Jedním ze základních problémů dnešní Církve je, že jsme zapomněli, co znamená být člověkem – co znamená být mužem a ženou, co znamená být stvořeni k Božímu obrazu.

Nalijme si čistého vína (snad se baptističtí bratři neurazí): Když přijde řeč na stvoření člověka k Božímu obrazu, jen málokdo si představí zpodobnění Boha v Jeho chrámu, kterým je celý vesmír; málokdo si představí velmi jasné zjevování tohoto obrazu skrze konkrétní skutky správcovské nadvlády nad stvořením a jeho podmaňování; jen málokdo si představí vyjádření tohoto obrazu skrze manželství a skrze kněžské, svátostné zprostředkovávání světa Bohu a Boha světu, ač záznam o stvoření člověka a o jeho vyslání do světa s Božím požehnáním všechny tyto elementy neodmyslitelně nese. Jen málokdo vidí paralely mezi mandátem, který Bůh dává člověku při stvoření (Gen 1:27-28) a Velkým posláním Církve (Mt 28:18-20) – a není proto divu, že nám uniká obraz nové Genesis a nového Exodu, který evangelisté předkládají, že nám uniká Druhý Adam v zahradě, který se svou Nevěstou přináší Boží vládu života a milosrdenství celému stvoření…

…a není tedy divu, že žijeme v představě, že „tenhle svět není můj domov, jen jím procházím“, že se upínáme k nějaké jiné realitě někde jinde, že moc nevíme, co si počít s vykoupením stvoření z jeho zániku skrze zjevení slávy Božích dětí (Ř 8:21), že rozhodně nečekáme, že Kristus přijde až poté, co Boží Království promění celý svět (Mt 13) a co Mu jakožto Duchem uschopněná Církev složíme k nohám všechny Jeho nepřátele (1. Kor 15:24-28).

Pořád ještě žijeme ve světě, který zavání dualismem řecké filozofie výrazně více, než by bylo zdrávo a než dovolují svatá Písma, a tak náš život jakožto nositelů Božího obrazu, jakožto mužů a žen, je vyprázdněný, pokroucený a často se podřizuje naprosto nebiblickým standardům „duchovnosti“.

Protože ale vím, že zmiňuji celou řadu biblických pravd, o kterých se neví a nemluví, pojďme se zaměřit na jeden velmi konkrétní, velmi praktický příklad, který, jak věřím, poslouží jako dobrý základ, abychom na něm poté zpětně vystavěli něco z teologie Božího obrazu v člověku.

Ani naši bratři a sestry, kteří se vznášejí 10 centimetrů nad zemí z toho, jak pořád přemýšlejí o „vytržení“ a „duchovních věcech“, nemohou popřít, že Písmo hovoří o Božím/Kristově vztahu k Jeho lidu jako o vztahu manžela a manželky, případně ženicha a nevěsty (Ef 5:22-33). Apoštol Pavel nám tento vztah dává za vzor fungování v manželství, a proto určitě bude na místě podívat se, jak Písmo hovoří o úloze ženy a vyvodit z toho, co to znamená pro Církev.

Když opomineme takové důležité pravdy, jako že biblická žena za desetinu svých zdrojů pořizuje „víno a pivo, cokoliv, co si přeje [její] duše“ (Dt 14:22-26), a nechává svého manžela, aby se neustále opájel jejími prsy (Př 5:19), a tak jí kolem stolu náležitě úrodně pobíhá celý houf olivových výhonků (Ž 128:2-4), o čemž si můžeme podrobně přečíst mimo jiné v Písni písní, locus classicus na téma role ženy najdeme, samozřejmě, v Přísloví 31:10-31:

