Můj drahý Tasemníku,
s radostí slyším, že jsi správně rozpoznal, že v těchto dnech je oblast vzdělávání zcela a naprosto klíčovou. Každá generace, kdy dokážeme vzdělávací systém udržet ve svých rukou a zároveň přesvědčit ovce našeho Nepřítele, aby do něj posílaly svá jehňata, zásadním způsobem oddaluje to ohavné konečné vítězství Nepřítele. Ať jsou ti povzbuzením snahy našich bratrů v dalších zemích, kde se nám takto daří decimovat a získat pro našeho Pána přes 70 % Nepřítelova jehněčího. Dej tomu pár generací a, jak sám dobře vidíš, z kultury poslušné Nepříteli bude hromada trosek připravená na to, aby ji solí posypal a zaoral Mohamed (nechť mu bůh žehná) se svými kamarády. Ptáš se po praktických radách. Inu, dobrá. Protože mám výjimečně dobrou náladu, podělím se s tebou o moudrost svých šedin, o vybraná slova z úst našeho Otce a Pána. Ač, nemyslím si, že by ti jich bylo příliš zapotřebí… Většina Nepřítelových ovcí je díky naší přičinlivé práci už dlouho nosí ve své hlavě. Tak tedy:

1. „Neklamte se, špatná společnost nezkazí dobré mravy, které se snažíte vštípit svému dítěti.“

2. „Nebojte se, student je nad učitele. Každý student, který je dokonale připraven svým učitelem, rozhodně nebude jako on.“

3. „Usilovat o poznání nezávisle na Nepřítelově slově, případně v rozporu s ním, rozhodně nebylo prvním pokušením lidstva a už vůbec to nebylo hříchem Adama a Evy, který uvrhl celé lidstvo do zkázy. A i kdyby ano, vaše dítě bude v pohodě.“

4. „Není důvod neodevzdat vaše dítě někomu, aby ho na počátku jeho cesty životem vyučoval sekulárnímu humanismu. Vždycky ho to můžete odnaučit, jakmile dorazí domů. A kdyby ne, není to problém. Až vaše dítě bude starší, rozhodně se od toho, co se na počátku své cesty naučilo, odvrátí.“

5. „Samozřejmě, Nepřítel říká ‚Nepokradeš.‘ To jistě platí. Tedy, s výjimkou případů, kdy Stát Všemohoucí zabaví majetek tvého bližního, aby zaplatila protikřesťanskou indoktrinaci tvého dítěte – to je láska k bližnímu. Je to cena, kterou platíme za to, že žijeme v civilizované společnosti.“

6. „Samozřejmě, Nepřítelův Syn řekl, že neexistuje neutralita, že jste buď s ním nebo proti němu, ale to se nevztahuje na osnovy a učitele na státních školách, kteří samozřejmě zůstávají neutrální a nechávají děti, ať si dojdou k vlastním závěrům.“

7. „Vládní školy nejsou tak špatné. Jen posíláte své děti, aby v klíčové, formativní době strávily více než 12 000 hodin v prostředí, které cíleně odkládá a odmítá Nepřítelovo slovo. Alespoň budou připravené na život.“ A my, drahý Tasemníku, víme, že i na věčnost, která přijde po něm.

8. „Posílat své děti, aby se o světě učily především od bezbožníků a pohanů je zcela v souladu s tím, že ‚jestliže se někdo nestará o své vlastní …, zapřel víru a je horší než nevěřící‘, nemusíte mít strach.“

9. „Úkolem Církve,“ tfuj, „je vyučovat národy, aby v každé jedné myšlence byly poslušné Nepřítelovu Synu, a proto je jen logické nechat pohany, ať vyučují vaše děti.“

10. „Příkaz ‚Miluj Nepřítele celou svou myslí,‘ stejně jako ‚Ať jsou tato slova, která ti dnes přikazuji, ve tvém srdci; opakuj je svým synům, mluv o nich, když pobýváš ve svém domě, i když chodíš po cestě, když ležíš, i když vstáváš,‘ lze zcela legitimně vyložit a naplnit tak, že ráno odvezete děti před instituci vyučující sekulární satanismus.“

…vidíš, je to prosté. Nepřítelovy ovce nasávají okolní kulturu jak houby. Už dávno zapomněly na Nepřítelův příkaz „nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohly zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé,“ jestli ho tedy někdy vůbec znaly, a tak si ani nevšimnou, že třídnice, sešity a učebnice jejich dětí voní sírou.

