„Demokracie je politický režim, ve kterém občan svěřuje veřejné zájmy lidem, kterým by nikdy nesvěřil své zájmy soukromé.“ – Nicolás Gómez Dávila

Naši blahosklonní vládci s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem v čele přicházejí s dalším jedinečným způsobem, jak zlepšit naše životy a přiblížit nás pozemskému ráji. Zvýší daň za alkohol a cigarety (a předpokládám, že milostivě vztáhnou toto zdanění na všechny tabákové výrobky): https://tinyurl.com/y9b5e5ye. Skvěle. Jedinečně! Bývorně! Sláva a třikrát hurá!
Protože je třeba, abychom za dílo našich Velebných byli vděční, pojďme se tímto výsostným výronem geniality pokochat trochu blíže.

„Podle zprávy OECD by omezení rizikového chování, tedy kouření a konzumace alkoholu, na zdravou úroveň mohlo vést k prodloužení střední délky života o téměř 3,5 roku. Ministr Vojtěch uvedl, že počítá s dalším zvyšováním spotřební daně na cigarety i alkohol.“
1) Ponechejme teď stranou otázku, o kolik let by prodloužilo délku života desítek a stovek tisíc lidí okolo nás, kdybychom je nezmasakrovali ještě před narozením. To je teď přece naprosto podružné. Někde venku totiž pobíhá spousta lidí, kteří si dávají víc piv, než by měli!

2) Velký bratr ví, co je pro nás nejlepší. Donutí nás žít déle, i kdyby se nám stokrát nechtělo. (Budete se dobře bavit, ať se vám to líbí nebo ne!) A jak že toho stát docílí? Vytahá nám další peníze z kapes. Bude regulovat. Samozřejmě, všichni víme, že regulace jsou řešení. U alkoholu je to vidět obzvlášť dobře. Stačilo zavést prohibici… a skoro vůbec nebyl důsledkem nárůst zločinnosti a spotřeby alkoholu. Nebo stačilo zakázat drogy… a člověk na Václaváku o perníkáře a dealery nezavadí, jak jsou dva metry dlouhé. Dejte Velkému bratrovi dost prostoru regulovat a nakonec nás dozákonuje do ctnostného a věčného života.

3) Znovu a znovu na různých místech slyším refrén, že „Cílem OECD je napomáhat k dalšímu ekonomickému rozvoji… [organizaci] tvoří 36 rozvinutých států světa, které přijaly principy demokracie a tržní ekonomiky.“ Hm… tržní ekonomika, říkáš? Kde? Pokud se dobře pamatuju z toho, co jsme ve škole neměli, „Základním principem tržní ekonomiky je, že ceny jsou určovány pomocí nabídky a poptávky na trhu… kde s cenou souhlasí obě strany (kupující, prodávající).“
Velkobratrské regulace skrze zdanění jsou pravým opakem tržní ekonomiky. Z hlediska tržní ekonomiky, jestli mi někdo chce prodat cisternu rumu za to, že udělám kotrmelec, má na to výsostné právo. Jestli se OECD prezentuje jako přítel tržní ekonomiky… vybavují se mi slova klasika: S přáteli, jako jste vy, kdo ještě potřebuje nepřátele?

Velevážený ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, slunce naše jasné, ozáře svět moudrostí svou, děl: „Alkohol je u nás zdaněn nejméně ze zemí OECD a v konzumaci jsme na třetí příčce. To není nic, čím bychom se mohli chlubit.“
1) Ne? Proč? Česko se holedbá tím, že je zemí piva, že pivo je naším národním pokladem, export českého piva do světa je rekordní (https://tinyurl.com/y7dvfhua)… a přitom je alkohol něco, za co bychom se měli stydět?

2) Velebný Vojtěch se zjevně domnívá, že pít alkohol… nebo možná opíjet se… je špatně. A já se ptám: Podle jakého standardu? Může mi prosím pan ministr poukázat na nějaký objektivní, absolutní, pro všechny závazný standard dobrého a špatného, dobra a zla, kterým by svá tvrzení a své snahy nám diktovat podložil? Něco mi říká, že ne. (Kdyby totiž jakýkoliv objektivní standard měl, těžko by kdy mohl do světa vypustit tohle: www.youtube.com/watch?v=tlq4OLPYI4o Ale, samozřejmě, třeba se od té doby něco změnilo.)
Jsou mezi námi ale i tací, kteří objektivní standard mají – Bůh, který stvořil tento svět, nám ho dal ve svém Slově. Problémem však je, že ač Bůh opilství nazývá hříchem (Ga 5:21), alkohol jako takový označuje za dobrou věc (Ž 104:15) a přikazuje nám ho pít s radostí (Kaz 9:7). A tento standard také říká, že „běda těm, kdo vydávají zlá ustanovení“ (Iz 10:1)…

