„Nikdy nemůže být nic příliš absurdní v tomto světě žab a slonů, krokodýlů a chobotnic.“
-G. K. Chesterton-
(jestli chci, aby byl někdo kanonizován římskou církví, je to on)
(vyžádá si to totiž změnu architektury kostelů, protože Chesterton si bude žádat vitráž, která je výrazně širší než vyšší)

Před pár dny jsme s přáteli řešili téma evoluce a toho, že Písmo je velmi explicitní, že Bůh stvořil svět v šesti dnech a sedmého dne odpočinul – že na této realitě stojí nejen náš kalendář, ale i samotné Desatero (Ex 20:8-11; 31:17).
Mluvili jsme o tom, že kromě toho, že je evoluce neobhajitelná z Písma a přímo a nesporně protiřečí (zdaleka nejen) biblickému svědectví v Genesis 1-3, odporuje si i s tak základními biblickými fakty, jako že smrt a zkáza vstoupily do světa až skrze hřích člověka (Ř 5:12) a že skrze obnovu stvoření a jeho vysvobození z hříchu v poslední den skončí veškerý zánik celého stvořeného řádu (Ř 8:19-22; 1. Kor 15:23-26).
Dostali jsme se i na to, že jestli nemáme historického Adama a Evu, ztratíme tím stvoření člověka k Božímu obrazu, včetně všeho, co k němu patří – vztahovosti, manželství, sexuality, hodnoty člověka, jeho vládnoucí a kněžské role (https://antiteze.cz/2018/07/17/dopis-z-finkenwalde-18-hlinene-modly-a-hutne-omacky/)… nemluvě o Kristově vlastním rodokmenu (L 3:23-38), Jeho vyučování o manželství (Mt 19:4-6), úloze muže a ženy v Církvi (1. Kor 11:3-9; 1. Tim 2:12-14)…
…a když ztratíme prvního Adama, ztratíme tím i Adama druhého, a tak i celé učení o ospravedlnění (Ř 5:12-19) a o vzkříšení (1. Kor 15:45).
…no, OK, ne na všechno z toho jsme se dostali, protože bylo fakt horko. Ale kdybychom nepospíchali za chlazenými nápoji, dostali bychom se na to. Každopádně, zjevně, ač to nezní dvakrát populárně, jsou dvě možnosti: věřit Bohu to, jak nám nechal záznam o stvoření zapsat, nebo k sobě být upřímní a vyhodit celou Bibli z okna, protože bez šestidenního stvoření a historického Adama s Evou se jednoduše nehneme.

Samozřejmě, v tuhle chvíli se řadě z nás, kdo jsme byli proškoleni liberálními „apologety“ (kteří v rámci toho, aby obhájili pravdivost Bible, pravdivost Bible popřou), rozblikají červené majáčky na naší přibývající pleši.
„Tohle přece není ve světle dnešní vědy přijatelné…“
Myslíš ve světle té vědy, která má nulový epistemologický základ a nedokáže obhájit ani takové věci, jako jsou uniformita přírody, fyzikální zákony, zákony logiky nebo poznatelnost a pochopitelnost čehokoliv, a proto je musí vykrádat z křesťanského světonázoru, který stojí na základě Písma? Myslíš tu vědu, která ve svých výpočtech (které nemá na čem založit) ignoruje nejzákladnější reality, jako jsou pád člověka, poddání světa hříchu, Boží svrchovanost a Boží objektivní sebezjevení v Písmu? Myslíš tu vědu, která nemá šanci na žádné poznání pravdy, protože počátek poznání je bázeň před Hospodinem (Př 1:7), protože veškeré poznání je v Kristu (Ko 2:3) a protože Kristus sám je Pravda (J 14:6)?
…tak to mě fakt trápí, no, že to je ve světle téhle vědecké mytologie nepřijatelné, no. Trápí mě to skoro tolik, jako kdybych zjistil, že se mé nejhlubší životní jistoty a přesvědčení neshodují s Mašinkou Tomášem a Prasátkem Pepinou. Cítím, jak se na mě valí existenciální krize…