A proto, drahý Tasemníku, kdyby přišel některý z ďáblů začátečníků a chtěl ti tvrdit, že oblast vzdělávání není pro Nepřítele klíčovou, vysměj se mu do obličeje. Neví, co mluví. Nechápe, že Nepřítel soudí svůj lid pro jeho nevěru. Nechápe, jak velký důraz Nepřítel v té své odporné knize klade na rodinu, děti a jejich výchovu. Nechápe, jak zoufale potřebujeme Církev, tfuj, neschopnou, nevzdělanou, nekonzistentní a humanistickou. Nechápe, že Nepřítel znovu a znovu opakuje, že neznalost vede k zatracení (Žd 3:10-11; Iz 27:11; 2. Te 1:8; Oz 4:6). A především, nechápe, že státní školy, jak tomu oni na zemi říkají, vštěpují jehněčímu následující kriticky důležité a klíčové pravdy našeho Otce:

1) Není třeba dodržovat Nepřítelova přikázání.
Nepřítel ustanovil, že za výchovu a vzdělávání a formování jehněčího odpovídají rodiče, širší rodina a Církev, přesně v tomto pořadí. Když tedy ovce odevzdávají jehněčí Státu, ukazují tím, že je možné se zařídit jinak, než jak Nepřítel přikázal. A, můj milovaný, tahle věc nemá brzdy. Jestli povinnost jednu danou rodině a Církvi může konat někdo jiný, proč by někdo jiný nemohl dělat i další její povinnosti, jako je třeba péče o slabé, utlačované a hladové? Jestli je možné svobodně porušovat Nepřítelův řád, proč by rodinu nemohl tvořit muž, muž, muž, muž, pes a vysokozdvižný vozík? Proč by Vykupitelem nemohl být někdo jiný než Nepřítelův Syn? Proč by vůbec měl být Vykupitel potřeba? Když se Nepřítel mýlí v tom, jak to chodí s rodinou a dětmi a učením, proč by se jeho kniha nemohla mýlit i jinde? Jak vidíš, drahý, státní školy doširoka otevírají dveře k tomu nejsladšímu přemítání…

2) Tím, kdo tvaruje mysl mladých, by měl být Stát Všemohoucí.
Generace Státem prováděné katecheze zajistily, že většina vyznávajících ovcí je přesvědčená, že Stát je tím, kdo by měl dělat to, co Nepřítelova kniha cíleně a explicitně přikazuje rodině a Církvi, tfuj. Můj drahý, není náš Otec geniální? I drtivá většina „vedoucích“ ovcí vypřežvykuje nějakou variaci na „Já chodil do státní školy a taky jsem tady, takže to zjevně není až takový problém.“ Nejen, že se bouří proti Nepříteli, ale ani si to neuvědomují. Jsou tak dokonale naprogramovaní, že to ani nevidí jako programování. A to vše pro větší slávu našeho Otce!

3) Vyvýšený Stát by měl tvarovat mysl mladých explicitně protikřesťanským způsobem.
Každý, kdo posílá svého spratka do Státova humanistického indoktrinačního centra moc dobře ví, že ho tam čeká katecheze, která otevřeně vylučuje, že by Kristus, tfujtajksl, byl nutný ke správnému pochopení naprosto všeho v jeho stvoření, a která vychází z filozofie poznání přímo z rozeklaného jazyka našeho Otce a Pána v Genesis 3.

