Milion chvilek pro demokracii asi není třeba moc představovat. Je to pár dní, co se pod hlavičkou této kampaně na Václavském náměstí sešlo asi 120 000 lidí. Jak uvádí Wikipedie, arbitr veškeré pravdy, „jednalo se o největší demonstraci na území Česka od Sametové revoluce v roce 1989.“ Jinými slovy, fakt jakože velká věc. Určitě tedy nebude na škodu podívat se na oficiální stránky kampaně, kde se v sekci Stanoviska setkáme se článkem „Tři hodnoty pro další stovku“ (https://www.milionchvilek.cz/clanek/tri-hodnoty-pro-dalsi-stovku).
MChPD nám tedy chce říct, vo co tady de. A jelikož celý článek zdobí grafika, kde se panáček štítem kritického myšlení brání před hoaxy, fake news a bulšitem, víme, že MChPD to myslí fakt vážně. Ba možná radikálně. Používat slovo bulšit je totiž krutopřísně radikální a svobodomyslné.

Milí milionoví přátelé!
Sto let už se píše příběh naší republiky. Někdy malý, jindy velký, někdy smutný, jindy nadějný. Avšak pouhou polovinu z oněch sta let také příběh svobodný, skutečně demokratický. To je důležité poselství. Demokracie tu není sama od sebe a není to samozřejmost. Je to veliký civilizační výdobytek, který umožňuje lidem žít svobodně, o který se však musí neustále pečovat. Stojí na demokratických pilířích: moudrá vláda, spravedlivé soudy, jasné zákony; Ústava, občanská společnost, nezávislá média; dobrá vůle, slova i skutky.

– Svoboda se zjevně rovná demokracii a demokracie se rovná svobodě. Asi stojí za pozornost, že MChPD nazývá únor 1948 „komunistickým pučem“ (https://tinyurl.com/y4aet592). Připomeňme si, že Gottwald a spol se v roce 1946 dostali do vlády v demokratických volbách. Že druhé Gottwaldově vládě v únoru 1948 demokraticky vyslovilo důvěru všech 230 přítomných, demokraticky zvolených poslanců Národního shromáždění. Že nová ústava z 9. května hlásala do světa, že Československá republika je republikou lidově demokratickou. Připomeňme si, že demokraticky se k moci dostali i muži jako Hitler a Chávez. Demokracie byla tím, co popravilo desítky tisíc lidí během francouzské revoluce. Že by demokracie nebyla automatickým dobrem? Že by tři vlci a jedna ovce v demokratické debatě, co bude k obědu, nebyli ideální představou „svobody“ a „civilizačního výdobytku“? Já vím, já vím, dost se tím rozpadá celý narativ, takže… Hurá, demokracie!

– Je pozoruhodné, že jmenované „pilíře demokracie“ jaksi zcela zapomínají zmínit vůli či vládu lidu – neboli samotný kořen (dêmos, svobodný občan, a kratos, síla, vláda), ze kterého slovo „demokracie“ pochází. K takovým kličkám je ale zjevně potřeba se uchýlit, když si dêmos sveřepě volí Zemany, Babiše, Okamury a komunisty…

– Moudrá vláda? Spravedlivé soudy? Dobrá vůle, slova a skutky? Podle jakého standardu? Na jakém pevném základě že to tyhle vaše pilíře stojí? Jestli jsme produkty evoluce, moudré a dobré je terorizovat, zotročovat a vybíjet slabší kusy. Spravedlnost je mýtus. Ale nebojte se, MChPD má odpověď…

Tyto demokratické pilíře jsou však samy o sobě křehké jako špejle, pokud nejsou založeny v něčem hlubším a pevnějším: v demokratických hodnotách. Nejdůležitější z nich jsou tyto tři: Laskavost, Kritické myšlení a Odvaha. Teprve tyto hodnoty jsou pravým fundamentem demokracie, protože právě ony dělají demokrata z každého, v jehož nitru se bezpečně usídlí. Bez těchto hodnot se nakonec jakákoliv demokratická instituce zhroutí. Demokracii totiž tvoří lidé – demokrati. Lékem na neduhy naší demokracie proto není nic jiného než znovunalezení vztahu k těmto kardinálním demokratickým hodnotám. Podívejme se na ně blíže…

„Teprve [Laskavost, Kritické myšlení a Odvaha] jsou pravým fundamentem demokracie, protože právě ony dělají demokrata z každého, v jehož nitru se bezpečně usídlí.“ Jinými slovy – monarchista z podstaty věci nemůže být laskavý, uvažovat kriticky a být odvážný. To samé platí pro anarchisty, technokraty nebo řadu libertariánů. Díky, náčelníku, že ses mě zastal…

