„Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem je zrušit, nýbrž naplnit. Neboť amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné nejmenší písmenko ani jedna čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království Nebes nazván nejmenším. Kdo by je však činil a učil, ten bude v království Nebes nazván velkým.“
(Mt 5:17-19)

Před několika dny jsem se na tých internetech dostal na kázání jistého nemálo známého českého kazatele, říkejme mu Václav, na 1. list Timoteovi 1:7-11. Téma? Zneužívání Božího zákona. I vzhledem k výše zmiňovaným slovům Pána Ježíše Krista se velmi zjevně jedná o vážnou věc, a proto jsem se rozhodl, že si kázání poslechnu – a s lítostí musím říct, že to, co jsem slyšel, mě dost znepokojilo (což je dost podobné jako říct, že růžičkové kapustičky nejsou mou úplně nejoblíbenější příchutí do kávy).

Jeden by doufal, že když Pán Ježíš popisuje účel toho, proč přišel na svět, budeme dávat pozor. A řada křesťanů pozor dává, asi tak po slova „nýbrž naplnit.“ Pak okolo těchto křesťanů zjevně přeběhne veverka. Nebo něco takového. Tak nebo tak, nezvládnou se prokousat k aplikaci tohoto tvrzení, kterou nám Pán Ježíš dává o dvě věty později: „Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království Nebes nazván nejmenším. Kdo by je však činil a učil, ten bude v království Nebes nazván velkým.“ Jinými slovy, žít v poslušnosti vůči Božímu zákonu a učit této poslušnosti druhé je něco, co se Bohu líbí, něco, co znamená být dobrým občanem Božího Království.

Protože tento kazatel si však zjevně myslí, a především káže, něco velmi jiného – a protože jeho kázání je typickým příkladem toho, co na účet této pasáže v Česku zaznívá – bude dobré si jeho kázání stručně projít a zaměřit se alespoň na základní problémy v něm.
Samozřejmě, pro zájemce nebude těžké si kázání najít – nicméně, právě proto, že už jsem variace na toto téma slyšel z úst několika mužů, kterých jsem si dříve vážil, a právě proto, že řada tvrzení v tomto kázání zaznívá v mnoha dalších situacích a kontextech, nejde tady o nějaký můj osobní spor s Václavem nebo o jedno nedělní kázání, ale o konfrontaci učení, které je tváří v tvář učení Páně i Jeho apoštolů (https://antiteze.cz/2017/12/27/dopisy-z-finkenwalde-03-vidi-jen-kousky-a-casti/) nanejvýš nebezpečné a jehož je Václav přímo exemplárním příkladem.
Pro větší přehlednost předkládám důležitější Václavovy výroky (samozřejmě, dalo by se jich adresovat mnohem více) v chronologickém sledu, se stručným (?) komentářem.
Tak tedy…

„Chtějí být učiteli Zákona, a nechápou ani to, co říkají, ani to, o čem se tak jistě vyslovují. Víme, že Zákon je dobrý, když ho někdo užívá náležitě a je si vědom toho, že Zákon není dán pro spravedlivého, nýbrž pro lidi nespravedlivé a nepoddajné, bezbožné a hříšné, pro lidi nesvaté a světské, pro otcovrahy a matkovrahy, pro vrahy vůbec, smilníky, lidi praktikující homosexualitu, únosce, lháře, křivopřísežníky, a co ještě jiného se příčí zdravému učení podle evangelia slávy blahoslaveného Boha, které mi bylo svěřeno.“
(1. Tim 1:7-11)

