„V celém vesmíru neexistuje čtvereční centimetr, nad kterým by Kristus, svrchovaný nade vším, nevyhlašoval: ‚Je můj!‘“
-Abraham Kuyper-

Pokud si stvořitelství, nadvládu nad každým centimetrem světa a pozici svrchované autority, která určuje dobro a zlo, nárokuje někdo jiný než Bůh Bible, není to nic jiného než satanská vzpoura. A pokud někdo tuto vzpouru podporuje a klaní se jí, jedná se o modlářství. …to je něco, co je jasné každému, kdo přečetl víc než tři odstavce Písma.
A falešná božstva si vždycky žádají oběti – žádají si děti svých uctívačů, žádají si jejich životy a peníze… a jelikož život je jedině v Ježíši Kristu (J 14:6), posluhování falešným božstvům vždycky nakonec vede ke smrti, ke smrti svobody, ke smrti lidského blahobytu, k zabíjení Božího obrazu v člověku a nakonec i k zabíjení jeho nositelů jako takových.
Proto vždycky a všude jde o válku na život a na smrt mezi satanskými božstvy a systémy na straně jedné a Bohem Stvořitelem na straně druhé. Neutralita neexistuje. A přehlížet tuto realitu tváří v tvář režimem podporovanému potratovému holocaustu a etatistickým převýchovným centrům na každém rohu by znamenalo arboropii, neboli stromozrakost, čili „pro stromy nevidět les“ (https://antiteze.cz/2017/12/27/dopisy-z-finkenwalde-03-vidi-jen-kousky-a-casti/).

Je tragické, že tyto střety, které s sebou přinášejí Boží hněv a prokletí, často mohou vznikat na základě neinformovanosti – na základě toho, že křesťané, kteří by měli vyučovat národy moudrosti a poslušnosti vůči Božím standardům, a tak jim přinášet spravedlnost, svobodu a požehnání, mlčí. A dost často mlčí, protože jsou sami k celé situaci slepí, jelikož z nedělních kazatelen přitéká spíše pančovaný metanol než mléko základních učení Božího Slova (na cokoliv hutnějšího už rovnou zapomeňte; sr. Žd 5:12-6:2). Vzhledem k tomu, že Písmo definuje duchovní růst jako růst ve schopnosti rozsuzování dobrého a zlého (Žd 5:14; 1. Kor 2:15), pojďme se stručně podívat, jak se lev z Česka staví proti Lvovi z Judy (Zj 5:5), nebo, jinými slovy, pojďme se podívat na pár míst, kde jsme jako křesťané ignorovali svou povinnost, kde jsme svým mlčením učili lež toho, že je všechno v pořádku.
Jako dostatečná diagnóza protentokrát postačí nedávný krátký článek na téma zdanění stavebních pozemků: https://www.euro.cz/byznys/vlada-chce-zdanit-nezastavene-stavebni-pozemky-1390135

1) „Zatím neexistuje ekonomický nástroj, který by motivoval vlastníky pozemků v zastavitelné ploše, aby využili svého práva pozemek zastavět… informace z územních plánů by byly podkladem pro výpočet daně z nemovitosti, která by se mohla stát takovým nástrojem.“
Jinými slovy… „Nevyužiješ-li svůj majetek, který jsi si koupil, tak, jak chce stát, budeš za to pykat.“ Vzhledem k tomu, že stát nám přikazuje: 1) za to, co je naše, platit nájem (daň z nemovitostí); 2) platit za to, že se svým vlastnictvím děláme, co chceme (daň z převodu nemovitosti); 3) a teď nás plánuje nutit „využít naše práva“, neboli říct nám, jak s tím, co je naše, nakládat, zjevně to „naše vlastnictví“ nebude až tak horské. Někomu, kde není tak znalý našich svobod, by se mohlo zdát, jakoby každý jeden centimetr stvoření patřil státu.
Písmo ale říká, že „Hospodinu patří země a vše, co je na ní“ (Ž 24:1; 50:12). On je ten, kdo rozděluje zemi… a dává ji do vlastnictví jednotlivcům, ne státům (Mt 27:7; sr. 1. Kr 21).
Lákalo by mě domýšlet, jestli se „motivace využít svá práva“ časem vztáhne i na pití alkoholu, kouření a manželskou intimitu, a jestli budeme i z těchto práv v případě nevyužití platit trestní daň (pokud jejich patřičné využití nedoložíme stvrzenkou), ale pojďme dál…

