Minulý týden si Česko připomínalo své národní hrdiny, apoštoly Slovanů Cyrila a Metoděje. Pohané jsou o to více bez výmluvy, protože ačkoli poznali Boha, neoslavili Ho jako Boha ani Mu neprojevili vděčnost, nýbrž upadli ve svých myšlenkách do marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě (Ř 1:21), a křesťané, jak doufám, se z těchto soluňských bratří radují a vzdávají za ně díky Bohu.

A Cyril s Metodějem pláčí.
Proč? Protože jsou křesťané a muži psaného slova – a protože jejich následovníci opouštějí oboje. Jako ilustrace velmi dobře poslouží výňatky z deníčku jednoho mladého křesťana, které se nám z Boží prozřetelnosti dostaly do ruky…

Milý deníčku, dnes jsem zmínil, že Cyril a Metoděj byli něčím, co bychom dnes nazvali „imigranti“ a „cizáci“; byli vládou dotaženými „přistěhovalci“, kteří na Velkou Moravu přinesli své „cizácké náboženství“ a „svoji kulturu“; rozhodně se nepřizpůsobili „místním tradicím“ uctívání Peruna; dokonce naopak říkali, že je potřeba uctívat židovského (!!!) Boha…
A řada křesťanů se na mě (zas a znovu) vrhla s tím, že obhajuji islám. Chápeš tu logiku? Jak víš, jsem proti islámu ze stejného důvodu, jako jsem proti regulování imigrace – protože jsem četl Exodus a Deuteronomium. Snažil jsem se vysvětlit, že dokud se budeme obhajovat „evropskými tradicemi“, každý druhý pohan nám natrhne triko – protože, přiznejme si, pohané byli v Evropě před námi, před lidem živého Boha. Tvrdil jsem, že musíme pevně stát na Božím Slově a hlásat, že to, co se mu příčí, je svou podstatou satanské – a že problém je tato satanskost, ne „nesoulad s tradicemi“ – ať už se to týká islámu nebo socialistických imigračních politik. Ale to bych stejně dobře mohl házet špagety na strop a čekat, že mi zpátky spadne pastafarián…

Milý deníčku, dnes jsem se snažil několika křesťanům vysvětlit, že žádná strana české politické garnitury naprosto neodpovídá biblickým standardům a že jakožto Kristovi vyslanci, neboli Jeho zástupci a reprezentanti, se nesmíme spokojit s „menším zlem“, protože podporovat zlo se záminkou toho, že je menší, je před naším Pánem nepřijatelné…
A odpovědí mi bylo zhruba „Takže vy chcete zabíjet lidi a šířit víru mečem?“ Vždyť to je skoro jako tvrdit, že kdo poslouchá Svobodnou Evropu, nenávidí dělnickou třídu, a kdo podstoupí transfuzi, nemůže být spasen…

Milý deníčku, dnes jsem se dozvěděl, že průměrný Čech ročně přečte 17 knih. Když si vzpomenu, jak mi nedávno kamarádka vyprávěla, že ve sboru za rok a půl přečtou Písmo, tedy ta aktivnější skupina z nich… Nebo na to, jak jsem byl na semináři, v dubnu začínal čtvrtou knihu a spolužáci byli fascinovaní tím, jaký jsem knihomol…

Milý deníčku, dnes jsem byl svědkem diskuze, kde několik křesťanů nedokázalo sledovat argument, který měl ani ne čtyři věty. Stručně: ten argument poukazoval na to, že nacisté byli méně efektivní v masakrování Čechů než dnešní české matky (které každodenně zabijí šestkrát více nenarozených dětí, než kolik dětí nacisté povraždili v Lidicích)…
…a prý tím tvrdil, že na životech nenarozených nezáleží. Nevím, neptej se mě, taky jsem to zatím nepochopil.

Milý deníčku, jsem trochu zmatený. Právě jsem dočetl článek na téma toho, že jediným řešením potratové genocidy kolem nás je kázání evangelia v plnosti Kristových požadavků, ruku v ruce s praktickou pomocí.
No… a první komentář se ptá, jestli tím tedy autor tvrdí, že se má praktikovat násilí proti ženám a zapalovat ordinace „lékařů“.

…mohli bychom pokračovat dál a dál, ale tohle asi na ukázku stačí. Ostatně, i proto, že nejedná o nic jiného než reakce pod příspěvky Antiteze – a že kdo chce, podobných pokladů najde plné diskuze v různých facebookových skupinách.
Už z příspěvků výš se zdá dost jasné, že na teorii, že většinu komunikace tvoří komunikace neverbální, opravdu něco bude. Chvílemi se totiž zdá, že máme tendenci něco si přečíst, považovat to za deset procent komunikace, domyslet si vlastních devadesát procent a pak na základě těch devadesáti procent těch zbylých deset procent odignorovat a nahradit. Možná nám Cyril s Metodějem měli dát jen 3 písmena, protože zbytek bychom si domysleli…

Znovu a znovu se ptám: Co je důvodem toho, že jako křesťané obecně nejsme schopni pracovat s psaným textem?

