„Český statistický úřad sestavil projekci demografického vývoje obyvatelstva České republiky do roku 2100“ (https://tinyurl.com/y9ag2499). A kdybych se zrovna nevěnoval pláči, dost možná bych se smál. Jen pár příkladů:

Čechů má být oficiálně v průměru řádově pořád 10,55 milionu. Od 60. let bude každý třetí Čech senior, zatímco počet lidí v aktivním věku může klesnout na 5,9 milionu.
Jinými slovy, na jednoho člověka v aktivním věku připadne řádově 0,8 osob v neproduktivním věku, neboli dětí a seniorů, jinými slovy osob, které je třeba živit. Ale nebojte, tak špatné to nebude. Bude to mnohem horší. Mezi osobami v produktivním věku jsou totiž i vysokoškolští studenti, postižení, politici, policie, vládní úředníci, nezaměstnaní, vězni… takže těch živených osob na jednoho regulérně pracujícího bude samozřejmě mnohem víc. Ale to nechejme stranou.

Chci se totiž zaměřit na jeden malý velký kouzelnický kousek našich statistiků. Jak chtějí tohohle závratného, de facto nezměněného počtu Čechů za 80 let docílit, když se zuby nehty držíme průměru něco málo víc než 1,5 dítěte na ženu?
Když si to zjednodušíme: 4 ženy v jedné generaci => 6 dětí => 3 holčičky => 3 ženy v druhé generaci => 4,5 dítěte => 2,25 ženy ve třetí generaci => 2,5 dítěte ve čtvrté generaci. A to nepočítáme úmrtnost. Jinými slovy, tam, kde na začátku bylo osm lidí, jsou ve čtvrté generaci jen dva.
Takže… jak že je vykouzleno, že Čechů za 80 let neubude?
Je to prosté. Naši statističtí mágové počítají s imigrací 26 000 cizinců ročně. To znamená imigraci řádově 2 100 000 lidí. A, samozřejmě, je třeba připočíst děti těchto imigrantů. Jinými slovy, Čechů bude pořád stejně, jen to budou dost jiní Češi. Což o to, falafel vůbec není špatný…

…ale někomu by se mohlo zdát, že tu něco není tak úplně v pořádku.
A někdo by tu mohl třeba hledat souvislost s tím, že české matky za posledních padesát let nechaly rozsekat na kousky přes tři miliony českých dětí ještě před narozením. Že by povraždění třetiny republiky mohlo nějak souviset s úbytkem jejích občanů?
Někdo by mohl velmi necitlivě poukázat na to, že v roce 1990 na každé jedno narozené dítě připadalo jedno dítě zabité před narozením. Že by zmasakrovat polovinu dětí zrovna nepomáhalo k tomu, aby se o vás ve stáří měl kdo starat?
Někdo by mohl ještě necitlivěji poukázat na to, že se na počtu ročně popravovaných dětí nic nezměnilo. Že by vraždění dětí v lůnech českých žen motivovalo a napomáhalo k naplňování Česka lůny jinými? …ale to odbočujeme. A navíc, jak už jsem říkal, falafel je fajn.

Někteří jiní by třeba řekli, že bude fajn začít zametáním před vlastním prahem. Souhlas.
Tož… kdyby vyznávající křesťané v roce 1990 nezabíjeli své děti, ona fuj-fuj-nedospělá mileniální generace by čítala křesťany v poměru vůči pohanům třeba 7:1.
Ale tato čísla v důsledku ani nejsou potřeba. Stačí se rozhlédnout.

Za prvé, úlohou Církve je být světlem a solí světu, a město na hoře nemůže být skryto, ale už z dálky svítí všem (Mt 5:13-15) – poskytuje jim vedení a moudrost, chrání společnost před rozkladem a vede ji k Bohu, dodává životu společnosti smysl a krásu a chuť.
Za druhé, soud začíná od domu Božího (1. Pt 4:17). Církev, tak jako Izrael ve starozákonních dobách, je kněžským národem (1. Pt 2:9; Zj 1:6), který má zprostředkovávat Boha světu a svět Bohu. A když proto ve společnosti vidíme rozpad, rozklad a Boží soud, může to v důsledku znamenat jen jedinou věc – praktickou nepřítomnost věrné Církve.

