Ať kliknu, kam kliknu, znovu a znovu na mě vyskakují výzvy, že je potřeba podpořit tamtoho pána s obličejem na billboardech a předraženým sakem, nepodpořit jiného, modlit se za tohohle, poslat peníze sem, spojit se s těmahle, protože jinak islám, islám, islám. Nebo komunisti, komunisti, komunisti. Nebo globální oteplování, globální ochlazování, globální prostě změna klimatu, jako, no…

Vybavují se mi slova H. L. Menckena: „Cílem praktické politiky je držet obyvatelstvo ve strachu (aby volalo po někom, kdo by ho odvedl do bezpečí) pomocí hrozeb nekonečné řady skřetů, z nichž všichni jsou jen imaginární.“

Jen pro pořádek, nevěřím, že islám a komunismus jsou imaginární – a jsem proti nim z jednoho prostého důvodu – Stvořitel tohoto světa je označuje za hřích. Nejsou ale ani zdaleka není tím jediným, co si dovolí tímhle slovem označit. Hříchem je i bezbožný strach – a především jsou hříchem jeho bezbožná řešení. Hříchem jsou falešní skřeti i falešní rytíři na bílém koni.

Jedině tehdy, když lidé mají strach, jsou ochotni podlézat komukoliv a podřídit se jakémukoliv bezpráví – jen pokud to alespoň domněle zlepší jejich bezpečnost. Nechají si sledovat volání a maily a pohyb a regulovat střelné zbraně a omezovat svobodu slova a mít namátkové policejní kontroly na ulicích a šacování spodního prádla na letištích, budou pro zavření hranic a ploty z ostnatého drátu a kulomety, jen když budou v bezpečí. Budou ochotní hrnout bagrem peníze do bezedné jámy „obrany“ a „vnitřní bezpečnosti“.
…nepřipomíná vám to něco?

Strach je zboží, které se časem znehodnocuje, a proto je třeba, aby naši Velební vládci investovali do jeho údržby a modernizace a do doplňování jeho zásob. A my jim v tom náležitě pomáháme. Čím? Svou bezbožností. „Ničema utíká, ačkoliv ho nikdo nehoní, ale spravedlivý si je jistý jako mladý lev“ (Př 28:1), a proto jako Češi spokojeně hltáme další a další prefabrikované skřety.

A máme jasno, kdo je naším zachráncem, kdo je tím jediným řešením. Vláda.
Naši velební představitelé, na které nadáváme, že se kamarádí s Mamá Merkel/Papá Putinem.
Náš výkvět češství, která nemá sebemenší zájem zastavit masakrování nenarozených dětí a olupování těch, které se přece jen zvládnou narodit, skrze zadlužování a inflaci.
Naši vyvolení, kteří v zářné nádheře demokracie a svobody zastávají vůli lidu, a proto když lid a jeho zástupci požadují odstoupení jistého mediálního mogula, on svými hýžděmi dál pevně svírá gauč v Kramářově vile (https://tinyurl.com/ya92pu87 https://tinyurl.com/y8yzjxb2 https://tinyurl.com/yb7n459w https://tinyurl.com/y75lafdk).
…nemluvě o tom, že tento mogul v rámci svého podnikání zamražuje kuřata skoro stejně chladnokrevně jako nenarozené děti (https://tinyurl.com/yckuwfsz), a že na zdraví svých schizofrenních a bipolárně porouchaných dětí přísahá, že nemá nic společného s StB a s manipulací médii (https://tinyurl.com/yc4lgbah https://tinyurl.com/yca95pyt https://tinyurl.com/ycj898el https://tinyurl.com/yaxyzlw9). #ToBysNevymyslel
Máme, co si zasloužíme.

Na jednu stranu bychom si o toto společenství polobohů ani neopřeli kolo, samozřejmě z úcty, ale pak to někde cvakne a je potřeba je podpořit, protože nás určitě ochrání před islámem. A tak naši velební po večerech leží na tváři před vlajkou Evropské unie a opakují: „Děkuji ti za islám, protože kdyby nebyl, museli bychom si ho vymyslet…“
Ale to odbočuji.

Ano, jediným řešením je vláda.
Vláda tak, jak byla chápána většinu historie křesťanské civilizace.
Vláda, jejíž základní a nejdůležitější sférou je sebevláda křesťanského jednotlivce, jehož hlavou je přímo Kristus sám (1. Kor 11:3; sr. Sk 24:25). Není náhodou, že napříč Biblí i historií křesťanství znovu a znovu vidíme jako vzory samostatné, ukázněné jedince – proroky, apoštoly, misionáře, poustevníky – kteří na základě své přímé podřízenosti Bohu mění svět k nepoznání.

Druhou nejzákladnější úrovní, a v něčem první úrovní, kde by někteří byli ochotní hovořit o vládě či správě, je rodina.
Když nahlédneme do sto let staré (pravda, americké) středoškolské učebnice s názvem Složky civilní vlády Alexe Petermana, dočteme se například: „Tato učebnice začíná ‚doma‘. Výchozím bodem je rodina, která je první formou vlády, se kterou se dítě setkává. … Rodina … je formou vlády, ustanovenou pro dobro dětí jako takových, a je první vládou, kterou každý z nás musí poslouchat. … Úřad rodiče je svatým úřadem a pro správné konání jeho povinností si žádá moudrost.“ Jinými slovy, základem a centrem společnosti a jakékoliv vlády je rodina; bez ní se stát může jít klouzat.