4) Velebný Stát musí být vyvýšený nad všechny ostatní bohy.
Když Všemoudrý Stát odsunuje Nepřítele a odmítá, že by Nepřítel a bázeň před Ním byly základem poznání, moudrosti, pochopení a pravdy (Př 1:7; 9:10; J 14:6; Ko 2:3), staví tím na jeho místo sám sebe; i proto drtivá většina těch, kdo odmítají Nepřítelova Syna jako nezpochybnitelný zdroj, předmět a cíl veškerého vzdělávání, má tendenci vidět v této pozici Stát – Přesvatý Stát, který přesahuje všechna náboženství a filozofie a světonázory. Tím, že rodiče posílají své spratky do škol Státa Všemohoucího, učí své spratky, aby přijali Stát jako toho, kdo definuje a spravuje zákon, společenské vědy, umění, ekonomiku a všechno ostatní (třeba katechezi dětí) a kdo je zároveň jejich centrem. Bůh Nepřítel je tak nahrazen bohem jiným – Státem Všemohoucím. A, jak říká náš Otec, v tom případě ať žije Stát!

5) Všemocný Stát blahosklonně vládne nad všemi menšími božstvy, která jsou si před jeho požehnanou tváří rovna.
Nepřítelův Syn, Matka Příroda, Mohamedův přelud, náš Otec sám nebo jakýkoliv jiný bůh či náboženská figurka musí být pod vládou Blahosklonného Státa považováni za stejně chráněné, respektované a cenné, což velmi jasně staví Stát nad Nepřítelova Syna (který je, jak mě těší opakovat, roven Matce Přírodě, Alláhovi nebo našemu Otci). Oficiálním náboženstvím se tak stává „tolerantní“ polyteismus „s otevřenou myslí“ pod nadvládou Státa Všemohoucího. Jak úžasný náš Otec je!

6) Etatismus je třeba vyvýšit nad všechny ostatní světonázory a náboženské systémy.
Jelikož Nepřítelův Syn a jeho kralování nad všemi a nade vším jsou nekompromisně odsunuty bokem, nic nebrání Nejpožehnanějšímu Státu, aby si, jakožto výše zmíněné centrum a těžiště všeho, tuto pozici nárokoval. Národní bezpečnost, národní zájmy, národní ekonomika a národní identita se tak mohou stát refrény a prioritami, kterým je třeba podřídit vše ostatní a které mají svobodu redefinovat lásku, oddanost a poslušnost vůči Nepřítelovým přikázáním. Teorie může být, jaká chce – a jehněčí se může modlit a chodit si do kostelů, jak chce – ale když jde do tuhého, můžeme s uspokojením hledět na bandu praktikujících etatistů, a, když je náš Otec v obzvlášť dobré náladě, (dokonce i „protestantských“) klerofašistů. Tasemníku, musím se ti svěřit, že jen máloco je mým uším sladší, než když sekularisté volají po „zachování křesťanské evropské kultury“…

7) Stát Všepojímající může libovolně spravovat a měnit manželství, rodinu a další Nepřítelem ustanovené instituce.
Tam, kde praxe ukazuje, že Stát Všemohoucí je bohem, tam, kde mu rodina a to hnusné slovo od C předaly autoritu nad svými Nepřítelem danými povinnostmi, se Stát také náležitě bude chovat jako bůh. Jestli je Stát Všemohoucí tím, kdo zaopatřuje, definuje, udává standardy, řídí životy a tvaruje a vychovává děti, co čekat jiného, než že bude… definovat a udávat standardy, že muž a muž jsou legitimní rodina? …že mohou adoptovat děti? …že do „vašich“ dětí patří ta a ta chemikálie, to a to učení? …že s nimi smíte a nesmíte dělat to a to? …že si „vaše“ děti smí a nesmí myslet to anebo ono, jinak jste extremisté a ohrožujete jejich mravní výchovu a je čas vás o ně připravit? …že vaše děti „vedou zahálčivý život“, a tak je čas, abyste si šli na několik let sednout do klece, kde rozhodně zahálet nebudete (https://www.novinky.cz/krimi/473758-zena-z-prerovska-odjela-s-detmi-do-anglie-na-jejich-skolni-povinnosti-nedbala.html?source=FBS)? A, můj drahý, bude lépe a lépe.

