (Ř 1:23). „Kultura je náboženství projevující se navenek“ (Henry Van Til).

Náboženstvím, které je dnes v kurzu, které trenduje na Twitteru a tak všelijak, je sekulární humanismus. Pojďme se tomuhle, ehm, krasavci, podívat na zoubek.

„Potrat je podle křesťanství vražda. My ale nemůžeme dávat přednost hodnotám konkrétního náboženství. Musíme být neutrální.“
…skočil jsi na to, křesťane?
Pamatuj, neutralita je mýtus.
Tam, kde je Bůh odmítán, Ho nahrazuje něco jiného. Co je to v případě sekularismu? Falešný bůh Totalitní Stát, mezi přáteli nazývaný Totáč. „Totáč se o tebe postará, Totáč tě ochrání… dej Totáčovi svůj desátek. Nebo spíš půlčičku. A jestli mu ji nedáš, pošle na tebe svého poskoka Exekutora.“ A… čistě pro pořádek, Bůh nazývá to, kdy Egypťanům nepatřila jejich vlastní půda, a museli odvádět 20 % faraonovi, otroctvím (Gen 47:19-26). Nás se takové daňové otroctví samozřejmě vůbec netýká, protože my žijeme ve svobodné zemi. Říkali to ve škole. …ale to jsme odbočili.
Tam, kde nevládne dobrý, dokonalý, svatý a spravedlivý Boží zákon svobody (Ř 7:12; Jk 2:12), bude vždycky zlá, nesvatá, nespravedlivá tyranie. Žádná třetí možnost neexistuje. Neutralita je mýtus.

„Ale no tak, není přece možné uzákoňovat morálku.“
Naopak, není možné uzákonit nic jiného než morálku. Zákon je totiž ze své samé podstaty morální. Zákon říká „Tohle je špatně, tohle je dobře, tohle je cena toho, když je něco špatně.“ Zákon je kodifikovaná morálka. A morálka je projev náboženských hodnot. Otázka není, jestli se uzákoní morálka, ale jaká morálka se uzákoní. Otázka není, jestli bude zákon morální, ale čí morálku bude odrážet. Otázka není, jestli bude etické principy udávat nějaké božstvo, ale jaké božstvo je bude udávat. Otázka není, jestli bude národ ctít boha, ale jakého boha bude ctít. Bude to bůh socialismu, fašismu, islámu… nebo Bible? Neutralita je mýtus.

„To je trochu přehnaná rétorika…“
Takhle, když má člověk své zadní čtvrtky v pohodlí a v teple, se to může zdát. Ale tam, kde se opuštění islámu trestá smrtí, už je to tak nějak… aktuálnější.
Tam, kde Totáč bere děti rodičům, protože je odmítají posílat do státních převýchovných táborů (přezdívaných „školy“), dostává tahle skutečnost trochu živější barvy.
Co to, že Totáč svým božským dekretem zlegalizoval krádež, to, že za svou práci nebudeme dostávat nic, co by mělo nějakou hodnotu, ale jakési ničím nepodložené, legrační papírky?
Že si klidně bude definovat manželství jako muž, žena, žena, žena a německý ovčák?
Co situace, kdy poté, co si Totáč vybere své celopaly a desátky, svobodné matky a starší páry mají co dělat, aby vůbec zaplatily nájem?
Jak se nám daří milovat bližního v těchto oblastech? A… co fakt, že když se rozhlédneš okolo sebe, na každé tři děti, které vidíš, připadá minimálně jedno, které bylo s blahosklonným úsměvem Totáče zavražděno ještě v lůně matky?
Není den, kdy by český internet nepřetékal xenofobními splašky na téma islámu, džihádu, a jánevímčeho… Co těch 60 obětí, jejichž krev každý den stéká z oltáře džihádu „sexuální svobody“ a pohodlí?

