„Všechny vaše stoly jsou plné hnusných zvratků, není čistého místa. Koho budete vyučovat poznání a koho naučíte rozumět zprávě?“ (Iz 28:8-9). Přesně tak si připadám, když pročítám imigrační debaty celé řady křesťanů. A nejraději bych z nich sám emigroval. Někam hodně daleko. Je děsivé, s jakou nonšalantní lehkostí se xenofobie, rasismus, šovinismus a nenávist přemalovávají za cosi pozitivního a, nedej Bože, křesťanského… ale ani limetka a brčko z kbelíku zvratků neudělají mojito. Můžete to zkoušet, jak dlouho chcete, můžete se při tom ohánět bezobsažnými „tradičními hodnotami“ a „českou identitou“… ale tohle neklapne.

Chci ale být fér. Uvědomuji si, že ne každého pohání nenávist. Že existuje určité procento křesťanů, kteří jednoduše neví. A třeba kvůli tomu prostě, ač neradi a mimoděk, přejímají názory těch, kdo na Facebooku a v osobních konverzacích používají víc KAPSLOCKŮ A VIKŘIŇČÍKŮ (!!!!!!!) a vlastenecky (od slova „necky“) špatného pravopisu. Nikdy je nikdo neučil dívat se na každou jednu oblast světa s vědomím, že neutralita je mýtus, že buď sloužíme Kristu nebo ďáblu, že musíme poddávat každou jednu myšlenku v každé jedné oblasti života Kristu jako Pánu (2. Kor 10:4-5), a to i co se imigrace týká. Co to ale znamená prakticky?

Asi nikdo, kdo by se alespoň na pikosekundu nazval křesťanem, nepopírá (pokud zrovna není na piku), že dvě největší přikázání „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí,“ a „Miluj svého bližního jako sebe samého,“ jsou závazná a je třeba se jim podřídit. Dobrá, takže, kromě těch, kdo právě utekli z místnosti, protože je honí rozzuřený jednorožec, tedy máme pevný, společný základ. Povinností každého člověka je milovat Boha a milovat bližního jako sebe samého. „Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci“ (Mt 22:36-40). Pojďme se tedy stručně podívat na (zdaleka ne vyčerpávající) výběr z toho, co Zákon a Proroci říkají o imigraci, abychom věděli, co znamená milovat Boha a bližního…

1) „Nebudeš utiskovat příchozího ani ho nebudeš utlačovat, neboť jste byli příchozími v egyptské zemi. Žádnou vdovu ani sirotka nebudete utlačovat. Jestliže bys ho přece utlačoval, takže by ke Mně úpěnlivě volal, jistě vyslyším jeho volání, vzplanu hněvem a pobiji vás mečem, takže se vaše ženy stanou vdovami a vaši synové sirotky.“
(Ex 22:20-23)
=> Utlačovat a omezovat přistěhovalce je cestou k vlastní smrti.

2) „Nebudeš utlačovat příchozího. Vy rozumíte duši příchozího, neboť jste byli příchozími v egyptské zemi. Šest dní budeš konat své dílo, a sedmého dne přestaneš, aby odpočinul tvůj býk i tvůj osel. Oddechne si i syn tvé otrokyně a příchozí.“
(Ex 23:9, 12)
=> Přistěhovalec je někdo, s kým máme povinnost soucítit, bránit jeho práva a dopřát mu tam, kde jsme, spočinutí.

3) „Svou vinici nepaběrkuj a spadlé bobule své vinice nesbírej. Nech je pro chudého a příchozího. Já Hospodin jsem váš Bůh.“
(Lev 19:10)
=> Bůh přikazuje, abychom v tom, jak nám žehná (což platí, i pokud nejsme zemědělci), pamatovali na chudé a příchozí, tedy přistěhovalce, a neomezovali je v práci, aby se o sebe mohli postarat. Jedná se o úkol jednotlivců, ne o něco, co by prosazoval (nebo vůbec směl prosazovat) a nařizoval (nebo vůbec směl nařizovat) stát. Péče o bližní je úkolem jednotlivců, rodin a církve, ne státu (Ř 13:1-4).

4) „Když bude s tebou ve tvé zemi pobývat příchozí, neutiskujte ho. Příchozí, který s vámi pobývá jako cizinec, na tom bude jako domorodec mezi vámi. Miluj ho jako sebe, protože jste byli příchozími v egyptské zemi. Já Hospodin jsem váš Bůh.“
(Lev 19:33-34)
=> Bůh zdůrazňuje druhé největší přikázání právě v případě přistěhovalce. Zároveň jasně říká, že příchozí nesmí být jakkoliv utlačován, má naprosto stejná práva a povinnosti jako domorodec.

