„Sto let republiky! Sto let republiky!“ zaznívá ze všech stran. Radostně vlají vlajky, ještě radostněji se mění profilové fotky, bory šumí po skalinách a českým luhům a hájům vládne všeobecné veselí. Demokracie! Svoboda! Lízátka a štěňátka pro všechny!

I tu měl by náhodný kolemjdoucí chuť zeptati se: „Co a proč že to vlastně slavíte?“

„No… republiku! Demokracii! Svobodu…“ zazněla by už zdaleka ne tak vkramflecíchjistá odpověď.
…nebo by dost možná zaznělo hrobové ticho. A už vůbec se neptejte, co je podstatou republikanismu, jak se tato ideologie liší od jiných ideologických systémů nebo proč že by třeba ve světle Velké francouzské revoluce a náležitě promazaných gilotin měla být dobrý nápad.

Já vím, proč si kazit život tím, že slova a koncepty mají objektivní význam a historii. Nevědomost je síla!

Ale teď vážně. Facebook mi zaplavují trikolorky, dokonce i z křesťanských a kazatelských kruhů, a tak se ptám: Co že jste to vlastně slavili?
Taky jsem měl na státní škole děják, tak schválně, jestli zvládnu odpovědět za vás…

„Sto let Československa…“
Všiml už si někdo, že posledních pětadvacet let jaksi nejsme Československo? A že Československo, které bylo Československem před sto lety, je i jen územně diametrálně jiným Československem než Československo před padesáti lety?
…já vím, realita je někdy mrcha.

„Osvobození od rakouskouherského útlaku…“
Samozřejmě. Zlý, zlý, pane řediteli, nepěkná monarchie! Český národ úpěl a trpěl a… žalář národů a tak!
Jak jinak. A, samozřejmě, tento zlý, zlý, pane řediteli, útlak zajistil, že utlačovaní Češi byli jeden z nejvyspělejších národů Evropy s vlastním hospodářstvím, politickým systémem, univerzitou, rovným hlasovacím právem a tatíčkem Masarykem, který se na jeho základě dostal do Říšské rady. O austroslavistech, mezi které patřil Otec národa Palacký, ani nemluvě. Žalář národů!

„Útlak tu byl! Jen se podívejte na Havlíčka!“
Právě, že se dívám. Přemýšleli jste o něm někdy? Nebo jen bezmyšlenkovitě chrlíte to, co vám řekli ve škole?
Opomiňme pro teď, že tento kritik vlády vydával X periodik, ve kterých kritizoval celý zlý, zlý, útlakový režim, a nikdo ho nezmizel ani mu nespáchal sebevraždu. Odpusťme si i srovnání s Československou republikou v letech 1948-1960 či s Československou socialistickou republikou a jejími vymoženostmi. Nepřipomínejme uranové doly a politické procesy a Horákovou a Toufara a stovky tisíc odsouzených z politických důvodů. To opravdu není nutné. Jde tu přece o Havlíčka!
Havlíček byl odvezen do švýcarského hotelu! No představte si to! Nepřítel režimu byl odvezen do Alp, kam za ním následně (na náklady policejního ředitelství) přijela dcera s manželkou! A stát jim vyplácel asi čtyřnásobný učitelský plat! Ostudné!
…ano, biblicky je nezákonné zatčení únos. A únos může zasluhovat až trest smrti (Ex 21:16). Ale jestli je Havlíček důkazem vůbec něčeho, útlak je to opravdu jen stěží.

