…uvidíme, kolik nám Bůh ve své milosti ještě dá let, než začne odpověď na druhou otázku být „bigotní“ a „kontroverzní“ a „moje tělo, moje volba“… eeech…

Takže, milé děti, co mají společného Jan Amos Komenský, Jan Blahoslav a Jan Hus? …tedy kromě křestního jména, země původu a toho, že prakticky nikdo neví, co dál mají společného? Všichni tři chápali, že přikázání jít a učit národy (Mt 28:18-20) se neobejde bez toho, abychom, chvíle napětí, ano, šli a učili národy. Uvědomovali si, jak klíčovou roli v tom, aby ze všech národů byli učiněni učedníci Ježíše Krista, hrají studium, psaní, četba, vyučování, pedagogika… ne, Maruško, pedagogika není nemoc. Ne, a není to takové to malé kousavé zvířátko. Ale zpět…

Revidovanými vlastními slovy bratra Blahoslava: „A přistoupiv Ježíš, mluvil jim, řka: Dána jest Mi všeliká moc na nebi i na zemi. Protož jdouce, UČTE všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého, UČÍCE je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám“ (Mt 28:18-20). Naším posláním jakožto Kristových učedníků je učit všechny národy. Přesněji, učit je poslušnosti vůči všemu, co Kristus přikázal. Ne, Pavlíku, to neznamená, že jim prostě máme říct „Přečtěte si Bibli.“ I když, kdyby alespoň část Církve dělala alespoň to, skákal bych z toho nadšením jak splašený štrůdl.

Uvědomujeme si vůbec, že naším posláním je učit národy poslušnosti vůči každému Kristovu slovu, vůči celému Božímu Písmu? Uvědomujeme si, že naším posláním není nic menšího než učit národy poddávat každou jednu myšlenku Kristu jako Pánu (2. Kor 10:5)? …ne, nesnažme se ani na minutu předstírat, že to tak je. Kdybychom si tuhle pravdu uvědomovali, musely by se nám sevřít vnitřnosti nad naší neposlušností tak, že bychom vyzvraceli i tu žížalu, kterou jsme snědli ve třetím ročníku školky potom, co jsme si s kámoši slíbili, že to nikdy nikomu neřekneme. Vyučování všech národů, aby se ve všem a všude podřizovaly Kristu, to je něco, k čemu má dnešní Církev velmi daleko. A proto nutně a bezodkladně potřebujeme činit pokání.

V Kristu „jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání“ (Ko 3:2), „všechno je stvořeno skrze Něho a pro Něho, On je přede vším a všechno v Něm spočívá“ (Ko 1:16-17), „počátek poznání je bázeň před Hospodinem“ (Př 1:7). Co to znamená? Že bez Krista není možné vědět a poznat nic, že začínat na jakémkoliv jiném epistemologickém základě, než je Kristus sám, je bláznovství (Ř 1:22). Kristus nebo absurdita, jiné možnosti v tomhle světě nejsou. Neutralita je mýtus.

Zkusme si to přežvýknout odjinud.
1) Biblické křesťanství (také známé jako „uctívání Jediného pravého Boha v duchu a v pravdě“) je to jediné, co má konzistentní a koherentní světonázor, to jediné, co má epistemologii tak jistou, jako je samotné Slovo nechybujícího a dokonalého Boha (2. Tim 3:16-17). …a proto většinu dětí věřících rodičů vyučují bezbožní pohané, kteří nic z toho nemají. Protože to přece dává smysl.

2) Posláním biblického křesťanství je vyučovat všechny národy světa Kristově pravdě ve všech oblastech života, v každé jedné myšlence, a to dokud nebude i ten nejposlednější nepřítel složen pod Kristovy nohy (1. Kor 15:25). …a tak mysl našich dětí formuje pohanství a sekulární humanismus ve státních propagandistických centrech, protože zjevně máme vyučovat celý svět kromě vlastních dětí. Protože to přece dává smysl.

3) Průměrný křesťan mi nebude schopný říct celé Desatero, vyjmenovat kanonické knihy, definovat a z Písma obhájit trojiční učení bez toho, že by si z toho svatý Atanáš okousal nehty až k loktům… a to ještě vůbec neřešíme, co řekne, když se ho národy budou ptát, co podle Písma znamená poddávat Kristu myšlenky o právech přistěhovalců, minimální mzdě, povinnostech policie, státním školství, in vitro fertilizaci nebo moderním pojetí státu. Protože to přece dává smysl.

Kristus nás vyslal do světa jako učitele národů, jejichž povinností je vést všechny národy k poslušnosti vůči plnosti Božího zjevení ve všech oblastech života, do té nejposlednější myšlenky. A co se člověk dozví v českých sborech?