1)
Václav: „[Timoteus je v Efezu], aby se vypořádal s falešnými učiteli … kteří jsou dravými vlky, kteří přichází, aby ničili, aby roztrhali stádo… Apoštol Pavel říká Timoteovi: Jsou mezi vámi lidé, kteří přidávají k milosti, kteří přidávají k Božímu řádu záchrany, který je pouze z milosti, pouze skrze víru, pouze v Pánu Ježíši Kristu, nějaké další věci… Přidávali chybně použitý zákon k milosti.“
Můj stručný komentář: Motiv, ke kterému se Václav vrací znovu a znovu: snad většinu kázání věnuje otázce toho, že problematičtí učitelé, které Pavel adresuje, jsou „falešní učitelé“ a „draví vlci“ a „přidávají k milosti zákon“, káží „cestu do nebe“ skrze víru v Krista a „skutky zákona“. Samozřejmě, otázka toho, co má apoštol Pavel na mysli, když hovoří o „skutcích zákona“ (což je výrazivo, které se v textu neobjevuje), by sama vystačila na samostatný článek, pro teď ale postačí povšimnout si několika základních faktů: slova „vlci“, „falešní učitelé“, „milost“, „spása“, „skutky zákona“ ani žádné jim podobné, tak důležité pro Václavovu tezi a pointu kázání, se v textu neobjevují.
Václavovou tezí je, jak později v kázání zaznívá, že hovoříme o „dravých vlcích“, kteří „posílají lidi do věčného zatracení“ – podle apoštola Pavla, který se nebojí svolávat prokletí (Ga 1:8-9; 1. Kor 16:22) a nazývat své teologické oponenty rozřízkou a psy (Fp 3:2), však hovoříme o „jistých lidech zabývající se bájemi a nekonečnými rodokmeny“, kteří „vedou spíše k hloubání“ a „k prázdnému mluvení“ (1. Tim 1:4, 6) – jinými slovy k prázdným, neužitečným kecům. Z čehož plyne, že Václav možná káže pěkně – ale velmi zjevně o jiném textu, protože adresuje něco diametrálně odlišného než apoštol Pavel sám.

2)
V: „Boží zákon může být zneužit falešnými učiteli … kdy začnou říkat, že nestačí milost na naše znovuzrození, že k tomu potřebujeme přidat skutky zákona.“
MSK: Pro účely tohoto článku už ponechme stranou, že o falešných učitelích, milosti, skutcích zákona ani znovuzrození se text nezmiňuje – já sám za sebe musím prohlásit, že jsem se v křesťanských kruzích setkal s lecčíms, ale že o teologickém směru či tradici či přesvědčení, které by hlásaly to, co Václav připisuje „falešným učitelům“, které ve svém textu vidí, jsem se nesetkal a ani v Písmu nevidím nic, co by se tímto směrem vydávalo. Ale rád se nechám poučit.

3)
V: „[My znovuzrození] můžeme mít někdy tendenci, kdy začneme přidávat nevhodným způsobem Boží zákon do našeho vlastního života. Kdy si budeme myslet, že se Bohu zalíbíme více, když budeme dodržovat Jeho zákon. … že nás Pán Bůh bude mít více rád, když budeme dodržovat Jeho zákon. … My jsme spaseni pouze a jedině z milosti Boží.“
MSK: Bude se Bohu více líbit: A) život, který miluje Boha a bližního (Mt 22:36-40), žije podle Zlatého pravidla (Mt 7:12) a je charakterizovaný samaritánskou láskou (L 10:26); nebo B) život okrádání dělníků (Lev 19:13), rouhání (Ex 20:7) a zoofilie (Lev 18:23)? Jestli je správnou odpovědí A), Václav se žalostně a bolestivě mýlí. Jestli B, Václav a já máme zjevně dost jiné náboženství.
A co se týče toho, koho Bůh má nebo nemá rád… poslechněme si Syna Božího: „Kdo má Moje přikázání a zachovává je, ten Mě miluje. A kdo Mě miluje, bude milován od mého Otce … Kdo Mě miluje, bude zachovávat Mé slovo, a Můj Otec ho bude milovat… Zachováte-li Má přikázání, zůstanete v Mé lásce“ (J 14:21, 23; 15:10). A, samozřejmě, mezi přikázání Pána Ježíše patři i každé nejmenší přikázání ze Zákona (Mt 5:17-19), Zákon a Proroci obecně (Mt 22:36-40), a především pak zákonem definované právo a milosrdenství (Mt 23:23).
A jako další téma, které se během Václavova kázání objevuje znovu a znovu – Václav neustále míchá kategorie poslušnosti a „požadavků na znovuzrození“. Jestli „spasení“ či „znovuzrození“ není „ze skutků zákona“, zjevně to podle Něj znamená, že zákon, který je standardem dobra, spravedlnosti, svatosti, lásky a svobody (Ř 7:12; Mt 22:36-40; Jk 1:25), nemá nic společného s tím, jak má vypadat křesťanská poslušnost.

