„Boj státu proti drogám selhává. … Drogy bere a léky nadužívá milion Čechů“ (https://www.novinky.cz/domaci/501761-boj-statu-selhava-drogy-bere-a-leky-naduziva-milion-cechu.html).
Nechám vám teď chvilku, abyste to čelistípodlahuvytírající překvapení mohli rozdýchat.





Já vím, já vím, já vím, fascinující, udivující a nečekané. Náš stát, který je tak ohromujícím způsobem efektivní, že se například dokáže o kojence postarat už za 70 000 korun měsíčně (http://tinyurl.com/y6325zno), z nějakého záhadného důvodu má problém poradit si s drogovou epidemií v Česku. Kdybych chtěl být kontroverzní, položil bych otázku, jestli to třeba nemůže být tím, že Bohem ustanovenou institucí péče o potřebné je rodina a Církev… nebo jestli s tím nemůže nějak souviset fakt, že stát jaksi postrádá Ducha Svatého, který je tím jediným, kdo dokáže proměnit hříšná srdce k sebekázni a životu, který by odpovídal tomu, pro co byl člověk jakožto nositel Božího obrazu stvořen.

Protože kontroverze je mi ale zcela cizí, pojďme nahlédnout do úvodního článku a přečíst si pár naprosto nekontroverzních informací:

„Počet uživatelů opioidů a pervitinu v Česku od roku 2008, kdy to bylo 32,5 tisíce, vzrostl v roce 2017 na 47,8 tisíce, tedy zhruba o polovinu.“
„Rizikových kuřáků konopí je v Česku až 125 tisíc. Sedativa a hypnotika v zemi podle zprávy nadužívá zhruba 900 tisíc lidí. Jednotlivé skupiny se takřka nepřekrývají, v Česku má problém s drogami tedy kolem milionu lidí.“
„Z roku 2008 nebo 2009 na rok 2015 klesl [počet uživatelů heroinu] zhruba z 12 tisíc na tři tisíce. … A to bylo díky tomu, že se na trh dostala substituční látka buprenorfin.“
„Je ale velká skupina pravidelných konzumentů alkoholu, 400 až 500 tisíc, a tam lze hovořit o rizikovém užívání. Asi 100 tisíc lidí jsou alkoholici.“

Připomeňme si, že matička Praha vyhrávala první příčky ve spotřebě pervitinu v Evropě s takovým přehledem, že ze soutěže v rámci svého junáckého sportovního ducha raději vystoupila, aby dala šanci i jiným, jako třeba Českým Budějovicím, kde by chtěl žít každý… (https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2413696-kralovstvi-pervitinu-ceska-mesta-jsou-podle-analyzy-splasku-na-cele-zebricku-spotreby)

Někdy, když vám zrovna třeba cestou do práce přistane do kadeří pavlač i se dvěma metráky paní domácí, můžete čelit pokušení si myslet, že hříšníci si užívají a mají to tak nějak lepší.
A protože lidské srdce je továrnou na modly… a protože hřích z nás dělá blbce… pardon, hlupáky, tyhle zcela iracionální úvahy se zjevně mohou vyskytnout i v případě, že pavlač a paní domácí nejsou nikde v dohledu.
Kolik nedělkových dětiček, které zamlada poctivě lepily vatu na ovečky, aby pak léta kouřily všechno, co šlo alespoň trochu ubalit, a pily všechno, co šlo nalít pod oko, může sborově zanotovat onen známý nápěv „Ale pak mi došlo, že jsem si vlastně pořádně nic neužila“?
Souvisí to s tím, že víra, která se prezentuje mladým, je plytká, mělká, jalová a infantilní? Áno.
S tím, že biblická duchovnost se zaměňuje s gnosticismem, vede k nedoceňování stvoření v jeho plnosti a neadresuje člověka jako stvořeného k Božímu obrazu? Zcela určitě (https://antiteze.cz/2018/07/03/dopis-z-finkenwalde-17-zbozna-zena-pije-pivo/; https://antiteze.cz/2018/07/17/dopis-z-finkenwalde-18-hlinene-modly-a-hutne-omacky/).

