Je to jen několik hodin, kdy jsme s kajícnými bratry řešili, co by mělo být naší odpovědí tváří v tvář realitě, které dnes v Česku čelíme – realitě genocidy našich nenarozených bližních; realitě toho, že drtivá většina křesťanů má příliš mnoho práce s tím, aby si seděla na rukou a vymýšlela výmluvy, proč zbitý muž na jerišské cestě není její zodpovědností, než aby s tím něco udělala; realitě toho, že Praha je evropskou pervitinovou metropolí, že české zdanění a moc Velkého bratra dalece přesahují úroveň toho, co Bible nazývá otroctvím; že polovina dětí v Česku se rodí mimo manželství; že bychom v tomhle výčtu mohli pokračovat ještě hodně dlouho.
Řešili jsme, jak se vypořádat s tím, že tohle v důsledku vůbec není o potratech (https://antiteze.cz/2017/10/11/krik-do-tmy-10-tohle-neni-o-potratech/) a co znamená nedívat se na svět jen po oddělených kouscích a částech (https://antiteze.cz/2017/12/27/dopisy-z-finkenwalde-03-vidi-jen-kousky-a-casti/).
Řešili jsme, jak nezahořknout, jak stát pevně a s radostí a nadějí tváří v tvář bezpáteřní a zbabělé apatii české Církve.

Jak tedy zní odpověď?
Činit pokání.
A pak?
Že budeme parafrázovat klasika: „První do boje, poslední z boje, smát se nejhlasitějc.“



… OK, chápeme, že bez teologických základů to může znít skoro tak jalově jako průměrná nedělní chvála, a proto:

1) Byli jsme pokřtěni ve jméno Trojjediného Boha kvůli ničemu menšímu, než abychom zučedničili národy (Mt 28:19-20).
Ježíš Kristus buduje svou Církev a brány pekel proti ní neobstojí (Mt 16:18). Potřebujeme si uvědomit, že jednou provždy jsme těmi, kdo útočí na opevnění nepřítele, a to na základě zaslíbení a mocného působení Ježíše Krista jakožto svrchovaného Pána dějin, který má veškerou autoritu na nebesích i na zemi (Mt 28:18) a řídí každou jednu událost (Ef 1:11), a proto náš nepřítel nemá nejmenší šanci.

2) Boží Království nevyhnutelně zvítězí v historii.
Boží Království, říše milosrdenství, práva, spravedlnosti, míru, pokoje a poslušnosti vůči Božímu zákonu (Iz 2:2-5; 9:5-6; 11:1-5,9; Ž 72:5, 8-14) podle Písma roste nezadržitelným růstem (Da 2:35, 44; Mt 13:24-33 38-40; 1. Kor 15:20-26), až nakonec povede ke spáse většiny lidí v historii (J 3:17; 1. J 2:2; 1. J 4:14; J 1:29; Mt 13:38), a to na základě ničeho menšího, než je horlivost Hospodina zástupů (Iz 9:6). Jestliže Hospodin nebeských armád horlí pro postupné složení celého světa Kristu k nohám, naše vítězství by nemohlo být jistější.

3) Situaci Církve řídí Bůh, neděje se sama od sebe.
To, že v Česku rychleji najdeme hrnec zlaťáků na konci duhy než kazatele, který by kázal plnost Boží vůle do všech oblastí života, a tak neměl na rukou krev (https://antiteze.cz/2017/08/17/jmeno-komensky-pohlavi-muz-povolani-ucitel-narodu/), není nešťastná okolnost, ale Boží soud nad zkompromitovanou Církví (Am 8:11-14). To, že Církev je pod nohama lidí a není nic než k smíchu, není způsobené tím, že by biblické křesťanství v dnešní době pozbylo svou sílu, ale že křesťané před ním utíkají s ještě iracionálnější hrůzou než před islámem, a tak jsou z Kristovy vůle pod nohama lidí (byli by na hnoji, ale i ten by zničili – L 14:34-35).

