863 000 Čechů je v exekuci. To znamená řádově každý dvanáctý, když počítáme i právě narozené děti. Téměř 500 000 Čechů má více než 3 exekuce. 151 000 z nich čelí více než 10 exekucím. Celkem je od fyzických osob vymáháno 239 000 000 000 korun (http://mapaexekuci.cz). Inu… kde začít?

Tváří v tvář těmto číslům se nám hlavou honí myšlenky jako…

1) …co jiného čekat ve státě, jehož veřejný dluh v době psaní těchto řádek čítá přes 1 744 521 510 000 Kč (tedy přes 166 000 Kč na osobu)?
Bez ohledu na to, že český stát dalece překračuje hranici desetiprocentní daně, která je podle Božího Slova hranicí bezbožné tyranie a Boží kletby (1. S 8:7-9, 15, 18), ba dokonce i daně dvacetiprocentní, kterou Písmo otevřeně nazývá pohanským otroctvím (Gen 47:19-24), nepřestává se propadat do hlubšího a hlubšího zadlužení daleko za úrovní, kterou si kdokoliv z nás dokáže představit.

2) „Učedník není nad učitele. Každý, kdo je dokonale připraven, bude jako jeho učitel“ (L 6:40).
Česko vychovává už generace a generace studentů ve státních školách k tomu, aby se stali řádnými občany. Vychovává je k tomu, aby poslouchali, co řeknou autority, a drželi ústa a krok. Vychovává je ve světle toho, že jejich největším dobrem je stát, že jejich identita, hodnota a priority jsou udávány tím, do jakého státu patří, že stát je tím, kdo určuje, co je dobré a co špatné… a tento stát, tento ideál, ke kterému vzhlížejí, nejen bere každému, na koho si troufne, peníze na svačinu, ale je i chorobný dlužník, který zcela zjevně nedokáže přestat žít nad své poměry. Je vidět, že „ti, kdo zhotovují modly, budou jako ony“ (Ž 115:8).

3) …opravdu to někoho překvapuje tam, kde stát předstírá, že může vyrobit hodnotu z ničeho?
Výše zmíněný třídní hrubián se propadá do dluhů i přesto, že jednou za čas zamává svou kouzelnou hůlkou a vyrobí si peníze z kusů papíru a trochy inkoustu, a tak předstírá, že je Bůh – že dokáže z ničeho udělat něco. Je k tomu ochotný i přesto, že „Váhy i spravedlivé misky patří Hospodinu, každé závaží v měšci je Jeho dílem. Pro krále je OHAVNOSTÍ páchat ničemnost, protože trůn bude pevně stát skrze spravedlnost“ (Př 16:11-12; viz Dt 25:13-16; Př 11:1; 20:10, 23). Boží Slovo velmi jasně říká, že státy, které zakládají svou ekonomiku na inflaci a dluzích, tím ze sebe činí ohavnost v Božích očích a dělají vše proto, aby zničily samy sebe. A, jako by Boží kletba nestačila, projevuje se to i tak, že inflace zvýhodňuje dlouhodobou zadluženost (dlužník v důsledku zaplatí méně), znevýhodňuje spořivost (úspory ztrácí hodnotu) a komplikuje půjčky, které by mohly podpořit aktivní, hodnotu vytvářející podnikání (zvyšuje úroky, které se snaží na inflaci reagovat). Jestli tohle není recept na katastrofu, pak už nevím, co jím je.

4) …jak jinak by to mohlo být v zemi, kde církve pobírají státní dotace?
„Hospodin ti otevře svou hojnou pokladnici, nebesa, aby dal tvé zemi ve svůj čas déšť a požehnal každé dílo tvých rukou. Budeš půjčovat mnohým národům, ale sám si nebudeš půjčovat. Hospodin tě učiní hlavou, a ne ocasem. Budeš pouze nahoře a nebudeš dole, jestliže budeš poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, které ti dnes přikazuji, abys je zachovával a plnil. Neodvracej se od žádného ze slov, která vám dnes přikazuji, napravo ani nalevo, abys šel za jinými bohy a sloužil jim“ (Dt 28:12-14). Tam, kde Boží lid věrně žije podle Božích standardů poslušnosti, lásky, práva a spravedlnosti, mu Bůh zaslibuje hojnost, bohatství a ekonomický vzestup. Dnešní česká církev však není schopná (a ochotná) žít bez toho, že by rukou státu vytahovala peníze z kapes svých bližních a zastrkovala si je za svůj podvazkový pás. Co to svědčí o její poslušnosti? Co to svědčí o tom, kdo je jejím skutečným bohem, zákonodárcem a zaopatřovatelem?

5) Kde je Církev?
Kde je její prorocká konfrontace inflace a zadluženosti? Kde je její pobídka ke spořivosti a podnikavosti ducha v poslušnosti vůči Božím ekonomickým standardům? Kde je její zastávání se těch, kdo jsou utlačováni a okrádáni exekutorskými predátory? Kde jsou její programy ekonomické osvěty podle toho, co Bůh ve svém Slově říká a nařizuje o práci, penězích, dluzích, ručení, úrocích, fondech pro potřebné, paběrkování, smluvním služebnictví, právech, nárocích a omezeních státu…? Kde je její učedničení národů a poddávání každé myšlenky Kristu (Mt 28:18-20; 2. Kor 10:4-5)? Kde je její biblické řešení takto kritického problému? Kde je její láska k Bohu a bližnímu?

Soud začíná od Božího domu (1. Pt 4:17). Tam, kde světlo dávno zhaslo a sůl dávno ztratila slanost, budou lidé žít v temnotě (Mt 5:13-15). Ale Kristus, Světlo světa, ukřižovaný a vzkříšený Boží Syn, přišel, aby kajícné usmířil s Bohem a aby jim dal život v plnosti (J 10:10), a všechna Boží zaslíbení jsou v Něm „Ano“ a „Amen“ (2. Kor 1:20). Včetně toho, že „hříšníkův majetek bude uschován pro spravedlivého“ (Př 13:22).

Čiňte pokání s námi.

Podpořte nás