„Lidé páchají modlářství nejen tehdy, když si vztyčují falešné bohy, ale také tehdy, když si vztyčují falešné ďábly – například tím, že v lidech vzbuzují strach z války či z alkoholu nebo ekonomických zákonitostí, když to, čeho by se měli bát, je duchovní zvrácenost a zbabělost.“
-G. K. Chesterton-

Kázání na hoře.
Ježíšovo vyučování, které považují za jedinečné literární a morální dílo i ti, kdo jsou pískopevně přesvědčeni, že Ježíš nikdy nežil.
Jakýsi kánon v kánonu – „Jestli to není v Kázání na hoře, není to zas až tak důležité.“ A jestli to tam je, můžete směle zapomenout, co na dané téma říká zbytek Písem.
Souhrn učení, o kterém si řada křesťanů myslí, že definuje křesťanskou etiku – nebo, lépe řečeno, že ruší Boží starozákonní nařízení a ustanovuje místo nich novou etiku Ježíšovu. Zjevně proto, že Bůh „je tentýž včera i dnes, i na věky“ (Ž 13:8), Jeho „spravedlnost je spravedlivá navěky; [Jeho] zákon je pravda“ (Ž 119:142) a „každé [Jeho] spravedlivé nařízení je navěky“ (Ž 119:160).

…což jen dokazuje, že tragicky málo známe Svatá Písma. A že jim ještě méně rozumíme. A že proto velmi často žijeme naprosto jiné náboženství, než jaké nám Písma překládají a jaké od nás Bůh požaduje (https://antiteze.cz/2018/07/03/dopis-z-finkenwalde-17-zbozna-zena-pije-pivo/ https://antiteze.cz/2018/07/17/dopis-z-finkenwalde-18-hlinene-modly-a-hutne-omacky/).
Ale všichni jsme tam byli. „Co z toho, co máš, jsi nedostal?“ Otázkou je, jestli jsme ochotní se učit, činit pokání a, pokud to bude třeba, překopat své životy od základů.
„Jako, OK, to podloží tady není zrovna dvakrát silné, ale myslím si, že by ten dům při dešti mohl vydržet…“

Jeden příklad za všechny:
„Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi do dědictví.“
(Mt 5:5)

Kolik z nás si uvědomuje, že ve chvíli, kdy se Pán Ježíš dostává k této citaci Žalmu 37, už má za sebou dva odkazy na Izajášova proroctví velkolepého Boží vykoupení a Božího soudu nad ničemy?
Když slyšíme „Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království Nebes“ (Mt 5:3), nejde o nic jiného než o odkaz na Iz 66:2, a proto bychom měli slyšet i to, že tito „zkrušení a ubytí v duchu“ se „třesou při Hospodinově slovu“, že je čeká pronásledování z rukou odpadlických Židů (Iz 66:3, 5), na který ale brzy dopadne Boží trest (Iz 66:6, 15-17), a tak se vykoupení rozšíří do celého světa (Ř 66:12, 18, 20-21; sr. Ř 11).
Když slyšíme „Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni“ (Mt 5:4), neměly by nás v první řadě napadat naše problémy prvního světa, ze kterým jsme tak smutňoučcí. Měla by nám v hlavě zaznívat Mesiášova slova skrze Izajáše: „Duch Panovníka Hospodina je na Mně, protože Mne Hospodin pomazal. Poslal Mne přinášet radostnou novinu pokorným, ovázat rány zlomeným v srdci, vyhlásit zajatcům propuštění a vězňům otevření žaláře; vyhlásit rok Hospodinovy přízně a den pomsty našeho Boha; potěšit všechny truchlící; zajistit pro truchlící na Sijónu, aby jim byla dána čelenka místo popela, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha malomyslnosti“ (Iz 61:1-3). Jinými slovy, v širším kontextu Iz 61 – „Izraeli, jsem tvůj Král, jsem Mesiáš, jsem Světovládce, který přináší uzdravení, svobodu a odpuštění a Boží soud nad bezprávím a odpadlictvím – a to tobě i celému světu.“

