Je pravda, že s Církví to jde obecně z kopce a tak, ostatně, jsme v posledních dnech a nemá cenu leštit mosaz na potápějící se lodi, ale v jedné oblasti Církev rozhodně kráčí vpřed sedmimílovými kroky. A tou oblastí je hudba. Jen se stačí podívat na biblické písně…

Píseň moře
Budu zpívat Hospodinu, protože se slavně vyvýšil;
koně i s jezdcem uvrhl do moře.
Má síla a píseň je Hospodin,
stal se mojí záchranou.
On je můj Bůh, budu Ho oslavovat,
Bůh mého otce, budu Ho vyvyšovat.
Hospodin je válečník,
Hospodin je Jeho jméno.
Faraonovy vozy a jeho vojsko vrhl do moře,
jeho nejlepší kapitáni utonuli v moři Rákosovém.
Mořské vlny je přikryly,
klesli do hlubin jako kámen.
Tvá pravice, Hospodine, se proslavila silou,
Tvá pravice, Hospodine, zdrtila nepřítele.
Svou velikou vznešeností jsi strhl své protivníky,
vypustil jsi svůj planoucí hněv, strávil je jako strniště…
(Ex 15:1-21)

Chanina píseň
Hospodin usmrcuje i oživuje,
přivádí do podsvětí i vyvádí z něj.
Hospodin činí chudým i zbohacuje,
ponižuje i povyšuje.
Pozvedá chudého z prachu,
vytahuje nuzného ze smetiště,
aby je posadil se šlechtici
a dal jim do dědictví slavný trůn.
Neboť Hospodinu patří sloupy země,
na ně položil svět.
Chrání nohy svých věrných,
ale ničemové zahynou v temnotě,
neboť člověk nezvítězí vlastní silou.
Ti, kdo vedou při s Hospodinem, budou otřeseni,
zahřmí proti nim z nebes,
Hospodin bude soudit končiny země,
dá sílu svému králi
a vyvýší roh svého pomazaného.
(1. S 2:1-10)

Carmen Christi
Ačkoli byl ve způsobu Božím,
nelpěl na tom, že je roven Bohu,
nýbrž sám sebe zmařil,
vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným lidem.
A když se ukázal v podobě člověka,
ponížil se, stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži.
Proto Ho také Bůh povýšil nade vše
a dal Mu jméno, které je nad každé jméno,
aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno;
ti, kdo jsou na nebi i na zemi i pod zemí,
a k slávě Boha Otce aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán.
(Fp 2:6-11)

…dobře, že už jsme se posunuli dál. Ostatně, apoštol Pavel v Koloským 3:16 říká: „Ve vší moudrosti se mezi sebou vyučujte a napomínejte, žalmy a chvalozpěvy a duchovními písněmi, v duchu milosti v svých srdcích zpívajíce Bohu.“ Co se z takových písní chcete učit? [← Čti s dikcí „Co na tom chcete česat?“]
To třeba „Ježíš, přítel hříšných, přítel mů-ů-ůj,“ v sobě kombinuje obvinění, které proti Pánovi slávy vznesli Jeho nepřátelé (Mt 11:19), a přidává zvučné mů-ů, za které by se nemusela stydět stračena staré Blažkové. Jen škoda, že se v našich zpěvnících nezachovala i třetí sloka, která cituje výše zmiňovanou pasáž v celé její šíři, a tak zpívá „Ježíš, člověk žrout a pijan vína, mů-ů-ů…“

Nebo si vezměte žaltář. Jeden moudrý pán, jehož jméno si nepamatuji, napsal v knize Uzdravený ráj, jejímž autorem je David Chilton (https://antiteze.cz/uzdraveny-raj/): „Žalmy se nevyhnutelně soustředí na Boží království. Jsou plné dobývání, vítězství a nadvlády svatých. Neustále nám připomínají válku mezi Bohem a Satanem, bez ustání nás volají do bitvy proti silám zla, a zaslibují nám, že zdědíme zemi. Když Církev zpívala žalmy – ne jen jejich kousíčky, ale jejich plnost, celý žaltář – byla silná, zdravá, agresivní a nezastavitelná.“
A to rozhodně nechceme. Proto nebude na škodu si stručně shrnout čtyři důvody, proč se vyhnout zpěvu žalmů.

