Pro mnohé dnešní křesťany to bude překvapením, ale Božím světlem národům (tím, čemu dnešní hantec chce říkat „evangelizační nástroj“) napříč dějinami byla a je kultura – a kulturou nemyslíme to, co se pod tímhle označením dnes děje v divadlech, v knihkupectvích a ve vysílání „na hudbu zaměřených“ televizních stanic. Řeč je o celkovém fungování společnosti, o jejích procesech, zvycích, tradicích, zásadách a hodnotách, které nevyhnutelně odrážejí uctívání božstva dané společnosti.

Kultura není něco neutrálního (https://antiteze.cz/2017/08/17/jsem-tu-abych-kazal-evangelium/).
Pokud je součástí konkrétní kultury nedochvilnost, znamená to její špatné správcovství Bohem daného času a neúctu vůči druhým a jejich povinnostem před Bohem.
Pokud se vyznačuje riskantním a agresivním způsobem řízení, znamená to hříšnou neúctu vůči životu a majetku bližního.
Pokud ji charakterizuje lajdácky odváděná práce, je to odrazem vzpoury člověka vůči Bohem danému mandátu nadvlády podmaňovat a spravovat zemi pro dobro bližního a pro Boží slávu a konat práci jako Pánu (Gen 1:27-28; Ko 3:23).
Pokud ji charakterizuje práce 7 dní v týdnu, 16 hodin denně, jedná se o vzpouru proti Bohem danému cyklu práce a odpočinku.
Kultura není neutrální – a to proto, že nic není neutrální. Každý jeden člověk koná každý jeden skutek před Boží tváří – buď jako přijatý v Kristu a v souladu s Božími standardy Bohu k slávě… nebo ve vzpouře a neposlušnosti. Žádná šedá zóna neexistuje. Neutralita je mýtus (https://antiteze.cz/2017/08/16/mytus-neutrality/).

Proto vidíme, že už od počátku Boží lid buduje kulturu, která je diametrálně odlišná od kultury Satanova lidu – vidíme, že Satanův lid buduje civilizaci násilím a k slávě člověka (Gen 4:17, 23-24), zatímco Boží lid uctívá Hospodina a žije k Jeho slávě (Gen 4:26).
Vidíme, že Boží lid měl a má pro naplňování tohoto svého úkolu mnohem více zjevení, než si většina lidí myslí – Henoch žije v poslušnosti před Bohem (Gen 5:24); Noe zná rozdíl mezi čistými a nečistými zvířaty (Gen 7) a je hlasatelem [Bohem definované] spravedlnosti (2. Pt 2:5); Abraham a jeho lid lid mají „zachovávat Hospodinovu cestu a konat spravedlnost a právo“ (Gen 18:19) podle Božích „příkazů, ustanovení a zákonů“ (Gen 26:5); Boží lid má soudní systém (Ex 18) a kněží (Ex 19:22-24) ještě předtím, než Hospodin vyhlašuje svou smlouvu ze Sínaje (Ex 20)…
…nesmíme si tedy ani začátky Božího lidu představovat jako sebranku nevzdělaných, nekultivovaných, pochybných ovcoburanů s vidinami hořících keřů, ale jako (selhávající a nedokonalou, ale přece) společnost uctívání, práva a spravedlnosti.

Proto by nás nemělo překvapit, když v Deuteronomiu čteme: „Pohleď, učil jsem vás ustanovení a nařízení, jak mi přikázal Hospodin, můj Bůh, abyste je plnili v zemi, do které jdete, abyste ji obsadili. Zachovávejte a plňte je, protože to je vaše moudrost a vaše rozumnost před očima národů, které když uslyší všechna tato ustanovení, řeknou: ‚Tento velký národ je vskutku moudrý a rozumný lid. Vždyť jaký jiný velký národ má bohy tak blízko sebe, jako je Hospodin, náš Bůh, kdykoliv k Němu voláme? A jaký jiný velký národ má tak spravedlivá ustanovení a nařízení jako je celý tento zákon, který před vás dnes kladu?‘“ (Dt 4:5-8).

Spravedlnost Božích ustanovení a nařízení ve starozákonním zákoně a to, když podle nich Jeho lid žije, je podle Božích vlastních slov tím, co přitahuje jednotlivce i národy k poslušnosti vůči Němu, co nezpochybnitelně svědčí o Jeho moudrosti a blízkosti k Jeho lidu. Poslušnost vůči Božím standardům je cestou k požehnáni, neposlušnost k prokletí (Dt 28), což je skutečnost, kterou nám opakuje i apoštol Pavel (Ef 6:1-3). Izrael měl být poslušný vůči Bohu, měl být lidem práva, spravedlnosti a zbožnosti, měl být požehnaný a požehnáním, a tak zářit do světa jako maják a ukazovat národům ke svému Bohu a k Jeho Mesiáši.

…a právě tak hovoří Pán Ježíš Kristus o Církvi, kterou posílá učedničit národy (Mt 28:18-20) v každé jedné oblasti života a myšlence (2. Kor 10:4-5): „Vy jste světlo světa. Nemůže být ukryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nekladou ji pod nádobu, ale na stojan; a svítí všem, kteří jsou v domě. Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích“ (Mt 5:14-16). A aby nebylo pochybností, Pán Ježíš toto svícení hned všem propojuje s poslušností vůči plnosti zákona (Mt 5:17-20); i Marek a Lukáš tento obraz pojí se skutky praktické poslušnosti vůči Božímu Slovu (Mk 4:20-21; L 8:15-16) a určitě tu slyšíme i ozvěnu pasáží jako „Stezka spravedlivých je jako záře úsvitu“ (Př 4:18).