4)
V: „Chtějí být učiteli Zákona … všimněte si jejich motivu. Jejich motivem je: Chtějí být učiteli Zákona. … Chtějí být těmi předními mezi nejpřednějšími. … Tito falešní učitelé chtějí být učitelé zákona, to je jejich motivem. Jejich motivem není láska k Bohu, jejich motivem není láska k církvi… Nečteme, že jejich motivem je, že milují církev… Jejich motivem je jejich vlastní povýšení … jejich vlastní prestiž. Nešlo jim o pravdu… šlo jim o přední místa na úkor pravdy. … Nechtějí kázat Krista ukřižovaného.“
MSK: „Hle, proto Já k vám posílám proroky a moudré muže i učitele Zákona; některé z nich zabijete a ukřižujete, některé z nich budete bičovat ve svých synagogách a pronásledovat od města k městu…“ (Mt 23:34) Hups. Pán Ježíš sám řadí učitele Zákona po boku proroků a moudrých mužů, kteří jsou Božími posly a dary Jeho lidu. Proč bratr Václav tyto muže automaticky označuje za falešné učitele a záporáky, je mi opravdu záhadou. Navíc, tuhle hru mohou hrát dva: „Věrohodné je to slovo: Usiluje-li někdo o biskupství, touží po dobré práci.“ (1. Tim 3:1) „Ha, vidíte to? Vidíte to?!? Jejich motivem je to, že chtějí být biskupy, nečteme, že jejich motivem je, že milují církev, jejich motivem je jejich vlastní povýšení, jejich vlastní prestiž, nejde jim o pravdu, ale o přední místa na úkor pravdy, nechtějí kázat Krista ukřižovaného!!!“ Tváří v tvář slovům Páně a slovům apoštola Pavla V TOM SAMÉM LISTU padá další ústřední pilíř Václavova kázání.

5)
V: „[Tito falešní učitelé] chtějí dosáhnout svého ospravedlnění svým vlastním způsobem tím, že budou zachovávat zákon Mojžíšův.“
MSK: Ospravedlnění. Další slovo, které se v textu neobjevuje a není důvod ho v něm vidět.

6)
V: „[Tito falešní učitelé] chtějí říkat lidem, že cesta do nebe je skrze to, když budete každou neděli ve shromáždění… cesta do nebe je skrze Krista plus to, že musíte být obřezáni… cesta do nebe… cesta do nebe v Pánu Ježíši Kristu …, ale musíte zachovávat tydlety svátky a nesmíte zachovávat támhlety svátky… To jsou ti učitelé zákona, které máme zde před sebou.“
MSK: Cesta do nebe. Další spojení, které v textu jednoduše není. Apoštol Pavel, jak nám ukazuje text, neřeší různé cesty do nebe, ale rodokmeny a prázdné tlachání.

