„Jestli žijete uprostřed nespravedlnosti a bezpráví bez hněvu, sami jste nemorální a nespravedliví.“
-Tomáš Akvinský-

Připomeňme si svou situaci. Žijeme v zemi, kde si každý druhý nebo třetí člověk může do svého životopisu napsat, že se přímo podílel na vraždě nenarozeného dítěte. …v realitě je jich vzhledem k rozšířenosti vražd v tabletách a „tělískách“ mnohem více, ale buďme optimisty. Takže, každý třetí člověk. Mimo jiné to znamená, že když se podíváte na dnešní mladou generaci, která pomalu ale jistě začíná mít a zabíjet vlastní děti, polovina z ní tu vůbec není, protože byla vyvražděna v rámci největší genocidy v dějinách lidstva, a to rukama vlastních rodičů. Znamená to, že když jedete tramvají, na každé třetí klopě se leskne malý Totenkopf – a když si jeho nositel trochu přihne, začne vám vyprávět, že to dítě musel zabít, protože „Člověk musí plnit rozkazy“ nebo „Víš jak, studia,“ nebo třeba „Naši by mě snad zabili.“
Žijeme v zemi, kde minimálně tolik dětí, kolik se narodí, skončí v mrazáku, a když tam rodiče přestanou bavit, putují do spalovny nebo v dílny Mengeleho dědiců.
Žijeme v zemi, kde se křesťané tváří v tvář téhle realitě dohadují, která oprátka je měkčí, které zlo je menší, který říšský protektor bude lepší.

…jestli tomuhle říkáte světlo a sůl, chcete vůbec změnu?

„Ticho tváří v tvář zlu je zlo. Budeme se z něj Bohu zodpovídat. Nemluvit znamená mluvit. Nekonat znamená konat.“
-Dietrich Bonhoeffer-

Volební šarády posledních několika měsíců velmi dobře vystihují, co je špatně s dnešní českou Církví. Není zajímavé, kolik kazatelů a starších a jejich oveček bude s rudou září v očích prohlašovat, že „Máme jen kázat evangelium,“ aby pak jakožto Kristovi vyslanci (2. Kor 5:20) hodiny a hodiny debatovali na internetu o prezidentských kandidátech? Jestli máme jen kázat evangelium… za koho zde tedy jakožto Kristovi vyslanci mluvíte? Co tu jakožto Kristovi vyslanci obhajujete? Jak vám jde dohromady Písmo, které dostatečně vybavuje Boží lid pro každý jeden dobrý skutek (2. Tim 3:16-17), a vystrojování kazateli za tím samým účelem (Ef 4:11-13) s tím, že „tohle je politika, nenakládejte na Církev, co není její povinností“? Jestli tady Kristus mlčí, nemáte jako Jeho vyslanci právo mluvit. A jestli tady Kristus mluví, nemáte jako Jeho vyslanci právo na „svůj názor“.
Není zajímavé, kolik Kristových vyslanců obhajuje „volení menšího zla“, protože Kristus sice kázal „Jdi a už nehřeš,“ a „Světlo nemá společenství s temnotou,“ ale to, co tím myslel, určitě bylo spíš „Hřích je v pořádku. Tedy, pokud je to ten menší, s tím společenství samozřejmě mějte…“
Z nějakého důvodu jsme během posledních pár dní dostali víc pozvánek a výzev „Musíme hlasovat pro tohle nebo tamto zlo, protože já říkám, že je menší,“ než kolikrát nás za celou naši křesťanskou kariéru někdo konfrontoval s realitou potratové genocidy a zoufalé situace sirotků, vdov, příchozích, lidí bez domova a v klecích.

…jestli tomuhle říkáte světlo a sůl, chcete vůbec změnu?

„Když začnou vládnout principy, které se příčí vašim nejhlubším přesvědčením, vaším posláním je bojovat. Pokoj se stal hříchem.“
-Abraham Kuyper-