3) Říkám si, jak těžce asi Velebný Vojtěch nese nezodpovědnost Božího Syna v tom, že Jeho prvním zázrakem bylo proměnit ve víno řádově 600 litrů vody (J 2:1-11). To rozhodně není nic, čím by se Stvořitel světa v těle mohl chlubit…

4) Na závěr zkusme trochu základní logiky. Jestli jsou Češi na třetí příčce ve spotřebě alkoholu… zjevně ho asi mají rádi. A tabák zjevně taky.
A pan Vojtěch z toho zjevně má problém a chce jim to zatrhnout. Samozřejmě, v rámci toho, že je ve svém úřadu proto, aby lidem sloužil. Proto, že je demokratickým vyjádřením jejich vůle. Protože to přece dává smysl.

„Další opatření ke snížení spotřeby alkoholu by mohla zahrnovat zákaz reklamy, omezení prodejních míst a posílení preventivních programů zaměřených na ohrožené skupiny, které zpravidla konzumují více alkoholu.“
1) …protože tržní ekonomika. Ta je zákazů reklamy a prodeje plná.

2) „Posílení preventivních programů…“ Biblicky není úkolem státu prevence, ale pouze prosazování sankcí tam, kde došlo k [Bohem definovanému] zločinu (Ř 13:1-4).
O kolik by se asi prodloužil život nás všech, kdybychom nešedivěli na úřadech v rámci státní prevence… a kdybychom nežili pod kletbou, kterou Bůh sesílá na země, ve kterých se velební urvali ze řetězu a nárokují si božské výsady určování dobrého a zlého?

OECD ČR doporučuje i víc zdanit vysokokalorické potraviny, například tučná či sladká jídla. „Takovou daň je vhodné dále doplnit dalšími opatřeními zaměřenými na podporu zdravějšího životního stylu a v konečném důsledku na snižování výskytu obezity…“
1) Samozřejmě. Nedaňte jen pivo a cigarety! Zdaňte i salámy a cukr a máslo! A lepek taky škodí! Vyšší ceny chleba! Lid si to žádá!

2) Tak nějak se mi znovu v hlavě ozývají slova bratra Nicoláse Gómeze Dávily: „Demokracie je politický režim, ve kterém občan svěřuje veřejné zájmy lidem, kterým by nikdy nesvěřil své zájmy soukromé.“
Jen si zkuste představit, kolik Čechů by tolerovalo, aby jim u lednice stál Velebný Ken Vojtěch a klepl je přes prsty pokaždé, když si chtějí dát třeba lahváče nebo chleba s máslem, protože „Karlíku, je to tak tučné a nezdravé,“ nebo „Jeníčku, pěkně tam ten vaječňák vrať, radši si dej mrkev,“ nedej Bože „Tomáši, Lucino, koukejte tu lahvinku červeného zase vrátit. Já vám dám večer při svíčkách. Víte, kolik je v nich karcinogenů?“

3) Samozřejmě, klepání přes prsty u lednice „bude vhodné doplnit dalšími opatřeními na podporu zdravějšího životního stylu“. Nebude trvat dlouho a velevážený pan ministr nás bude honit po parku se stopkami a s rákoskou.

4) Nalijme si čistého vína, dokud ještě můžeme. Není to zvláštní, že ačkoliv proponenti našeho dnešního systému ho vykreslují jako vysoce vyvinutou formu společenské spolupráce, v konkrétní politické realitě to tak jaksi… nikdy není? Není to zvláštní, že vždycky je přinejmenším polovina lidí nespokojená s fungováním a rozhodnutími vládních autorit, a ani v nejmenším se jí nezdá, že by rozhodnutí vlády byla vyjádřením vůle této nadpoloviční většiny? Jinými slovy, těmto lidem se zdá, že jim vládne nechtěná autorita nechtěnými způsoby, a jediným důvodem, proč jsou tento útlak ochotni vydržet, je proto, že doufají, že jednoho dne budou těmito utlačovateli sami (přinejmenším skrze své „zvolené zástupce“). To, čemu se dnes u nás říká demokracie, se tedy od jiných režimů neliší mírou síly, kterou se zde prosazují přání vládnoucích elit, ale mírou pasivity, kterou dokáže vypůsobit v lidech tím, že jednou za několik let provede okázalý rituál, kde lidi „nechá rozhodovat“, takzvané „volby“.

„Výdaje ČR do zdravotnictví nejsou vysoké, ale výsledky jsou velice dobré. Výdaje budou postupně muset narůstat, je třeba diskutovat například o zvýšení příspěvků ze strany zaměstnavatelů.“
1) Samozřejmě. Lidé pijí alkohol. A nepapají zdravě. Z toho plyne: Je třeba vytáhnout víc peněz z kapsy těch, kdo jim dávají práci. A jestli vám to nedává smysl, asi jste ve škole málo dávali pozor, když se říkalo, že autoritám se neodporuje.

