Sledování pornografie křesťany je veřejným tajemstvím i tabuizovaným tématem. Podle dat z USA a některých dílčích studií v ČR se obáváme, že s pornografií nějakým způsobem bojuje vysoké procento mužů v církvi (možná 50-80 %).“
Právě tak zněla slova v emailu České evangelikální aliance, který mi přišel asi před rokem a čtvrt. A byl to email opravdu svojský, včetně tvrzení, že „Největším rizikem celé této problematiky je, že nad touto oblastí prostě zavřeme oči nebo ji budeme ignorovat.“ Napsal jsem to už tehdy, a, slovy apoštolů Pavla a Petra, „psát vám opět tytéž věci mně není zatěžko a pro vás to bude ujištěním,“ „podle Božího Syna (Mt 5:29) a Jeho apoštolů (1. Kor 6:9-10; Zj 21:8; 22:15) je největším rizikem to, že smilníci a cizoložníci skončí v ohnivém jezeře,“ „proto vám hodlám tyto věci stále připomínat, ačkoliv o nich víte a jste utvrzeni v přítomné pravdě“ (https://antiteze.cz/2018/02/06/krik-do-tmy-26-valentyn-cizolozstvi-a-krteckovy-kalhotky/).

Jinými slovy, jako Církev si můžeme jen stěží umýt ruce nad sexuální zvráceností kultury okolo nás a tím, že naše města ne náhodou zdobí samolepky hlásající, že „Život je porno.“ Ale, čistě pro pořádek, přinejmenším většina mužů by si teď rozhodně ruce umýt měla.

…ale protože se blíží neděle a řadu z nás už velmi brzy čeká celá řada podaných rukou, pojďme se raději posunout dál. Tuším, že změna tématu bude více než záhodná.

Chci povyprávět o mé malé velké radosti. Okolo mého stolu totiž pobíhá už skoro dvouletý olivový výhonek. Říkejme mu třeba Štěpán.
Štěpán je po mně. Má moc rád knihy. A pravidelně se stává, že přijde ke knihovně a začne se natahovat po těch mých. Odpovědí mu je jasné a pevné NE.
A Štěpán je po své mamince. Má moc rád sladkosti. A když se během večeře zeptá, jestli by si nemohl dát dezert předtím, než úplně dojí… odpovědí mu bude jasné a pevné NE.
A Štěpán je po otci nás všech, Adamovi. Moc rád se pokouší posouvat hranice, zjišťuje, co mu projde. „Nezrušilo se už náhodou to, jak táta řekl, že…?“ A když taková situace přijde, odpovědí mu je jasné a pevné NE.

Proč? Protože tu jde o mnohem víc než o pár oslintaných stránek, polévku míchanou nanukem nebo okousaného medvěda (neptejte se).
Pravidla, která platí ohledně knihovny a večeře a domácí zvířeny, jsou v první řadě preventivním útokem. Mimo jiné i proti pornografii, která dnes dělá z páteří většiny křesťanů vařenou a nutně oslizlou nudli.
Touha přivlastňovat si něco, co není mé, touha po okamžitém naplnění konkrétního chtění, touha po zpochybňování a překračování hranic nemohou nevést k touze po smilstvu na počkání.

Sebekázeň není něčím, co by bylo možné praktikovat jen někde. Opilci nemívají tendenci být známí svými funkčními vztahy, vzornou pracovní morálkou a systematickým, plodným studiem. Cizoložníci nevynikají disciplinovaným vedením svých rodin ve víře. Gambleři nebývají vzorem mezigenerační věrnosti.
Sebekázeň není pro křesťana něco volitelného. Je tak základní a zásadní, že Lukáš může Pavlovo hlásání „o víře v Krista Ježíše“ mimo jiné označit jako učení „o spravedlnosti, sebeovládání a budoucím soudu“ (Sk 24:24-25).
Sebekázeň je něčím, co se jen horko-těžko lze naučit později: „Vyuč chlapce na počátku jeho cesty, neodvrátí se od ní, ani když zestárne“ (Př 22:6).

Proto bitva proti pornografii začíná dlouho předtím, než dítě (nebo někdo z jeho kamarádů) dostane do ruky chytrý telefon.
Začíná tím, že se odmítneme podřídit požadavkům na sušenku před večeří, protestům, když je čas jít spát, a „Tati, prosíííííím…“
Začíná milujícím kázněním dítěte, když je ještě v plenkách. „Kdo zadržuje svou hůl, nenávidí svého syna, kdo ho však miluje, usilovně ho kázní“ (Př 13:24).

„No dobře, dobře, ale u batolete…? No tak, buďme realističtí…“ Realitou je, že Bůh od svého lidu očekával, že děti budou ve třech letech schopny pomáhat při službě v Chrámu (2. Le 31:16; sr. 1. S 1:22-24; Iz 28:9-10; Gen 21:8) – a dnešní „odborníci“ nám chtějí tvrdit, že někdy po druhém roce věku dítěte je pomalu čas začít ho učit chodit na nočník. Že by byl nejvyšší čas začít se dívat na naše děti podle toho, co o nich říká jejich Stvořitel?

…takže, zpět. Bitva proti pornografii začíná milujícím kázněním dítěte, když je ještě v plenkách.
„V srdci chlapce vězí hloupost, hůl a naučení ji od něj vzdálí“ (Př 22:15). Bůh nám dává zaslíbení, že jestliže budeme v poslušné víře káznit a vyučovat naše děti, vzdálíme od nich pošetilost a hloupost a mnohá zla – včetně smilstva, obžerství, krádeží a utopení se ve stoce dluhů a exekucí.

„Tolerantní“ rodič nemiluje své děti. Dovoluje, aby se jeho děti nakazily kostižerem okamžitého uspokojování svých tužeb, a to jen proto, že „nemá čas“ nebo prostě proto, že chce být „vyklidněný“ a „bylo by to trapné, takhle před lidmi“.

Nenechte své děti propadnou zkáze. Milujte je. Zakotvěte si pevně do svého srdce, že „[žádná] výchova se v tu chvíli nezdá být radostná, ale krušná; potom však vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou jí vycvičeni“ (Žd 12:11).

A až budete s vaším malým Štěpánem řešit odpověď na jeho otázku „A proč nemůžu,“ součástí vaší odpovědi musí být: „Protože chci, aby sis mohl plně užívat dobré Boží dary. Chci abys je nepošlával a nepřevracel, ale aby ses skrze ně učil být mužem, který bude světlem světu.“

…mimo jiné se tím vyhýbáte tomu, abyste museli později říct: „Stal se z tebe špinavý ubožák, který se snižuje pod úroveň zvířete, ukájí se ponižováním žen a plive do tváře Pána a Spasitele světa. Jsi mou hanbou a potupu.“

Ale… v první řadě musíme přestat být vlastní potupou my sami.

Podpořte nás