Už v řadě případů se nám stalo, že když jsme konfrontovali ty, kdo se okolo nás hlásí ke Kristově jménu, s realitou genocidy nenarozených dětí, která kolem nás probíhá, a s požadavky Božího Slova starat se o sirotky a vdovy, odpovědí byly překvapené výrazy a otázka, „Proč tak zdůrazňujete potraty? Však to není všechno, co se dá dělat… ne?“ Máte pravdu. Právě proto mluvíme o vraždění dětí. Protože to vůbec není o něm.

Je to o tom, že církev v Česku už dávno patří mezi něco, čemu chytří pánové v bílých pláštích říkají invertebrata, tedy mezi bezobratlé a bezpáteřní.

Co mám na mysli?
Že evangelikálové víc ječí okolo mariánského sloupu na Staromáku než kvůli tomu, že 99 % křesťanů posílá své děti na desítky tisíc hodin na výchovu pohanskému státu.
Že katoličtí představitelé budou prohlašovat ugumované křížky v Lídlu za nekulturní, zatímco mrtvoly desítek tisíc zavražděných dětí přejdou jedním Pochodem pro život ročně.
Že bych moc rád řekl něco na účet pravoslavných, ale, soudruzi, vždyť po nich v Česku neštěkne pes.
Že tam, kde nemůžete říct „Amen“, řekněte „Au.“
Tohle není o potratech.

Kolik času a peněz a zdrojů věnuje česká Církev English campům, hudebním festivalům, víkendovkám a údržbě domů, které jsou jí už 100 let příliš velké… a kolik tomu, aby zastavila masakrování těch nejbezbrannějších členů naší společnosti?
Jak vidíte, tohle není o potratech.

Jako abolicionisté prostě bereme světlo evangelia a pravdu toho, co je „zbožnost čistá a neposkvrněná před Bohem a Otcem“ – tedy pečovat o sirotky, vdovy a další utlačované v Kristově jménu – a přinášíme je do nejtemnějšího místa naší společnosti… a ze strany Církve tam nenacházíme nic jiného než apatii. Nic jiného, než svícen, který už dávno nemá světlo, a sůl, která už dávno ztratila chuť, a tak už se nehodí ani do hnoje.
Tohle není o potratech.

Vládnoucí režim olupuje nás a především naše děti a vnoučata inflací, zadlužováním, fiatovou měnou a bezbožnou mírou zdanění.
V Česku bují rasismus, xenofobie, marxismus a uctívání pohanského státu, který svým věrným nabízí svou sekulární spásu.
Velká maminka s modro-hvězdičkovanou zástěrou se nebojí nám říkat i to, jak zahnuté okurky máme mít, čím si teď smím posvítit nad stolem, jak máslové musí být máslo a jak rumový rum. Protože demokracie, svoboda, osobní zodpovědnost… a tak.
A jen si to zkus, nedovolit, aby někdo vzal tvé dítě a píchal do něj jehlou chemikálie, protože… ech… protože proto!!!
…a Církev se tváří, jako že Kristus, kterému patří veškerá pravomoc na nebi i na zemi, nemá, co by k tomu řekl. Tohle není o potratech. Tohle je o bezbožném (= satanském) světonázoru společnosti okolo a o ignorantsky zbabělé apatii Církve, která tyto věci (přinejmenším svým tichem) podporuje.
A tam, kde se vraždí nenarozené děti, je tahle skutečnost o to zjevnější.

Westminsterské vyznání víry říká: „I nejčistší církve světa jsou zatíženy smíšením [pravdy a bludu] a omylem, ale některé upadly natolik, že již nejsou církvemi Kristovými, ale synagogami satana. Přesto na zemi vždy bude Církev, která bude uctívat Boha podle Jeho vůle.“
To znamená, že bude světlem a solí, že se bude držet náboženství čistého a neposkvrněného před Bohem a Otcem. Právě k ní voláme. Voláme k pokání ty, kdo mají uši k slyšení. Kdo budou poslušní, aby „nemilovali jen slovem nebo jazykem, ale ve skutcích a v pravdě“ (1. J 3:18).

Tohle není o potratech. Je to o lásce k Bohu a bližnímu – a milovat Boha a bližního svého není jakési „zvláštní povolání“ jen pro některé.

Tohle není o potratech. Je to o poslušnosti vůči Kristu jako svrchovanému Pánu ve všech oblastech života. V poslední den se Mu budete zodpovídat. A ještě dřív se budete zodpovídat vlastním dětem.

Sežeňte si páteř.

Čiňte pokání s námi.

Podpořte nás