Nalijme si čistého vína a nacpěme si čisté Virginie: Je velmi povzbudivé a osvěžující zažívat a zároveň znovu a znovu slyšet od kajícných bratrů a sester, jak je poslušnost vůči Božím standardům osvobozující. Svatý apoštol Jakub ne náhodou nazývá Boží zákon zákonem svobody (Jk 1:25). Dnešní křesťané v drtivé většině ale zákon neznají a mají jakousi panickou fobii, aby je někdo nenazval „zákoníkem“ (což se definuje jako „dodržuješ o jedno přikázání víc než já“), a tak jsou otroky pocitů viny, manipulátorů nebo své vlastní náboženské pýchy. Proto se teď chci zaměřit na jednu z velmi známých pasáží Písma a více ukázat svobodu Božího zákona…

„Ježíš se posadil proti pokladnici a pozoroval, jak zástup vhazuje do pokladnice měděné mince. A mnozí bohatí vhazovali hodně. A přišla jedna chudá vdova a vhodila do ní dvě lepta, což je kvadrans. Přivolal své učedníky a řekl jim: ‚Amen, pravím vám, že tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří vhazovali do pokladnice. Všichni totiž dali ze svého přebytku, tato však ze svého nedostatku dala vše, co měla, celé svoje živobytí‘“ (Mk 12:41-44).
Kolik už jsme všichni slyšeli kázání na téma „Buďte jako tato vdova“? V lepším případě „Dávejte obětavě, vidíte, jak Pán vdovu chválí! Vždyť radostného dárce miluje Bůh!“ V horším: „Jak moc miluješ Pána? Kolik dáš do sbírky? Jen 10 %? Opravdu miluješ Pána jen na 10 %? Za víc ti nestojí?“ „Jen se podívejte. Vdova dala z nedostatku! Dejte, i když nemáte, Pán se o mně… chci říct vás postará, jen ukažte víru!“ Všichni to známe. Oblíbený text, jakmile je ve sboru „potřeba“ nový koberec, nebo bratr kazatel chce jet na dovču někam, kde je teplo a mořské plody.
Výsledek? Citlivá svědomí zpochybňující svou víru, protože „dávají Pánu“ jen tolik a tolik, a hrdě zdvižené nosy farizeů, protože oni „dávají Pánu“ dokonce tolik a tolik…
…a zdvižené obočí nás, kdo v rámci Biblí definované duchovnosti posuzujeme všechno (1. Kor 2:15). Co tím myslím? Podívejme se na pasáž v jejím kontextu.

„[Ježíš] ve svém učení říkal: ‚Varujte se učitelů Zákona, kteří se chtějí procházet v dlouhých rouchách a být pozdravováni na tržištích a chtějí přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách. Vyjídají domy vdov a okázale se dlouho modlí; ti dostanou větší odsouzení.‘ Ježíš se posadil proti pokladnici a pozoroval, jak zástup vhazuje do pokladnice měděné mince. A mnozí bohatí vhazovali hodně. A přišla jedna chudá vdova a vhodila do ní dvě lepta, což je kvadrans. Přivolal své učedníky a řekl jim: ‚Amen, pravím vám, že tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří vhazovali do pokladnice. Všichni totiž dali ze svého přebytku, tato však ze svého nedostatku dala vše, co měla, celé svoje živobytí‘ Když vycházel z chrámu, řekl Mu jeden z Jeho učedníků: ‚Učiteli, pohleď, jaké kameny a jaké stavby!‘ Ježíš mu řekl: ‚Hledíš na tyto veliké stavby? Jistě zde nezůstane kámen na kameni, který by nebyl stržen‘“ (Mk 12:38-13:2)
A aby nebylo pochyb, Lukáš uvádí tuto pasáž o vdově v naprosto totožném kontextu (L 20:45-21:6) a když Markův a Lukášův záznam srovnáme s Matoušovým, vidíme, že dar vdovy je bez výjimky zaznamenán mezi kritikou odpadlického a tyranského židovského náboženství (Mt 23; Mk 12; L 20) a vyhlášením soudu nad Jeruzalémem (Mt 24; Mk 13; L 21), který byl dovršen během jedné generace vybitím Jeruzaléma a zbořením Chrámu (Mt 24:34; Mk 13:30; L 21:32).
Stačí si přečíst pasáž v jejím kontextu a jak diametrálně jiné téma najednou řešíme! Jinými slovy: „Momentální náboženský systém vyžírá vdovy, tedy právě ty lidi, o které má povinnost se starat. – Koukejte, vdova, která tomuto náboženskému systému odevzdává vše, co má. – Tenhle náboženský systém se vším, co k němu patří, půjde dolů. Tohle skončí!“
…opravdu máme tváří v tvář téhle realitě věřit, že pointou textu je „Dávejte obětavě“?