„Jako, víš co, já nejsem moc studijní typ…“
Aha. Jasně. „Ježíš nás sice volá ke svatosti, ale víš co, já nejsem moc svatostní typ…“

„Tak, že jo, tohle není na mě, ale na kazateli…“
Tak to mi budeš muset ukázat v Písmu. Poprosím o pasáž, která říká, že poddávání každé jedné myšlenky Kristu je čistě věcí kazatelů. Tuším, že něco takového se píše v Abišajovi 3, někde okolo 7. verše, je tak?

„Poznání jenom nafukuje, ale láska buduje…“
…a koukám, že ty jsi zbudovaný natolik, že nejsi ani v nejmenším schopný učit národy plnosti Boží vůle (a tedy plnosti lásky k Bohu a bližnímu), jak ti tvůj Pán přikázal. Gratuluju. Že by tu… třeba, čistě hypoteticky… byla řeč o něčem jiném než „Nesmíš vědět vůbec nic“?

„… ale, ale, ale…“
…ale, ale, ale tvůj kazatel ti nikdy nic takového neřekl? Na tvém hříchu to neubírá, jestli jsi pasáže, které tu uvádím, četl alespoň jednou. A doufal bych, že tě to povede k lapání po dechu. Mělo by. Protože tu jen dál vidíme, jak moc jsme nevěrní, jak moc jsme se odchýlili od Božích požadavků a standardů, jak padlí a hříšní jsme, jak zoufale potřebujeme Krista, Božího Syna, jenž se počal z Ducha Svatého, narodil se z Marie panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován za hříšníky, zemřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. V Kristu je odpuštění i pro to, kdy nenaplňujeme Velké poslání tak, jak je naší povinností. A proto nutně a bezodkladně potřebujeme činit pokání.

…právě proto se musíme odvrátit od svého hříchu, od zvráceně pokrouceného paskvilu, který se spokojí s něčím menším, než je učení všech národů všemu, co Kristus přikázal. A právě proto je třeba se začít ptát. Ptát a požadovat.

Úkolem učitelů v Církvi je připravit svaté k dílu služby (Ef 4:11-12). Jaké služby? Služby Velkého poslání, vyučování všech národů. Což v praxi znamená, že v kázání je třeba jít dál, než jsou „základy pokání z mrtvých skutků a víry v Boha, učení o křtech, o vzkládání rukou, o vzkříšení mrtvých a o věčném soudu“ (Žd 6:1-2), a vést svaté v jejich službě vyučování národů v každé jedné myšlence ve všech oblastech života. Tohle je to, co po nás požaduje Písmo a z čeho se v poslední den budeme zodpovídat. A proto od učitelů nesmíme požadovat nic menšího. Ne proto, že bychom chtěli chodit s nosem nahoru, ale proto, že je to naší Bohem danou povinností.

Musíme se začít ptát. Co máme povinnost učit národy o výchově dětí a jejich vzdělávání? Co je máme učit o biblické sebevládě, funkci rodiny, úloze muže, ženy, rodiny, státu nebo státních hranic? K poslušnosti vůči čemu je máme vést v oblastech voleb, soudnictví, soukromého vlastnictví, zákonodárství nebo finančnictví? Jak se Bůh dívá na kreditní karty, palné zbraně, inflaci, policii nebo rasismus? Co je naší povinností učit národy v oblastech etiky, imigrace, antropologie, umění, přírodních věd, apologetiky nebo války? Jaké odpovědi v činech i ve slovech jim musíme dávat v otázkách homosexuality, zemědělství, pluralismu, charitativní práce, psychologie nebo medicíny? Jaký je Boží pohled na přírodu, adopci, zvířata, historii, drogy, liturgii, občanskou neposlušnost, logiku, epistemologii nebo socialismus?

Jsou tohle otázky, na které z kazatelen zaznívají podrobné, biblicky ukotvené odpovědi? Jestli ne, musíme je požadovat a musíme se ptát, proč učitelé za kazatelnami neplní svůj úkol nás vystrojit ke službě vyučování národů a především k tomu, abychom my sami mohli poddávat každou jednu myšlenku Kristu.
Jsou tři možnosti. Buď tito učitelé neví, proč za kazatelnou jsou („Nevím, co tu dělám“), a nebo to ví a svou povinnosti ignorují („Je mi jedno, že neplním svou povinnost vůči Kristu a vedu vás k tomu, abyste ji neplnili ani vy“), nebo to ví, a na svou povinnost jednoduše nestačí („Jak jako trojiční epistemologie…?“), a pak se tituly učitelů honosí lživě.
Tak nebo tak, jestli neučiní pokání a nezačnou vyučovat celou vůli Boží a připravovat svaté, aby mohli svět učit ji aplikovat do všech oblastí života, mají na rukou krev (Sk 20:26-27). A my dost možná také. A proto potřebujeme utíkat ke Kristu… a, pokud to nepůjde jinak, k někomu, kdo nás bude věrně učit plnost Boží vůle do všech oblastí života, k nějakému učiteli národů.

Protože křesťan nemá právo být ničím menším.
Bože, dej nám milost k pokání.

Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého, Amen.

Podpořte nás