5) „Úrodu z odpočinku země budete mít za pokrm – ty, tvůj otrok, tvá otrokyně, tvůj najatý dělník i příchozí, který u tebe pobývá jako cizinec, tvůj dobytek i zvěř, která je v tvé zemi, bude mít k jídlu všechnu její úrodu.“
(Lev 25:6-7)
=> Přistěhovalec má stejné právo na požehnání a plody země, které Bůh dává. Opět, co se práv týče, je si roven s obyvateli země, kam přišel.

6) „Tři města ustanovíte na druhé straně Jordánu a tři města ustanovíte v kenaanské zemi; to budou útočištná města. Pro syny Izraele, pro hosta i pro příchozího mezi nimi bude těchto šest měst útočištěm, aby tam mohl utéct každý, kdo nedopatřením zabil člověka.“
(Num 35:14-15)
=> I pro přistěhovalce platí presumpce neviny, pokud on sám jako jednotlivec není usvědčen dvěma nebo třemi svědky ze zločinu (Dt 19:15). Má právo na plnou právní ochranu ze strany státu, i v té je si roven s místními.

7) „Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvůj býk a tvůj osel, žádné tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách, aby odpočinul tvůj otrok a tvá otrokyně tak jako ty. Vzpomeň, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtamtud vyvedl mocnou rukou a vztaženou paží.“
(Dt 5:13-15)
=> Bůh lidem, kteří nikdy otroctví nezažili, říká, ať si připomínají egyptské otroctví, jako by v něm sami byli, a aby na tom základě byli soucitní a dopřávali svobodu a spočinutí druhým, a to včetně (či dost možná především) přistěhovalců.

8) „Obřežte proto předkožku svého srdce a nezatvrzujte již svou šíji. Vždyť Hospodin, váš Bůh, je Bohem bohů a Pánem pánů, Bohem velkým, mocným a hrozným, který nikomu nestraní a nepřijímá úplatek, zjednává právo sirotkovi a vdově, miluje příchozího a dává mu pokrm a oděv. Proto milujte příchozího, neboť jste byli příchozími v egyptské zemi.“
(Dt 10:16-19)
=> Hospodin jedinečným způsobem miluje přistěhovalce a je na jejich straně. A naší povinností je Ho i v tom napodobovat (Mt 5:48).

9) „Vždy po třetím roce přines celý desátek ze své úrody toho roku a zanech je ve svých branách. Ať přijde Lévijec, protože s tebou nemá podíl a dědictví, i příchozí, sirotek a vdova, kteří jsou ve tvých branách, a nechť jedí a nasytí se, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal v každém díle tvých rukou, které konáš.“
(Dt 14:28-29)
=> Věnovat svůj čas, energii a prostředky péči o sociálně slabé a o přistěhovalce je nejen povinností, ale i cestou k požehnání.

10) „Neopovrhuj Edómcem, protože je to tvůj bratr. Neopovrhuj Egypťanem, protože jsi byl příchozím v jeho zemi. Synové, kteří se jim narodí, jejich třetí pokolení, mohou vejít do Hospodinova shromáždění.“
(Dt 23:8-9)
=> Přistěhovalci mají všechna práva jako místní obyvatelé, a to i ti, kdo jsou na úrovni státních útvarů nejzavilejšími nepřáteli. Než se během let stanou funkční, integrovanou součástí kultury, nemají politické výsady, ale na jejich právech to nic nemění. Nesmíme zaměňovat práva a výsady.

11) „Nevydávej otroka jeho pánu, když se chce u tebe před svým pánem zachránit. Ať zůstane u tebe, ve tvém středu, na místě, které si vybere, v některé ze tvých bran, jež se mu líbí. Neutiskuj ho.“
(Dt 23:16-17)
=> Je naprosto nepřijatelné odmítnout jakéhokoliv uprchlíka nebo ho dokonce vyhostit. Naopak, uprchlík má právo usadit se, kde chce (samozřejmě tehdy, když tím nenarušuje práva druhých), a to i v případě, že v zemi, ze které prchá, je rozhodně ne „řádný občan“.

