Konec světa. Populární téma. A čím je konec blíž, tím je populárnější. Spousty rádiových a televizních pseudoproroků už na něm vydělaly majland. A stejně z něj rejžují i jejich sekulární protějšky z kultu globálního oteplování… ochlazování… ech… změny klimatu.
Ať už je to „Pošlete nám svoje peníze ne účet, který vidíte dole na obrazovce, protože končí svět a všichni se musí připravit na vytržení,“ nebo „Udaníme vás ekodaněmi k smrti, jinak se všichni utopíme v roztátých ledovcích,“ nebo „Podpořte naši stranu, páč jináč padne evropská křesťanská civilizace,“ výsledek je dost podobný.
Hysterie, pokud se dostane do správných marketingových rukou, je výnosný byznys.

Možná, že je čas říct si něco značně nehysterického. (Schválně, o co hysteričtějších reakcí se dočkáme.) Tak tedy:

KONEC SVĚTA NÁS JEŠTĚ PĚKNÝCH PÁR TISÍC LET NEČEKÁ.

…a volat o to hlasitěji „Pane, přijď,“ opravdu nepomůže. Dost možná právě naopak.

Protože si zrovna dvakrát nepotrpím na ohořelé chlupy v uších, rád bych teď některým ušetřil plamennou řeč na téma, že nevěřím Bibli. Naopak. Věřím. Ale vidím, co se v ní píše.

Vidím, že konec dějin nás ještě nějakou dobu nečeká, protože:
1) Kristus nepřišel svět odsoudit, ale spasit (J 3:17), a většina lidí, která dosud v historii žila (a v přítomnosti žije), spasena nebyla a není. Tohle je něco, co se musí změnit, jinak Kristus ve svém poslání selhal, nenaplnil úkol, který Mu Otec dal… a to nevím, jak nazvat jinak, než jako hřích. A to určitě není místo, kam bychom chtěli jít…
2) Než se Kristus vrátí a „ukončí historii“, Boží Království musí prokvasit a proměnit celý svět (Mt 13:33) – a tam, se vší úctou, ještě nejsme.
3) Kristus se vrátí poté, co Mu budou postupně složeni k nohám všichni Jeho nepřátelé, s výjimkou smrti (1. Kor 15:25-26) – jinými slovy, vrátí se poté, co budou zučedničeny všechny národy a všichni lidé v nich do poslušnosti vůči Kristu ve všech oblastech života (Mt 28:18-20)… a jak tak vidím Česko a Severní Koreu a… vlastně každou jednu zemi, tam taky pořád ještě ani zdaleka nejsme.

…a mohli bychom pokračovat dalšími a dalšími důvody. A také budeme. Ale protože nejcharakterističtějším znakem debat o konci času jen stěží bývá trpělivost, nebude od věci adresovat asi nejtypičtější námitku, která právě tančí kankán v hlavě celé řady z vás:

„A co všechny ty pasáže, které v Novém zákoně hovoří o bezprostředně se blížícím příchodu Páně?“
…to je velmi dobrá a aktuální otázka, zvlášť teď po dvou tisících let. Pojďme se podívat alespoň na několik z nich:

„Když pak uvidíte ‚ohavnost zpustošení‘, o níž mluvil prorok Daniel, jak stojí na svatém místě – kdo čte, ať rozumí – tehdy ti, kdo budou v Judsku, ať utíkají do hor. Kdo bude na střeše, ať nesestupuje, aby si vzal věci ze svého domu. A kdo bude na poli, ať se nevrací zpátky, aby si vzal svůj plášť. Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Modlete se, aby k vašemu útěku nedošlo v zimě nebo v sobotu. … Ihned po soužení oněch dnů se zatmí slunce a měsíc nebude vydávat svou zář, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebes se zatřesou. Potom se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tehdy se budou bít v prsa všechny kmeny země. A UVIDÍ SYNA ČLOVĚKA PŘICHÁZEJÍCÍHO na nebeských oblacích s mocí a velikou slávou. … AMEN, PRAVÍM VÁM, ŽE URČITĚ NEPOMINE TOTO POKOLENÍ, DOKUD SE TOTO VŠECHNO NESTANE. Nebe a země pominou, ale Má slova jistě nepominou.“ (Mt 24:15-20, 29-30, 34-35)
A paralelní pasáže souhlasí: „Amen, pravím vám, že určitě nepomine toto pokolení, dokud se toto všechno nestane“ (Mk 13:30); „Věru, pravím vám, že toto pokolení nikterak nepomine, než se všechny věci stanou“ (L 21:32 Pavlík, ČEP, Žilka, Petrů…).