Jakožto lid pokřtěný ve jméno Trojjediného Boha jsme občané Království,
1) kterému vládne Král králů (Zj 19:16), jemuž patří veškerá moc na nebi i na zemi (Mt 28:18-20);
2) vůči jehož Králi mají povinnost být poslušní všichni vladaři a zákonodárci (Ž 2);
3) které si nárokuje naši všepřesahující loajalitu (Sk 5:29; 17:6-7);
4) jehož růst bude bez konce a rozdrtí všechny ostatní říše (Iz 9:5-6; Da 2:44);
5) které zahrne, zučedničí, promění a začlení do sebe všechny národy (Mt 28:18-20; Mt 13:32-33; Da 2:44).
…v němž se velikost měří podle poslušnosti vůči Božímu zákonu (Mt 5:17-19), který je dokonalým standardem svobody, lásky, práva a spravedlnosti (Jk 1:25; Ř 7:12; 13:10). To znamená, že jako jednotlivci, rodiny, sbory, národy a Církev obecně máme být lidem, který září do světa svými skutky praktické lásky a milosrdenství, svým vášnivým bojem za právo a spravedlnost, svou láskou ke svobodě a životu. A to tak, že naše světlo nebude možné skrýt a bude proměňovat národy tak, že i nevěřící budou muset vzdát chválu našemu Bohu (Mt 5:14-16). Právě k tomu nás vybavuje Boží zákon. Právě takovou kulturu máme budovat – a jestli si nelžeme do kapsy a skutečně jsme Božím městem na hoře, pak ji i budovat budeme. Nikdo totiž světlo nemusí přesvědčovat, aby svítilo – světlo, které nesvítí, jednoduše není světlem.

Tělo Kristovo, Církev není ničím menším než novým lidstvem (Ef 4:24; J 3:5), novým stvořením (2. Kor 5:17), svrchovaným Královstvím (Da 2:44; https://antiteze.cz/2018/01/30/dopisy-z-finkenwalde-06-ale-jezis-nikdy/), jehož Vládce se nespokojí s kompromisem (Mt 5:29-30) a nestrpí bezpráví (Iz 9:5-6). Je tedy jen v souladu s touto pravdou, že:
1) ctihodnost občanů je posuzována podle jejich věrnosti Vládcovým standardům práva a spravedlnosti (Mt 5:17-19);
2) tato civilizace má vlastní soudy (1. Kor 6) či systémy sociální péče (1. Tim 5; paběrkování, desátky, atd.);
3) zbožnost čistá a neposkvrněná znamená pečovat o sirotky a vdovy a nedělat kompromisy s jinými říšemi (Jk 1:27);
4) znát Vládce se projevuje usilováním o právo, spravedlnost a lásku k utlačovaným (Jer 22:3; 15-16);
5) při konečném zúčtování jsou měřítkem praktické skutky milosrdenství podle Vládcových standardů (Mt 25:31-46);
6) duchovní dospělost se měří podle schopnosti rozsuzovat podle Vládcových standardů všechny věci (1. Kor 2:15; Žd 5:14), neboli žít jako skutečně nový člověk podle standardů Království;
7) jsme vysláni do světa jako Královi vyslanci, abychom vyzývali všechny ostatní říše a jejich jednotlivé občany k pokorné, dobrovolné, láskyplné a především včasné kapitulaci předtím, než na ně náš Král vylije plnost svého hněvu (2. Kor 5:20; Ž 2).

Je na každém z nás, aby v tomto světle zhodnotil svůj sbor (a svůj vlastní život), jestli
…jsou důrazem jeho zbožnosti sirotci, vdovy, příchozí a potřební (Jk 1:27).
…ho charakterizují skutky milosrdenství a boj za právo a spravedlnost (Mt 23:23).
…má systém, jak zajistit (zdaleka nejen) své potřebné (1. Tim 5).
…buduje systém alternativního soudnictví (1. Kor 6).
…konfrontuje bezpráví, včetně bezpráví v nejvyšších vrstvách společnosti (Am 5:15; Ž 2; L 3:19; Iz 10:1).
…vzdělává své děti podle Božího zákona (Dt 6:4-8; Př 22:6).
…bojuje proti rasismu a xenofobii (Dt 10:16-19).
…je známý svými dobrými skutky krmení hladových, napájení žíznivých, ujímání se cizinců, oblékání nahých a péče o nemocné a vězně (Mt 25:34-46).
…je vystrojovaný, aby ve všech oblastech dnešní společnosti konfrontoval modlářství pravdou Božího Slova a Božích standardů (Ef 4:11-13; Mt 28:19-20; 2. Kor 10:4-5), a skutečně to dělá – nebo jestli má na rukou krev (Sk 20:26-27).

Jinými slovy, jestli je městem na hoře, jakým má povinnost být. Jestli je kulturou světla. Jestli je výspou Království Bohem definované lásky, práva, spravedlnosti a svobody… nebo výspou království jiného.
Jestli Králem, jehož standardům je vše podřízeno, je Pán Ježíš Kristus, ukřižovaný a vzkříšený Boží Syn… nebo někdo jiný.
…a jestli tedy je nástrojem učedničení národů a budování Kristovy celosvětové civilizace… nebo jeho překážkou.

Kéž Bůh dá růst svému Království, skrze požehnání věrných a odsouzení nevěrných.
Ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého. Amen.

Podpořte nás