12) „Neutlačuj najatého dělníka, chudého a nuzného ze svých bratří ani příchozího, který je ve tvé zemi, ve tvých branách. Nepřevracej právo příchozího a sirotka, neber do zástavy oděv vdovy. Pamatuj, že jsi byl otrokem v Egyptě a Hospodin, tvůj Bůh, tě odtamtud vykoupil. Proto ti přikazuji, abys toto plnil. Když budeš sklízet svou žeň na poli a zapomeneš na poli snop, nevracej se, abys ho vzal. Bude patřit příchozímu, sirotkovi a vdově, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal při všem díle tvých rukou. Když budeš srážet svou olivu, neprohlížej po sobě větve. To bude patřit příchozímu, sirotkovi a vdově. Když budeš sbírat víno ze své vinice, nepaběrkuj po sobě. To bude patřit příchozímu, sirotkovi a vdově. Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi. Proto ti přikazuji, abys plnil toto slovo.“
(Dt 24:14, 17-22)
=> Další důraz na to, že jakýkoliv negativní postoj vůči přistěhovalcům, jakékoliv pokusy omezovat jejich práva oproti právům „domácích“ jsou naprosto nepřijatelné, tak jako v případě sociálně slabých. Naopak, povinností je velkoryse jim pomáhat a dávat jim prostor pro to, aby se uživili a postarali sami o sebe.

13) „Proklet buď ten, kdo převrací právo příchozího, sirotka a vdovy.“
(Dt 27:19)
=> Ubírat sociálně slabým a přistěhovalcům na jejich právech je cestou k Božímu hněvu a prokletí (viz Dt 28).

14) „Toto praví Hospodin: Vykonávejte právo a spravedlnost, vysvoboďte okradeného z ruky utlačovatele. Neutiskujte příchozího, sirotka ani vdovu a nejednejte s nimi násilně. Neprolévejte na tomto místě nevinnou krev. … Cožpak tvůj otec neměl co jíst a pít, ačkoliv vykonával právo a spravedlnost? Tehdy mu bylo dobře. Pomáhal získat právo chudému a nuznému, tehdy bylo dobře. Neznamená toto znát Mě? je Hospodinův výrok.“
(Jer 22:3, 15-16)
=> Nezastávat se utlačovaných, chudých a přistěhovalců znamená neznat Boha.

15) „Hle, izraelští předáci, každý podle toho, jakou měl moc, byli pohotoví prolévat v tobě krev. Otce a matku v tobě znevážili, příchozímu uprostřed tebe působili útlak, sirotka a vdovu v tobě utiskovali. Lid země se dopouštěl útlaku, uchvátili lup, utiskovali chudého a nuzného a bezprávně utlačovali příchozího. I hledal jsem mezi nimi muže, který by stavěl zeď a postavil se za tu zemi před mou tvář do trhliny, abych ji nezničil, ale nenalezl jsem. Vylil jsem tedy na ně své rozhořčení, skoncoval jsem s nimi ohněm své zuřivosti, uvalil jsem jejich cestu na jejich hlavu, je výrok Panovníka Hospodina.“
(Ez 22:6-7, 29-31)
=> Utlačovat přistěhovalce je voláním po vylití ohně zuřivosti svatého Boha, který miluje přistěhovalce, tak jako další společensky znevýhodněné a utlačované, jedinečnou láskou.

16) „Toto praví Hospodin zástupů: Suďte pravdivým soudem a prokazujte jeden druhému milosrdenství a slitování. Neutlačujte vdovu ani sirotka, příchozího ani chudého, nevymýšlejte v srdci zlo jeden vůči druhému.“
(Zach 7:9-10)
=> Zas a znovu jsme voláni k milosrdenství a slitování vůči sociálně slabším a přistěhovalcům.

17) „Přiblížím se k vám se soudem a budu rychlým svědkem proti čarodějům, cizoložníkům a těm, kdo lživě přísahají, těm, kdo utlačují za mzdu najatého, vdovu a sirotka, křivdí příchozímu a nebojí se Mě, praví Hospodin zástupů.“
(Mal 3:5)
=> Křivdit přistěhovalcům je v Božích očích podobné zlo jako čarodějnictví nebo cizoložství, přičemž cizoložství i čarodějnictví je podle Zákona hodno smrti (Lev 20:10; Ex 22:17). Právě takovým soudem hrozí Bůh těm, kdo utlačují sociálně slabé a křivdí přistěhovalcům.

