Oko mé modravé hledí do dálky a co nevidí: Další a další plakáty s přimalovanými knírky a bradavicemi. Svět se změnil. Cítím to ve vodě. Cítím to v půdě. Cítím to ve vzduchu. Mnohé, co kdysi bylo, je ztraceno. Neboť již nežije nikdo, kdo by to pamatoval. Osobní zodpovědnost, svoboda a přejícnost leží hluboko pod temnými horami (formulářů) v těžkém kamenném sarkofágu, srdce probodená oranžovou růží, v ústech pevně zaklíněnou rudou třešeň. Na víku sarkofágu do temnoty rudě žhne runový nápis „Ano, bude líp,“ a oblaka prachu občas zvedne modrý netopýr či Japonec s fóbií z falafelu. Zde je moudrost. Kdo má rozum, ať spočte číslo té šelmy…

…aneb, jinými slovy, opět jsou tu volby. Volby, které jsou fascinující (a děsivou) ukázkou stavu českého srdce. Volby, které jsou, pokud bychom je přeložili do biblického jazyka, opileckým křepčením okolo model institucionalizované závisti, loupeže, nesvobody a hlouposti. Jen namátkou…

„Postavíme akvapark…“, či ve verzi pro chudé, „Uděláme koupaliště…“
…a Češi jásají. Chtějí akvapark. Mají na něj právo. Stát by jim ho měl zařídit.
Co na tom, že města i stát jsou beznadějně zadlužené? Co na tom, že jediné „snižování dluhů“ probíhá tak, že se nasají peníze nakradené v zahraničí?
Co na tom, že zábava teď je za peníze našich dětí a vnoučat a lidí, kteří se ještě ani nenarodili (a dost možná nikdy nenarodí)? Co na tom, že je z peněz, které jsou pod pohrůžkou násilí a vězení vymáhány z mých bližních, a za cenu dalšího devalování měny, které je ohavností před Stvořitelem světa (https://antiteze.cz/2017/08/20/krik-do-tmy-07-je-to-ohavnost/)? Já se chci koupat!

„Důstojné stáří, to vám garantuji…“
Opravdu? Jak? Málem bych se i zeptal, co v sekulárním světě, kde neexistuje objektivní standard dobra a zla a kde člověk nemá žádnou hodnotu, znamená důstojnost… Momentálně mi ale bude stačit odpověď na to, co je důstojného na dalším a dalším zadlužování. Co je důstojného na tom, že svým dětem a vnoučatům odkážeme dluhy? Co je důstojného na tom, že stát je tím, kdo se stará o ty, kdo spadají do kategorie „stáří“, místo jejich rodin? Co je důstojného na tom, že rodiny si to (mimo jiné i díky více než šedesátiprocentnímu zdanění) často ani nemohou dovolit?
Co je důstojného na „Nepokradeš, tedy kromě toho, když při tom hodíš papírek do krabice se státním znakem“?
Co je důstojného na přístupu „Po mně potopa“?

„MHD zdarma…“
…tramvaje potáhnou trpaslíci, řidiče budou dělat jednorožci, s autobusy se nám povedlo domluvit, že budou jezdit samy a naftu si zaplatí ze svého. Opravdu.
…rozhodně to nebude tak, že by údržbu a pohonné hmoty a řidiče musel někdo platit a tak všelijak. To vůbec. A mimochodem, samozřejmě, součástí našeho programu je tříměsíční dovolená pro každého v jednom velmi lukrativním přímořském letovisku v Krkonoších… Čokoládové mléko pro všechny!

„Je čas změnit režiséry…“
Samozřejmě. Chyba jsou ti nahoře. Oni. Je jedno kdo. Oni. Ne já.
Všichni ti obličejové jsou na plakátech a ve vládách, protože naprosto neodpovídají tomu, co lidé chtějí.
Kabát a Ortel a božský Kája jsou na Slavících, protože je tam lidé nechtějí.
V obchodech je vždycky dost gambáče a cigár, protože Češi jsou zavilí abstinenti a nekuřáci.
Internet přetéká pornem a ulice samolepkami „I <3 Porno“, protože Češi považují porno za něco, o čem je zvrácenost a nechutnost a ostuda se i jen zmínit.

