Znovu a znovu a čím dál víc okolo sebe v Církvi vidíme jev, který nás víc než znepokojuje a který jsme si sami pro sebe nazvali „svátost zastrkané košile“. Než se mu ale budeme moci hlouběji věnovat, je třeba, abychom se trochu více zaměřili na podstatu Nové smlouvy.

Hlavním listem, který vysvětluje, o kolik a v čem je Nová smlouva lepší než ta Stará, je samozřejmě list Židům. V osmé kapitole čteme citaci a rozpracování zaslíbení Nové smlouvy z Jeremjáše 31:34: „Hle, přicházejí dny, praví Pán, kdy uzavřu s domem Izraele a s domem Judy smlouvu novou; ne podle smlouvy, kterou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země; nezůstali totiž v Mé smlouvě, a Já jsem je zanechal, praví Pán. Protože toto je smlouva, kterou uzavřu s domem Izraele po oněch dnech, praví Pán: Dám jim své zákony do mysli a napíši jim je na srdce; a budu jim Bohem a oni Mi budou lidem. A nikdo už nebude učit svého spoluobčana a nikdo svého bratra slovy: ‚Poznej Pána‘, neboť Mě budou znát všichni, od nejmenšího až do největšího z nich, protože se slituji nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy a jejich nezákonnosti již nikdy nevzpomenu“ (Žd 8:8-12).

Charakteristickým rysem Nové smlouvy tedy je, mimo jiné, změna v tom, jak Boží lid roste v poznání Boha. Poznávání, které bylo bržděno a zastavováno a „filtrováno“ od selhání člověka v Zahradě, je znovu otevřeno ve své plnosti, díky Kristu, našemu Veleknězi. Znamená to změnu v celém směřování života Božího lidu – znamená to dospělejší a agresivnější přístup k životu, protože nyní už Boží lid není na úrovni nedospělých dětí, které cepuje vychovatel, ale je dospělý (Ga 3:23-26), Boží děti se staly šípy (Ž 127:4-5), které jsou vystřeleny na Boží nepřátele, kteří před nimi nemohou obstát (Mt 16:18). Každá myšlenka je slavně poddávána Kristu, každé nepřátelské opevnění se hroutí k zemi (2. Kor 10:4-5). Boží děti jsou v Kristu více než dobyvatelé, kteří dokonale vítězí (Ř 8:37) a všechno jim náleží, ať svět nebo život nebo smrt, ať věci přítomné nebo budoucí – všechno je jejich (1. Kor 3:22).

Božím plánem je rostoucí posvěcení Jeho lidu; to, že Boží lid dochází dospělosti ve svém poznání Boha (které je neoddělitelně spojené s prosazováním práva a spravedlnosti – Jer 22:3, 15-16). Dospělost neznamená bezhříšnost, ale schopnost rozpoznávat a podmaňovat si z moci Ducha hřích v dalších a dalších oblastech života – schopnost chovat se vůči hříchu jako dospělí, ne jako postižené děti, které neustále potřebují, aby jim někdo koukal přes rameno, a nikdy nevyrostou. V Nové smlouvě není dospělost unikátním darem profesionála vepředu, který vede své děti/kongregaci, ale je něčím, co se předpokládá u všech věřících.

Tuto realitu Nové smlouvy odráží celá řada pasáží – 1. J 2:20-27 („Ve vás však zůstává pomazání, které jste od Něho přijali, a nepotřebujete, aby vás někdo učil; jeho pomazání vás učí všemu a je pravdivé a neklame; jak vás vyučilo, tak zůstávejte v něm.“); Žd 5:12-6:2 („Neboť … jste tou dobou měli být učiteli…“), kde po konfrontaci nedostatečného růstu ihned následuje varování před věčným zatracením pro nedostatek nesení ovoce (Žd 6:3-8); 2. Tim 1:7; Ef 4:11-16 (sr. Žd 5:12) atd. Není náhoda, že Písmo definuje duchovnost a duchovní dospělost jako schopnost rozlišování mezi etickým/morálním dobrem a zlem (Žd 5:14; sr. 1. Kor 2:15) a předpokládá ji u věřících plošně (Žd 5:12; 2. Kor 10:3-5).

Růst v této rozsuzující moudrosti, v aplikaci Boží etiky, neboli Jeho zákona, se projevuje proměnou sebevlády jednotlivců (a následně kolektivů) stejným způsobem, jako když dítě roste k dospělosti a ctnostem a více a více setřásá potřebu vnějšího nátlaku na to, aby dělalo, co je správné, a více a více se řídí aplikací Božích objektivních a neměnných standardů Duchem napsaných na jeho srdci. Výsledkem proto není autoritářský model běžný v pohanském světě (Mt 20:25; L 22:25; Mk 10:42), ale Duchem poháněné a vedené sebevládnoucí skupiny sebevládnoucích jednotlivců, v nichž Duch působí dospělou, Božími standardy definovanou lásku, moc a disciplinovanou aplikaci standardů Božího zákona. I proto vidíme, že soudní záležitosti uvnitř Církve nejsou věcí starších, ale shromážděné Církve jako celku (Mt 18:17; 1. Kor 6:1-5), a že skutečnou autoritu v Církvi nemají automaticky ti, kdo autoritativně vynášejí dekrety, ale ti, kdo slouží (Mt 20:25; L 22:25; Mk 10:42).

A… co je výsledkem této služby? Nebo spíše – co by jím mělo být?