7)
V: „[Tito falešní učitelé] nechápají, co říkají, ani nechápají to, o čem se s takovou jistotou vyjadřují. Už jste někdy mluvili s takovým člověkem? S člověkem, který se velice sebejistě o něčem vyjadřuje, a vám je během tří vteřin jasné, že vůbec neví, o čem mluví?“
MSK: Ech…

8)
V: „[Tito falešní učitelé] přidávají něco k evangeliu Ježíše Krista, přidávají něco k tomu, jakým způsobem může člověk být zachráněn. A když začnete hlásat, že milost není dostačující … tak jste vyprázdnili evangelium Ježíše Krista a potom posíláte lidi do věčného zatracení.“
MSK: Vím, že už to začíná být vochozené, ale ani o „přidávání k evangeliu“, ani o „záchraně“ a „způsobu záchrany“ ani o tom, že „milost není dostačující“ ani o „vyprázdnění evangelia“ ani o „věčném zatracení“ se v textu nemluví – mluví se o prázdném tlachání. A jestli je kazatel ve více než třetině svého kázání a pořád ještě káže na jiný text… nepočítá se to taky náhodou jako prázdné mluvení?

9)
V: Václav následně odkazuje do 2. Pt 2:17-19 a snaží se těmito verši ilustrovat „falešné učitele“ v 1. Tim 1:3-11, kteří „slibují svobodu, ale to jediné, co přichází, je otroctví, protože kladou lidi zpět pod zákon Mojžíšův“.
MSK: Pojďme se do 2. Pt 2 podívat. Falešní učitelé, o kterých hovoří apoštol Petr, se „odvrátili … od cesty spravedlnosti“ (v. 21). „Cesta spravedlnosti“ je výraz, kterým Pán Ježíš nazývá život a kázání Jana Křtitele – který podle proroka Malachiáše kázal a žil Mojžíšův zákon (Mal 3:22-23). Jinými slovy, máme tu lidi, kteří se odvrátili od poslušnosti vůči Božímu zákonu, a tak „se rouhají tomu, co neznají“ (v. 12), konají „bezpráví“, žijí v „rozkoších“ a „rozmařilosti“ (v. 13), „oči mají plné cizoložství a nenasytné hříchu … srdce mají mají vycvičené v hrabivosti“ (v. 14), „honosně mluví slova marnosti“ a „lákají v žádostech těla výstřednostmi“ (v. 18). Rouhaví rozmařilci, cizoložníci, sexuální zvrácenci, kteří nejednají podle Bohem definovaného práva, protože se odvrátili od Božího zákona… mají být ilustrací nepěknou, nepěknou ošklivý případ „falešných učitelů“, kteří prý poslušnost vůči Božímu zákonu kázali?
Že ocituji onoho velkého teologa, filozofa a myslitele Samuela Lee Jacksona: „Není to ani stejná liga, je to úplně jinej sport!“

10)
V: „Boží zákon je dobrý … Boží zákon je dobrý, když ho používáte náležitě.“
MSK: Řečtina doslova říká, že zákon, νόμος, nomos, je dobrý, pokud se používá νομίμως, nomimōs, neboli zákonně, v souladu se zákonem. Jinými slovy, zákon sám nás učí, jak ho používat. Schválně… vyloží nám Václav ze zákona samotného, jak zákon používat? …nečekejte se zadrženým dechem.

11)
V: „Boží zákon je dobrý, protože odhaluje Boží charakter. … vidíme [v něm Boží] nádheru, vidíme [Boží] rozmanitost … V Leviticus [sic], v 11. kapitole, 45. verši čteme: … Buďte svatí, neboť Já jsem svatý. … A tak nejrůznější přikázání a nejrůznější zákazy vysvětlují to, kým Bůh je. … Proč je v zákoně Božím zapsáno: ‚Nevydáš křivého svědectví‘? Proč? Protože Bůh je pravda.“
MSK: Přesně tak. Příkaz „Buďte svatí, neboť Já jsem svatý,“ který pro nás explicitně uvádí apoštol Petr jako závazný (1. Pt 1:15-16), není ničím jiným než odkazem na Leviticus (11:44-45; 19:2; 20:7-8), kde je toto vyjádření výslovně spojeno s příkazem „Zachovávejte Má ustanovení a plňte je: Já Hospodin vás posvěcuji“… Václave, je nám explicitně přikázáno být jako náš nebeský Otec (Mt 5:48) Proč… že bychom tedy jako nositelé Jeho obrazu neměli odrážet Jeho charakter skrze poslušnost vůči tomu, co nám zjevuje Jeho charakter?