…a už už mi kvačí na pomoc řada kreacionistů, kteří to myslí dobře. Vytahují své úžasné výzkumy a modely Noemovy archy a vysvětlují, jak „na arše byla mláďata a jak se pak zvířata rychle množila a dělila na druhy, a jak to vlastně všechno dává smysl a je to vědecké a…“
…a tady vás přeruším, bratři a sestry. Samozřejmě, věřit tomu, co Bible říká, je mnohem lepší, než tomu nevěřit. Ano a amen a na zdraví a pochválen buď Pán Ježíš Kristus. Ano, věda, která stojí na pevné skále Písma, na rozdíl od pseudovědeckých povídaček sekulárních satanistů, obstojí (Mt 7:24-27). Ale mám obavu, že vám to nedochází. Potřebujeme odstoupit o krok dál a uvědomit si, v jakém světě žijeme.

„Odstraníme-li nadpřirozené, nezůstane nám přirozené, nýbrž jen nepřirozené.“
-G. K. Chesterton-

Žijeme ve světě…
…kde žili nebo žijí obři (Gen 6:4; Num 13:33) a draci (Gen 1:21), kde spolu válčí démoni a andělé (Da 10; 2. Kr 6:16), kde celé nepřátelské armády slepnou, aby byly pozvány na hostinu (2. Kr 6:17-23);
…kde se vyvolávají mrtví (1. S 28), kde jsou mrtví na svých pohřbech kříšeni k životu (L 7:11-17), tak jako několik dní po nich (J 11:32-44);
…kde se teleportují lidé (Sk 8:39-40) a lodě (J 6:17-21), kde lidé chodí po vodě (Mt 14:22-33) a sekery plavou (2. Kr 6:1-7);
…kde mluví hadi (Gen 3:1-5) a oslice (Num 22:21-39) a kde se ryby samy vrhají do sítí (L 5:6);
…kde jsou panny těhotné (Mt 1:23), kde lvi budou žrát trávu (Iz 65:25), kde pobíhají ohniví koně a lidé chodí po větru do nebe (2. Kr 2:11);
…kde se hole mění v hady a požírají další hole proměněné v hady (Ex 7:8-13), aby na nich pak ze dne na den vyrostly mandle (Num 17:22-23);
…kde roste strom života (Gen 3:22) a strom poznání (Gen 2:17), kde keře hoří (a neshoří) Boží přítomností (Ex 3), kde stíny uzdravují (Sk 5:15) a kosti křísí mrtvé (2. Kr 13:21) a pláště zastavují toky řek (2. Kr 2:14) a z nebes sestupují oheň a síra (Gen 19:24-25) a lidé se mění v solné sloupy (Gen 19:26);
…kde slunce stojí na obloze (Joz 10:13), aby Boží lid mohl lépe pobíjet Boží nepřátele, nebo se po ní i vrací (Iz 38:8), aby Bůh dal zprávu svým věrným;
…kde vlasy dodávají sílu, lidé nosí několikametráková vrata (Sd 16) a zabíjejí stovky lidí bodcem na skot nebo oslí čelistí (Sd 3:31; 15:15);
…kde mouka odstraňuje jed (2. Kr 4:40-41) a přibývá jí neomezeně z ničeho, stejně jako oleje (1. Kr 7:7-16; 2. Kr 4:1-8); kde se množí chleba (2. Kr 4:42-44) a ryby (Mt 14:13-21); kde z nebe bez práce padají koláče (Ex 16:14-31) a kde se voda mění ve víno (J 2:1-11)…
…kde bychom mohli pokračovat ještě dlouho s Gedeónovým rouchem, Danielem a jeho kolegy u lvů a v peci, s egyptskými ranami a létajícíma rukama píšícíma po zdech a s botami a oblečením, které se za 40 let Izraele na poušti neopotřebovaly, ale tuším, že moje pointa začíná být jasná i těm ne úplně nejrychlejším z nás.