O tom, kde je dnešní křesťanství nevěrné, když dojde na jeho děti, by se dala popsat celá knihovna. A trochu už jsme s tím začali (https://antiteze.cz/2018/06/05/dopis-z-finkenwalde-finkenwalde-15-vzdelavaci-desatero-stryce-zmarchroba/ https://antiteze.cz/2017/10/11/krik-do-tmy-09-v-pondeli-zpet-do-pekelne-diry-a-vezmete-pani-ucitelce-kyticku/ https://antiteze.cz/2018/10/05/potrebujeme-prestat-lhat-o-dulezitosti-rodiny/ https://antiteze.cz/2017/08/17/plena-plna-antraxu/ https://antiteze.cz/2018/04/14/krik-do-tmy-30-krestanstvi-jako-standard-ci-norma-je-pryc/ https://antiteze.cz/2017/11/24/krik-do-tmy-16-odposlechnuto-v-metru/). Je tu ale ještě něco mnohem zásadnějšího.

Jako Církev nenávidíme to, co je svaté, spravedlivé a dobré.
Pán Ježíš v Matouši 15:1-9 kritizuje farizeje, že nahrazují Boží přikázání lidskými tradicemi. A jako příklad nahrazeného (čti: opuštěného) Božího přikázání cituje mimo jiné Exodus 21:17, „Ten, kdo by proklel svého otce či matku, jistě bude usmrcen“ (sr. Lev 20:9). V Božích očích je rodina tak posvátnou institucí, že byť i jen slovní útok proti rodičům si může vysloužit trest smrti. O fyzickém útoku nemluvě (Ex 21:15). Nakolik křesťané vychovávají své vlastní děti k bázni a úctě, která by odrážela tyto Boží standardy? A nakolik se ohánějí jakousi vágní bezpodmínečnou láskou…?
Leviticus 18:8 říká: „Nahotu ženy svého otce neodhalíš; je to nahota tvého otce.“ Ano, řeč je o sexuálním styku… ale problém, který je zmíněný, je odhalení otcovy nahoty. Jak velké starosti a kolik kázání dnešní křesťané věnují tomu, aby neodhalovali svou nahotu před svými dětmi?
Nebo bychom mohli zmínit mladistvého opíjejícího se delikventa z Dt 21:18-21.
Nebo třeba „Proklet buď ten, kdo znevažuje svého otce a svou matku. A všechen lid ať řekne: Amen“ (Dt 27:16).
Právě i o těchto zákonech Pán Ježíš říká, že vyjadřují lásku k Bohu a bližnímu (Mt 22:36-40), a apoštol Páně Pavel o nich prohlašuje, že jsou svaté, spravedlivé a dobré (Ř 7:12). Tohle jsou naše svatá Písma, tohle jsou slova Spasitele světa a Jeho nejplodnějšího apoštola. A ač ani v nejmenším není rolí jednotlivců, rodin ani církví, aby dnes prosazovali tresty předepsané v těchto zákonech, nic to nemění na naší zradě a hříchu v tom, že jako Církev tyto zákony ignorujeme, odmítáme a svírá se nám z nich žaludek. Připadají nám divné a příliš přísné a vulgární a barbarské. Ale podle Božího Slova jsou svaté, spravedlivé a dobré a vyjadřují dokonalou lásku. Jsou ryzí, obnovují duši, jsou spolehlivé a dávají moudrost, obstojí navždy, jsou spravedlivé a žádoucnější než zlato a sladší než med (Ž 19; sr. Ž 119).
Možná by stálo za to položit si otázku, co nás vede k přesvědčení, že se držíme biblického náboženství a jím definovaného dobra, když s Kristem a Jeho apoštoly a s jedinou inspirovanou modlitební knihou na světě nesouhlasíme ohledně Božích přikázání…
…ale to zase odbočujeme.