12)
V: „Proč Izrael nesměl jíst určitá jídla? Proto, aby je Bůh naučil, že jsou některé věci, ve kterých se musí oddělit. Že jsou některé věci, které nejsou dobré. Že jsou některé věci, které jsou nesvaté. … Později Pán Ježíš přikázal Petrovi: ‚Jez všechno. Zabíjej a jez. Je jedno, jestli je to hovězí, vepřové nebo kuřecí nebo ryby nebo zelenina. Jestli na to máš chuť, tak to ber a jez.‘ Protože lekce skončila, lekce toho, že jsou věci svaté a nesvaté, je u konce.“
MSK: Pán Ježíš skutečně očistil všechna jídla (Mk 7:19) – ale pasáž „Zabíjej a jez,“ ani v nejmenším nemluví o jídle. Jedná se o Petrovu vizi toho, že má jít kázat pohanům (Sk 10) – ale, samozřejmě, je jedno, jestli jsou ti pohané kuřecí nebo zelenina. A co se týče toho, že věci už nejsou svaté a nesvaté… Opravdu? Buďme trochu konkrétnější – je v pořádku, aby se křesťané po večerech (nebo třeba po nedělních dopoledních) pomazávali fekáliemi a menstruační krví? Jestli ne, proč ne?

13)
V: „Proč Bůh dal obětní zákony? Protože obětní zákony nám ukazují, že Bůh nestrpí hřích.“
MSK: Opravdu? Proč je tedy pět zásadně jiných druhů obětí: doslova [na nebesa] vystupující oběť (překládaná dost nepochopitelně jako „zápalná oběť“¨; Lev 1:3-17); přídavná oběť či obětní dar (Lev 2), pokojná oběť – dále dělená na oběť díků (Lev 7:12), dobrovolnou oběť (Lev 7:16) a mávanou oběť (Lev 7:30); oběť za hřích (Lev 4); a oběť za vinu (Lev 5)…? A to jsme obětní zákony jen nakousli. Vím, že pointou kázání nebylo vysvětlit starozákonní oběti… ale proč rozebírat zákon způsobem, který ho tak zplošťuje, že z něj dělá nepravdivou karikaturu?
A co fakt, že Písmo v kontextu dobrých skutků křesťanů znovu a znovu používá obětní, ceremoniální, „zákonný“ jazyk (Žd 13:15-16; Ř 12:1; 1. Pt 2:5; Fp 4:18)? Že nám apoštol Pavel explicitně přikazuje dodržovat [Kristem proměněný] svátek (1. Kor 5:8) a dovolává se zdánlivě ceremoniálních detailů zákona jako stále závazných (1. Kor 9:9; 1. Tim 5:18; 2. Kor 6:14)? Že by proto, že podle autorů Písma, „ceremoniální“ části zákona zdaleka nejsou jen o tom, že Bůh nestrpí hřích, ale že jsou v Kristem proměněném smyslu závazné a měli bychom se podle nich řídit?

14)
V: „Druhá oblast, kde zákon je dobrý, je, že zákon odhaluje hřích. … Bez zákona Božího byste byli v hříších a ani byste netušili, že se proviňujete proti svatému Bohu. … [Přišli za mnou křesťané a vyprávěli, že byli usvědčeni, protože slyšeli z Božího Slova:] Toto je proti Pánu Bohu, toto je proti Božímu charakteru; pokavaď jsi znovuzrozeným člověkem, todleto není, jakým způsobem máš žít. Zákon Boží je … dobrým, protože nám ukazuje naše hříchy.“
MSK: Přesně tak. Písmo dokonce definuje hřích jako „bezzákonnost“ či jako „přestoupení zákona“ (1. J 3:4; ČEP, Pavlík, BK, Petrů, Žilka). Zákon jakožto standard toho, co je svaté, spravedlivé a dobré (Ř 7:12) usvědčuje všechno, co je v rozporu s ním, jako hřích. Není ale možné mít zápor bez kladu. Jinými slovy, pokud dítěti řeknu, že nezdravit je špatně, znamená to, že zdravit je dobře; jestli je krást špatně, nekrást je dobře. Právě proto fakt, že zákon odhaluje hřích, je jeden z nejjasnějších důkazů toho, že bychom zákon měli dodržovat a řídit se jím.
Problém: Nebude trvat dlouho a Václav své vyprávění o „znovuzrozených lidech“, kteří jsou usvědčováni Božím zákonem, popře.