2) „Například Praha má v územním plánu definovaných téměř tři tisíce hektarů stavebních ploch. Přesto se zdá, že jí chybějí parcely pro výstavbu, a to především bytů. Problém je, že vlastníci je často prodat nechtějí vůbec, například je využívají jako zemědělskou půdu nebo za ně chtějí ceny, které nejsou schopni investoři zaplatit.“
Stát je schopný svou stvořitelskou mocí vytvářet živé entity, jako je „Praha“, která má své vlastní zájmy, potřeby, nedostatky… a ty samozřejmě mají přednost před zájmy, potřebami a právy jiných stvoření státu, kterými jsou „vlastníci půdy“. Kdo je ta „Praha“? Kde se s ní můžu setkat? Kde spolu můžeme probrat její potřeby?
A, samozřejmě, stát má právo zasahovat do vztahů svých stvoření – a podle potřeby zasypat svým božským soudem ty, kdo by chtěli nakládat se svým vlastním majetkem podle svého nebo si mysleli, že si mohou určovat, kolik za svůj majetek, za ovoce své práce chtějí. To je potřeba zatrhnout. Stát je tu od toho, aby jako nejvyšší, nezpochybnitelná, sebepotvrzující autorita určil, co je spravedlnost – co je spravedlivé nakládání s mým vlastním majetkem, co je spravedlivá cena mého majetku, jak se mám chovat k tajemným entitám, jako je „Praha“.
Písmo ale říká, že „Hospodinu patří země a vše, co je na ní, celý svět a všichni jeho obyvatelé“ (Ž 24:1) – On je tím, kdo určuje správcovství země, On je Stvořitel všech a všeho, On je nejvyšší autoritou a On je proto tím, kdo určuje vztahy všech Jeho stvoření.

3) „Obce se proto snaží vymezit ve svých územních plánech další zastavitelné plochy, ale narážejí na problém, že není ve veřejném zájmu vymezovat stále nové zastavitelné plochy, dokud nejsou využity ty současné.“
Vida, do celého náboženské systému vstupuje další tajemná entita, další božstvo, které udává dobro a zlo. „Veřejný zájem.“ Veřejný zájem, který věšel černochy na lampy, ač Bůh Stvořitel jasně řekl „Nezavraždíš.“ Veřejný zájem, který z Židů vyráběl stínítka v koncentračních táborech. Veřejný zájem, který poslal Miladu Horákovou na šibenici. Veřejný zájem, který ukřižoval Božího Syna. Veřejný zájem, vůle nevydefinovaného, obecného lidu – což znamená, že pokud nesouhlasíš, jsi nepřítelem lidu, jsi nepřítelem veřejnosti, jsi na druhé straně, nejsi jeden z nás, stojíš proti lidem, nejsi vůbec člověk. A buď si jistý, že pokud bude třeba, inkarnovaný Veřejný zájem, ti to dá znát. Už v minulosti ukázal, že to moc dobře umí.

4) Stvořitelský nárok státu však nekončí zemí, lidmi, jejich právními vztahy či určováním dobrého a zlého. Stát tyto vztahy řídí a reguluje svou božskou mocí, kdy vyrábí něco z ničeho, kdy ze vzduchu vyrábí hodnotu, kdy z obyčejných papírků s obrázky dělá papírky kouzelné, „aby nikdo nemohl kupovat ani prodávat, leda ten, kdo má“ jeho kouzelné papírky (Zj 13:17). A opovažte se zkoušet tenhle systém obejít. „Stínadla mají dost dlouhé ruce, aby dosáhly až na vás,“ kdo investujete do alternativních měn. V rámci svobody, demokracie a veřejného zájmu, samozřejmě.

5) …a ve světle výše zmíněných fakt si připomeňme, že úkolem státu je prosazovat [Bohem definovanou] spravedlnost a právo skrze vykonávání [Božího] hněvu nad [Bohem definovanými] kriminálníky (Ř 13:5), a tak všechno, o čem jsme do teď mluvili, jen ukazuje jeho překračování jemu přidělené autority, jeho urvanost ze řetězu, jeho vzpouru proti Bohem ustanovenému řádu věcí. Pojďme mu tedy s radostí odevzdat své děti, poslat za pár dní paní učitelce kytičku a povzbudit ji ve výchově a tvarování našich dětí. Je to ve veřejném zájmu. Určitě nebudeme litovat.

Bůh stvořil tento svět s jasně ustanovenými sférami a rolemi – stvořil jednotlivce, dal mu rodinu, ustanovil svou Církev a zřídil stát. A všechny tyto sféry byly a jsou velmi dobré – a dokud jednotliví lidé a instituce poslušně a věrně zůstávají se svých Bohem vymezených hranicích, je to k dobru, svobodě a požehnání všech. Tam, kde však své hranice překračují, nabourávají a boří a ničí vše ostatní. Žel, tohle vše je něco, o čem jsme jako Církev dost dlouho mlčeli. A proto místo společnosti založené na vzájemné službě máme společnost založenou na hrubé moci.

Jak jinak by latinské slovo „minister“, neboli „služebník, sloužící“, mohlo dneska znamenat v první řadě „velký šéf“?

Odpusťte. A čiňte pokání s námi.

Podpořte nás