(Několik slov, které směřujeme českým kazatelnám. Jen čas ukáže, jestli jejich apatie bude pokračovat – a jestli jejich nynější ticho je známkou nevědomosti… nebo zbabělosti.)

Pokoj vám.
Píšeme, protože nám to velí Ježíš Kristus, náš Pán, skrze svého Svatého Ducha – naší povinností jakožto křesťanů pokřtěných ve jméno Trojjediného Boha je povzbuzovat a vybízet se navzájem k lásce a dobrým skutkům (Žd 10:24-25). Právě to chceme udělat, z lásky ke Kristu, k Jeho nevěstě Církvi a k našim bližním.

Smutným faktem je, že zatímco si připomínáme výročí počátku Reformace, česká Církev zoufale potřebuje reformaci další. Stále ještě totiž zanedbáváme závažnější věci Zákona: právo, milosrdenství a věrnost (Mt 23:23). Boží lid už od Abrahama má být znám jako lid práva a spravedlnosti (Gen 18:19), vždyť právě spravedlnost a právo jsou základem Božího trůnu (Ž 89:15) a město ležící na hoře nemůže být ukryto (Mt 5:14) – a přece, Česko okolo nás přetéká zlem a po Církvi jako by se zem slehla.

Více než šedesát matek denně platí vrahům, aby popravili jejich děti ještě před narozením – o chemických, „den poté“ a „preventivních“ popravách dětí v lůně nemluvě. Zbožnost čistá a neposkvrněná před Bohem a Otcem je věnovat se sirotkům a vdovám (Jk 1:27) – a kdo je více sirotkem, než dítě, jehož matka ho chce zabít? Kdo je více vdovou, než žena, kterou její okolí nutí k tomu, aby zavraždila své dítě? A přece, Církev, sůl země a světlo světa, se spokojí s tím, že si myslí „myšlenky pro život“ a její zlomek jednou za rok vyrazí na procházku Prahou. Mrtvá těla desítek tisíc nenarozených dětí každý rok spokojeně přejdeme jedním „pochodem pro život“ – a proto není divu, že jsme pod nohama lidí a oni po nás šlapou (Mt 5:13).

Řádově 9 z 10 Čechů spadá do kategorie rasistů a xenofobů – tedy lidí, kteří ve svém srdci vraždí svého bližního. Kde jsou ty zástupy křesťanů, kteří by nekompromisně konfrontovali Česko s tímto jeho hříchem? Jak je na české Církvi znát, že „Hospodin, váš Bůh, je Bohem bohů a Pánem pánů, Bohem velkým, mocným a hrozným, který nikomu nestraní a nepřijímá úplatek, zjednává právo sirotkovi a vdově, miluje příchozího a dává mu pokrm a oděv“ (Dt 10:17-18)? Odpovědí opět je, že město na hoře jaksi zůstává skryto – a jediné, co z poza jeho hradeb zaznívá, jsou ozvěny populismu okolní kultury.

Kristus nás posílá učedničit národy a učit je vše, co přikázal (Mt 28:18-20), a to v každé jedné myšlence (2. Kor 10:5) – a přece, drtivá většina české Církve nemá problém odevzdávat své děti na indoktrinaci sekulárním humanistům na státních školách (která hodinově vydá za cca 130 let každotýdenních bohoslužeb). Martin Luther řekl, že „školy se ukáží jako samotné brány pekel, jestliže se nebudou svědomitě a ze vší síly soustředit na to, aby vysvětlovaly Svatá Písma a vyrývaly je do srdcí mládeže. Radím všem, aby neposílali své děti nikam, kde Písma nevládnou nade vším. Každá instituce, kde se lidé bez ustání nezabývají Slovem Božím, bude zvrácená a zkorumpovaná.“ A přece, Církev jakožto učitelka národů s radostí své děti vydá, aby se učily, že jsou vyvinutými opicemi, že otec padlého lidstva Adam je mýtus a že jejich Spasitel nikdy neexistoval. Nemůžeme se proto divit, když jejím vysvědčením je země, kde bují nevěra, pornografie, promiskuita a další ohavnosti – o okultismu, apatii a hledání spásy v náručí bezbožné politiky ani nemluvě. „Vyuč chlapce na počátku jeho cesty, neodvrátí se od ní, ani když zestárne…“ (Př 22:6).

Město ležící na hoře nemůže být ukryto. Je čas přestat si lhát do kapsy, že zaneprázdněnost aktivitami a správně vyšňořená neděle znamenají, že těšíme Boha a plníme poslání Církve. Izajáš 1:12-17, Ámos 5:21-24 a celá řada dalších Písem svědčí o opaku.
Bůh se nespokojí s ničím menším než je boj za Jím definované právo a spravedlnost, milosrdenství, než je věrnost Jeho standardům ve všech oblastech života, než je konfrontování kultury smrti okolo nás pravdou toho, že vzkříšený Kristus je Král králů a Pán pánů.

Čiňte pokání s námi.

Podpořte nás