Když jako lidé máme před něčím bázeň či když vůči tomu pociťujeme nábožnou úctu, máme sklon si pro to vymýšlet různá zástupná jména. Tuto realitu vidíme i v Písmu, kde se místo Božího smluvního jména často používají výrazy jako „Pán“, evangelista Matouš po židovském vzoru neříká „Boží Království“, ale „Království nebes“… a je to něco, co vidíme i dnes, u našich (zdaleka nejen) křesťanství odmítajících spoluobčanů. Kdy? Většinou, když se podívají na video či fotku něčeho, co je podle nich bezpráví, a řeknou „NĚKDO by s tím měl něco udělat.“ Shodují se v tom i s celou řadou křesťanů, kteří tváří v tvář potratové genocidě, skoro až horlivě skoro i vyjadřují svůj soukromý názor, že „NĚKDO by s tím měl něco udělat.“ A toto NĚKDO je výrazem úcty vůči jejich spasiteli – Státovi.

Česko je dlouhodobým šampionem v konzumaci pervitinu (https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/465652-cesko-zeme-pervitinu-splasky-prozradily-oblibenost-drogy-v-cr-i-prihranici.html), na předních příčkách jsme, i co se týče marihuany (https://en.wikipedia.org/wiki/Annual_cannabis_use_by_country) a alkoholu (https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_alcohol_consumption_per_capita). NĚKDO by s tím mělo něco udělat.

Okolo dálnic je spousta rozptylujících a krajinu hyzdících billboardů. NĚKDO by s tím měl něco udělat (https://mam.cz/reklama/c1-65947770-ministerstvo-vydalo-50-vyzev-k-odstraneni-billboardu-od-dalnic).

Reklamy na pohřby u nemocnic jsou tak necitlivé. NĚKDO by s tím měl něco udělat (https://www.novinky.cz/domaci/469269-to-posledni-co-chce-clovek-videt-lidovci-navrhuji-zakaz-reklamy-na-pohrby-u-nemocnic.html).

Nebo si představte situaci – muž ve složité rodinné situaci, s obrovsky bolestnou minulostí, vzhledem k tomu, čím si v životě prošel, je nezaměstnatelný, doma kupu dětí, které prostě není schopný uživit… Je to strašné. Opravdu takové situace musíme řešit v jednadvacátém století?! NĚKDO by s tím měl něco udělat. Od toho tu přece Stát je!

Protože poslední z příkladů je asi nejjasnější, pojďme se na něj zaměřit blíže. Muž, o kterém hovoříme, se jmenuje Ahmad, žije u Hamburku, utekl ze Sýrie před válkou, je de facto nezaměstnatelný, protože je analfabet, má sedm dětí (z toho jedno na cestě), tři manželky (z toho jednu v Sýrii) a plánuje si najít další a mít spoustu dětí, deset nebo dvacet (http://www.spiegel.tv/videos/1279861-ein-mann-zwei-ehefrauen-sechs-kinder).
A z nějakého důvodu se z toho spousta lidí může zbláznit a křičí, že to je hnus a nepřijatelné a že by s tím NĚKDO měl něco udělat.

Jeden tomu tak nějak nerozumí. Když přijde řeč na to, že Bůh Státovi nedal právo násilím brát lidem jejich Bohem dané zdroje a přerozdělovat je jiným (a tak si vyrábět tzv. socialistické voliče), že veškerá podpora a dobročinnost podle Božích standardů má a musí fungovat na bázi dobrovolnosti a rozlišující poslušnosti vůči Božímu zákonu práva, spravedlnosti a lásky (Ř 7:12; Mt 22:36-40), že „Jestliže někdo nechce pracovat, ať také nejí“ (2. Te 3:10), mnozí se zhrozí, že odmítáme dobře míněné snahy jejich spasitele, a jsou v šoku nad naší bezcitností, protože co by si počali chudí…?

(Zkusme teď na moment ignorovat, že Stát svou bezbožnou mírou zdanění, neustálou inflační krádeží, lžizákony o minimální mzdě a podobnými zásahy, na které mu Bůh, opět, nedal právo, nejvíce škodí právě jim.)

Když tedy Stát dělá přesně to, co podle našich odpůrců dělat má, co je prý jeho základní funkce, až mi píská v uších z toho, jaká je to prý hrůza… a už se zase roztáčejí modlitební mlýnky toho, že by s tím NĚKDO měl něco udělat.
Kde je problém? Však… Ahmad je negramotný, na trhu práce (i díky státním omezením) prakticky nepoužitelný, doma má spoustu hladových krků… Pro koho jiného by tu měla být sociální podpora, když ne pro něj?