A teď… „Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi do dědictví.“
Dost velká část křesťanů je dnes přesvědčena, že „tichost“ v zásadě znamená vágní „bytí miloušem“, že znamená změkčilost, zbabělost, apatii a bezpáteřnost.
A ještě větší část křesťanů neví, co si počít se zděděním ZEMĚ. „Pointou přece je jít do nebe. Ostatně, země bude spálena a nezbude tu vůbec nic.“ …tak to mají tiší docela pech.

Součástí biblické tichosti velmi zjevně je chtít získat zemi. Ježíš neříká, že je pošetilé a bláhové chtít získat celý svět – naopak, říká nám, jak chtít získat celý svět a jak toho skutečně dosáhnout.

Ježíš sám je Pan Tichý s velkým P. A taky T. Písmo nám tuto pravdu překládá znovu a znovu:
„Byl zdrcen, ale pokořil se a neotevřel ústa: jako beránek vedený na porážku a jako ovce před střihači byl němý, ústa neotevřel“ (Iz 53:7).
„Tu velekněz povstal a řekl Mu: ‚Nic neodpovídáš? Co tito lidé svědčí proti tobě?‘ Ježíš však mlčel“ (Mt 26:62-63).
„I povstal uprostřed velekněz a zeptal se Ježíše: ‚Nic neodpovídáš? Co tito lidé proti tobě svědčí?‘ On však mlčel a nic neodpovídal“ (Mk 14:60-61).
„Když Mu spílali, neodplácel spíláním, když trpěl, nehrozil, ale předával vše Tomu, jenž soudí spravedlivě“ (1. Pt 2:23).
Ježíš zemřel a vstal a zdědil celý svět. Byla Mu dána veškerá autorita na nebi i na zemi (Mt 28:18). Právě On musí být naším standardem mimo jiné i toho, co znamená být tichý.
Ježíš byl tichý, když hodoval v Káně. Ježíš byl tichý, když nazýval teologické a pastorační autority své doby pokrytci a syny pekel. Ježíš byl tichý, když jeruzalémským konzervativcům a dalším slušným občanům maloval jelita, kam mu bič zrovna dopadl.
Ježíš byl tichý, když úpěl ke svému Otci v zahradě a když volal na kříži.

A dalším biblickým Panem Tichým je… apoštol lásky Jan, že? No, víceméně… spíš jakože vůbec, abychom byli přesní. A protože „ústy dvou nebo tří svědků bude potvrzen každý výrok“:
„Byl pak Mojžíš člověk nejtišší ze všech lidí, kteříž byli na tváři země“ (Num 12:3 BK).
„A ten muž, Mojžíš, byl velmi tichý, nade všechny lidi na povrchu půdy“ (Num 12:3 Pavlík).
Samozřejmě, Mojžíš byl hříšník a nebyl dokonale tichý jako Pán Ježíš Kristus, i tak se od něj ale můžeme a máme učit.
Mojžíš byl tichý, když stál před faraonem a směle a nekompromisně hlásal Boží Slovo, zatímco proměňoval nejmocnější říši na světě v ruiny. Mojžíš byl tichý, když znovu a znovu stál proti celému bouřícímu se národu Izraele. Mojžíš byl tichý, když ležel na tváři před Hospodinem a přimlouval se za Boží lid, který si zasluhoval kletbu a smrt. Mojžíš byl tichý, když z plných plic zpíval „Budu zpívat Hospodinu, protože se slavně vyvýšil; koně i s jezdcem uvrhl do moře. Má síla a píseň je Hospodin, stal se mojí záchranou. On je můj Bůh, budu Ho oslavovat, Bůh mého otce, budu Ho vyvyšovat. Hospodin je válečník, Hospodin je Jeho jméno“ (Ex 15:1-3). A kdo ví, třeba byl tichý i v Exodu 2.