15)
V: „Falešní učitelé, proti kterým apoštol Pavel píše… přidávali zákon k milosti. Cpali znovuzrozené lidi, kteří byli vykoupeni pouze milostí Boží, zpátky pod zákon Mojžíšův. … V našich životech můžeme někdy dělat stejnou věc: Že si začneme myslet, že naše spasení záleží na tom, že naplňujeme skutky zákona. Boží Slovo nám znovu a znovu připomíná: ‚Ne. Jste znovuzrozeni, jste zachráněni díky tomu, že Ježíš, že Ježíš, že Ježíš, že Ježíš plně, stoprocentně, dokonale naplnil Boží zákon. Na tom základě jste byli znovuzrozenými.‘“
MSK: Neopakujme, co všechno v Pavlově textu v 1. Tim 1 není. Kde Písmo „znovu a znovu připomíná … že jsme byli znovuzrozeni … protože Ježíš plně, stoprocentně naplnil zákon“? Já… sám mám jaksi problém najít jediné místo, kde by se hovořilo o Kristově poslušnosti vůči zákonu v kontextu znovuzrození křesťanů.
A… co se týče debaty milost vs. zákon… Boží milostivé vykoupení je tím, co nás vykupuje z prokletí toho, že jsme se nepodřizovali a nedokázali podřídit Božímu zákonu (Ř 8:1-7). Písmo explicitně říká, že PRÁVĚ BOŽÍ MILOST je tím, co nás vede, abychom se zřekli… zákona? Ne. Abychom se zřekli BEZZÁKONNOSTI (Ti 2:11-14, Pavlík).

16)
V: „Ano, Pán Ježíš říká: ‚Kdo Mě miluje, zachovává Má přikázání. Ale ne proto, aby byl znovuzrozen, ale proto, že je znovuzrozen.‘ … Ale někteří lidé rádi cpou církev Boží zpátky pod zákon.“
MSK: Upřímně, jsem zmatený. Hodně. Dohledavší posluchači mohou posoudit sami podle audia, nedohledavší čtenářovci mohou posoudit podle citací. Václav nám na jednu stranu znovu a znovu vykládá, že „znovuzrození lidé“ se nemají řídit zákonem (viz body 3, 9, 15)… aby nám pak řekl, že se jím řídit mají, protože jsou znovuzrození… Buď Václav tak moc míchá kategorie ospravedlnění a poslušnosti, že se sám ztrácí, nebo mluví extrémně zavádějícím způsobem, nebo je prostě nekonzistentní. Našemu kolektivu 5 poslouchajících civilistů se zdálo, že dosáhl úctyhodného výkonu stoprocentně si protiřečit ve dvou po sobě jdoucích větách.

17)
V: „Komu není dán zákon na základě tohodle textu? Spravedlivému. … Kdo je tím spravedlivým, komu není dán Boží zákon? Tím spravedlivým člověkem je ten, který je vykoupen krví Krista. Nemluví o nás Boží Slovo jako o těch spravedlivých před Božím trůnem v nebesích?“
MSK: Krátká odpověď je, že ne. Delší odpověď je, že Písmo tento jazyk nikdy nepoužívá. Používá ale jazyk jiný.
Hovoří o tom, že „činitelé zákona spravedlivi budou“ (Ř 2:13 BK), či že „ti budou uznáni za spravedlivé, kdo zákon plní“ (Petrů, Žilka), nebo „dítky, ať vás nikdo nesvádí; kdo činí spravedlnost, je spravedlivý“ (1. J 3:7); říká, že Zachariáš a Alžběta „byli před Bohem spravedliví, kráčejíce bez závady ve všech příkazech a spravedlivých požadavcích PÁNĚ“ (Pavlík, BK, Žilka). Nejsem si jistý, nakolik má Václav kategorii pro to, aby tyto texty mohl brát vážně.

