Dnes chci začít slovy klasika: „Jsme v křesťanské civilizaci, kde většina lidí chodila a chodí do kostela či sboru a omílala a omílá různá křesťanská učení, a přece křesťanství není součástí jejich prožitku, protože ho nikdy skutečně nežili. Jejich prožitek z církve je čistě na úrovni ritualistické dekorace. … Křesťanství přesahuje zkušenost křesťanství-vyznávající-ale-nepraktikující populace. … Když lidi organizujete, nesmíte nikdy vykročit z jejich reálného prožitku. Lidé se mě ptají, proč například nikdy nemluvím s katolickým knězem nebo protestantským kazatelem … v kontextu židokřesťanské etiky nebo Desatera přikázání nebo Kázání na hoře. Tento jazyk rozhodně nikdy nepoužívám. Místo toho k nim přistupuji na základě jejich vlastního zájmu, prosperity jejich církve nebo jejího fyzického majetku. Kdybych k nim přistupoval na základě morálky, bylo by to mimo jejich prožitek, protože skutečné křesťanství … je mimo prožitek [dnešního] organizovaného náboženství. Jen by mě poslouchali a velmi soucitně by mi pak řekli, jak jsem vznešený. Ve chvíli, kdy bych vyšel z jejich kanceláře, zavolali by si sekretářku a řekli ‚Jestli se tu ten zmagořenec ještě někdy objeví, řekněte mu, že tu nejsem.‘“
Autor? Saul David Alinsky, legendární aktivista a organizátor, který uměl číst v lidech jako málokdo.

Alinsky takhle už v roce 1971 vystihl realitu, která je v dnešní Církvi cítit o to bolestněji. Připomeňme si náš kontext. Žijeme v zemi, kde:
– je mezi 38 000 a 40 000 lidí stvořených k Božímu obrazu obětí sexuálního nebo jiného otroctví;
– je asi 70 000 bezdomovců a asi 120 000 lidí v akutním nebezpečí ztráty domova;
– denně více než 60 matek zaplatí popravčímu, aby zabil jejich dítě ještě předtím, než se narodí;
– mengelovské praktiky okolo in vitro fertilizace stojí životy více než 150 000 dětí ročně;
– legislativa převrací právo příchozího, a tak rozbíjí rodiny a ničí životy;
– 9 z 10 obyvatel je rasisty;
– odevzdáváme na daních svou produkci v míře, kterou Písmo nazývá otroctvím;
– inflace a státní dluh okrádají naše vnoučata, která se ještě pěkných pár let nenarodí (a většina z nich se nenarodí vůbec),
zatímco
– Češi se strachují ohledně ceny másla
– a většina církve hrdinně obhajuje volení zla (ale, tedy, jen toho menšího)
– a odevzdává své děti na indoktrinaci sekularistům, kteří jsou rodiči všech těchto věcí.

A… z nějakého důvodu… ve chvíli, kdy dojde na témata sebeobětujícího milosrdenství (L 10:25-37), spravedlnosti, boje za práva utlačovaných, zastávání se sirotka, příchozího a vdovy (Jer 22), nebo volání tyranů k pokání (L 3:19), tedy na to, co Bible nazývá pravým náboženstvím (Jk 1:27), poznáním Boha, bázní před Bohem, láskou k bližnímu a tím, co máme vyučovat národy (Mt 28:19-20), je vidět, že, slovy Alinskyho, jsme mimo prožitek českého „křesťanství“:

„Si myslíte, že jste nějací proroci, nebo co?“
„No jo, ale ty nejsi Jan Křtitel!!“
„Měli bychom prostě kázat evangelium.“
„Církev není nějaká charitativní organizace.“
„Chodím v neděli do sboru – tam se totiž děje to nejdůležitější.“
„To je politika. Církev není volaná k politice…“
„Nemám na to čas.“

Proč vlastně ještě vůbec používáme název „křesťanství“?
Pokud vím, zářící město na hoře nemůže být skryto (Mt 5:14) a ze srdce každého křesťana proudí řeky živé vody (J 7:38), a živá voda přináší život a uzdravení celým národům (Zj 22:1-2). Jak jsou tedy výše zmíněné výkřiky ze tmy možné? Jak je možné, že učedničení národů (Mt 28:18-20) v případě Česka vypadá jako neslaná temnota a místo vody života je tu dost silně cítit stoka plná splašků?

„Hej, ale no tak, já třeba souhlasím s většinou toho, co říkáš, ale ta forma…“
Přečti si Ezechiele 23. A můžu tě ubezpečit, že Izraelcům se o zvrácenosti dnešního Česka ani nesnilo. A plač. My pláčeme.

A co se formy týče…

Budeme upřímně moc rádi, když naše tak strašně neforemné volání o genocidě a zvráceném útlaku našich bližních bude překřičeno, protože o nich bude zaznívat z každé kazatelny a na ulicích a v rádiu a v televizi a z úst každého křesťana a nebude možné se schovat před světlem Církve a všeobmývající vodou života, která vychází z Božího a Beránkova trůnu.

Budeme upřímně moc rádi, když o české Církvi přestane platit, že „všechny stoly jsou plné hnusných zvratků, není čistého místa. Koho budete vyučovat poznání a koho naučíte rozumět zprávě? Odstavené od mléka? Vzaté od prsu?“ Zatím je však realitou, že „Hospodinovo slovo je pro vás to a to a tak a tak, tam a sem a sem a tam – bla bla bla“, a tak půjdete, upadnete, budete chyceni a zničeni (Iz 28:8-13).

Nelíbí se vám naše slova? Nedivíme se. „Nekárej posměvače, jinak tě bude nenávidět. Kárej moudrého a bude tě milovat“ (Př 9:8).

Nelíbí se vám naše slova? Čiňte pokání a konejte a mluvte vy. Vy se postarejte, ať prožitkem českého křesťanství jsou právo, spravedlnost, milosrdenství a boj za utlačovaného, sirotka, příchozího a vdovu ke slávě Krista Spasitele.

Nelíbí se vám naše slova? Čekáme na ta vaše.

Dokud nebudete mluvit vy, nezbavíte se nás. Jsme vaše špatné svědomí.

Čiňte pokání s námi.

Podpořte nás