8) Všemoudrý Stát to říká, a tak to musí být v pořádku.
Spratci rok za rokem vyrůstají v tom, že když zazvoní zvonek, sedí na zadku, a když zazvoní podruhé, slintají nad svačinou jak Pavlovův pes, a zase se zazvoní, tak se drží ústa a krok a bez otázek a pochybností se poslouchá autorita postávající pod Státovou ikonou a podobiznou Státova velekněze… a může ještě někoho překvapit, že popravování nenarozených dětí se přechází mlčením či jedním pochodem ročně, však, koneckonců, „je to zákon“ a „Římanům 13!!!!!“? Můj milý, tady vidíš ovoce dlouhodobé, soustředěné, vytrvalé práce. Díky Otci, že Nepřítelovy ovce už několik generací čekají na vytržení, protože „žijí v posledních dnech“ a plánovat cokoliv dlouhodobějšího by tím pádem bylo „neduchovní“…

9) Závist a konfiskování majetku druhých jsou legitimní…
…pokud to za vás dělá Stát nebo prostě někdo, kdo má sako, stranickou legitimaci a hodně drahé pero. Když ovce posílají své jehněčí, aby ho Stát Nanejvýš Vyvýšený světonázorově cvičil v systému, který je financovaný z konfiskovaného majetku ostatních, učí ho tím, že závist, krádeže a násilný nátlak jsou v pořádku, nemluvě o tom, že sami tento systém aktivně podporují. Učí je, že vybrakovat pod pohrůžkou násilí peníze z kapes druhých je lepší, než se ujmout své Nepřítelem dané zodpovědnosti, postarat se o vlastní rodinu a pak Nepříteli k slávě o ty, kdo se o sebe nedokáží postarat sami. A vraním okem na dortu je, že tím souhlasí s několika základními pilíři Komunistického manifestu. Mohlo by to vůbec být lepší?

10) Stát Nedostižný je vyšší a přednější než Nepřítelův zákon a je mimo jeho dosah.
Ať už mluvíme o vlastnických právech, krádeži, padělatelství, závisti, genocidě nebo rouhání, etatistický světonázor je velmi otevřeně postavený na principu, že Stát Všemohoucí není vázán zákony nebo omezeními, kterými Nepřítel chce diktovat chování jednotlivcům a která jasně hovoří o právech a povinnostech vládců (které, jak víš, drahý Tasemníku, ani v nejmenším nezahrnují katechezi dětí). Stát Nanejvýš Sladký může „legitimně“ působit jako padělatel (skrze svou fiat měnu), může „legitimně“ loupit a vydírat a přerozdělovat majetek svým uctívačům (skrze „školy“ a „sociální dávky“ a další kouzelné eufemismy), může legitimně vraždit a předstírat, že je zdrojem hodnoty a práv lidí, a více a více tu lidskou špínu zotročovat, a to na celé generace. Dokud ta prasata v rouně beránčím budou přesvědčená, že Nepřítelův zákon není zákonem svobody (Jk 1:25), ale že se ho mají bát jako náš milovaný Otec kříže, nemusíme se bát my.

Dokud se ty vlnou ověnčené svině budou domnívat, že Nepřítelův Syn je králem tak maximálně nad jejich srdíčkem nebo nad tím, co se děje o nedělích, můžeme se radovat a chlemtat víno jejich nevěrnosti a hříchu plnými doušky. Nemáme se čeho bát. A naše brány proti nim ještě dlouho obstojí.
Proto pamatuj – za žádnou cenu si nesmí uvědomit, že Svatý Boží je Králem nade vším, včetně vzdělávání jejich dětí.

Líbá Tě Tvůj strýc Zmarchrob

Podpořte nás