V uplynulých dnech jsme mohli na celé řadě webových stránek a sociálních médií sledovat boj o smrt Alfieho Evanse. Nepíši „boj o život“, protože k tomu měla jeho situace velmi daleko. A připomeňme si, že se bavíme o Británii, oficiálně z 60 % křesťanské zemi, jejíž vládce při korunovaci přísahá, že bude zemi řídit podle Kristova evangelia a podle Božího zákona.

Alfie, ani ne dvouletý anglický chlapec, byl ve svých šesti měsících kvůli postižení mozku hospitalizován na klinice Alder Hey Children’s Hospital. Ta se však za rok a půl nezmohla ani na diagnózu, a tak došla k závěru, že se celého trapného případu raději zbaví a nechá Alfieho „v jeho nejlepším zájmu“ odpojit od přístrojů, odepřít mu výživu a nechat ho zemřít udušením či dehydratací. Kdybyste odepřeli vodu svému postiženému batoleti vy, byli byste obviněni a odsouzeni jako kriminálníci, kteří zanedbávají a týrají děti. Když to ale udělá britská nemocnice, je to nádherné a slavné „umírání s důstojností“. Jeden by až zapomněl, že nečteme Orwella…
Alfieho rodiče samozřejmě nesouhlasili. Snažili se svého syna zachránit. A nebyli sami – ozvala se dokonce i řada zahraničních nemocnic, včetně italské kliniky Bambino Gesù, že jsou ochotné Alfieho přijmout do své péče, financovat jeho převoz či financovat i celou jeho léčbu, takže by Británii nestálo jeho léčení už ani penny.
Naštěstí ale přijel rytíř na bílém koni, neboli systém britského soudnictví, a rozhodl, že dítě i přes nesouhlas svých rodičů, řadu mezinárodních petic a možnost zachránit mu život v zahraničí, musí v nemocnici zůstat a poslušně umřít. Konec konců, dá to rozum, nebýt státního zdravotnictví podepřeného státní legislativou, kdo by trápil děti hladem a žízní k smrti? Na co ještě mít vrahy, když můžete mít takové lékaře?
A tak, ač Alfie nakonec bojoval mnohem dále, než jeho mučitelé očekávali, 28. dubna předstoupil před svého Tvůrce a Soudce svých tyranů.

Že to celé nedává smysl? Naopak.
Jen se podívejme, co všechno nám Alfieho případ ukazuje o tom, jak funguje „evropská křesťanská kultura“…

1) Stát se už dávno posunul do role Boha.
On je tím, kdo určuje, co je „v nejlepším zájmu“ jeho podřízených, co je pro ně dobré a co ne, co je zlo a co je dobro. On je tím, kdo má jakýsi zázračný a nezpochybnitelný nárok na naše děti, ač je neutkal v lůně matky, nevdechl do nich svého Ducha a nepřivedl je na svět – přesto si je nárokuje. On je ten, kdo určuje kdy a jak zemřou a nikdo nemá nárok vysvobodit je z jeho ruky.
A, mimo jiné, své božství dává náležitě najevo mírou zdanění, chci říct desátků a obětí, které požaduje (https://www.finance.cz/zpravy/finance/466302-den-danove-svobody-letos-pracujeme-na-stat-nejmene-dni-od-roku-2000/).

2) Stát se už dávno posunul do role Pána.
On je ten, kdo určuje, co s „našimi“ dětmi smíme a nesmíme dělat – jakou mají a nemají dostat péči a vzdělání, kdy a jak se mohou zapojit do produktivního života, jakých hodnot se mají držet a jakými metodami je k nim smíme vést. Stát tvrdí, že nám slouží, ale my jsme ti, kdo musí žadonit o výjimky z očkování a z docházky do státních indoktrinačních center, kdo musí nechávat své děti přezkoumávat a přezkušovat, jestli z nich rostou dostatečně košer občané podle představ tohoto Pána. A, samozřejmě (ač někdy marně), někdy musíme žádat o to, aby je stát ve svých ústavech nezabíjel.