4) Bůh neřídí osudy pohanů o nic méně než osudy křesťanů.
Písmo prakticky nepřestává hovořit o tom, že Bůh soudí vzpouru a neposlušnost a že „hříšníkův majetek bude uschován pro spravedlivého“ (Př 13:22; Ex 20:5-6; Dt 28). Jestli pohané (ať už v neděli chodí do sboru/kostela nebo ne) masakrují své děti, rozbíjejí své rodiny tím, že je odmítnou smluvně stvrdit, že své přeživší děti pošlou na převýchovu do státních indoktrinačních center a že se později tak jako tak rozvedou, aby se posléze topili v drogách, nezodpovědnosti a nulové pracovní morálce a aby podporovali politiku loupeží a otroctví, a tak zabíjeli a rozkládali společnost a sami sebe, a zároveň na sebe svolávali další a další Boží soudy, v důsledku dobře pro nás (což však nic neubírá na jejich hříchu a odpornosti jejich provinění a kletbě kterou svolávají na zemi). A jestli se od svého života smrti odvrátí, také dobře pro nás.

5) A když říkáme „dobře pro nás“, myslíme tím ty, kdo na prvním místě usilují o Boží Království a jeho spravedlnost (Mt 6:33).
Poslušnost vůči standardům lásky, práva a spravedlnosti Božího Království s sebou nese požehnání (Ex 20:5-6; Dt 28) – zvěstování evangelia chudým a propouštění zajatců (L 4:18), podřizování se Božímu dokonale spravedlivému, svatému a dobrému zákonu svobody (Jk 1:25; Ř 7:12), péče o sirotky a vdovy (Jk 1:27), potírání bezpráví a boj za chudé, nuzné, utlačované a přistěhovalce (Jer 22:3, 16), krmení hladových, oblékání nahých, ujímání se cizinců a péče o nemocné (Mt 25:43), konfrontování tyranských autorit s jejich zlem (L 3:19) a volání národů a jejich vládců k poslušnosti vůči Kristu a Jeho standardům ve všech jejich rozhodnutích a ustanoveních (Ž 2:10-12; Mt 28:18-20), to vše je podle Božího Slova cestou k požehnání a plodnosti napříč tisíci generací.

6) Vítězství je vždy asi tak dvě věrné generace daleko.
Stačilo, aby čeští vyznávající křesťané na začátku 90. let nezabíjeli své děti a věrně je vychovali, a v dnešní mladé generaci mohli být křesťané v poměru 9:1 (https://antiteze.cz/2017/11/24/krik-do-tmy-16-odposlechnuto-v-metru/). Jestli se pohané budou likvidovat a mít vymírající standard 1,5 dítěte na rodinu a přivolávat na sebe Boží kletbu, zatímco křesťané se podřídí Božím standardům – jestli budou mít zdravé a pevné rodiny, které budou přivádět na svět zástupy malých svatých (Ž 127:3-5), které vyučí Pánově cestě, aby se od ní neodchýlili (Př 22:6), povedou je v právu a spravedlnosti a vychovají je jako děti Boží smlouvy, aby pro ně platilo zaslíbení „Budu Bohem tobě a tvým dětem“ (Gen 18:19; 17:1-14; Ga 3:29; 2. Kor 1:20), jestli budou šest dní v týdnu (Ex 20:9) konat svou práci jako Pánu (Ko 3:23), získávat vliv skrze službu (L 22:26), odmítat zadluženost (Ř 13:8), moudře spravovat majetek a předávat kapitál napříč generacemi (Př 13:22; 2. Kor 12:14), starat se o své a nejen o své potřebné (Ga 6:10) – a budou tedy žít v mezigeneračním Božím požehnání, čí bude Česko za dvě generace? Odpovědí je, že Kristovo, tak jako teď – ale bude to mnohem zjevnější i těm, kdo se nedívají očima víry.