18)
V: „[Pokračování z 17)] …my, kteří jsme obmyti, my, kteří jsme pod zástupnou obětí Krista, to je ten spravedlivý člověk, o kterém zde apoštol Pavel mluví. Znovuzrozeným není dán zákon. Zákon není dán pro spravedlivého, znovuzrozeného … takovému člověku zákon není dán. … Tento spravedlivý byl zachráněn již předem skrze milost Pána Ježíše Krista.“
MSK: A proto nám Václav v bodě 14) hrdě svědčil, jak za ním přicházejí křesťané a vypravují, jak ze zákona poznávají, jak mají a nemají žít? … Jen aby pak zas a znovu zamíchal kategorie spásy a poslušnosti.

19)
V: „Pro lidi v jejich hříšné přirozenosti je velice složité, nemožné, pokavaď jsou neznovuzrozenými, sklonit své koleno před [Bohem] … V naší pýše my se rádi chopíme Božího zákona jako farizeové a snažíme se Bohu [skrze dodržování zákona] dokázat, že jsme lepšími než všichni ostatní, že když všichni ostatní nedokázali dodržet Boží zákon, my ho dodržíme.“
MSK: …to říká Václav. Oproti tomu apoštol Pavel říká, že neznovuzrozený člověk se nepodřizuje Božímu zákonu a ani se mu podřídit nemůže (Ř 8:7-8).

20)
V: „[Pokračování 19)] A potom přicházíme za ostatními křesťany a říkáme jim: Pokavaď chceš být dobrým křesťanem, musíš dodržovat tenhleten zákon. A k milosti musíš přidat tohleto nařízení. A musíš dělat tohleto a nesmíš dělat támhleto, protože to je ten jediný způsob, jak se ukáže, že seš skutečně dobrým křesťanem. A to je diametrální rozdíl mezi tím, co káže apoštol Pavel a mezi tím, co káže evangelium Pána Ježíše Krista [sic]. … Tam, kde je k Boží milosti přidán jeden skutek zákona, tam musí být naplněn celý zákon.“
MSK: Znovu jsme u míchání kategorií poslušnosti („Jestli chceš být dobrý křesťan, musíš být poslušný vůči Božímu zákonu.“) a ospravedlnění („Tam, kde je k Boží milosti přidán jeden skutek zákona, tam musí být naplněn celý zákon.“)
A… samozřejmě, jsme zpět u bodu 1). Bude se Bohu více líbit: A) život, který miluje Boha a bližního (Mt 22:36-40), žije podle Zlatého pravidla (Mt 7:12) a je charakterizovaný samaritánskou láskou (L 10:26); nebo B) život okrádání dělníků (Lev 19:13), rouhání (Ex 20:7) a zoofilie (Lev 18:23)?

21)
V: Václav se v rámci vysvětlování všech možných druhů „nespravedlivého“, kterého se týká zákon, ptá dětí ve shromáždění, včetně svých vlastních, jaké je páté přikázání Desatera.
MSK: Jak Václav vezme, až za ním děti na základě tohoto kázání přijdou a řeknou, že proto, že už jsou křesťany, „Cti otce svého a matku svou,“ není přikázáním pro ně?
Má evangelizace vypadat tak, že lidem vyjmenujeme Desatero, oni usoudí, že ho neplní, a tak jim řekneme, ať se stanou křesťany, aby už se na ně nevztahovalo?