2) Že… by celá tahle fascinující logika nějak souvisela s tím, že zdravotnictví podle Božího Slova vůbec nemá být ve spárech Velkého bratra? Nevím, možná. Teda… vím. Ale nevím, jak moc nahlas se to smí říkat.

Nevím, jak moc nahlas se smí říkat, že se tu nedíváme na nic jiného než na těžký a zvráceně bezbožný mesiášský komplex. Jak už před mnoha lety napsal filozof a teolog R. J. Rushdoony:

„Stále humanističtější zákony, soudy a zákonodárci naší doby nám předkládají novou morálku. Zatímco boří a ruší zákony spočívající na biblických základech, říkají nám, že není možné uzákoňovat morálku – ale to, co nám předhazují, je nejen uzákoněná morálka, je to spása skrze zákon, a to je něco, co nemůže žádný křesťan přijmout. Ať už se dnes podíváme kamkoliv, ať už do oblasti“ toho, co si smíme dát do košíku a na talíř, „… nebo čehokoliv jiného, vidíme prosazování zákonů, jejichž účelem je člověka spasit. Představou je, že tyto zákony nám dají společnost svobodnou od předsudků, neznalosti, nemocí, chudoby, zločinu, války a všech dalších věcí, které se považují za zlé. Tyto legislativní programy se rovnají jediné věci: spáse skrze zákon. … Humanistický zákon se snaží zachránit člověka a přetvořit společnost. Pro humanismus je spása skutkem státu. Tím, kdo obnovuje člověka a společnost a uvádí je do ráje na zemi, je civilní vláda. … Člověk musí usilovat o to, aby prosadil správný soubor zákonů, jelikož na tom záleží jeho spása.“

Shrňme si to:
Ano, opilství je hřích. Ano, ničit těla a vztahy a životy a svět, které nám Bůh svěřil do správcovství, to vše jsou hříchy. Ale – a možná to pro některé bude překvapením – Velebný Vojtěch za ně nezemřel a třetího dne nevstal z mrtvých. A nemůže proto lidem dát nová ctnostná srdce, nový charakter nebo sebekontrolu.
Nikdy není otázkou, jestli bude člověk hledat spásu, ale kde ji bude hledat.
A českou módou posledních více než sta let je hledat spásu v náruči Velkého bratra, jak jsme mohli vidět, když se před dvěma týdny oslavovalo narození Spasitele… chci říct založení republiky (https://antiteze.cz/2018/11/02/co-ze-jste-to-vlastne-slavili/).
Když lid odmítne jediného pravého Boha, výsledkem bude celý panteon menších bůžků. Menších bůžků, kteří sice nedokáží člověka spasit – ale o to víc se o to budou snažit. Jak už zaznělo výše, svou božskou mocí nám dají zdraví, i kdyby nás měli honit po parku s rákoskou. (Žádný strach, tu rákosku si zaplatíme ze svých daní.) Stejně je to jen už dost dlouho nepraná zástěrka pro větší orwellovskou kontrolu a více peněz do prasátek našich velebných.
Buď se jako jednotlivci, rodiny, Církev a stát ve všem podřídíme Kristu, Bohu Synu, Božímu Pomazanému Králi světa, který byl ukřižován a vstal z mrtvých a vystoupil na nebesa a patří Mu veškerá autorita na nebi i na zemi – a který svým věrným poddaným dává nejen odpuštění hříchů a požehnání na zemi, ale i vzkříšení k věčnému životu – nebo nás bude tyranizovat spousta pseudokrálů a pseudobohů.

„…ale Bůh nebes [nastolil] Království, jež nebude zničeno navěky ani to Království nebude přenecháno jinému lidu. Ono rozdrtí a ukončí všechna tato království, ale samo bude stát navěky…“
(Da 2:44)

„Hospodin zástupů uspořádá pro všechny národy na … hostinu z tučných jídel, hostinu z vyzrálých vín; z jídel tučných, dužnatých, a z přečištěných vyzrálých vín…. Navždy pohltí smrt a Panovník Hospodin setře slzy z každé tváře; potupu svého lidu odstraní na celé zemi, neboť Hospodin promluvil. A řeknou v onen den: Hle, toto je náš Bůh, očekávali jsme na Něho a zachránil nás. Toto je Hospodin, na něhož jsme očekávali, jásejme a radujme se v Jeho záchraně!“
(Iz 25:6-9)

Budoucnost patří nám.

Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého, Amen.

Podpořte nás