18) „Potom řekne Král těm po své pravici: ‚Pojďte, požehnaní Mého Otce, přijměte do dědictví království, které je pro vás připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl a dali jste Mi najíst, žíznil jsem a dali jste Mi napít, byl jsem cizincem a ujali jste se Mě, byl jsem nahý a oblékli jste Mě, byl jsem nemocen a navštívili jste Mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za Mnou.‘ Tehdy Mu spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme Tě spatřili hladového a dali jsme Ti najíst, nebo žíznivého a dali jsme Ti napít? Kdy jsme Tě spatřili jako cizince a ujali jsme se Tě, nebo nahého a oblékli jsme Tě? Kdy jsme Tě spatřili nemocného nebo ve vězení a přišli jsme za Tebou?‘ Král jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto Mých nejmenších bratří, Mně jste učinili.‘“ „Potom řekne i těm po levici: ‚Jděte ode Mne, prokletí, do věčného ohně, který je připraven pro Ďábla a jeho anděly! Neboť jsem hladověl, a nedali jste Mi najíst, žíznil jsem, a nedali jste Mi napít, byl jsem cizincem, a neujali jste se Mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste Mne, byl jsem nemocný a ve vězení, a nenavštívili jste Mne.‘ Tu Mu odpovědí i oni: ‚Pane, kdy jsme Tě spatřili hladového, žíznivého, jako cizince, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme Ti?‘ Pak jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nejmenších, ani Mně jste neučinili.‘ A tito půjdou do věčného trápení, ale spravedliví do věčného života.“
(Mt 25:34-46)
=> Ano, Ježíš zde mluví o „svých bratřích“. Otázka zní: Kolik odmítaných, pohrdaných, hladovějících, žíznících a nemocných Kristových sourozenců je mezi zástupy přistěhovalců? I kdyby jeden jediný, tahle pasáž by měla zastavit krev v žilách každého, kdo vyznává Kristovo jméno.

19) „Sdílejte se se svatými v jejich potřebách, usilujte o pohostinnost.“
(Ř 12:13)
=> Pohostinnost je zde řecké φιλοξενία, xenofilia, tedy doslova „láska k cizincům“. Právě směrem k ní bychom měli vynakládat své úsilí.

20) „Nezanedbávejte pohostinnost; vždyť skrze ni někteří nevědomky pohostili anděly.“
(Žd 13:2)
=> Opět, φιλοξενίας, láska k cizincům. Odváží se někdo tvrdit, že mezi zástupy přistěhovalců nejsou andělé? Jestli ano, na jakém základě?

A… 20,5) „Zbožnost čistá a neposkvrněná před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se neposkvrněným od světa.“
(Jk 1:27)
=> Pravda, Jakub nezmiňuje příchozí, ale pasáže výše ukazují, jak těsně je provázaná péče o sociálně slabé (sirotky a vdovy) a o přistěhovalce. Zdá se, že Jakub zde odkazuje na dobře známý starozákonní princip. Právě v tom spočívá skutečná zbožnost.

Takže, sečteno, podtrženo…

Ploty z ostnatého drátu a pohraniční kontroly nikde. Imigrační kvóty… nikde. Hysterické volání „Ale no tak, Bože, jsme malý státeček uprostřed pohanských mocností a naše hranice se nedají bránit a nemáme, jak ochránit svoji kulturu, a a a…“ a nikde nic. Odpověď není v pohraničních kontrolách a regulačních politikách a iracionálním strachu… ale v poslušnosti vůči Bohu, který je dokonale svrchovaný nad osudem každého jednotlivce i celých národů. Právě On má v ruce požehnání i prokletí, vzestup i pád.

Nikdo z nás nemá nic, co by sám nejdřív nedostal (1. Kor 4:7), a doufám, že tenhle stručný výčet poslouží těm, kdo nevěděli a chtějí vědět, k dobrému, že jejich reakce bude k Boží slávě a povede je k praktické lásce k jejich bližním. Soli Deo Gloria.
Ale uvědomuji si, že i teď určitě zůstává i ta druhá skupina, která má podivnou slabost pro hnědé košile a pumpky…
A protože bych nechtěl, aby si připadali zanedbaní, vzhledem k tomu, že Písmo je dostatečné ke každému dobrému skutku (2. Tim 3:16-17), a tedy i k dobré imigrační politice, mám tu dva krásné, ostré rohy dilematu, na které se xenofobové, regulátorové, kvótisté a další podivuhodná stvoření z řad křesťanů mohou dle libosti nabodnout:

1) Popřít přikázání milovat Boha a bližního, popřít Boží dokonalou moudrost a popřít dostatečnost Písma, a to ve prospěch fašistických, bolševických a dalších totalitních politických ideologií; nebo
2) činit pokání, odvrátit se od svého hříchu, poslušnou vírou se spolehnout na Kristovo dokonané dílo, které jako jediné může smýt hříchy nenávisti, xenofobie a modlaření pohanským politickým konceptům, a podřídit se požadavkům Božího dokonale svatého, spravedlivého a dobrého zákona (Ř 7:12).