Tak nebo tak, Písmo bere toto pokušení v potaz a opakovaně ho adresuje v Žalmech i Příslovích.
Jedním z nejčastějších Satanových pokušení totiž už od Zahrady bylo snažit se lidi přesvědčit, že Bůh je jeden velký nebeský Suchar. (Pravda, k tomuhle závěru by mohly vést i mnohé dnešní podoby večeře Páně, ale to odbočujeme.)
Ale tím Sucharem, který nenávidí představu, že se někde lidé baví, není Bůh, ba dokonce ani Bůh kalvinistů – je jím Satan, který se snaží rozbít, pošlapat a zničit dobré Boží dary.
Bůh je tím, kdo vymyslel a stvořil tohle úžasné místo, kdo ho našlapal dobrými věcmi, „která nám poskytuje bohatě k požitku“ (1. Tim 6:17 Žilka, BK, B21 atd.).

Satan je tím, kdo tyto věci ničí a kdo stáčí do lahví zoufalství a zkázu, aby na ně pak nalepil etiketu s nápisem „Švanda“.
…nicméně, především mladším a nezkušenějším, kterým je kniha Přísloví určena primárně, se to může zdát jako že hříšníci se skutečně baví. Dělají si, co chtějí, dívají se, na co chtějí, stahují, co chtějí, říkají, co chtějí, a hele, nejsou mrtví, finančně jim to sype solidně, vypadá to, že mají fajn život, a zkrátka si užívají. Zatímco být křesťan znamená NEdělat, co by se mi, jak si tak myslím, fakt chtělo a zjevně to prostě znamená neužívat si. A tak přicházejí pokušení závidět hříšníkům – a přichází i biblická odpověď na ně.

„Ať tvé srdce nezávidí hříšníkům, ale každý den buď horlivý v bázni před Hospodinem, neboť máš budoucnost a tvoje naděje nebude zmařena.“
(Př 23:17-18)

„Nezlob se kvůli pachatelům zla, nezáviď ničemům, neboť zlý nemá budoucnost, lampa ničemů zhasne.“
(Př 24:19-20)

Přiznejme si to… většina dětí zabitých před narozením, většina lidí, kteří tráví hodiny a hodiny tím, že przní sami sebe před monitorem, každý desátý člověk feťák, každý dvacátý člověk potenciální alkoholik, každé druhé manželství končící rozvodem, každé druhé dítě narozené mimo manželství, epidemie depresí a šikany a sebepoškozování a odcizenosti rodičů a dětí, hořkost a deprese a sebevraždy a výbuchy hněvu a promrhané životy a vymírání celých národů a srdce přetékající obscénností a vulgaritou… fakt švanda. Jo, něco z toho může být celkem fajn, asi tak 10 minut, jako když máte při pádu ze skály ten úžasný „prožitek létání“. Tihle lidé nelétají – padají. A to rychle.

…a, samozřejmě, je pošetilé soudit pouze podle tohoto života. V prvním listu Korintským 15(:32) čteme radu apoštola Pavla: „Jestli se bavíme jen o tomhle životě a nic víc není, buďme nihilisty a uchlastejme se k smrti.“

Radost znamená najít to, co je v tomto světě dobré, a mít z toho potěšení.
Tam, kde není dobro, tam, kde není smysl a cíl věcí, tam, kde všechno je jen náhodný chaos, kde vše je nesmyslná změť pomíjivosti, nesmyslnosti a zbytečnosti, není radost. Jsou tam jen různé stupně zoufalství, utrpení, ztracenosti a rozpadu. Můžeme tomu říkat, jak chceme, ale lžeme si.

Ale každý z nás ví, že ve světě je dobro, tak jako víme, že existuje láska. A jestli existuje dobro, pak jsou některé věci dobré – a některé jsou špatné. Jinak, opět, neexistuje nic jako skutečná radost. Ale jestli dobro a radost existují, pak existuje i Zdroj všeho dobra a vší radosti, jejich Pramen a Standard a Soudce nade vším. Právě to je svět, ve kterém žijeme – ten jediný svět, ve kterém jsme schopni žít.