Státisté argumentují neschopnými, nevzdělanými, hloupými – právě o ty se musí jejich spasitel Stát Všemohoucí postarat. Biblickou odpovědí je jasné a hlasité NE, a to především proto, že toto „starání“ škodí jim i všem ostatním (https://antiteze.cz/2017/10/11/krik-do-tmy-12-zveda-se-minimalni-mzda/).
Nemluvě o tom, že když se tu objeví Ahmad, který všechny podmínky neschopnosti do puntíku splňuje, zase je to špatně. To je, jak když se řešilo, že by NĚKDO měl něco udělat s „uprchlickou krizí“, a výsledkem bylo předhazování čínských křesťanů stranickým lvům za nadšeného potlesku jejich souvěrců v ochozech (https://antiteze.cz/2018/03/06/krik-do-tmy-28-posilaji-krestany-zpet-jejich-mucitelum-a-ja-se-neozyvam/).

Tam, kde se kdokoliv, ať už jednotlivec, rodina, církev nebo stát, vymkne kontrole a překročí své Bohem jasně stanovené hranice, vždycky to povede jen ke zlu a bezpráví. A Ahmad je do očí bijícím příkladem. Stát se už dávno stal všeregulující šelmou (Zj 13:16-17), která jedněm ničí životy tím, že jim pod pohrůžkou násilí loupí jejich zdroje, zatímco druhým ničí životy tím, že je činí závislými na šelmě a nezodpovědnými a předávajícími život pasivity (který Písmo znovu a znovu odsuzuje) dalším generacím – a i kdyby další generace Ahmadů měly vůli se změnit, všudypřítomná státní regulace trhu jim to alespoň co nejvíce ztíží. Šelma nerada pouští své uctívače. A Boží kletba nad celým tímto systémem je jen třešinkou na popelnici.

…a odpovědí Církve je? NĚKDO by s tím měl něco udělat. To, co je potřeba, je další přesah Státu. Další a další socialistická všekontrola Velkého bratra. Je vidět, že sekulárně satanistická indoktrinace na státních školách odvedla svou katechetickou práci dobře. Ale nebývalo tomu tak vždycky. Ještě před padesáti lety nebylo výjimkou setkat se synody celých denominací, které hovořily velmi jasně:

„Socialismus je v konfliktu s učením, že člověk je nositelem Božího obrazu, a tak je zodpovědným stvořením, které je jako jednotlivec vykazatelné Bohu. Křesťan nesmí pohrdnout žádnou částí svých osobních, smluvních, Bohem ustanovených povinností a závazků tím, že by je postoupil státu.
Socialismus je v konfliktu s prvním přikázání [Desatera] v tom, že dává před Bohem přednost státu jako nejvyšší autoritě člověka. Bůh je nejvyšším dobrodincem, ne stát. Socialismus však zastává pravý opak, protože dělá ze státu rozdělitele majetku a ustanovitele pravidel života. Lidé jsou pak okolnostmi donuceni upínat se v otázkách materiálního zabezpečení ke státu, ne k Boží prozřetelnosti.
Socialismus je v konfliktu s osmým přikázáním [Desatera], které trvá na legitimitě soukromého majetku, zakazuje jakoukoliv formu krádeže tohoto majetku a požaduje od jednotlivců jeho věrné správcovství.
Socialismus je v konfliktu s desátým přikázáním [Desatera], které zakazuje veškeré závidění majetku bližního a jakýkoliv koncept státního přerozdělování majetku, které je základní a nejdůležitější pozicí socialismu.
… je proto bezpodmínečně nutné, aby náš lid chápal socialismus jako to, čím je: jako ďábelské zlo.“
(Výnos synodu Christian Reformed Church z roku 1966)

Ano, někdo s tím musí něco udělat. Co třeba ti, kteří hlásají, že v poslední den se všichni budou zodpovídat vzkříšenému Božímu Synu, Kristu Králi, a jejichž svatá Písma říkají, že Jeho standardem bude to, nakolik učedničili národy v poslušnosti vůči Božím standardům, prosazovali spravedlnost, milovali milosrdenství a starali se o hladové, žíznivé, sirotky, vdovy a imigranty? (Mt 28:18-20; Mi 6:8; Mt 25:31-46; Jk 1:27; Jer 22:3, 15-16)

Abraham Kuyper řekl: „Svaté umění ‚dávání kvůli Ježíši‘ by se mezi námi křesťany mělo mnohem více a mnohem silněji rozvinout. Nikdy nezapomeň, že veškerá a každá státní podpora chudých je skvrnou na cti tvého Spasitele. Samotný fakt, že vláda potřebuje bezpečnostní síť, aby chytila ty, kdo by propadli prasklinami našeho ekonomického systému, je důkazem, že jsem selhal v konání Božího díla. Vláda nikdy nemůže nahradit křesťanskou dobročinnost. Milující objetí nepřichází s potravinovými známkami. Péče komunity není součástí vládního ubytování. Tvář našeho Stvořitele opravdu není k nalezení na kuponu sociální péče. To, co chudí potřebují, není další vládní program. To, co potřebují je, aby křesťané jako já ctili našeho Spasitele.“

Čiňte pokání s námi.

Podpořte nás