„Vůbec nezníš jako milující…“
Podle jakého standardu? Podle toho, že ti z mých slov není teplíčko okolo žaludku? Kdo udává tvůj standard lásky? Jsou to slova „Vždyť přikázání ‚nebudeš cizoložit, nebudeš vraždit, nebudeš krást, nebudeš žádat,‘ a je-li ještě nějaké jiné přikázání, jsou shrnuta v tomto slovu: ‚Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.‘ Láska bližnímu nepůsobí nic zlého. Naplněním Zákona je tedy láska“ (Ř 13:9-10)? Nebo „A to je ta láska: abychom chodili podle Jeho přikázání“ (2. J 1:6)? Nebo, a tohle nepíšu jako kopanec, je tvým standardem nějaké nebiblické ňuňuňuňu?

„Ale no tak… přece… tyhle věci nejsou až tak důležité.“
„…vy všichni, mezi kterými jsem procházel a hlásal Boží království, již nespatříte mou tvář. Proto vám dnešního dne dosvědčuji, že jsem čistý od krve všech lidí, neboť jsem nic nezamlčel a oznámil jsem vám celou vůli Boží“ (Sk 20:25-27).
„Když řeknu o ničemovi: Jistě zemřeš, a ty bys mu nepředal výstrahu a nepromluvil, abys ničemu varoval před jeho ničemnou cestou, abys mu daroval život; onen ničema zemře kvůli své zvrácenosti; jeho krev však vyhledám z tvé ruky. Ale pokud ty bys ničemu varoval a ten ničema by se neodvrátil od své ničemnosti a od své cesty, on pro svou zvrácenost zemře, zatímco ty jsi vysvobodil svou duši“ (Ezk 3:18-19).
„Neboť je čas, aby soud začal od domu Božího. Tedy jestliže nejprve od nás, jaký bude konec těch, kteří jsou neposlušni Božího evangelia?“ (1. Pt 4:17)
To jsou slova, ze kterých by nám měla mrznout krev v žilách. Už jsme viděli, že Boží vůle se týká naprosto všeho, že Bůh autoritativně a závazně promlouvá do každé jedné oblasti života. Pokud to Církev nedělá, pokud se v každé jedné oblasti života nestaví na skálu Božího Slova a nehlásá Kristova svrchovaná, královská práva a autoritu (a především, jestli podle nich nežije), znamená to, že nemiluje svého bližního jako sebe sama a má na rukou krev. A ta krev od ní bude vyžádána. Soud začíná od domu Božího. Nemůžeme si dovolit mlčet.

My všichni jsme teologové. A všichni žijeme, abychom sloužili nějakému bohu. A když tím bohem není Trojjediný Bůh Písma, je jím něco jiného – Ego, Zisk, Rum, Totáč, Alláh, Environmentalismus, PlayStation, Nacionalismus… vždycky bude někdo, kdo nám bude udávat morálku, etiku, priority a hodnoty, kdo bude našemu životu dodávat smysl.
Ale Ježíš jasně řekl, že není možné sloužit dvěma pánům; buď budeme jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se k jednomu upneme a druhým pohrdneme (Mt 6:24).

A proto vás chci vyzvat, bratři a sestry, čiňte pokání, čiňte ho se mnou. Každý jeden z nás potřebuje činit pokání z toho, že naše srdce je obojaké. Potřebujeme činit pokání v každé oblasti života, kde byť i jen přemýšlíme, jako by nad ní Kristus nebyl svrchovaným Pánem. Potřebujeme činit pokání, že jsme věřili lži, že lidé a instituce a zákony mohou být neutrální. Potřebujeme činit pokání tam, kde jsme z Kristových autoritativních příkazů udělali „dobré rady“ a „doporučení“.

Kristus je Pán. Proto je neutralita mýtus. A právě proto k Němu musíme jít, volat k Němu, ať se smiluje nad naší zemí i nad námi, ať nám odpustí a dá nám odvracet se od hříchu falešné neutrality víc a víc. Potřebujeme jít k trůnu milosti, ne na základě špinavých hadrů našich pochybných zásluh, ale jedině na základě Kristovy prolité krve, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost ku pomoci v pravý čas… a pak potřebujeme jít do světa tam venku, kázat evangelium Kristova království, bořit rozumování a každou povýšenost, která se pozvedá proti poznání Boha, uvádět do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Krista, a milovat naše bližní jako sebe sama. Obnova začíná v našem srdci, ale nesmí tam skončit. Neutralita je mýtus.
Kéž nám Bůh dá milost k pokání.

Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého, Amen.

Podpořte nás