Je to pár dní, co děti opět zamířily do státních indoktrinačních ústavů, aby se z nich stali řádní a náležitě socializovaní občané. Nebudu teď věnovat příliš času tomu, abych rozebíral, že cca 150 metrů od našeho domu stojí škola a že sem občas nemají problém pronikat zvuky téhle řádné občanské socializovanosti… a že, kdybych nevěděl, že státní školy jsou dobré a skvělé a potřebné, řekl bych, že to, co se z nich ozývá, zní spíš jako brána pekel. O tom už jsme ostatně mluvili jinde (https://antiteze.cz/2017/10/11/krik-do-tmy-09-v-pondeli-zpet-do-pekelne-diry-a-vezmete-pani-ucitelce-kyticku/; https://antiteze.cz/2018/06/05/dopis-z-finkenwalde-finkenwalde-15-vzdelavaci-desatero-stryce-zmarchroba/).

Chci se zaměřit na to, jak úspěšně tyto ústavy připravují děti na život. Pětina Čechů mezi 18 a 65 lety neví, „kdy vzniklo Československo a nezná události roku 1918. Téměř čtvrtina nedokáže říct, co se přihodilo v roce 1968. Třetina nemá povědomost o únoru 1948 a skoro polovina neví, co znamenal rok 1938“ (https://www.novinky.cz/domaci/478786-petina-cechu-netusi-kdy-vzniklo-ceskoslovensko-skoro-polovina-nevi-kdy-byl-mnichov.html).

Připomeňme si, že se bavíme o roce 1912, obeplutí Lipna na koni v podání Tatíčka Masaryka, vynálezu plněných knedlíků, premiéře Ženy za pultem a prvním velkém hitu Heleny Vondráčkové, „O nás bez nás“. Tedy víceméně, z toho, co si tak pamatuju ze školy.

Potřebujeme si uvědomit, že se tu nedíváme na selhání státních škol, ale na jejich úspěch. Cílem žádného velkobratrského indoktrinačního centra nikdy nebylo, není, nebude a nemůže být to, aby vyrábělo lidi, kteří budou chápat svou roli v historii, kteří se dokáží poučit a nepadat znovu a znovu do těch samých otevřených kanálů – a už vůbec ne, aby vyrábělo lidi, kteří dokáží rozklíčovat, co jim servírují pánové v sakách s drahými pery.
Cílem není vyrobit samostatné, kreativní lidi, kteří budou schopni uvažovat sami za sebe a nebudou se bát vystoupit ze středního proudu „toho, jak se to dělá,“ a toho, „co přece ví každý“.
Víme, že žijeme ve svobodné zemi, protože nám to říkali ve škole. A protože máme všechna potřebná potvrzení, doklady a formuláře na to, abychom to mohli dokázat.
Moc dobře víme, že ti zlotřilí absolutisté v předchozích stoletích požadovali od svých poddaných ba dokonce i desátek, a pobuřuje nás ten ohavný útlak, zatímco nám Velký bratr bere více než 60 % a my se radujeme, protože „to je cena, která se platí za to, že žijeme v civilizované společnosti…“

Nad tragickou nevědomostí Čechů se to pohoršuje skoro samo (tedy pokud člověk sám nespadá mezi ty, kdo nemají šajn o svém dědictví). Ale máme jakožto Církev důvod si myslet, že jsme na tom lépe?

„Tvá svědectví jsem obdržel do věčného dědictví, ano, jsou radostí mému srdci. Uložil jsem si v srdci, že budu navěky a důsledně plnit tvá ustanovení. Nenávidím polovičaté lidi, ale miluji Tvůj zákon“ (Ž 119:111-113).
Dědictvím Božího lidu je, mimo jiné, či dost možná především, Boží zákon – v podání žalmisty jmenovitě Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium.
Právě ty má uložené ve svém nejhlubším nitru, jsou radostí jeho srdce, jsou dědictvím, které miluje a za které je vděčný a kterým se vychloubá.