„Zjevení Ježíše Krista, které mu dal Bůh, aby svým otrokům ukázal, CO SE MÁ BRZY STÁT.“ (Zj 1:1)
„I řekl mi: „Tato slova jsou věrná a pravá; Pán Bůh duchů proroků poslal svého anděla, aby svým otrokům ukázal, CO SE MÁ BRZY STÁT. A hle, PŘIJDU BRZY. … Hle, PŘIJDU BRZY a Moje mzda se Mnou…“ Ten, který o tom svědčí, praví: „Ano, přijdu BRZY.“ (Zj 22:6-7, 12, 20)

…jeden by skoro řekl, že Pán Ježíš měl přijít BRZY, během jednoho POKOLENÍ, neboli generace, a že přinejmenším většina knihy Zjevení se měla BRZY STÁT.
Otázka zní… stalo se tak?

Jestli ne, můžeme celou Bibli vyhodit z okna. Opravdu lidem, kteří Kristův příchod netrefili přinejmenším už skoro o 2000 let, chceme věřit něco o tom, že Bůh se stal člověkem, byl ukřižován a třetího dne vstal z mrtvých? Opravdu tohle chcete zkusit obhajovat tváří v tvář nějakému ateistovi, který je co k čemu? Bude potřebovat asi tak minutu a půl, aby vás na té nudli z nosu, na které jste se nechali odtáhnout, oběsil. To, jak dlouho mu to bude trvat, se bude odvíjet podle toho, jestli nejdřív dojí zbytek toho rohlíku, kterým jste se opili…

Samozřejmě, je pravda, že vždycky na to můžete jít biblicky věrně předpokladově (https://antiteze.cz/vzdy-pripraveni/) a můžete svého oponenta přátelsky konfrontovat s tím, že jako náhodný produkt evoluce nemá základ pro zákony logiky, význam slov, abstraktní koncepty, objektivní pravdu, porozumění textu a rozumové uvažování, a že proto nemá, jak by pravdivost Bible mohl jakkoliv posoudit, natož kritizovat, a že jestli nezačne pravdivostí Božího Slova, není schopný žít konzistentně se svým jednáním, natož předložit jakoukoliv obhajitelnou epistemologii nebo zákon nonkontradikce…
…ale možná bude snažší a věrnější prostě znát svou Bibli a vědět, že
…jazyk otřásajících se a tavících se nebes a padajících hvězd a temnoty je standardním starozákonním prorockým jazykem pro zničení konkrétního města či civilizace (např. Iz 13; 34:4-5; Ez 32:2-8)…
…Boží příchod na oblacích je běžným jazykem soudu nad nepřáteli Božího lidu (např. Ž 18:7-17, sr. Ž 18:1)…
…Syn člověka přicházející na nebeských oblacích se slávou a mocí je odkazem na Kristovo nanebevstoupení (Da 7)…
…z čehož plyne, že drtivá většina novozákonních pasáží hovořících o Pánově příchodu, tak jako drtivá většina knihy Zjevení, hovoří o Božím soudu nad nevěrným Izraelem a především pak Jeruzalémem (sr. Zj 11:8; 18:20-24), který přišel skrze římské armády v roce 70, tedy během jedné generace, kdy byl Jeruzalém zničen, Chrám zbořen a kdy byly pobity miliony Izraelců. (Více např. zde: https://antiteze.cz/uzdraveny-raj/; https://antiteze.cz/vitezstvi-v-jezisi/; https://antiteze.cz/velikost-velkeho-poslani/.)

Samozřejmě, dalo by se zde napsat mnohem více – a bylo by velmi záhodno, aby si zde křesťané mnohem více přečetli a místo fantasmagorií, které ve Zjevení vidí vrtulníky a tanky a čipování, radši studovali své Bible a vyházeli zpoza kazatelen šiřitele těchhle bludů – ale celá věc se dá mnohem více zjednodušit.
Ta klíčová otázka totiž zní: Co říká Desatero?

…a abychom si ušetřili to trapné ticho, co říká druhé přikázání?