„Když jsem však vystrčil hlavu přes plot skřítků a víl, zpozoroval jsem, že vědci mluví o jevech přirozeného světa, jako jsou svítání a smrt, jako by byly rozumné a nevyhnutelné, jako by stromy rodily ovoce stejně nutně, jako jsou dvě a jedna tři. Ale není tomu tak. Podle kritéria pohádky, jímž je fantazie, si nemůžeme představit, že by dvě a jedna nebyly tři, ale můžeme si lehce představit stromy, které ovoce nikdy nenesou anebo rodí třeba zlaté svícny nebo tygry visící za ocas.“
-G. K. Chesterton-

Žijeme ve světě, který si nelétá vesmírem jen tak nezávisle a sám – vlastním slovem ho drží Boží Syn, který je Dědicem všeho a skrze něhož byly učiněny věky (Žd 1:1-3). Jinými slovy, Bůh tento svět vypráví – a, jak jsme viděli výš, dost často ho vypráví jako pohádku.
Vypráví ho tak, že jsou v něm opodstatněné, smysluplné a nutné zákony jako „Čarodějnici nenecháš naživu“ (Ex 22:17), které podle Vypravěče samotného vyjadřují lásku (Mt 22:36-40).
Vypráví ho tak, že Jeho vlastní slova ženou vodu do pramenů (Ž 104:10) a dávají růst trávě (Ž 104:14) a lvi se modlí k Bohu o potravu (Ž 104:21). Vypráví ho tak, že Jeho Syn v něm podle starobylých proroctví vstoupil do historie, „Ačkoli byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným lidem; a když se ukázal v podobě člověka, ponížil se, stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil nade vše a dal Mu jméno, které je nad každé jméno, aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno; ti, kdo jsou na nebi i na zemi i pod zemí, a k slávě Boha Otce aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán“ (Fp 2:6-11).
Vypráví ho tak, že pokropení vodou ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého je obmytím znovuzrození (Ti 3:5), je oblečením Krista (Ga 3:27), je pohřbením a vzkříšením (Ř 6:4), je vstupem do nového stvoření (2. Kor 5:17).
Vypráví ho tak, že chléb a víno jsou tělo a krev Páně (1. Kor 11:23-29).

…a teď do střehu a ohánějte se fyzikou, jak jen umíte. Jsem zvědavý. Jsem zvědavý na vaši fyzikální a bio a nevímjakoudalší vědu, která má kategorii pro to, aby chléb a víno byly tělem a krví, aby z pěti chlebů bylo jídlo pro deset tisíc hladových Židů a k tomu dvanáct košů úlomků (Mt 14:13-21).
Troufám si tvrdit, že dokud to tak nebude, bavit se o Noemově arše bude dost bezpředmětné.

Ale jako téměř vždycky, velmi dobrou poznámku má ten, který by těch dvanáct košů úlomků dokázal bez zardění sníst, tedy kdyby k nim měl dost sýra:
„Výrazy jako zákon, nutnost, řád a podobně jsou vlastně nevědecké, protože předpokládají znalost vnitřních souvislostí. Jediná vhodná slova při popisu přírody jsou výrazy užívané v pohádkách, jako jsou kouzlo, čáry, zakletí. Vyjadřují totiž nahodilost faktu a jeho tajuplnost. Strom rodí ovoce, protože je kouzelný, voda teče z kopce, protože je očarovaná, a slunce svítí, protože je zázračné.“
-G. K. Chesterton-

Dovolím si další dvě citace:
„Konstantní vztahy, které nazýváme přírodními zákony, jsou jednoduše ‚božské zvyky‘: nebo, ještě lépe, zvykový řád, který Bůh dává přírodě. A jsou to tyto zvyky, či tento zvykový proces, co tvoří objekt studia přírodních a fyzikálních věd. Zázrak svou formou není ničím jiným než odchýlením se od zvykového průběhu přírodních fenoménů, ke kterému vede zásah nového faktoru: mimořádného Božího přání.“ (Auguste Lecerf, An Introduction to Reformed Dogmatics)

