Je to několik dní, co si Česko připomínalo lidický masakr. Asi i my, kdo jsme chodili do státních škol víme, že (národně) socialističtí okupanti se rozhodli udělat ze středočeské vesničky exemplární příklad „rázného postupu“, který přijde, jestli si někdo dovolí vzbouřit se a se zbraní v ruce se postavit proti papalášům s ulíznutou patkou a hákovým křížem na rukávu.

Desátého června 1942, pod dozorem K. H. Franka, byly ženy a děti z Lidic nahnány do místní školy a poté odvezeny do Kladna. Dále putovaly do koncentračních táborů nebo na „náležitou výchovu“ do Velkoněmecké říše.
Zatím bojovníci za světlé a nadějné zítřky Evropy obložili zdi stodoly Horákova statku slamníky a matracemi a přichystali si dostatečné množství munice. Muži z Lidic byli postupně přiváděni na toto improvizované popraviště, kde už je čekaly nacistické hlavně. Nejstaršímu bylo 84 let, nejmladšímu 14. Když okupační popravčí „jen splnili své rozkazy“, na zemi zůstalo ležet 173 mrtvých těl.
Ochránci evropské křesťanské kultury poté Lidice, včetně kostela, podpálili. V následujících týdnech byly zbytky vypálených budov vyhozeny do povětří, rybník zavezen sutí, stromy vykáceny a i mrtví na hřbitově exhumováni. Přiznejme si, práce to byla precizní. Na odvoz suti byla vybudována polní železnice a pro jistotu bylo posunuto i koryto potoka a Lidice vymazány z map, aby všichni jasně viděli, že nacistický Stát Všemohoucí si může dělat, co chce, a že bouřit se proti němu znamená být navždy vymazán z historie.

Výsledek? 340 obětí. 192 mužů, 60 žen, 88 dětí.
Svět byl v šoku. Města po celém světě se přejmenovávala na Lidice. Jménem Lidic se křtily děti. Organizovaly se sbírky za obnovu Lidic a o jejich osudu se natáčely filmy.
Lidice se staly symbolem boje proti nacismu.

I dnes, po 76 letech, čteme titulky jako „Zničení Lidic – symbol nacistické hrůzovlády“. Bolest a utrpení a teror, kterých byly Lidice svědkem, jsou stále ještě živé. Někdo by řekl, že stále ještě krvácejí.
Pojďme se podívat na náhodně vybranou reportáž o letošní vzpomínce na Lidice (https://www.novinky.cz/domaci/474555-lidice-si-pripominaji-smutnou-historii.html). Co by nám muži, jejichž těla zůstala ležet u Horákova statku, řekli dnes?

Co by nám řekli na to, že přední český politik prohlašuje „Lidice jsou smutná, tragická událost. Nevinní lidé se stali obětí pomsty německé armády. Hrůzná byla demonstrativnost a to, že chtěli ukázat, že mohou beztrestně rozhodnout o osudu nevinných lidí“?
Je možné, že by nás upozornili, že tento muž má výnosný byznys, kde se beztrestně rozhoduje o životech desítek tisíc nevinných, nenarozených dětí, které se zavírají do mrazáků a poté podle libosti likvidují jako nemocniční odpad (https://www.seznamzpravy.cz/clanek/sazka-na-umele-oplodneni-se-babisovi-vyplatila-jeho-futurelife-je-evropskym-hracem-34628; https://antiteze.cz/2017/08/20/krik-do-tmy-04-sazka-na-pokusy-na-lidech-se-doktoru-smrti-vyplatila/)?

Upozornili by nás, že jeho tvrzení, že „je důležité vážit si našeho členství v Evropské unii a v NATO, pro které musíme být spolehlivými partnery,“ se až děsivě podobá tomu, co slyšeli z úst kolaborantů, kteří také dokázali na potkání vylít na zem asi tak tři kýble důvodů, proč je dobře, že máme velkého západního bratra, který se o nás postará? Že řeči o spolehlivých partnerech zněly ve výrobních závodech, které v Česku vyráběly náboje pro německou armádu, které nakonec skončily v českých tělech?

Poukázali by na to, že se správnou dávkou propagandy všichni víme, že z 88 zavražděných dětí máme zuřit a stát ohromeni ještě po víc než 75 letech, ale víc než šestinásobný počet zavražděných dětí, které jsou v Česku každodenně zmasakrovány ještě před narozením, je pro nás „věc osobní svobody“, „to je na každém“, „než aby měly těžký život…“?

Ptali by se, kde je šok světa? Kde jsou města, která se přejmenovávají na „Lůno matky“?
A především, kde jsou křesťané, kteří jsou si moc dobře vědomi toho, že v poslední den bude každý jeden z nás posuzován podle toho, jak se choval k těm nejmenším a nejbezbrannějším a nejohroženějším lidem ve společnosti okolo (Mt 25:31-46)?
Kde jsou křesťané, kteří v tváři toho nejmenšího, který křičí svými němými ústy, zatímco je trhán na kusy, vidí tvář svého Pána a Spasitele?

„Křesťané, kdyby nás místo rozsekávání na kusy a spalování kyselinou stříleli, byli bychom vám méně jedno?“

Podpořte nás