Dobrý Samařan. Nebo, chutná-li vám kraličtina víc, dobrý Samaritán.
Klasika klasik.
Další z řady biblických pasáží, jejichž jazyk a obsah mají v hlavě i pohané, kteří měli na škole stejný přístup k povinné četbě jako já, a tak Lukáše 10 nikdy nečetli (ač, samozřejmě, pančitelce třídní řekli, že Bibli mají přečetnou, stejně jako všechny ostatní knížky, „bez kterých vás prostě k maturitě nepustím, Hošku.“)
I ti méně intelektuálně zdatní vědí, že dobrý Samaritán… je dobrej a že je dobrý bejt dobrej, no. Není to zas až tak složitá pointa.
Určitě ale neuškodí si se bratrem Samařanem sednout na jedno orosené a zavzpomínat si spolu, jak to ondá v tom Izraelu prvního století bylo.

A hle, jeden zákoník povstal a zkoušel [Ježíše]: „Učiteli, co mám učinit, abych získal věčný život?“ On mu řekl: „Co je napsáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ On odpověděl: „Budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí, a svého bližního jako sebe samého.“ Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“ On se však chtěl ospravedlnit, a řekl Ježíšovi: „A kdo je můj bližní?“ Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičům; ti ho svlékli, zbili, nechali ho tam polomrtvého a odešli. Náhodou sestupoval po té cestě jeden kněz, ale když ho uviděl, obešel ho. Podobně se tam objevil i levita; když přišel k tomu místu, uviděl ho a vyhnul se mu. Ale jeden Samařan na své cestě přišel k němu, a když ho uviděl, byl pohnut soucitem. Přistoupil, na jeho rány nalil olej a víno a obvázal je, položil ho na svého mezka, zavezl do hostince a postaral se o něj. Druhého dne vyjmul dva denáry, dal je hostinskému a řekl: ‚Postarej se o něj, a co bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se budu vracet.‘ Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“ On řekl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“
(L 10:25-37)

Pojďme si teď načrtnout několik stručných faktů. Můžete si je na stůl dělat z příborů, pepřenek, sojové omáčky nebo chilli. Jen ze soli ne, ta už je pod nohama lidí.

1) Samařané byli v očích Židů špína, protože byli míšenci s pohany, kteří byli do Samařska přesunuti v rámci starověké verze politiky „rozděl a panuj“, když byl Izrael pro svou nevěru ve vyhnanství. Kánon Samařanů se také sestával pouze z výrazně odlišného Pentateuchu, a tak tu proti sobě stojí ortodoxní, „rasově čistí“ Izraelci, dokonce ti nejvyvolenější z vyvolených, a proti nim heterodoxní cizák. Vzhledem k tomu, jak se v Česku daří rasismu, na naše poměry se tu díváme na hyperkonzervativního katolíka a ještě konzervovanějšího baptistu, kteří mají velmi jasno v boji za evropské tradice a v tom, že „My jsme tady doma!!“ – a proti nim marockého jehovistu, nebo možná romského zastánce evangelia prosperity odněkud z Podkarkaptské Rusi. A Pán Ježíš dává za příklad něj.

2) Celé podobenství o dobrém Samařanovi je odpovědí židovskému učiteli Zákona, který zkoušel Pána – a především tedy výkladem praktické aplikace toho, „co je napsáno v Zákoně“. Přikázání lásky k Bohu a k bližnímu, Zlaté pravidlo a podobenství o dobrém Samařanovi, aneb nejznámější standardy křesťanské etiky, nejsou ničím jiným než aplikací Božího [od Genesis po Malachiáše vyjádřeného] zákona (Mt 22:36-40; Mt 7:12; L 10:26). To… jen jako taková milá malá poznámka.

3) Kolik dnešního kázání a vyučování a evangelizace má vůbec kategorii pro „Učiteli, co mám učinit, abych získal věčný život? – Budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí, a svého bližního jako sebe samého. To čiň a budeš živ.“ (…nemluvě o tom, že to, co to v praxi znamená, je vysvětleno podobenstvím o dobrém Samařanovi.) Živě vidím, kolik košilí by se z takového kázání vyzuzalo z kalhot a začalo by volat, že „To je zákonictví,“ že „To vůbec není zaměřené na evangelium,“ že „Zníš, jak kdybys mluvil o spáse ze skutků,“ že „Když jde o spásu, musíme jít k Pavlovi.“ Ano, k Pavlovi, který prohlašuje, že „V Kristu Ježíši nic neznamená obřízka ani neobřízka, ale víra působící skrze lásku“ (Ga 5:6), neboli „Obřízka nic neznamená ani neobřízka nic neznamená, ale zachovávání Božích přikázání“ (1. Kor 7:19). „Zde je moudrost: Kdo má rozum, ať spočte“ tuhle soustavu rovnic.