„…ale no tak, to opravdu chcete říct, že tahle vdova udělala špatně, když dala v Chrámu své poslední peníze?“
Než tuhle otázku budeme moci zodpovědět, je potřeba si vyjasnit několik základních biblických faktů.
1) Boží dokonalý zákon svobody ustanovuje celkem tři povinné desátky (Mal 3:8-10), z nichž všechny se platí procentuálně z příjmu – není tedy možné, aby připravily člověka o „celé jeho živobytí“.
2) Prvním desátkem je každoroční Pánův či lévitský desátek (Lev 27:30-33; Num 18:20-24), přičemž úkolem lévitů bylo zaopatřovat uctívání Hospodina, vyučovat lid Božímu zákonu (a dalším dovednostem), fungovat společně se soudci v rámci samosprávy země, velmi pravděpodobně i pečovat o potřebné atd. (Lev 12:10; Dt 17:18; 31:9-13; 33:10; Neh 8:9; 1. Le 15:16-24; 23:4; 25:1-7; 26:29-32; 2. Le 17:7-9; 19:8-11), a právě tato služba byla podporována z tohoto desátku.
Druhým desátkem byl každoroční radovací, oslavný desátek (Ex 23:16; Lev 23:33-43; Dt 14:22-29; 16:13-15). Tento desátek byl určen k oslavě a hodování před Hospodinem; zároveň v sobě však velmi jasně zahrnuje péči o lévity, sirotky, vdovy a imigranty (Dt 16:14).
Třetím desátkem, který se přinášel jednou za tři roky, je desátek na potřebné, výslovně zaměřený na péči o sirotky, vdovy a imigranty (Dt 26:12; Dt 14:28-29).
3) Vidíme tedy, že kdyby se Židé Ježíšovy doby drželi Božích standardů, situace s vdovou v Chrámu by nikdy nemohla nastat, protože značná část (řádově minimálně 10 %) toho, kdy „mnozí bohatí vhazovali hodně“, měla být směřována právě na péči o ni a měla zajistit, že rozhodně nebude mít nedostatek a nebude vhazovat „celé své živobytí“. Proto také apoštol Jakub poslušnost vůči Božímu zákonu shrnuje péčí o sirotka a vdovu a Bohem definovanou svatostí (Jk 1:25-27).
4) 2. Kor 8:12-15 nám říká, že cílem biblického dávání a vzájemné podpory věřících je vyrovnanost, ne zruinování jedince ve jménu „zbožnosti“: „Neboť je-li ochota dát přiměřená tomu, co člověk má, a ne tomu, co nemá, je vítaná“ (2. Kor 8:12). A připomeňme si, že Pavel jakožto Kristův apoštol rozhodně neměl jinou teologii dávání než Pán, který ho poslal.
5) Písmo nám v 2. Kr 4:42-44 ukazuje příklad muže, který nenesl desátek do Jeruzaléma, kde vládl odpadlický systém, ale přinesl ho Elíšovi, tedy prorokovi, který skutečně plnil Boží vůli (jak to předepisoval „duch zákona“, čili v zákoně vyjádřená spravedlnost; sr. 1. S 21:4-6), a Bůh tuto rozsuzující poslušnost mocně požehnal. Vidíme zde, že Bohu oddělený desátek patří pouze a jedině těm, kdo jsou věrní vůči Božím standardům.
6) Bůh v Přísloví 13:22 říká, že „Dobrý člověk dá dědictví synům synů, ale hříšníkův majetek bude uschován pro spravedlivého“ – a stejný fakt opakuje apoštol Pavel v 2. Kor 12:14: „Neboť nemají děti shromažďovat pro rodiče, nýbrž rodiče pro děti.“ Představa, že spravedlivý a zbožný je ten, kdo se zbavil veškerého svého majetku a kdo „dává Pánu“ tak, že stěží má na nájem, rozhodně neodpovídá Božím standardům. Jestli nežijeme svůj život tak, abychom zanechali dědictví našim vnoučatům, Bůh říká, že jsme špatnými a hříšnými správci toho, co nám dal.
7) Stojí za zmínku, že ani v Markově ani v Lukášově záznamu Pán Ježíš vdovu za její skutek nechválí – pouze konstatuje, že dala více než kdokoliv jiný.

…co z toho plyne?
1) Že jestliže se držíme standardů Božího zákona svobody, víme, jak vypadají naše povinnosti, víme, jak vypadá láska k Bohu a bližnímu (Mt 22:36-40), ať už po stránce finanční nebo jakékoliv jiné.
2) Že Boží zákon svobody nedává prostor pro bezbožnou emoční nebo jakoukoliv jinou manipulaci, ale naopak nám svými jasnými standardy vymezuje, kde končí naše základní, objektivní povinnost vůči Bohu a kde začíná milosrdenství, které máme milovat (Mi 6:8), a rozvazuje nám ruce k tomu, abychom se mu věnovali.
3) Že Boží zákon svobody neutlačuje chudé a sociálně slabé, ale zajišťuje jim bezpečí, ochranu a zaopatření, a že náboženství, které nemá jako svou prioritu sirotka, vdovu, imigranta a utlačovaného, bude zničeno Božím soudem.

Takže, ano, jsou biblické důvody nepovažovat vdovino dávání za moudré a správné, ač jistě konané v nejlepší víře – ale vdova zde v důsledku vůbec není tématem dne. Než budeme řešit otázku vdoviny potenciální třísky, musíme vyjmout a spálit trámy bezzákoného, prázdného náboženství, které požírá peníze, čas a zdroje, které Bůh dal svému lidu, zatímco zanedbává péči o sirotka, vdovu a imigranta a boj za jejich práva podle Božích objektivních standardů lásky, dobra, práva, spravedlnosti a svobody.
Hospodine, dej, ať z toho doupěte lupičů nezůstane kámen na kameni, který by nebyl stržen.

Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého, Amen.

Podpořte nás