Kdo nalezne zdatnou ženu? Je daleko cennější než drahokamy. Srdce jejího manžela jí důvěřuje, nebude mít nedostatek kořisti. Po všechny dny svého života mu působí dobro, a ne zlo. Vyhledává vlnu a len, se zálibou pracuje svýma rukama. Je jako obchodní lodě; zdaleka přiváží svou potravu. Vstává, ještě když je noc, aby dala potravu svému domu a práci svým služkám. Vyhlédne si pole a dostane ho, z ovoce svých rukou vysadí vinici. Svá bedra přepásává silou, posiluje své paže. Zakouší, že má dobrý zisk, v noci její lampa nehasne. Svýma rukama sahá po přeslenu, její dlaně uchopují vřeteno. Svou dlaň otvírá chudému, své ruce vztahuje k nuznému. Když přijde sníh, nebojí se o svůj dům, protože celý její dům se obléká do karmínu. Dělá si přikrývky, její oděv je z jemného plátna a purpuru. Její manžel je znám v městských branách, když sedává se staršími země. Dělá plátno a prodává ho, dodává obchodníkovi pásy. Jejím oděvem je síla a důstojnost, s úsměvem vyhlíží budoucnost. Svá ústa otvírá moudře, na jejím jazyku je laskavé poučení. Pozorně sleduje chod svého domu, nejí chléb lenosti. Její synové povstávají a nazývají ji šťastnou, také její manžel ji chválí: Mnohé dcery si počínaly zdatně, ale ty je všechny převyšuješ. Půvab je klamný, krása je nicotná, ale žena, která se bojí Hospodina, bude chválena. Dejte jí z ovoce jejích rukou, ať ji chválí v městských branách její skutky.

Protože si uvědomuji, že řada dobrých křesťanů má už jen z předminulého odstavce kopřivku, pojďme to zkusit letem světem…

1) „Kdo nalezne zdatnou ženu…“
Výraz, který zde ČSP překládá jako „zdatná“, je pořád ještě velmi slabý; když si projdeme Starý zákon, zjistíme, že 53x označuje chrabrost a udatnost válečníků; 13x armádu; 9x obecnější (většinou válečnickou) „schopnost“ či „udatnost“; 8x sílu; 5x ho vidíme v kontextu obecnější ctnosti, z toho 2x v knize Přísloví právě v souvislosti se ženou. V tomto kontextu dává velmi dobře smysl, proč o ženě z Písně písní čteme, že je „strašná jako vojsko pod praporci“ (Pís 6:4, 10). Zbožná, chrabrá, udatná, silná, armádní žena, budí respekt; je ženou, se kterou si není radno zahrávat.

2) „Srdce jejího manžela jí důvěřuje, nebude mít nedostatek kořisti.“
Biblická žena je spolehlivá… ať se nám to líbí nebo ne, verš 11 jasně mluví o kořisti nebo přinejmenším zisku; a jaký jiný jazyk čekat, když se člověk vypravuje „bojovat“ a „bořit opevnění“ (2. Kor 10:3-5) a skládat nepřátele ke Kristovým nohám (1. Kor 15:25) s armádní ženou, zatímco majetek hříšníka je uschován pro spravedlivého (Př 13:22), který je poslušný vůči Bohu, který svým věrným dává hojnost (Dt 5:33; 6:18; 28:11)?

3) „Po všechny dny svého života mu působí dobro, a ne zlo…“
Život biblické ženy je životem vytrvalé poslušnosti vůči Božím standardům dobra (Ř 7:22); svým životem dlouhodobé poslušnosti vůči Božím standardům přináší své rodině požehnání a ne prokletí (Dt 28).

4) „Vyhledává vlnu a len, se zálibou pracuje svýma rukama.“
Biblická žena se těší ze své práce, vyhledává ji, bere ji jako své poslání a požehnání. Nemá zálibu v prázdním tlachání a chození po návštěvách a kafíčkách (1. Tim 5:13); místo toho investuje svůj čas do produktivní práce.

5) „Je jako obchodní lodě; zdaleka přiváží svou potravu.“
Biblická žena je ekonomicky zdatná, má přehled, moudře a produktivně využívá zdroje. A, jak se zdá, není zrovna antiglobalistka.