3) Stát se už dávno posunul do role Spasitele.
A spasitel samozřejmě má své nástroje, své služebníky, své svátosti a kněží, kteří zprostředkovávají jeho moc a ochranu a spásné konání – a u Alfieho jsme to mohli dobře vidět. Kněží Státa v podobě „lékařů“ nedokáží Alfiemu zprostředkovat Státem slibované (a daněmi náležitě zaplacené) spasení, a tak je třeba celou záležitost co nejrychleji ukončit, i za cenu jeho života. Tam, kde by se nabízela nějaká jiná záchrana bez požehnání a zprostředkování kultu státního zdravotnictví, nekompromisně zakročila státní inkvizice v podobě soudců a zavřela cestu k tak heretické myšlence, jako že Stát není Spasitel a Bůh a Pán a měřítko hodnot a nejvyšší dobro. A uniformovaní diákoni a biřicové se postarali, aby Státovi poddaní dostali právě takovou péči, jakou jim Stát přidělil, a žádnou jinou (https://www.lifesitenews.com/news/breaking-police-block-baby-alfie-from-leaving-hospital).

„Je tedy zcela jasné, že není tolerovatelné, aby se objevovaly případy, které by zpochybňovaly dokonalou spásnou moc Státa Všemohoucího. Jak kacířské a víře škodlivé by bylo, kdyby se ukázalo, že tam, kde jeho kněží nedokázali spasit, jiní, nedej bože dobrovolně a dobročinně financovaní lékaři, pomoci dokázali.
Nemluvě o tom, do jaké situace by potenciální zlepšení Alfieho stavu před celým světem postavilo Státovy soudy a inkvizici a biřice. Vypadalo by to totiž, že na základě neschopnosti nebo čistě zločinného záměru nařídili popravu nevinného dítěte, že Alfieho vraždu schválili, požehnali a ze všech sil se snažili ji provést. Samozřejmě, heretičtí extremisté a fanatici, kteří kvůli tomu, že pro ně je nejvyšší autoritou ukřižovaný a vzkříšený Pán slávy, pomýleně blouzní o tom, že lékaři by neměli zabíjet malé děti, v celé věci mají jasno, ale ti už stejně nemohou být zachráněni… a ti ostatní se proti Alfieho vrahům jistě nikdy nepostaví…“

Bůh nám v Alfiem dal světlo ve tmě. Alfie byl Božím bleskem, který proťal temnou oblohu a osvítil zmar a apatii, které pokrývají Evropu a tamní Církev.
Můžeme díky němu vidět zvěrstva „zdravotnického systému“, který ruku v ruce s „justicí“ a policií vraždí děti – tedy to, že Aktion T4 stále pokračuje, zatímco biskupové ji schvalují, Církev jako celek mlčí, světské autority se nestaví na odpor tyranii, většinu křesťanů ani nenapadne modlit se žalmy hněvu, a viny za nevinnou krev prolitou v zemi přibývá (https://antiteze.cz/2017/12/27/krik-do-tmy-23-stastne-a-krvave/).
Můžeme vidět, kam vede autonomie – to, když národ trvá na tom, že Ježíš, Král králů, není a nebude a nesmí být jeho králem. Taková cesta vždycky končí tyranií a smrtí. Jiná možnost není. Svoboda, život a štěstí neexistují a nelze je najít jinde než v Kristu ukřižovaném, pohřbeném, vzkříšeném a usazeném po pravici Boží.
Jediné dvě možnosti jsou Kristus nebo smrt. Kristus nebo tyranie.

Tam, kde Kristus není král, neexistují neměnná, nezcizitelná lidská práva a spravedlnost a zodpovědnost, ale jen náhodný chaos a kakofonie a hromady protoplasmy a hvězdného prachu (a ani ty ne). Neexistuje tam důvod se hněvat nad Alfieho vraždou. Neexistuje způsob a důvod, jak a proč říct, že to, co se stalo, bylo špatně.

Ale my všichni víme, že to špatně bylo.

Tak se hněvejme.

Volejme s pláčem k Bohu, společně s Alfieho krví, která volá ze země po Božím soudu. Bojujme proti nespravedlnosti, bezpráví a tyranii. Cíleně. Dnes a denně. Sežeňme si páteř a přestaňme si zvracet pokrytectví do kapsy.

Uvědomme si, že každý den jsou jen v Česku takových případů desítky a stovky. A že jejich nenarozené oběti jsou ještě bezbrannější než Alfie.

Čiňte pokání s námi.

Podpořte nás