1) Pro spoustu lidí to bude trapné a nepohodlné.
Buďme k sobě upřímní: Lidé v lavicích přišli, aby měli naplňující a uspokojivý „prožitek uctívání“, aby „se setkali s Bohem“. Jen máloco jim to zkomplikuje tolik, jako když budou zpívat o Bohu, který „je spravedlivý soudce, Bůh je rozhořčen každý den; jestliže se [ničemové] neobrátí, bude si brousit meč; napne luk a bude mířit; připraví si smrtící zbraně, z šípů udělá hořící střely…“ (Ž 7:12-14) A nebo: „Napomenul jsi národy, zničil jsi ničemy, jejich jméno jsi vymazal navěky a navždy. Nepřátelé? Na věky skončili v troskách! Jejich města jsi vyvrátil, ano, jejich památka zašla. Hospodin ale navěky trůní. Svůj trůn připravil k soudu, On bude soudit celý svět spravedlivě; národy rozsoudí s přímostí“ (Ž 9:6-9). Přiznejme si, s tímhle Bohem se lidé rozhodně setkat nepřicházejí…

2) Spoustu lidí to urazí.
Pamatujte na jedenácté přikázání: „Nebudeš nesouhlasit, ale každému necháš jeho názor. Buď milý.“ Jednou z těch věcí, které jsou lidem nejdražší, je jejich představa o Bohu. A kdo jsme my, abychom ji zpochybňovali. Jestli lidé nacházejí pokoj, radost a uspokojení v tom, že Bůh by rozhodně nikoho nesoudil a všechny lidi miluje stejnou, bezpodmínečnou láskou, je naší křesťanskou povinností se postarat, aby nikdy nezpívali řádky jako „Vždyť Ty nejsi Bůh, který má zalíbení v ničemnosti; zlý s Tebou přebývat nemůže. Namyšlení se Ti nemohou postavit před oči; nenávidíš všechny činitele nepravosti. Zahubíš ty, kdo mluví lživě. Hospodin opovrhuje lidmi krvelačnými a podlými. Já však pro Tvé hojné milosrdenství vstoupím do Tvého domu“ (Ž 5:5-8). Musíme ochránit jejich modly… ech… představy o Bohu stůj co stůj!

3) Od základů to změní vaše křesťanství.
…a nemluvím jen o výše zmiňovaných pravdách, které tak těžko vyvolávají teplíčko okolo žaludku, o které jde v uctívání především.
Jestli začnete zpívat písně o tom, jak se před Bohem, který soudí a vyhlazuje ničemníky, v bázni svíjí celý svět (Ž 97), jak Bůh pomáhá utlačovaným, imigrantům, sirotkům a vdovám (Ž 146), jak Kristus kraluje i všem vládcům a zákonodárcům, kteří mají povinnost se Mu ve všem podřídit, a jak je posláním Božího lidu tuto pravdu vyhlásit po celém světě (Ž 2; Mt 28:18-20)… …no, nezbude vám, než začít podle těchto pravd žít. A to není žádná švanda, takže… to asi není třeba hrotit.

4) Budete se muset vypořádat s některými ne úplně lízátkovými aspekty křesťanského života v padlém světě.
„Bože pomsty, Hospodine, Bože pomsty, zaskvěj se! Pozdvihni se, soudce země, uveď odplatu na pyšné! Až dokdy, Hospodine, až dokdy budou ničemové jásat? Chrlí drzé řeči, vychloubají se všichni činitelé nepravosti. Deptají Tvůj lid, Hospodine, utlačují Tvé dědictví. Hubí vdovu a příchozího, i sirotky vraždí“ (Ž 94:1-6). …to znamená mluvit, a především konat, například tam, kde společnost okolo nás utiskuje a vraždí bezbranné, nenarozené děti. Znamená to aktivně se jich zastat, znamená to svolávat Boží soud na jejich vrahy… znamená to čelit realitě pronásledování křesťanů a praktickým způsobem podporovat naše pronásledované bratry a sestry… nic, z čeho by koukala vymazlená a relevantní pizza party.
„Hospodinova rozhodnutí jsou spolehlivá i spravedlivá. Jsou žádoucnější než zlato, než množství ryzího zlata. Jsou sladší než med, med tekoucí z plástve. … Přepadá mě vztek kvůli ničemům, kteří opouštějí Tvůj zákon. Tvá ustanovení byla mými písněmi v domě, kde jsem hostem. … Uložil jsem si v srdci, že budu navěky a důsledně plnit Tvá ustanovení. Nenávidím polovičaté lidi, ale miluji Tvůj zákon. … Proudy slz se mi řinou z očí, protože lidé nezachovávají Tvůj zákon. … Již dávno jsem z tvých svědectví poznal, že jsi je založil navěky.“ (Ž 19:10-11; 119:53-5, 112-113, 136, 152). Leviticus je sladší než med a Numeri žádoucnější než zlato? Zpívat si s radostí ustanovení z Exodu? Hněv a slzy z toho, že se lidé nedrží příkazů z Deuteronomia? Poslechněte, to je nějakej renonc, ne?
„Připomeň, Hospodine, synům Edómu den Jeruzaléma – jak říkali: Ničte, ničte jej až do základů! Dcero babylonská, budeš zničena – blahoslavený, kdo ti odplatí za to, cos nám způsobila. Blahoslavený, kdo vezme tvé děti a roztříští je o skálu“ (Ž 137:7-9). Tak a dost! Dál, dál, rychle dál!