Poselstvím apoštolů a křesťanů napříč historií bylo, že nejvyšším, svrchovaným Králem je někdo jiný než pozemští císaři, prezidenti, králové a generální tajemníci OSN – a to Ježíš, ukřižovaný a vzkříšený Boží Syn, který přišel usmířit kajícné hříšníky s Bohem a prosadit právo, spravedlnost a mír po celém světě (Iz 9:5-6).
A přece… Jeho dnešní vyslanci píší srdceryvné dovolávání se vlády jiného boha, jiné nejvyšší autority. Píší, jak je třeba vládu tohoto jiného boha bránit a střežit jako nejvyšší hodnotu a nezpochybnitelné dobro. A kým že je tento bůh, jehož vládu, jehož kracii, je podle těchto Kristových vyslanců třeba ochránit? Δῆμος. Démos. A jak je třeba nadvládu tohoto boha bránit? Samozřejmě, že v souladu s vládou a pravidly tohoto boha, demokraticky, tím, že si odhlasujeme a zvolíme svého spasitele, který nás ochrání před _______ (tím zlým proruským říšským protektorem/tím zlým prouniálním říšským protektorem, doplňte dle libosti).
Demokracie ale může fungovat jen tak dlouho, dokud můžete věřit svému sousedovi, že bude hlasovat pro dobro vás obou. Ve chvíli, kdy se soused dohodne s dalšíma pěti, že vás připraví o dům, znásilní vaši ženu a pak vás společně s vašimi dětmi rozsekají sekerou… jako někdo, pro koho je nejvyšší hodnotou demokracie, se, pokud budete konzistentní, nemůžete než radovat. Demokracie zvítězila.
Ano, rozhodování lidí má své místo a ve spoustě otázek a oblastí rozhodně může být dobré a náležité. Nikdy ale nemůže obstát jako arbitr dobra a zla – ne, dokud jsou ti, kdo rozhodují, sami ve svých srdcích zlí, a to je každý z nás – nezapomeňme, že Hitlera si Německo zvolilo, tak jako Československo Gottwalda – a že všechno, čeho se tito muži dopustili, bylo odhlasované, „demokratické“ a legální.
„Demokratické hlasování“ samo o sobě nic neřeší – naopak, může se stát nástrojem nenávisti a závisti a teroru a nesvobody, může poskytovat alibi tomu nejtotalitnějšímu útlaku. Pamatuje si ještě někdo, jak poctivě se chodilo k volbám před Sametovou revolucí? A, když se podíváme na souhlas herodiánů, farizeů, římských vojáků a dalších politických frakcí – Kristovo ukřižování bylo asi nejdemokratičtější událostí v dějinách.
Demokracie může být dobrým nástrojem a v mnoha situacích i Božím požehnáním – pokud v srdcích lidí bude Bohem vlitá láska, ne nenávist, která se neštítí zneužít a překroutit cokoliv pro své vlastní záměry. Tak jako všude, pokud si z Božího daru uděláme boha, nejen, že tím ničíme ten dar, ale velmi snadno tím můžeme zničit i sami sebe… a mnohé další.
…říkám tím snad, že nás blížící se volby zničí? Ne. Ani v nejmenším. Naopak – jsem přesvědčený, že vzhledem k tomu, že smluvní hlava státu je Bohem ustanovenou pozicí, která si zaslouží respekt a která je před Bohem zodpovědná za svůj národ, je nanejvýš žádoucí, aby lidé měli důvod brát ji za svou.
To, co říkám, je, že ve chvíli, kdy například (podle statistik) 80 % Čechů chce, aby v Česku byla svoboda masakrovat nenarozené děti, a Církev se dovolává demokracie jako bezpodmínečného nejvyššího dobra, ani v nejmenším tím nemiluje svého bližního. Místo toho, abychom sloužili těm nejbezbrannějším, zapíráme svými skutky svého Spasitele a hledáme řešení u politiků, kteří nám ho nemohou a nikdy ani neměli poskytnout.

…jestli tomuhle říkáte světlo a sůl, chcete vůbec změnu?

„Evangelium znamená především rozbíjení model.“
-Jan Kalvín-

Udělejme si experiment. Spravedlivý je ten, kdo činí spravedlnost (1. J 3:7), a víra bez skutků je mrtvá (Jk 2:17). Tak tedy…

Kolik knih na téma aplikace Božích standardů práva a spravedlnosti do oblastí zdravotnictví, podnikání, školství, sociální péče, peněžnictví nebo sociální teorie jste v posledních 2 měsících přečetli? Kolik vám jich váš kazatel doporučil?
Kolik času strávil váš kazatel v posledním půlroce vysvětlováním biblické role státu a praktických aplikací podrobností Božího zákona, tedy Božího standardu dobra, svatosti, spravedlnosti, práva a lásky (Ř 7:12; Jk 1:25; Mt 22:36-40), v oblasti osobní etiky, správy rodiny, církevní správy a české veřejné sféry?
Jak jako jednotlivci i jako sbor denně bojujete za ukončení genocidy statisíců našich nenarozených bližních? Kolik peněz a času váš sbor za poslední rok věnoval péči o sirotky a vdovy (Jk 1:27), boji za práva utlačovaných, zotročovaných a imigrantů (Jer 22:3, 15-16) a krmení hladových a šacení nahých (Mt 25:31-46)? A kolik oproti tomu dal na zvukaře, pronájmy řádně načančaných prostor, English Campy a volnočasové kluby?

Město na hoře nemůže zůstat skryto, takže – jak vypadá vaše světlo a vaše sůl? Chcete vůbec změnu? Nebo čekáte, že za vás bude svítit a solit stát, až se zvolí ten jeden jediný správný pán?

„Když se státu děláme nástroj uzdravení, zásadně tím měníme podstatu společnosti a převracíme tím Bohem ustanovenou strukturu lidských vztahů. Měli bychom mít společnost, ve které nás síla lásky bude hnát k tomu, abychom bořili všechny sociální, třídní, etnické a politické bariéry, abychom přinášeli uzdravení soukromými prostředky, soukromými asociacemi, soukromými institucemi, poradci, sítěmi, školami, nemocnicemi, dobročinnými organizacemi, společnostmi atd. Musí nás pohánět dávání. Láska je dávání; braní je sobectví. Když děláme ze státu hlavního činitele, snažíme se tím udělat řešení z braní místo z dávání, ze sobectví, ne z lásky.“
-Joel McDurmon-

Dokud se Církev nezačne chovat podle toho, že právo a spravedlnost jsou základem Božího trůnu (Ž 89:15), že čistou zbožností je starat se o sirotky a vdovy a nedělat světské kompromisy (Jk 1:27; 4:4), že Bůh po nás požaduje, abychom prosazovali právo a milovali milosrdenství (Mi 6:8), že Boží milost vykupuje z bezzákonnosti k horlivosti v dobrých skutcích (Ti 2:14) a k učedničení národů ve všech myšlenkách v poslušnosti vůči Kristu Králi (Mt 28:18-20; 2. Kor 10:4-5), jediná změna, o které bude moci být řeč, bude jen těsnější a těsnější utahování oprátky.

Kéž Bůh dá svému lidu pokání.

Ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého, Amen.

Podpořte nás