Svatí, kteří…

…jsou vystrojeni k dílu služby (Ef 4:12), k tomu, aby bořili rozumování a sekulárně-satanistická opevnění a poddávali každou jednu myšlenku v každé jedné oblasti života Kristu (2. Kor 10:4-5) – ať už jde o rodinu, imigraci, biologii nebo měnovou politiku (https://antiteze.cz/2017/08/17/jmeno-komensky-pohlavi-muz-povolani-ucitel-narodu/), a to i proto, že pokud to nebudou dělat, jsou nevěrní svému Králi a mají na rukách krev (Sk 20:26-27). A argument, že „Ale Ježíš se nikdy nevěnoval _____ …“ je zcela irelevantní, protože Písmo nám přikazuje pevně držet to, k čemu jsme biblicky dospěli (Fp 3:16), a růst za to a předkládá nám obraz postupného, nezastavitelného růstu a naplnění celého světa poslušností vůči Kristu (Iz 9:5-6; Da 2:35; 1. Kor 15:24-25; Ž 2; viz https://antiteze.cz/2018/01/30/dopisy-z-finkenwalde-06-ale-jezis-nikdy/).

…obstojí tváří v tvář falešným učením (Ef 4:14-15) a budou proto schopni volat národy k pokání a učedničit je v poslušnosti vůči každému jednomu příkazu Písma (Mt 28:18-20; L 24:47), a nebudou potřebovat, aby je jejich pastoři či starší bránili před světem či bludem – naopak, sami budou učiteli (Žd 5:12).

Jak vidíme, učení a kázání není pointou samo o sobě. Dary učení mají vybavit Církev pro zjevení Ducha Svatého skrze službu podle dospělého pochopení a aplikace plnosti Božího Slova. Úkolem učitele není donekonečna učit, zatímco ovečky poslušně sedí a koukají a pochvalují si, jakého to mají šikovného učitele. Jeho úkolem je co nejrychleji se učinit irelevantním, protože svatí budou plně vystrojeni a budou dobývat svět tam venku. Boží vizí je Církev, která boří opevnění (2. Kor 10:4-5) a pálí na uhel brány pekel (Mt 16:18) a skládá Kristu k nohám jednoho nepřítele za druhým skrze kázání Božích standardů a sebeobětující lásku (1. Kor 15:25-26), ne nedělní klubík, který zahřívá židle, jezdí na English Campy, poslouchá nekonečné vyučování o tom samém ničem a má košili zastrkanou do gatí.

Jinými slovy, jestli vaše kongregace rok za rokem potřebuje, aby ji váš starší bránil před „vlnami a každým větrem učení“, jestli jste kongregace, kterou kazatel nevede v každodenních praktických krocích v boji proti potratovému holocaustu, rasistickým ohavnostem, inflační bezzákonnosti a dalším a dalším projevům bezbožné vzpoury a bezpráví, je to proto, že velmi zjevně není obdarovaný k tomu, aby byl vaším starším. Opustil své povolání v Kristu Ježíši. Duch Svatý a Pán Ježíš Kristus a apoštol Pavel totiž zjevně považovali ze patřičnou ochranu (a protiútok) proti vlkům a výpadům světa vyspělé kongregace, ne centrální řízení ze strany duchovně nedospělých chlapečků, kteří z nějakého záhadného důvodu mají tu drzost lézt za kazatelnu.

Takže… Nakolik jste sbor s biblickým přístupem k Velkému poslání a nakolik vidíte jen kousky a části? https://antiteze.cz/2017/12/27/dopisy-z-finkenwalde-03-vidi-jen-kousky-a-casti/
Nakolik jste církev, ze které by STB byla nadšená? https://antiteze.cz/2017/10/11/krik-do-tmy-14-cirkev-podle-stb/
Nakolik žijete ve skutečné bázni před Hospodinem? https://antiteze.cz/2017/12/06/krik-do-tmy-21-bazen-pred-hospodinem-znamena/
Nakolik jste městem na hoře, kterým máte povinnost být? https://antiteze.cz/2018/02/13/831/
Nakolik vaše služba alespoň vzdáleně připomíná plnění biblických požadavků poslušnosti? https://antiteze.cz/2017/12/06/dopisy-z-finkenwalde-02-sluzba-v-mistnim-sboru/

Nakolik se skutečně scházíte v poslušnosti vůči Bohem stanoveným standardům a v souladu s Jeho vůli v Nové smlouvě?
A nakolik jste si ze zastrkané košile a zahřáté židle udělali svátost a to jediné, na čem záleží?
Nesete ovoce slavné reality Nové smlouvy… nebo zapíráte její samotnou podstatu?

Nemusíte odpovídat nám. Nám se nezodpovídáte. Zodpovídáte se ukřižovanému a vzkříšenému Králi nade vším, který požaduje věrnost a u svých poddaných se nespokojí s nevěřící apatií a pasivitou. Jsou jen dvě možnosti – buď jste zářným a slavným nástrojem Jeho spravedlnosti, práva, milosrdenství a vykoupení celého světa podle Božího slavného zákona, nebo do království Nebes určitě nevstoupíte (Mt 5:14-20).

„Kdo je špinavý, ať se ještě ušpiní, a kdo je spravedlivý, ať ještě až do konce koná spravedlnost, a kdo je svatý, ať se ještě posvětí. Hle, přijdu brzy a Moje mzda se Mnou, abych odplatil každému podle toho, jaké je jeho dílo. Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec.“

Milost Pána Ježíše Krista se všemi svatými.

Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého, Amen.

Podpořte nás