7) Sázení vždycky ukazuje kvalitu půdy.
Podobenství o rozsévači (Mt 13:3-23), hovoří jasně – dobrá půda, půda, kterou Bůh určil k tomu, aby nesla plody (Mt 13:11-16), je nemůže nenést (Mt 7:16-20). Kristus svůj lid skutečně vykoupil – a vykoupil ho z bezzákonnosti k horlivosti v [Božími standardy definovaných] dobrých skutcích (Ti 2:11-14; sr. Mt 7:20-23; 5:16-20). Proto není možné, aby se Jeho vykoupený lid neřídil Jeho zákonem a nehorlil po dobrých skutcích. Potřebujeme si uvědomit, že mezi lidmi, kteří se hlásí k jménu Trojjediného, budou všechny tři „nesezobané“ skupiny, které zmiňuje podobenství o rozsévači. Ti skutečně vykoupení, kdo horlí proti bezzákonnosti a nesou mnoho ovoce dobrých skutků spravedlnosti, ale i ti, kdo jsou neplodní kvůli starostem světa, a ti, kdo by odpadli od víry, kdyby přišlo pronásledování. Co se neplodných týče, to můžeme dobře vidět v tom, nakolik je Církev světlem a solí ve světě okolo, nakolik jsou křesťané známí tím, že znají Boha, což se projevuje, mimo jiné, péčí o sirotky a vdovy (Jk 1:27), prosazováním práva a spravedlnosti, vysvobozováním utlačovaných a praktickou láskou vůči chudým a přistěhovalcům (Jer 22:3, 15-16). A co se týče těch, kdo by odpadli kvůli nepohodlí pronásledování, ty můžeme dobře vidět v tom, že pro drtivou většinu české Církve je přílišné nepohodlí i to, aby jen každý den zvedli své sedací svalstvo a udělali něco pro statisíce dětí, které jsou okolo nás každý rok zabíjeny. Tváří v tvář jim je naší povinností chopit se pluhu Kristova Království, neohlížet se a nechat mrtvé, ať pohřbívají své mrtvé. Konec konců…

8) Boží soud je vždy ve prospěch růstu Království.
Tam, kde Bůh žehná poslušnosti, dobře pro občany Jeho Království, kteří se drží Jeho smlouvy. Tam, kde soudí neposlušnost a proklíná a vyhlazuje vzpurné, dobře pro občany Jeho Království, kteří se drží Jeho smlouvy. Ať už Jeho soud, hněv a kletba přicházejí na pohany nebo na nevěrnou Církev, v důsledku dobře pro Jeho věrné, kteří se drží Jeho smlouvy, konají spravedlnost a milosrdenství a konfrontují zlo. Ne, nevyhnou se přinejmenším části těchto ran, protože jsou nerozdělitelně smluvně svázáni s nevěrníky v Církvi a se vzbouřenými pohany kolem nich (a inflace loupí peníze i jim a jejich dětem), ale mohou mít jistotu, že Bůh nezapomíná na své věrné, že zaslibuje, že jejich námaha v Pánu není marná (1. Kor 15:58), že Bůh bude žehnat jim a jejich věrným dětem po tisíce generací (Ex 20:5-6), že díky své poslušnosti vůči Božím standardům jsou velcí v Království (Mt 5:17-20), že jsou dalšími kameny budování Kristovy všezasahující a všeproměňující říše, že jsou dalšími schody k zářícímu městu na hoře, městu milosrdenství, lásky, svobody, práva, spravedlnosti, cti a Kristova uctívání, které nevyhnutelně obsáhne celý svět.

A to je důvod se radovat. Důvod slavit. Důvod bojovat. Důvod být nekompromisní.
Je to důvod být lidem práva, spravedlnosti a milosrdenství. Lidem zpěvu, smíchu a hodování (https://antiteze.cz/2018/07/17/dopis-z-finkenwalde-18-hlinene-modly-a-hutne-omacky/). Lidem přičinlivé, neúnavné a neústupné naděje. Lidem zítřka (https://antiteze.cz/2017/12/06/dopisy-z-finkenwalde-01-lid-zitrka/), který kráčí cestou spravedlnosti (https://antiteze.cz/2017/12/30/dopis-z-finkenwalde-04-cesta-spravedlnosti/).
Ježíš Kristus, ukřižovaný a vzkříšený Boží Syn, vládne na nebesích i na zemi – a skrze svou Církev si podmaní celý svět.
Ať se vám to líbí nebo ne, ve městě je nový šerif. Tak se s tím srovnejte.

Budoucnost patří nám.

Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého, Amen.

Podpořte nás