Je to produkt školství?
Toho, že státní školy dokonale plní svou roli připravit zástupy otroků s prázdným pohledem, kteří si za celý život neuvědomí, že ve škole slyšeli o útlaku ze strany feudálních pánů, kteří „požadovali robotu a desátek“, zatímco jejich stávající pánové jim dali svobodu, a tak požadují jen robotu a na daních dvě třetinky?

Je to Boží nadpřirozený soud?
To, že jsme tak dlouho zavírali uši před požadavky Božího Slova (https://antiteze.cz/2017/08/17/jmeno-komensky-pohlavi-muz-povolani-ucitel-narodu/; https://antiteze.cz/2017/10/11/krik-do-tmy-13-beda-vam-kdo-pecete-buchty-na-nedele-a-jezdite-na-english-campy/), že jsme spadli do kategorie „Stále poslouchejte ale nebudete rozumět, stále hleďte ale nebudete znát; učiň srdce tohoto lidu tučným a jeho uši zacpi a jeho oči zalep, aby očima neviděl a ušima neslyšel a jeho srdce nerozumělo, neobrátil se a Já ho neuzdravil“ (Iz 6:10-11)?

Je to výsledek našeho cíleného oblbování vlastních hlav zíráním do elektrických krabic s Novou a Prima špínou a nahými obrázky (https://antiteze.cz/2018/02/06/krik-do-tmy-26-valentyn-cizolozstvi-a-krteckovy-kalhotky/)?

Je to důsledek toho, že mnozí kazatelé používají Bibli jako odrazový můstek,
aby se po hlavě zabořili do hlubin svého prázdného, nábožensky znějícího mámení, a že místo toho, abychom četli celé oddíly zákona a celé epištoly a celé knihy, spokojíme se s „Veršem na dnešní den“?

Je to proto, že nemáme ani tušení o tom, že duchovnost se měří podle schopnosti rozsuzovat vše, co vidíme, očima Božích objektivních standardů (1. Kor 2:15; Žd 5:14)?

A obávám se, že odpovědí je ANO.

Že by to byl důvod, proč se místo konkrétního vyučování vztahujícího objektivní Boží standardy do každé jedné oblasti života tak často spokojíme s nicneříkajícím žvatláním, hlavně že nám udělá teplíčko okolo žaludku a řekne, že se máme více modlit?
Že by to byl ten důvod, proč je v české Církvi tak zásadní propast mezi Písmem a praxí? Písmo mluví o prosazování práva a spravedlnosti (Mi 6:8; Mt 23:23; Am 5), o poddávání národů v poslušnosti víry vůči Kristu jako Pánu světa (Mt 28:18-20; Ř 1:5; 16:26), definuje zbožnost jako péči o sirotky a vdovy (Jk 1:27), definuje známost Boha jako krmení hladových a zastávání se utlačovaných a imigrantů (Jer 22)… a tak to abychom si udělali víkendovku a English Camp.
Že by to byl ten důvod, proč když prostě předkládáme biblická přikázání a standardy a mluvíme o tom, že Bůh nenávidí shromáždění, která aktivně nekonfrontují zlo, neprosazují spravedlnost a nebojují za sirotka a vdovu (Iz 1:11-17), jsme obviňováni, že „Si kladete nějak vysoké požadavky, ne,“ a „To je nějaký divný, že vám tolik sborů není dost dobrých,“ a „Si myslíte, že jste nějací proroci, nebo co“?
Že by to byl ten důvod, proč tváří v tvář větě „V Česku jsou ročně zavražděny statisíce dětí ještě před narozením,“ slyšíme reakce jako „No, jako, já jsem za tradiční rodinu“ a „Dětičkyyyy, já mám ráda děti, no… ale potrat, to je každého věc“ a „To je jen příznak hříchu, měli bychom chodit do domovů důchodců, to pomůže“? (O „Nemáš vaječníky/vaginu/postižené dítě, nemáš co povídat“ ani nemluvě.)
Že by i to byl ten důvod, proč je česká Církev pod nohama lidí?

Církev, lid pokřtěný ve jméno Trojjediného Boha, tělo Mesiáše Ježíše, Božího jediného Syna, Pána našeho, jenž se počal z Ducha Svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben, sestoupil do podsvětí, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé, je lidem nového stvoření, lidem milosrdenství, práva a spravedlnosti, lidem obnovy a uzdravení.

Jestli takovým lidem nejsme, měli bychom se děsit – a tento děs nás musí hnát k tomu, abychom se odvrátili od své apatie, od prázdných a bezobsažných náboženských řečí, od ignorování Božího Slova a jeho požadavků; musí nás hnát ke Kristu, k tomu, abychom studovali Jeho Slovo ne jako náboženské cvičení, ale jako výstroj do boje a k budování, abychom v Jeho světle rozsuzovali a vyučovali a proměňovali všechny a všechno; musí nás hnát k tomu, abychom duchovnost viděli v rozsuzování, zbožnost v péči o potřebné, poznání Boha v boji za právo a spravedlnost, tvář svého Spasitele ve tvářích utlačovaných a naplnění svého poslání ve skládání národů Kristu k nohám.

Čiňte pokání s námi.

Podpořte nás