Ale, samozřejmě, máme ještě jedno místo, kam je třeba se podívat, když dojde na blahoslavené tiché – výše zmiňovaný Žalm 37, který Pán Ježíš v Kázání na hoře cituje:
„Ale tiší dědičně obdrží zemi, a rozkoš míti budou ve množství pokoje“ (Ž 37:11 BK).
„Zem budou vlastnit tiší, i budou nacházet svou slast na hojnosti pokoje“ (Ž 37:11 Pavlík).
Co se tedy dozvídáme o těchto tichých? Co Pán Ježíš chce, aby si Jeho posluchači na počátku Kázání na hoře vybavili především?
1) Jsou poctiví ve svém jednání a nezávidí podvodníkům a ničemům (Ž 37:1, 3, 16).
2) Jejich největší radostí je výše zmiňovaný Hospodin zástupů, který se oslavuje mimo jiné tím, že pobíjí národy v jejich prvorozených a pohřbívá celé armády svých nepřátel na dně moře (Ž 37:4).
3) Nehněvají se nespravedlivým hněvem a nenechávají se unést k nepravosti, ale spoléhají se na Hospodina (Ž 37:5-10).
4) Vysmívají se ničemům, které čeká jistá zkáza (Ž 37:13).
5) Žijí spravedlivě, podle Božího zákona a ve věrnosti Jeho smlouvě; neutlačují chudé a nuzné, ale naopak jim aktivně pomáhají z vlastní nezadlužené kapsy (Ž 37:14, 21).
6) Žehnají spravedlivým a proklínají ničemy (Ž 37:22), či, slovy Žalmu 15:4, „pohrdají ve svých očích zavrženíhodným, váží si však těch, kdo se bojí Hospodina.“
7) Žijí životy každodenního praktického milosrdenství a cíleného odvracení se od hříchu (Ž 37:26-27).
8) Milují Bohem definované právo a spravedlnost a nepřestávají o nich mluvit (Ž 37:28, 30).
9) Jejich život je udáván objektivní standardy Božího zákona (Ž 37:28, 30-31).
10) Drží se Bohem definované bezúhonnosti a řídí se příklady spravedlivých (Ž 37:37).
…a, samozřejmě, ten samý žalm ve svých 40 verších řádově dvaceti různými způsoby opakuje, že ničemové budou zničeni a vyhlazeni ze země. …což nechává celkem dost země, aby ji mohli zdědit tiší. Tady i na věčnosti.

Co je tedy tichost? Tichost je následováním příkladu Ježíše a Mojžíše.
A především, tichost je darem Božího Ducha.
Darem, který věřícím dává ovládat své vášně, emoce, pocity, myšlenky, slova a skutky ve skutečné svatosti – umožňuje jim nenávidět zlo a bezpráví a milovat Boží zákon a skrze jeho plnění i Boha a bližního.
Je darem nadpřirozeného pokoje navzdory prosperitě ničemů, jehož součástí je spolehnutí se na Boží zaslíbení, že „zlovolníci budou vyhlazeni, ale ti, kdo očekávají na Hospodina, obdrží zemi.“ Je pevností vystavěnou na pevné skále Boží smluvní věrnosti, jejíž stěny tvoří Boží láska, věrnost a svrchovaná dobrota.
Je darem, který s sebou neoddělitelně nese aktivní a každodenní usilování o právo a Boží řád a péči o potřebné bez hořkosti, strachu a rezignovanosti.
Je darem radostné rozhodnosti a zápalu pro pravdu a spravedlnost, které mají ocelovou páteř, které odplácejí dobrem za zlé, odpouštějí, přimlouvají se a vychovávají další generace, aby zdědily zemi.

Skutečně, blahoslavení tiší, neboť oni jistě dostanou zemi do dědictví.

Podpořte nás