Byli jsme u toho, že se tváří v tvář vymírání Česka není čemu divit. Když ani křesťané nepřistupují ke svým vlastním dětem podle toho, co je moudré a spravedlivé a spolehlivé, co je milující a svaté a žádoucí a sladké, je samozřejmé, že ani Církev ani kultura podle toho nebudou přistupovat k dětem ještě nenarozeným.
Boží Slovo říká: „Když se budou muži rvát a postihnou těhotnou ženu, takže vyjde její dítě, ale nestane se neštěstí, jistě zaplatí pokutu, jak mu stanoví manžel té ženy; dá, co bylo určeno. Jestliže se stane neštěstí, dáš život za život, oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, spáleninu za spáleninu, modřinu za modřinu, šrám za šrám“ (Ex 21:22-25). Když tuto pasáž srovnáme s Exodem 21:12-14, vidíme, že nenarozený život je Božím dokonalým zákonem chráněný více než život narozený – v případě nechtěného zabití narozeného člověka není prosazován žádný trest, ale v případě nechtěného zabití člověka nenarozeného je vyžadován trest smrti.

Dnešní křesťané budou ale zastávat pravý opak. Pravý opak toho, co je svaté, spravedlivé a dobré, pravý opak toho, co je moudré a milující.
Budou hovořit o „volbě“ a o tom, že „žena je vlastně taky oběť,“ že „to je úplně jiné, tady to dělá doktor,“ a že „než aby to dítě vyrostlo nemilované“… budou obhajovat, že „do tolikátého a tolikátého týdne to není tak strašné,“ nebo že „to ještě nebolí, takže to nevadí…“ (A, pro pořádek, tohle všechno už jsme od vyznávajících křesťanů slyšeli.)

Když by někdo přišel v neděli do sboru nebo kostela a začal obhajovat, že…
…zabít nebo nezabít Žida je volba…
…když někoho porcuješ zaživa, vlastně jsi taky oběť…
…když si na zabití svého dvouletého dítěte najmeš někoho v bílém plášti, je to úplně jiné…
…je lepší manželku zabít, než s ní žít v manželství bez lásky…
…zabíjet lidi určitých věků není tak strašné…
…jestli lidi nejdřív zdrogujeme, aby necítili bolest, nevadí je zabít…
…doufal bych, že by tento člověk byl okamžitě na místě exkomunikován a vydán Satanu.

Ale když dojde na nenarozené lidi, praxe je zásadním způsobem jiná – ač Písmo jasně ukazuje, že život člověka začíná početím (Ž 139; L 1). Jinými slovy, říkáme tím, že ty maličké milovat nemusíme. Říkáme, že některé vraždy jsou přijatelné, ba dokonce možná i milující. Říkáme, že zavraždit Pána Ježíše v Mariině lůně, přinejmenším do tolikátého a tolikátého týdne, by byla „volba“, která „není tak strašná“, a kdyby to navíc udělal doktor, bylo by to „úplně jiné“…

Dokud bude v Církvi přijatelné říct „Jsem proti potratům, ale…“, dokud budeme odmítat to, co je spravedlivé, svaté a dobré, budeme dál temnotou, a ne světlem, budeme špínou pod nohama lidí – a to právem.
Dokud Církev neučiní pokání ze své nevěry, Česko bude dál vymírat a naše děti budou dál odpadat od toho paskvilu pseudovíry, který jim předáváme.
…a řeči, že vy se kát nemusíte, si směle nechte od cesty. I jestli vychováváte a vzděláváte své děti podle Božích standardů a zastáváte se nenarozených, v Církvi a společnosti okolo nás je dost hříchů, které máme povinnost nést, tak jako Daniel a Nehemiáš (Neh 1, Da 9). Máme daleko do toho, abychom byli světlem a solí.

Čiňte pokání s námi.

Podpořte nás