4) Všimněme si, že Pán Ježíš se neptá „Kdo byl Samařanovým bližním?“ Ptá se, kdo byl bližním přepadenému. Obrací zákoníkovu otázku a místo toho, aby vymezil konkrétní kruh bližních, kam má sahat naše láska, a dál už ne, vysvětluje Boží standard tak, že máme žít život aktivního samařanování. Máme jít a jednat také tak – neboli žít život proaktivního vztahování se k lidem okolo nás jako k bližním, kterým máme projevovat Bohem definovanou lásku svými skutky, penězi i slovy. (Ne, „Nechal jsem ho ležet u cesty, ale pak jsme se za něj na modlitební pomodlil, teda skoro,“ se opravdu nepočítá).

5) Někteří jistě s těmi nejčistšími úmysly přijdou s tvrzením, že „Pointou je, že nikdo z nás tak nežije a že dobrý Samařan je Ježíš, který nás zachraňuje z hříchu.“ Pak ale Ježíšova slova „Jdi a jednej také tak,“ znamenají „Buď Já a zachraň svět z hříchu.“ V tom případě hodně štěstí. …a zatímco se o to budeš pokoušet, zkus popřemýšlet, proč nečteš pasáž tak, jak sama hovoří – aneb jako popis křesťanské etiky, standard spásné víry a výklad zákona – proč se snažíš za každou cenu vyšťourat důvody, proč rozhodně říká něco jiného a proč ohánění se tím, že „Sem by se dal celkem právem na nějaké úrovni dosadit Kristus,“ nuluje požadavek poslušnosti.

Slyšíte to? Jako kdyby někdo pleskal pěstí do slaniny.
No jo, není pochyb, je to hodně nervózní tlukot srdcí, která byla vykrmena v den porážky.
Podobenství o dobrém Samařanovi je nám totiž jako české Církvi cizí. Nemluvě o tom, jak cizí je nám celý světonázor Božího zákona, v rámci něhož je dobrý Samařan jen jednou z řady aplikací. Stačí mi jen zalistovat minulým týdnem…

1) Mít jiné zákony pro imigranty než pro domácí (Lev 24:22) znamená převracet právo imigranta, a Bůh nad těmi, kdo to dělají, vyhlašuje prokletí (Dt 27:19; Mal 3:5).
…a křesťané zatím podporují, obhajují a sdílejí Ortel. Ti odvážnější občas zvládnou i písmenkově zakřičet „Takže ty chceš islám?!?“
(Upřímně, islám je stejně falešné náboženství jako sekulární humanismus, jen má ve svých dějinách pořád ještě výrazně méně obětí. A velmi pravděpodobně by v Česku, na rozdíl od sekulárního humanismu a sekularizovaných křesťanů, zastavil masakrování nenarozených. Takže…)

2) Boží zákon předkládá zdanění, kdy bohatý nedává více než chudý (Ex 30:11-16) – a jedná se o roční daň cca 100 Kč. Podle 1. Samuelovy 8 je 10% zdanění Boží kletba a podle Genesis 47:25-26 je 20% zdanění otroctvím.
České zdanění přesahuje 60 % (http://libinst.cz/danove-bremeno-zamestnancu-2018-6245/).

…a křesťané nemají šajn, že by se toho jejich víra měla nějak týkat. Někteří si dokonce systém pochvalují s tím, že „alespoň mohou přispět potřebným“… …protože pomoc potřebným zjevně nefunguje bez plošného loupení a zotročování a už vůbec ne bez živení byrokratické bestie.

3) Boží zákon, který podle slov Spasitele a Jeho apoštolů vyjadřuje lásku (Mt 22:36-40; Ř 13:9-10), předepisuje v případě neúmyslného zabití nenarozeného dítěte trest smrti (Ex 21:22-25). V Česku jsou v rámci potratového a IVF průmyslu každoročně zavražděny desetitisíce a statisíce dětí.
…a křesťané tváří v tvář výzvě nepodporovat gynekillogy, kteří zabíjejí děti, a volit místo nich věrné křesťanské lékaře, přicházejí s tvrzeními jako „Nesuďte,“ „To jsou jen vaše emoce,“ „Aborce jsou složité téma,“ „Vám se to řekne, ale tenhle gynekolog je blízko,“ „Víš co, to je ze strany doktora a matky dobrovolné,“ ba dokonce i „Ale on za to dostává zaplaceno, to je něco jiného.“

…a když v rámci Matouše 25:31-46; Jeremiáše 22; Izajáše 1, Jakuba 1:27 a dalších pasáží poukazujeme na to, že spásná víra se pozná podle aktivního zastávání se utlačovaných a nejslabších ve společnosti podle standardu Bohem zjeveného zákony lásky, dobra, spravedlnosti a svobody, ruce mnohých už už utíkají po klávesnici, aby se zeptali: „A kdo je můj bližní?“

Čiňte pokání s námi.

Podpořte nás