A kdyby někdo chtěl namítat, že „to je Amerika“, pojďme se podívat do Evropy před 130 lety:

„Taková práva však, která příslušejí jednotlivcům, vystupují ještě důrazněji, když je patrno, že jsou úzce spjata s lidskými povinnostmi v soužití rodinném a že jsou na jejich podporu. … Žádný lidský zákon nemůže člověku odnímat přirozené a původní právo na manželství a nějak omezovat hlavní účel manželství, hned na počátku stanovený Boží autoritou: ‚Ploďte a množte se.‘ Hle, to je rodina, domácí společnost, sice maličká, ale přece pravá společnost, a to starší než kterýkoli stát; musí mít proto určitá vlastní práva a povinnosti, které jsou plně nezávislé na státě. … Proto rodina … má přinejmenším stejná práva jako stát při volbě a používání prostředků, jež jsou pro ni nezbytny k existenci a spravedlivé svobodě. Řekli jsme ‚přinejmenším stejná‘, protože rodina i pojmově i dějinně je dříve než stát, a proto též její práva a úkoly byly dříve a jsou přirozenější než práva a úkoly společnosti občanské. Kdyby však občané a rodiny, sdruživše se ve společnost, nalézali ve státě místo pomoci překážku, místo ochrany zkrácení práv, pak by se museli lidé od společnosti spíše odvracet, než si jí žádat. Je tedy velkým a nebezpečným omylem chtít, aby státní moc libovolně zasahovala až do nejvnitřnějšího lůna rodiny.“
Autor? Papež Lev XIII., encyklika Rerum Novarum.

Jinými slovy – evropská civilizace nevznikla zvolením těch správných politických stran. A také se skrze volby neudrží.
Vznikla tak, že jednotlivci a rodiny žijící v poslušnosti vůči Kristu v Jeho Církvi uplatňovali Bohem definovanou vládu ve svých životech i ve světě okolo (Gen 1:28).
To si ale žádalo zodpovědnost – zodpovědnost, kterou s sebou neoddělitelně nese žití ve světle toho, že Kristus je svrchovaným Králem nad každou jednou oblastí našeho konání a že v poslední den Mu budeme ze svého života skládat účty.
To se ale tak nějak už nenosí. Ze zodpovědné poslušnosti ve všech oblastech života, od vzdělávání přes zemědělství po daně se z křesťanství stala dobrovolná volnočasová náboženská aktivitka. Kralování Krista nad celou společností je zapomenuto. Výsledek? Ten moc dobře vidíme okolo sebe.

R. J. Rushdoony řekl: „Křesťanství dává člověku víru a charakter, které potřebuje pro sebevládu, a morálka je podstatou sebekázně a sebevlády. Rozložte sebevládu člověka – a společenskou nutností se stane totalitářská autorita, která mu bude vládnout.“
A my už jsme v tomto místě několik generací. Jak si jinak vysvětlit, že když se řekne „vláda“, to, co se nám vybaví, není osobní etika, není to otec jako kněz a hlava rodiny… a něco mi říká, že to není ani kanonické právo?
Jak je možné, že stát, který biblicky má zdaleka nejužší pole působnosti, je pro nás Vládou s velkým V, která si nárokuje jurisdikci nad soukromými sdruženími, nad naší prací a podnikáním, nad našimi dětmi a školami a církvemi, nad našimi rodinami a nad námi samotnými?
Písmo nám říká: „Nespoléhejte na přední muže, na [lidi], v [nichž] není záchrana“ (Ž 146:3). Jak je tedy možné, že hledáme záchranu právě u nich?

Jedinou odpovědí je, že jsme se jako jednotlivci, jako rodiny a jako církve řadu generací vzdávali Božího řádu věcí, odmítali jsme své Bohem ustanovené zodpovědnosti a povinnosti a volali jsme ke státu se slovy: „Vládni nám ty“ (Sd 8:22), a tak jsme si místo následování Dobrého Pastýře volili odvrátit se k tomu, aby nás na zelených pastvinách programů socialistického zabezpečení pásli falešní pastýři, kteří nás chrání před imaginárními vlky, zatímco k těm skutečným jsou slepí.

Tentokrát to, nezlobte se, pane kolego, že to tady tak před třídou otevřeně: Jestli je islám nebezpečím, které ohrožuje naši existenci, opravdu si myslíte že nás před ním ochrání nádeníci, kteří nepoznají nenarozené dítě, když ho sekají na kusy, a natolik nechápou, jak tenhle svět funguje, že chtějí postavit vzájemné prznění dvou mužů na roveň s Bohem ustanovenou posvátnou institucí manželství?

Něco mi říká, že někde někdo přísahal na vaše duševní zdraví.

Takže, ano – problémem je vláda. Ta naše. Ale ne tak, jak si myslíte.

Čiňte pokání s námi.

Podpořte nás