…a abychom si ušetřili to trapné ticho: „Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří Mě nenávidí, ale PROKAZUJI MILOSRDENSTVÍ TISÍCŮM POKOLENÍ těch, kteří Mě milují a Má přikázání zachovávají“ (Ex 20:4-6, ČEP).
Je pravda, že některé překlady ve verši 6 vynechávají slovo „pokolení“: „…ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo Mne milují a zachovávají Mé příkazy“ (ČSP).
Nicméně, asi se nenajde moc hrdinů, kteří by se chtěli pokoušet obhajovat, že druhé přikázání má sdělit, že Bůh s gustem proklíná zlovolníky napříč čtyřmi generacemi, ale žehná jen omezenému počtu několika vyvolených tisíců poslušných věřících napříč historií.
Navíc, kdyby někdo řekl, že „špatné roky byly tři nebo čtyři, ale dobrých byly tisíce“, asi jen hrstku premiantů ze zvláštní školy by napadlo zeptat se „Tisíce čeho…?“

Takže, Bůh nám v Desateru říká, že žehná tisícům generací svých věrných.
Položme si otázku: Jak Písmo používá číslo tisíc? Někdy, pravda, k označení tisíce – to bychom čekali například v součtech válečníků a stád a majetků v historických knihách, v knize Numeri, v knihách Letopisů… ale jinde se jedná o vyjádření nesmírně velkého počtu či o výraz dokonalosti a plnosti, tak jako třeba v případě násobků sedmi či dvanácti (např. Zj 14:1-3).
Příkladem takovéhoto použití je, mimo jiné, i Žalm 50:10, kde Hospodin říká: „Patří Mi všechna lesní zvěř i dobytek na tisíci horách.“ Asi ani naši výše zmiňovaní premianti, a možná dokonce ani prelát Jeho Svatosti PhDr. Tomáš Halík, Th.D., by nezkoušeli obhajovat, že dobytek na hoře číslo 1001 už Bohu nepatří. Jinými slovy, ve spojení s Boží velikostí a milostí a mocí a požehnáními je tisíc mnohem víc než tisíc.

…ale i kdyby tomu tak v případě Desatera nebylo…
Bůh žehná tisícům (množné) generací svých věrných.
A generace je biblicky, jak jsme viděli už výš, řádově čtyřicet let. I kdyby „tisícům“ mělo znamenat jen dva tisíce, řeč je o řádově o osmdesáti tisících požehnaných let.
Vzhledem k tomu, že jsme tady teprve něco přes šest tisíc let, máme před sebou ještě dlouhou cestu. A ta cesta je ještě další, když si uvědomíme, že Desatero bylo dáno skrze Mojžíše řádově okolo roku 1500 před Kristem… a že na něm jen stěží najdeme poznámku malým písmem „Začalo se počítat už dávno.“ (Ne, že by těch řádově 2500 let od stvoření světa hrálo nějakou zásadní roli.)

Jinými slovy, aby Bůh nelhal ohledně svých zaslíbení, aby nelhal v samotném Desateru, které zapsal vlastním prstem, dějiny budou muset pokračovat ještě několik desítek tisíc let.
Buď nemáme důvod důvěřovat jakýmkoliv Božím zaslíbením, protože tato zaslíbení mohou znamenat něco mnohem menšího, třeba sto padesát požehnaných generací místo tisíců, odsouzený svět místo světa spaseného, příjemné pocity v bříšku místo věčného života… nebo se musíme smířit s tím, že nás Bůh z našich problémů a z rozpadající se kultury okolo nezachrání. A to znamená, že je budeme muset vyřešit.

Nejsme na konci historie – jsme raná Církev.
Svět není post-křesťanský – jen prožívá momentální chvilkové zakolísání. Je do velké míry stále ještě předkřesťanský.
Není čas očekávat konec – je čas bojovat a budovat, protože tenhle svět se sám nezučedničí.

Budoucnost patří těm, kdo se na ni připravují. Socialisté se připravovali na budoucnost, zatímco Církev se topila v pesimismu, poraženectví a vytrženeckém poměpotopismu – a výsledkem byl Sovětský svaz, Studená válka a stále sílící vliv socialismu napříč institucemi, zatímco Církev si ustlala pod nohama lidí.

Je čas vrátit se k filozofii křesťanů, kteří stavěli katedrály – kteří je s věrností vůči Bohu budovali, ač věděli, že v nich nikdy nebudou uctívat, a to proto, že věděli, že jejich práce není v Pánu marná.
Je čas vrátit se k uvažování, které si uvědomuje, že je ctnostné a zbožné, když staří muži sázejí stromy, o kterých vědí, že v jejich stínu nikdy nebudou sedět.
Je čas začít žít život, který bude za padesát a sto a dvě stě let pořád dávat smysl a posouvat Boží Království vpřed.
Je čas začít žít vírou.

Podpořte nás