…protože jsme teď všichni jasně viděli, že zpěv žalmů zásadně ohrožuje náboženství dnešních českých nedělí a mládežnických akciček a cool konferencí, pojďme pro jistotu ještě o krok dál a podívejme se na argumenty za zpěv žalmů, které by mohli předložit někteří nebezpeční fanatici a extremisté, ať jsme je schopni vyvrátit a rozcupovat na kousíčky.

Tak tedy, důvody, proč zpívat žalmy:
1) Bůh to přikazuje (Ko 3:16; Jk 5:13 a Ef 5:19 Pavlík, Žilka).
2) Žalmy jsou dokonalou a významnou součástí dokonalého Božího Slova; které je dostatečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku (2. Tim 3:16-17).
3) Apoštol Pavel popisuje zpěv žalmů jako standardní součást uctívání (1. Kor 14:26 Pavlík, Žilka).
4) Žalmy zpíval Pán Ježíš s apoštoly; „chvalozpěvy“ (Mt 26:30; Mk 14:26) zpívané při pesachu byly Žalmy 113-118; že Pán Ježíš před svým utrpením a smrtí zpíval pasáže jako Ž 118:6-7, 17-18 a 22-24 dodává Jeho poslednímu večeru před ukřižováním celý další rozměr.
5) Boha musíme uctívat v Duchu a v pravdě (J 4:23-24). Kde jinde máme jistotu naprosté pravdivosti, díla Ducha a přijatelnosti našich písní před Bohem, než právě u žalmů a dalších biblických písní?
6) Žaltář je jediným zpěvníkem, který neobsahuje teologické chyby a není jakýmkoliv způsobem nevybalancovaný. Bůh svým Duchem vdechl nejen jednotlivé žalmy, ale vdechl i knihu Žalmů jako celek. On je ten, kdo ji napsal a kdo ji shromáždil… a zařídil, aby značná část z nich v původním jazyce byla uzpůsobená skupinovému zpěvu. To skoro zní jako nějaká konspirace…
7) Žaltář vyjadřuje plnost škály lidského prožitku, od hlubokého zármutku (Ž 88) přes díkůvzdání (Ž 107) po nadšenou chválu (Ž 150), často v jediném Žalmu (Ž 22). Žalmy vyučují o právu a spravedlnosti (Ž 146), o životě zbožné rodiny (Ž 127), o Božím zákoně (Ž 119), o přirozeném zjevení (Ž 19), o historii Božího lidu a Boží svrchovanosti nad dějinami (Ž 136)… jinými slovy, o více tématech než řada kazatelů za celý svůj život.
8) Žalmy a další biblické písně jsou jediné písně, kde si můžeme být jisti, že Kristus je zpívá s námi, že nás vede v jejich zpěvu. Židům 2:12 nám předkládá Kristova slova: „Budu zvěstovat Tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění Tě budu opěvovat.“ Kristus nás jakožto náš Prostředník vede v uctívání a uctívá s námi – a proto není divu, že v řadě žalmů, jejichž předním příkladem je Žalm 22, zpívá mnohem více Kristus než David.
9) Žalmy jsou zásadním způsobem christologické. Starozákonní pasáží, kterou Nový zákon cituje zdaleka nejčastěji, je mesiášský Žalm 110 – a Nový zákon nás prakticky nepřestává učit o Kristu právě z otevřeně mesiášských Žalmů (Ž 2; 16; 22; 45; 72; 110; 118). Apoštolové nás ale učí o Kristu i z méně zjevných míst: Ž 8 (3; sr. Mt 21:16; 5-6; sr. Žd 2:5-9; ); Ž 19 (5; srov. Ř 10:17-18); Ž 102 (26-28; sr. Žd 1:10-12)…
10) Žaltář je jediným zpěvníkem, který s námi sdílí Boží lid napříč celým světem už po tři tisíce let. Biblické písně, a Žalmy především, tedy sjednocují Boží lid tím nejjedinečnějším způsobem – na rozdíl od prázdných sentimentálních cajdáků, které si dávají záležet na tom, aby zdůrazňovaly teologické a denominační rozdíly, včetně těch otevřeně heretických.

…tak, to bychom měli nějaké ty hlavní důvody, které by mohli předložit ti trapní zpátečníci, co pořád ještě nechápou, jak super jsou ________________ [ <- doplňte si sami a omluvte prosím autorovu neznalost, neví, co dneska zrovna frčí].
Napadá vás někoho nějaký protiargument? Ano, výborně…

„No, já to cítím jinak.“

Přesně tak. Skvěle. Taky bych řekl, že to je ten nejsilnější kalibr, jaký máme. Ještě někdo něco dál?

Podpořte nás