Nikdo z nás není dokonalý a všichni jsme na cestě. V pořádku. Ale tahle skutečnost není něco, co by nám dávalo právo se nepodřídit Božímu Slovu. Takže, křesťane, budeš činit pokání, necháš se nasměřovat Božím Slovem… nebo se rozhodneš pro vzpouru?

A protože chci všem šetřit čas:
1) Všiml jsem si, že nedostatek falefelu může způsobovat nepochopení základního rozdílu mezi imigrací a invazí. Imigrace je něco, co dělá jednotlivec, invaze je vojenská operace, kterou dělá stát. Budu proto rád, když si tenhle „argument“ necháš pro sebe a místo toho v rámci pokání dojdeš vyhodit tričko Ortelu 88, CD bílého jezdce Landy a všechny další podobné laskominy, protože
2) v Kristu „už není Řek a Žid,“ a Čech a Syřan, „obřízka a neobřízka, barbar, Skytha, otrok a svobodný, ale všechno a ve všem Kristus“ (Ko 3:11). A jestli jsi přes rachot svých otřásejících se model neslyšel, zopáknu to ještě jednou:
3) v Kristu „Již není Žid ani Řek,“ Rus nebo Němec, Rom nebo Čech, „již není otrok ani svobodný, již není muž ani žena, neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. A jestliže jste Kristovi, jste símě Abrahamovo, dědicové podle zaslíbení“ (Ga 3:28-29),
takže primární identitou křesťanů je a musí být to, že jsou Abrahamovo símě, které je poslušné Bohu Abrhama, Izáka a Jákoba.

…a i proto není řešením postavit plot, zamknout bránu a zahodit klíč. Řešením není ani podléhat xenofobní nebo bezobsažně humanistické propagandě. Je jen jedna Cesta. A ta Cesta je Pravda a Život (J 14:6). Život, který proměňuje životy, Pravda, která proměňuje srdce a dělá z kamenných srdcí nenávisti masitá srdce poslušnosti a lásky (Ez 32:26-27).

Evangelium o Kristu, o Božím Synu, který se počal z Ducha Svatého, narodil se z Marie panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován za hříšníky, zemřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé,
evangelium o Božím Synu, který volá „Pojďte ke Mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a Já vám dám odpočinek“ (Mt 11:28) a zaslibuje „Toho, kdo ke Mně přichází, jistě nevyženu ven. Neboť toto je vůle Mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v Něho, měl život věčný; a Já ho vzkřísím v poslední den“ (J 6:37, 40)… jedině tahle zpráva o usmíření s Bohem a Kristově nadvládě nade vším je tím, co končí strach, tím, co dává život v hojnosti, tím, co jako jediné dokáže dát skutečné smíření a vést k upřímné lásce, tak, jak ji definuje její Autor.
Proto potřebujeme jít a mluvit. Potřebujeme kázat evangelium, potřebujeme se podřizovat Božímu Slovu, potřebujeme rozhlašovat, co Boží Slovo skutečně učí, co promlouvá do všech oblastí života, a volat Církev a všechny okolo nás k pokání, protože soud začíná od domu Božího (1. Pt 4:17)… a v tom všem potřebujeme volat o smilování.
Kéž nám Bůh dá tu milost, aby nám nešla z mysli tato slova:

„Nebudeš utiskovat příchozího ani ho nebudeš utlačovat, neboť jste byli příchozími v egyptské zemi. Žádnou vdovu ani sirotka nebudete utlačovat. Jestliže bys ho přece utlačoval, takže by ke Mně úpěnlivě volal, jistě vyslyším jeho volání, vzplanu hněvem a pobiji vás mečem, takže se vaše ženy stanou vdovami a vaši synové sirotky.“

Bože, smiluj se…

Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého, Amen.

Podpořte nás