Česko má problém. Má problém s korupcí, rozkrádáním, bezpáteřností, nezodpovědností a slizkými lháři.
Česko má problém. A ten problém jsme my.
Ten problém je náš hřích. Naše závist. Naše nezodpovědnost a touha nechat se živit. Naše ochota nárokovat si, co se mi zrovna zachce, i jestli to přivede na mizinu mé děti a vnoučata a pravnoučata (https://antiteze.cz/2018/02/20/krik-do-tmy-27-exekucne-zabaveno/). Naše dychtění po věcech našich bližních, které nás žene do dluhů a loupení skrze 51% hlasování. Naše neochota převzít zodpovědnost za svůj život.
Naše odmítání naší role nositelů Božího obrazu, kteří Bohu k slávě a bližním k dobru nemají být konzumenty, ale producenty (Gen 1:26-28), kteří se na základě Božího milosrdenství v Kristu milosrdně postarají nejen o sebe a o svou rodinu (1. Tim 5:8), ale i o ty, kdo se o sebe sami postarat nedokáží (Ef 4:28).

Jak by nám zněla předvolební hesla jako třeba…
„Postarejte se o své rodiče a prarodiče sami, je to vaše zodpovědnost!“
„Jestli chcete akvapark, buďte iniciativní, ale netahejte do toho ty, kdo ho nechtějí.“
„Chceš bezpečné město? Začni u vlastní vzpoury proti Stvořiteli světa.“
„MHD zdarma? Napadlo by tě chtít svíčkovou zadarmo? Kolik dobrovolnické práce děláš ty?“

Všichni jsme velmi rychlí, abychom měnili druhé a řídili jejich životy a peníze.
…a velmi pomalí, abychom začali u sebe, u svého vlastního hříchu…
Všichni jsme velmi rychlí, abychom volali ke Státu Všemohoucímu, ať nás spasí.
…a velmi pomalí, abychom promlouvali ke Státu a celé společnosti o poslušnosti vůči Tomu Jedinému Všemohoucímu, který dokáže spasit…
Všichni jsme velmi rychlí, abychom druhým nakazovali poslušnost vůči modlám, které nám slibují naplnění žádosti těla, žádosti očí a prázdné chlouby života…
…a velmi pomalí, abychom v každé jedné myšlence byli poslušní vůči Tomu, který nám dal standard dobra a spravedlnosti a svobody pro všechny oblasti života – od role dítěte a rodiče po pravomoce státu.

„Prokletý je muž, který spoléhá na člověka, tělo pokládá za svou sílu a jeho srdce se odvrací od Hospodina. Bude jako jalovec v pustině, neuvidí, když přijde dobro, usídlí se na vyprahlých místech v pustině, v solné, neobydlené zemi. Požehnaný je muž, který spoléhá na Hospodina a jehož nadějí je Hospodin. Bude jako strom zasazený u vody, zapustí své kořeny u potoka; nebojí se, když přijde žár, jeho listí bude zelené; neobává se ani v roce velkého sucha, nepřestává nést ovoce.“
(Jer 17:5-8)

Zatím se s každým hlasem vhozeným do urny propadáme hlouběji a hlouběji pod Boží prokletí (https://antiteze.cz/2017/10/11/krik-do-tmy-15-volim-mensi-zlo/).
Jediný člověk, skrze kterého může přijít změna, která skutečně povede k důstojnosti a blahobytu, je „jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví ve svůj čas“ (1. Tim 2:5-6).
Kristus. Mesiáš. Pomazaný Král králů – kterému se všichni a všude a ve všem musí podřídit. Právě tam musíme začít.

Čiňte pokání s námi.

Podpořte nás