Bůh o stvoření opakovaně prohlásil, že je dobré – až nakonec, když stvořil člověka, muže a ženu, aby ho zušlechťovali a vládli mu, prohlásil, že je velmi dobré (Gen 1) – a že je tedy velmi dobrý důvod se z něj radovat.
Ti, kdo usilují o skutečnou radost, o skutečné dobro ve světě a skutečné dobro světa, v poslušnosti vůči Zdroji veškerého Dobra, který se stal člověkem, přebýval mezi námi, zvítězil na kříži, vstal z mrtvých a sedí po Otcově pravici, ti mají budoucnost a jejich naděje nebude zmařena. A Písmo jde tak daleko, že, s trochou básnické rezervy, nám jejich život napříč generacemi představuje jako jakousi vzestupnou spirálu. Říká, že zakoušet dobrotu stvoření v jeho krásách, v jeho nádheře a v jeho vůních a v jeho chutích, zakoušet dobrotu stvoření v hodování s Božím lidem a zajisté i v tom nejintimnějším společenství, vede k bázni před Hospodinem (Dt 14:23-26). A bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo (Př 8:13). A to znamená usilovat o dobro. A to znamená mít o to jistější naději a radost a budoucnost – tady i na věčnosti.
Biblická radost je svatá radost. Je to radost, která má páteř. Je to radost, která nenávidí zlo a se kterou si není radno zahrávat.

Ty však, kdo trvají na tom, že se odfetují, odchlastají, odmasturbují a odcizoloží od nevyhnutelné marnosti své sebevražedné vzpoury, stihne to, o co tak důrazně žádají.

„Nerozčiluj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo páchají zvrácenosti, neboť brzy uschnou jako tráva a zvadnou jako zelené býlí. … Přestaň se hněvat a zanech zloby, nerozčiluj se, ať se nedopustíš zlého. Protože zlovolníci budou vyhlazeni, ale ti, kdo očekávají na Hospodina, ti obdrží zemi. Ještě chvilku a ničema už nebude. Zadíváš se na jeho místo a nebude tam. Ale pokorní obdrží zemi a budou si užívat množství pokoje. … Spravedlivý se každého dne slitovává a půjčuje a jeho potomstvo je požehnáním. Odvrať se od zlého a čiň dobré, a budeš přebývat navěky. Neboť Hospodin miluje právo a neopouští své věrné. Navěky je bude střežit. Potomstvo ničemů však bude vyhlazeno. Spravedliví obdrží zemi a budou v ní přebývat navěky. Ústa spravedlivého přemítají o moudrosti a jeho jazyk mluví o právu. V srdci má zákon svého Boha, jeho kroky nebudou nejisté. … Očekávej na Hospodina a dbej na Jeho cestu. On tě vyvýší a obsadíš zemi, až budou ničemové vyhlazeni, uvidíš to! Viděl jsem ničemu, násilníka, který se rozvaloval jako nepřesazovaná zeleň, ale pominul a hle, už není. Hledal jsem ho, ale nebyl nalezen. Drž se bezúhonného, hleď na přímého, vždyť pokojným lidem patří budoucnost, ale vzpurníci budou společně zničeni, budoucnost ničemů bude zmařena.“
(Ž 37:1-2, 8-11, 26-31, 34-38)

Bůh žehná spravedlivým a proklíná ničemy; žehná těm, kdo žijí podle práva, a drtí ty, kdo se odvracejí od Jeho zákona.
Ano, je děsivé, s jakým gustem se lidé okolo nás vrhají do zkázy, jak ničí sami sebe, své rodiny, své děti a vnoučata a společnost jako celek – a ano, máme být světlem a solí, máme se jim snažit pomoci od jejich pošetilosti, máme se jim snažit pomoct ke skutečnému Životu. Ale zároveň máme s radostí vzdávat díky Bohu, protože každý Jeho soud nad ničemností je soudem ve prospěch Jeho Království a ve prospěch celých budoucích generací spravedlivých (https://antiteze.cz/2018/04/14/dopis-z-finkenwalde-10-smat-se-nejhlasitejc/).
Opět, kdybych měl zálibu v kontroverzích, asi bych se zeptal, proč se v posledních dvaceti letech co deset let scvrkl počet křesťanů v Česku na polovic (https://antiteze.cz/2018/04/14/krik-do-tmy-30-krestanstvi-jako-standard-ci-norma-je-pryc/). Ale kontroverze nejsou nic pro mě…

Společnost okolo nás se rozkládá v nemorálnosti a lovení falešných požitků, které nemohou nasytit.
Je na nás, abychom ji nejen nenapodobovali, ale abychom ji volali k pokání – k požitkům mnohem lepším, skutečnějším a trvalejším. Je na nás, abychom ji volali ke skutečné radosti.
Otázka zní: Máme ji my sami?

„Dáváš mi poznat stezku života, hojnost radosti je Tvá přítomnost, ve Tvé pravici je věčné blaho…“

Podpořte nás