6) „Vstává, ještě když je noc, aby dala potravu svému domu a práci svým služkám.“
Biblická žena má daleko k lenosti, vstává brzy ráno a produktivně se zapojuje až do noci (Př 31:18), obstarává svůj dům a dokáže organizovat práci nejen svou vlastní, ale i druhých.

7) „Vyhlédne si pole a dostane ho, z ovoce svých rukou vysadí vinici.“
Biblická žena má dost daleko k domácí puťce; je cílevědomá a podnikavá i mimo domov, shromažďuje kapitál pro příští generace, má dlouhodobou vizi a investuje s výhledem na budoucnost (pole i vinice jsou do značné míry dlouhodobou, mezigenerační záležitostí).

8) „Svá bedra přepásává silou, posiluje své paže. Zakouší, že má dobrý zisk, v noci její lampa nehasne. Svýma rukama sahá po přeslenu, její dlaně uchopují vřeteno. … Dělá plátno a prodává ho, dodává obchodníkovi pásy.“
Biblická žena je ženou, která zastane práci, nehledě na její fyzickou náročnost; je „ženou pro všechno“; posiluje své paže (v rámci fyzicky náročnější práce), zároveň využívá čas, kdy se náročnější práci věnovat nemůže, k práci jemnější; jak už jsme řekli, svůj čas věnuje produktivní, tvůrčí, podnikatelské činnosti.

9) „Svou dlaň otvírá chudému, své ruce vztahuje k nuznému.“
Biblická žena aktivně a cíleně pomáhá potřebným; zjevně ví, že zbožnost čistá a neposkvrněná je péče o sirotky a vdovy (Jk 1:27); že znát Boha znamená pomáhat potřebným a utlačovaným (Jer 22:3, 15-16); že Bůh po ní chce život práva, spravedlnosti a milosrdenství (Mi 6:8; Mt 23:23).

10) „Když přijde sníh, nebojí se o svůj dům, protože celý její dům se obléká do karmínu. Dělá si přikrývky, její oděv je z jemného plátna a purpuru.“
Biblická žena plánuje pro budoucnost a nenechá se překvapit; o členy její domácnosti je dobře postaráno, žena na nich rozhodně nešetří.

11) „Její manžel je znám v městských branách, když sedává se staršími země.“
Brány jsou společenským, politickým, legislativním centrem; manžel biblické ženy je „veřejným mužem“; mužem, který prosazuje právo a spravedlnost a bojuje za utlačované (Am 5), k čemuž ho uschopňuje, mimo jiné, udatná armádní chrabrost jeho ženy.

12) „Jejím oděvem je síla a důstojnost…“
„Zdatná žena… svá bedra přepásává silou, posiluje své paže… jejím oděvem je síla…“ Už počtvrté čteme o síle biblické ženy, tentokrát společně s její „důstojností“ či „majestátem“. Je tohle něco, co charakterizuje dnešní křesťanky? Jsou „udatnost“, „síla“ a „majestát“ tím, co pro nás definuje biblické ženství?

13) „…s úsměvem vyhlíží budoucnost.“
Není fascinující, že dnes se za „duchovno“ považuje pravý opak? „Pán je blízko, jsme v posledních dnech, bude to jenom horší…“ Opravdu? Proč se tedy žena, která je vzácným darem od Hospodina, dívá na budoucnost s nadějí a optimismem? Že by proto, že ví, že její Bůh zaslibuje „Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i na třetí a na čtvrté generaci těch, kdo Mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo Mne milují a zachovávají Mé příkazy“ (Ex 20:5-6)?