„Tak… slavíme osvobození a vzestup české kultury!“
Myslíte Kabát a Ortel, které si Česko každoročně volí jako vrchol své kultury?
Jo, aha, vy myslíte Národní divadlo. To Národní divadlo, na které dala zlý, zlý, útlakový císařská rodina společně s ruským carem a předními aristokraty desítky tisíc zlatých? (Určitě vám ve škole nelhali, že jeho postavení bylo o „My Češi sami“, že ne?)
Myslíte Tyla, Vrchlického, Nerudu, Máchu, Erbena, Šafaříka, Dobrovského, Světlou nebo Palackého, jejichž dílo pod rakouským útlakem vzkvétalo?
Mám obavu, že se pod tíhou vašich argumentů trochu ztrácím…

„Slavíme to, že Češi konečně dostali zemi, která jim náleží!“
Jasné… takže… abych si to ujasnil… Sudety plné Němců, kteří se necítí být Čechy, ale Němci, tam jsme se drželi „historického práva“ a „historických hranic Čech“… (protože poražení němečtí Sauerkrauti přece nemohou z války vyjít s větším územím). Oproti tomu na Slovensku, které bylo uherské, co Metuzalémova babička pamatuje, se bude prosazovat „přirozené právo“ – i kdybychom kvůli tomu měli vytvořit mýtus československého národa. Geniální. Ach, jak sladká je svoboda a demokracie!
Němci si určitě nebudou připadat ublížení. Určitě to nepovede k nepokojům. Určitě z toho za dvacet let nebude odtržení… nebo okupace… nebo válka… nebo tak. Lízátka a štěňátka pro všechny!

„Ale no tak! Víš, kde bychom bez republiky byli?“
Tuším.
Bez kouřové clony „vůle lidu“ – protože by bylo velmi jasno, odkud vítr vane: od toho, který má na hlavě korunu.
S řádově čtvrtinovým, či přinejhorším třetinovým, zdaněním oproti dnešku. (Utrácení HDP ze strany státu za Císaře se pohybovalo mezi 10,5 % a 17 %; dnes je to řádově 50 %.)
Bez nacistické okupace.
Bez bolševického teroru.
Bez legalizovaného zmasakrování zatím více než tří milionů nenarozených dětí.
Bez projednávané redefinice manželství na „svazek dvou osob“ (https://tinyurl.com/yakel8lt).
Bez sodomistické propagandy (https://tinyurl.com/y7uvrl52).

Ostatně, připomeňme si, že poslední slova blahoslaveného císaře Karla byla: „Buď vůle Tvá… jak si to přeješ Ty… Ježíši.“ Připomeňme si, že chápal svůj život jako službu Králi králů, že znovu a znovu mluvil o „Cestě povinnosti, kterou musí následovat do posledního dechu svého života. Cestě, po které ho vede Náš Pán a Spasitel.“
Já vím, českému duchu to neodpovídá tolik jako hlava státu, která oblažuje a zkrášluje a pěstuje duše našich dětí sladkými plody své moudrosti jako například „Ku*da sem, ku*da tam.“

„Ale no tak! Slavíme lidi, jako byl Masaryk, ne komunistického Hejkala z Vysočiny!“
Masaryka… Samozřejmě. Masaryka ve své knize Velicí mužové z roku 1926 napsal: „Marx v 19. století byl nejgeniálnějším myslitelem. Není jednoho národohospodáře, který by se Marxem nezabýval. Sám jsem se od něho mnoho naučil. Jeho působení je ohromné. … Pětasedmdesátiletý [Engels] ukončil svou velikou a požehnanou práci životní. Práce [to byla] velká a požehnaná … Jako Marx i Engels byl filosof. Pochopili, že utlačeným a vyděděným stane se po právu, jestliže nynější společenská organisace ve svých osnovných ideách se přemění. … I v tom, v čem Engels se mýlil, mýlil se člověk poctivý a neobyčejný; pro lidstvo nemají význam pouze názory naprosto správné, nýbrž i částečně správné, a dokonce i pochybené mu prospívají, jestliže vytryskly z hloubi duše, bažící po pravdě a usilující o pokrok člověčenstva. A právě tu Engels je vzorem pracovníka, ano dělníka–myslitele.“

Takže… připomeňte mi prosím… co že jste to vlastně slavili?

Jeden by málem řekl, že je nejvyšší čas začít přemýšlet biblicky a přestat slepě papouškovat lži a propagandu, které nám byla našlapány do krku při hodinách dějepisu. Možná.
…já vím, realita je někdy mrcha.

Čiňte pokání s námi.

 

 

 

 

Podpořte nás