Jak obstojíme my dnes? Kolik křesťanů bude schopných vyjmenovat Desatero, egyptské rány a kmeny Izraele? Kolik z nás ví, kde hledat zákony o denní mzdě a o desátcích? Kolik z nás dokáže shrnout strukturu Deuteronomia?
…a jak daleko tyto věci mají k tomu, abychom mohli upřímně říct, že Leviticus je radostí našeho srdce, že milujeme Numeri a že máme Deuteronomium uložené ve svém srdci?

„To se nedá! K čemu mi to je?“ pořvávali jsme na sebe o přestávkách, když jsme se za pět minut snažili nadrtit látku, které jsme dávno měli znát. …a ne, skoro vůbec to neříkám proto, že to slyším se zadních řad těch, kdo se dočetli až k předchozímu odstavci.

Jako nezodpovědní žáci jsme hledali zástupy důvodů, proč nám ZROVNA TOHLE k ničemu nebude. Pokud ale jde o Boží zákon, jako Církev nemáme být v roli žáků, ale v roli učitelů světa (Mt 28:18-20; Dt 4:5-8). A my místo toho křičíme to, co rádobyhustí sedmnáctiletí chlapečci na střední: „To se nedá! K čemu mi to je?“ a „To je přece Starý zákon!“

Ano, je.

A Bůh, mimo jiné říká, že pro ty, kdo se nedrží Jeho cest, není spásy. Nevědomost, neposlušnost a nevěra jdou ruku v ruce.
„Proto jsem se na toto pokolení rozhněval a řekl jsem: Stále bloudí srdcem; oni NEPOZNALI MÉ CESTY. Jak jsem přísahal ve svém hněvu: Jistě nevejdou do Mého odpočinutí. … A komu přísahal, že nevejdou do Jeho odpočinutí, ne-li těm, kteří NEPOSLECHLI? I vidíme, že nemohli vejít pro NEVĚRU.“
(Žd 3:10-11, 18-19)

Když Bůh popisuje uvažování svého nevěrného lidu, na který sešle svůj ohnivý trest, říká: „Kdybych mu NAPSAL ZE SVÉHO ZÁKONA sebevíc, bude to pokládáno za NĚCO CIZÍHO.“
(Oz 8:12)

Otevřeně říká, že neznat Jeho zákon vede ke smrti – a že od sebe odvrhuje ty, kdo se neznají k Jeho zákonu, a to napříč generacemi.
„Můj lid hyne pro nedostatek POZNÁNÍ. Protože jsi zavrhl POZNÁNÍ, zavrhl jsem tebe, nebudeš mi sloužit jako kněz. Zapomněl jsi na ZÁKON svého Boha, i Já zapomenu na tvé syny.“
(Oz 4:6)

Ostatně, ne náhodou Pán Ježíš, ukřižovaný a vzkříšený Pán světa, řekl:
„Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky … Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné nejmenší písmenko ani jedna čárka ze Zákona… Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království Nebes nazván nejmenším. Kdo by je však činil a učil, ten bude v království Nebes nazván velkým. Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho převyšovat spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do království Nebes určitě nevstoupíte.“
(Mt 5:17-20)

Naše znalosti našeho dědictví jsou mnohokrát tragičtější než znalosti Čechů. Jsme tak připraveni na život, že být nejmenší v Království se zdá jako hrnec zlata na konci duhy; že naše dědictví a poklad považujeme za něco cizího, že voláme k Bohu, aby odvrhl nás i naše děti.

Co to říká o našich školách? A co to říká o těch, kdo v nich po nedělích vyučují?

(Upřímně… kdybych nevěděl, že nedělní školy jsou dobré a skvělé a potřebné, řekl bych, že to, co se z nich ozývá, zní spíš jako brána pekel.)

Čiňte pokání s námi.

Podpořte nás