14) „Svá ústa otvírá moudře, na jejím jazyku je laskavé poučení.“
Nebo, doslovněji, „Otevírá svá ústa v moudrosti; zákon lásky/laskavosti/smluvní věrnosti je na jejím jazyku.“ Nečteme nic o spontánnosti, upřímnosti nebo emocích – biblická žena je moudrá neboli duchovní, což znamená, že rozsuzuje svět v bázni před Hospodinem a podle Božího zákona (Př 9:10; 1. Kor 2:15; Žd 5:14); a, v souladu s Božími přikázáními, vyučuje své děti, svou domácnost a své blízké poslušnosti vůči Boží smlouvě, Božím přikázáním, Božímu zákonu (Dt 6:4-12; Př 1:8; 6:20), které jsou samotnou definicí lásky (Mt 22:36-40).

15) „Pozorně sleduje chod svého domu, nejí chléb lenosti.“
Znovu a znovu čteme o organizačních schopnostech, přičinlivosti a produktivitě biblické ženy a o tom, jak řídí a spravuje svou domácnost (a de facto „další zaměstnance“).

…nemělo by nás tedy překvapit, když v listu Titovi čteme důraz na péči o manžela a děti, ekonomičnost, rozvážnost a pracovitost (Ti 2:4-5). První list Timoteovi je ještě explicitnější: hovoří o tom, že biblická žena má být věrnou manželkou, která je známá dobrými skutky, dobře vychovává své děti, náležitě vede domácnost, je [biblicky] pohostinná, slouží Božímu lidu, pomáhá lidem v tísni a aktivně se soustředí na [Písmem definované] dobré skutky (1. Tim 5:9-10, 14).

Tak jako v Přísloví 31, ani v Novém zákoně nečteme nic o „dámských modlitebních“, nic o „učednictví 1 na 1“, nic o „večerech chval“, nic o „hledání vlastní identity“, nic o „věnování se koníčkům“, nic o „budování vztahů“, nic o „ranních ztišeních poté, co poslala děti do pohanského indoktrinačního centra“. Naopak, návštěvy, „sdílení se“ a strkání nosu do cizích věcí, chci říct „Čím procházíš? Jak se za tebe můžu modlit?“ jsou věci, které jsou explicitně uvedené jako něco, co ženy dělat NEMAJÍ (1. Tim 5:13-14) – nemluvě o tom, že kdyby žily tak, jak jim předkládá 31. kapitola Přísloví, na nic takového by ani neměly čas.

…jak neduchovní, že? Dělal jsem si čárku pokaždé, když se ozvala slova jako „modlitba“ a „uctívání“ a „půst“ a „ranní ztišení“ a „četba Písma“ a „vzájemná vykazatelnost“ a „docházka do shromáždění“… ANI JEDNOU, přátelé! A přece, právě tak Písmo popisuje bázeň před Hospodinem (Př 31:30), neboli zbožnost. A jestli se nám to nezdá, jen to ukazuje, jak daleko jsme se odchýlili od Písma. …jo, a zmiňoval jsem, že to, že tato žena kupuje víno a pivo a pije a hoduje, je proto, aby „se naučila bát Hospodina, svého Boha“ (Dt 14:23)?

Až pochopíme…
…proč číst si Bibli a modlit se, zatímco jsou naše děti ve státní škole, je vrchol vzpoury a bezbožnosti…
…jak souvisí to, že bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo (Př 8:13) a pustit se do boje s ničemy (Př 28:4), se cpaním se horami grilovaných dobrot k Boží slávě, zatímco se kolem stolu honí hejna malých skotačících svatých…
…že Písmo po nás požaduje, ať se naučíme být lidmi, kteří jsou udatní a charakterizovaní přičinlivou prací a využíváním každé jedné minuty a pomocí utlačovaným a bojem za právo a spravedlnost a milováním a zástupy patřičně naostřených dětí a hodováním s opojnými nápoji a dýmkovým kouřem, lidmi, kteří vyučují Boží zákon a s úsměvem vyhlížejí budoucnost… …budou to alespoň první krůčky k tomu, abychom pochopili, proč tu vlastně jsme.

První překážkou na téhle cestě je falešná, zbabělá, vykastrovaná, sentimentální, ukňouraná pseudoduchovnost.

Čiňte pokání s námi.

Podpořte nás