22)
V: Václav pokračuje a vysvětluje, že vyjadřovat nespravedlivý hněv vůči rodičům, znamená být v srdci matkovrahem a otcovrahem – a v takových případech se na dané osoby vztahuje zákon.
MSK: Problém č. 1: Václav míchá kategorii hříchu (hříšná nenávist k otci a matce v srdci) a kategorii zločinu (hříšná nenávist projevená navenek, kterou Boží zákon trestá smrtí, např. Ex 21:15). Problém č. 2: Václav tady ze „znovuzrozených křesťanů“, kteří zhřeší v srdci, dělá neznovuzrozené nekřesťany (protože na ně vztahuje zákon… ale zároveň řekl, že na znovuzrozené lidi se zákon nevztahuje).
Upřímně, vzhledem k výše napsanému, dost nevím, co si počít a zůstává mi rozum stát. 1. Tim 1:7-11 je locus classicus, ze kterého Církev napříč svou historií argumentovala za jedno ze tří klasických použití zákona, neboli za to, že zákon omezuje, brzdí a vymycuje ze společnosti hřích, zvrhlost a zločin. Nicméně, Václav je protestant, tak se pojďme podívat alespoň na dvě základní díla reformace: Kniha svornosti, soubor luterských věroučných dokumentů, toto použití zákona dokonce uvádí jako první (VI:1). Jan Kalvín toto použití se své Instituci uvádí jako druhé (2.7.10), pozdější reformovaná scholastika obecně používá luterské pořadí. Samozřejmě, když opomineme všechny výše zmíněné argumenty (a desítky argumentů předložených zde: https://antiteze.cz/2017/12/27/dopisy-z-finkenwalde-03-vidi-jen-kousky-a-casti/), Václav vypadá, jako kdyby neměl ponětí o tom, jak tradice, ke které se hlásí, tuto pasáž vykládá od svého prvopočátku.

23)
V: „Všechny tyhlety věci, které nám [apoštol Pavel] doposud řekl, jsou součástí evangelia slávy. … Správně používaný zákon je součástí evangelia.“
MSK: Ano. A to je v kontextu celé řady Václavových výše (i níže) zmíněných slov jednoduše děsivé.

24)
V: „Zákon není součástí evangelia, když vám někdo začne hlásat, že k milosti potřebujete přidat skutky zákona, ať už je to obřízka, ať už je to nejezení vepřového… uctívání v sobotu… pouť na nějaké svaté místo… tolik modliteb na támhletom místě nebo na tomhletom místě… tohleto oblečení nebo támhleto oblečení… že smíte nosit náušnice nebo že nesmíte nosit náušnice… že ženy mohou nosit pouze sukně, že nesmí nosit kalhoty… ať už je to cokoliv dalšího, k tomu nebyl dán Boží zákon, abychom se skrze zákon dostali k Bohu.“
MSK: Václav zde k věcem, které by se legitimně daly vyčíst ze zákona (pokud bychom neměli Nový zákon), jako jsou čistá masa, dodržování soboty nebo konkrétní druhy oblečení, přidává věci, jako jsou náušnice a předepsané počty modliteb, což jsou věci, o kterých se zákon nezmiňuje ani slovem. Na závěr kázání na téma zákona to zní, jako že tu někteří nechápou ani to, co říkají, ani to, o čem se tak jistě vyslovují.

Díky Bohu, že navzdory tvrzení některých, to z člověka ještě nedělá vlka. Ale může to snadno vést k hloubání, spíš než k Boží správě věcí, a k prázdnému mluvení.

Ano, Boží zákon je překrucován a zneužíván. Ale Václav zjevně není ten, kdo by vám to mohl moc dobře vysvětlit. Máme ale knihy, které mohou: https://antiteze.cz/podle-tohoto-standardu/ https://antiteze.cz/hranice-lasky/

Když jsem Václavova slova se svými přáteli poslouchal, uvědomoval jsem si, že my všichni jsme byli Václavové. Není to tak dávno, co jsem si mohl dát jako úvodku na Facebooku velký nápis „Je suis Václav.“ A proto vás chci požádat: Čiňte pokání s námi.

Podpořte nás