…posadil se řekl jim podobenství:

„Mého souseda tři předchozí večery napadla trojice hejsků. Jeden z nich měl nůž. Druzí dva se prostě jen tvářili drsně. Ten jeden nůž vždycky stačil. Soused jich pár schytal, prošacovali mu kapsy (od druhého večera tam už nebylo, co hledat) a nechali ho jít. Řekli, že si na něj dneska večer zase počkají.

Rozhodl jsem se to ignorovat.

Nejsem žádný #SJW, žádný ‚bojovník za sociální spravedlnost‘. Nechci přidávat žádné skutkaření k evangeliu. Chci své vyznání ‚Sola Fide‘, ‚Sola Gratia‘, ‚Solus Christus‘, ‚Soli Deo Gloria‘ udržet v čistotě.

Navíc, není to mé povolání. Cítím, že jsem volán do služby chval. A každé Vánoce (dokonce už jednou) posíláme dárky dětem vězňů. Každý v Těle má svou úlohu. Nemůžeme všichni dělat všechno. Právě tak má ostatně Kristovo Tělo fungovat.

A kromě toho, nechci útočníka soudit a odehnat ho od Krista tím, že by si třeba myslel, že si myslím, že jsem lepší než on. Každý dělá chyby. Každý má dost svých vlastních hříchů. Kdo jsem já, abych soudil, jestli vytahovat na někoho nůž a okrádat ho o peníze, na které se celý den dřel, je dobře nebo špatně…?

Bible přece jasně říká: ‚Nesuď, abys nebyl souzen…‘

A stejně… máme prostě milovat lidi. Ježíš přišel, aby miloval lidi, kteří druhé okrádají a bijí a tak. To jim musíme předat. A poslat je za katr nebo do nemocnice nic takového rozhodně neudělá. Snažit se je zastavit je absurdní – je absurdní čekat od hříšníků, že se nebudou chovat jako hříšníci. Zákon nikdy nemůže nikoho spasit. A já prostě nechci být negativní.

Jestli se prostě zaměříme na to, co je důležité, a každou neděli budeme ve sboru kázat evangelium a tak (samo, musíme si dát pozor, abychom nebyli ‚sudiči‘ a neuváděli konkrétní hříchy, kterých se konkrétně dopouštějí konkrétní lidé, mohli by si pak připadat nemilovaní), TO JE TO, co věci změní. A časem určitě můj soused přestane po večer dostávat nakládačku s nožem na krku. Určitě. Fakt.
#Požehnaný #NeníToNáboženství #JeToVztah

…“

Pak se na chvíli odmlčel. Jeho posluchači se tvářili trochu nechápavě. Nebyli si totiž jistí – prohlížel si tak dopodrobna jejich profily na Facebooku? Nebo jim snad rovnou vidí do hlavy?

Rozhlédl se po nich… smutně se pousmál a pokračoval:

„Někdy je nápomocné si věci zjednodušit na tu úroveň, jako když jsme četli Rychlé šípy… nebo poslouchali pohádky. Kdy jsme měli jasno, že pomáhat slabším a postavit se proti podrazům a šikanátorům a lupičům je to čestné a správné. Hořelo to v nás. Stejně jako v nás hořelo, že princeznu je potřeba osvobodit a draka, jestli si nedá říct a nezačne sekat latinu, začít sekat na fašírku.

Ale pak se do celé věci tak nějak dostaly lidské duše. Lidské duše, které ‚je potřeba zachránit‘ a které se staly záminkou se proti drakovi a jeho pohůnkům nestavět (zvlášť jestli tihle pohůnci nosí drahá saka nebo doktorské pláště).
Princeznu necháme drakovi, ale jestli bude věřit tomu, čemu my, může s námi potom, co umře, jet na tábor.
A Rychlonožku necháme napospas Černým jezdcům, ale jestli bude chodit k nám do nedělního klubu, klidně si ji vezmeme za ženu a budeme jí říkat ‚sestro‘…“

Stali jsme se slepými. Jsme nebezpeční sobě i svým bližním – protože jen máloco je tak nebezpečné, jako když lékař zapomene, co znamená léčit.

Čelíme nebezpečí, které si ani neuvědomujeme. Hluboce v nás je zakořeněný blud, že ústřední křesťanskou nadějí je jít navěky do nebe, a nárokujeme si a odvoláváme se na Kristovo Božství a Jeho spásnou smrt čistě v rámci služby této vizi – místo toho, abychom si uvědomili, že „Kristus“ neznamená nic menšího než „Boží pomazaný Král“, který přišel na zem, aby ustanovil Boží Království práva, spravedlnosti, svobody a života, které přetrvá na věčnost (https://antiteze.cz/2018/05/22/dopis-z-finkenwalde-14-velke-poslani/).
„Kristus“ je pro nás příjmení, boj proti bezpráví je „špinavá politika, která odvádí od evangelia“, podstata zbožnosti v pomoci nejpotřebnějším je trapný Jakubův nerozum (Jk 1:27), poslušnost víry všech národů je jeden velký protimluv (Ř 1:5), „vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů, očekávám vzkříšení mrtvých,“ nám zní prakticky jako hereze.

…ale protože Bůh je milostivý, pořád ještě máme dech v plicích.
Pořád ještě je čas na změnu.
V Kristu, Božím Synu, který řekl „Zachováte-li Má přikázání, zůstanete v Mé lásce,“ je pořád ještě odpuštění pro kajícné.

Čiňte pokání s námi.

Podpořte nás