„Bible nám ukazuje osobní svět, ne neosobní zákon. To, co nazýváme vědeckým zákonem, je přibližným lidským popisem toho, jak Bůh věrně a konzistentně jedná ve své vládě nad světem, který hovoří. Za tím, co vidíme a známe, tím, co všeho drží na svém místě, není žádná matematická, fyzikální nebo teoretická ‚kosmická mašinérie‘. Místo toho je to tak, že Bůh vládne – a vládne konzistentně. Zázrak tedy není porušením ‚přírodního zákona‘ nebo něčím, co se děje jaksi bokem vedle přírodních zákonů, ale je projevem toho jediného zákona, jaký opravdu existuje – Božího Slova. To, co Bůh řekne, je zákon (viz Ž 33:6).“ (Vern S. Poythress, Symphonic Theology: The Validity of Multiple Perspectives in Theology)

Pojďme se s tímhle vědomím vrátit k modýlkům archy, které nám kreacionističtí podnikavci zatím rozložili ve vedlejším pokoji a začali vybírat vstupné.
Připomeňme si, že Bůh u proroků Elijáše a Elíši a jejich množení mouky a chleba a oleje (1. Kr 7:7-16; 2. Kr 4:1-8), a stejně tak u Pána Ježíše Krista a Jeho množení ryb a chlebů (Mt 14:13-21) dost jasně ukázal, že poměr vnějších rozměrů (například malého džbánku oleje) a vnitřního objemu (například olejem naplněných nádob z celé vesnice) Ho nijak zvlášť netrápí.
A připomeňme si ještě to, že tam, kde se chytrolíni pokoušejí vyskakovat si proti Hospodinu zástupů, On se jim nejdřív směje, pak je vyděsí a pak je roztluče železnou holí (Ž 2).

Proč by tedy v arše musela být mláďata? Proč si myslíme, že musíme obhajovat nějaké turborychlé množení druhů po potopě?
Vzhledem k výše uvedeným faktům by jeden předpokládal, že každé zvíře v arše bylo dospělé. Klidně i přerostlé a náležitě baculaté, však „Všechen tuk patří Hospodinu“ (Lev 3:16).
A ve své „vysmolené komůrce“ (Gen 6:14) mělo svůj vlastní výběh. A vířivku.
A kdyby Písmo neuvádělo rozměry archy, čekal bych, že ji Bůh nařídí udělat v rozměrech krabice od bot. Předpokládám, že jediný důvod, proč to neudělal, byl, že v Noemově době nebyly obchody s botami, a tak by Noe nevěděl, jak velkou loď vlastně vyrobit.

Proč? Protože Bůh může – a napříč dějinami to dává patřičně najevo.
A protože jsou dvě možnosti: začínat s Písmem a nestydatě mu věřit a klidně mít v arše i nějakého toho draka – nebo začínat kdekoliv jinde a v klidu se jít bodnout, protože když budeš dostatečně konzistentní, nemáš žádný epistemologický základ, na kterém bys mohl založit svůj protest.
Jsou dvě možnosti: začít s Písmem a být důsledný, a tak být bláznem v očích bláznů – nebo začít kdekoliv jinde a skutečně se bláznem stát.
Jsou dvě možnosti: v důvěře v Boží Slovo být v arše se všemi druhý zvířat, co jich jen na zemi je – nebo se bez Božího Slova asi tak dvacet metrů pod archou pomalu ale rychle stávat asfaltem příštích generací.

„Ó hlubino bohatství a moudrosti i poznání Božího! Jak nevyzpytatelné jsou Jeho soudy a nepostižitelné Jeho cesty! Vždyť z Něho a skrze Něho a pro Něho jsou všechny věci. Jemu buď sláva na věky“ (Ř 11:33, 36).

Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého, Amen.

Podpořte nás