– Ohánět se „demokracií“ a „demokratickými hodnotami“, zatímco děláte protesty proti demokraticky zvolenému předsedovi vlády, je samo o sobě fascinující. Jinými slovy, říkáte tím, že vůle lidí, kteří ho zvolili, není vůli lidí. „Kdo souhlasí s námi, je laskavý, kriticky myslící a odvážný člověk. Kdo s námi nesouhlasí, nic z toho není.“

1) LASKAVOST. Laskavost je nejoceňovanější lidskou vlastností. Laskaví lidé jsou vděční a spokojení. S laskavými lidmi je nám dobře. Laskavost čili lásky-plné jednání, je totiž lidskost sama. Je to péče a zájem o druhé i o přírodu, bytí nejen pro sebe, ale i pro druhé. Je to ona Masarykova humanita, o níž prohlásil: „Humanita je náš poslední cíl národní a historický, humanita je program český.“

„Laskavost je nejoceňovanější lidskou vlastností.“ Říká kdo? Určitě ne celá řada kultur napříč historií. Určitě ne řada výše zmiňovaných demokratických režimů. Prohlásit něco a tvářit se u toho náležitě idealisticky z toho něčeho ještě nedělá pravdu.

„Laskavost čili lásky-plné jednání, je totiž lidskost sama.“ Co je lidskost? Vyvinutá opičina. Co je láska? Prázdné slovo. Mýtus a náhodné chemické reakce. Tedy jestli jsme produktem evoluce. Podle Ježíše Krista a Jeho apoštola Pavla je láska dodržování Božích přikázání zjevených skrze Mojžíše a proroky (Mt 22:36-40; Ř 13:8-10). Ale něco mi říká, že o tom tu není řeč. „Laskavost … je lidskost sama.“ Ne podle Stvořitele člověka. „Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, lživá svědectví, urážky…“ (Mt 15:19). Právě tak popisuje padlého člověka Ten, který je Pravda, Cesta a Život – Ten, do jehož podoby se máme obnovovat; Ten, který je definicí lidství a lidskosti.

„Laskavost … Je ona Masarykova humanita.“ Nechme promluvit samotného Tatíčka, a to v jeho knize Velicí mužové z roku 1926: „Marx v 19. století byl nejgeniálnějším myslitelem. Není jednoho národohospodáře, který by se Marxem nezabýval. Sám jsem se od něho mnoho naučil. Jeho působení je ohromné. … Pětasedmdesátiletý [Engels] ukončil svou velikou a požehnanou práci životní. Práce [to byla] velká a požehnaná … Jako Marx i Engels byl filosof. Pochopili, že utlačeným a vyděděným stane se po právu, jestliže nynější společenská organisace ve svých osnovných ideách se přemění. … I v tom, v čem Engels se mýlil, mýlil se člověk poctivý a neobyčejný; pro lidstvo nemají význam pouze názory naprosto správné, nýbrž i částečně správné, a dokonce i pochybené mu prospívají, jestliže vytryskly z hloubi duše, bažící po pravdě a usilující o pokrok člověčenstva. A právě tu Engels je vzorem pracovníka, ano dělníka–myslitele.“ Hurá, Marx! Hurá, Engels! Hurá, láska! Hurá, demokracie!

2) KRITICKÉ MYŠLENÍ. Kritické myšlení – to je moderní výraz pro pravdu. Kritické myšlení je schopnost dobře se tázat a přemýšlet v souvislostech. Kritické myšlení je přesvědčení, že pravda existuje a že má smysl o ni usilovat. Kritické myšlení je jedinou skutečně účinnou obranou proti všem druhům manipulace a tzv. alternativních faktů, totiž lží. Kritické myšlení je nezbytné pro orientaci ve stále složitějším světě.

– „Kritické myšlení je moderní výraz pro pravdu.“ Jasné. Myšlení je pravda. Plavání je řízek.

– Ale jinak jsem rozhodně za kritické myšlení rád. Díky němu totiž víme, co si máme myslet, a nenecháváme se manipulovat žádnými prázdnými slogany o demokracii, svobodě, lásce a podobnými bulšity.

3) ODVAHA. Osobní odvaha čili hrdinství není absence strachu, nýbrž překonání tohoto strachu. Je to schopnost vykročit z vlastní komfortní zóny a překonat sám sebe. Odvaha je schopnost uvést myšlenky v čin. Je to schopnost převzít zodpovědnost za sebe i svět kolem sebe. Odvaha je opak lhostejnosti. Je to víra, že pro některé věci má smysl přinášet oběti nehledě na to, jak to dopadne.

– Popis přijatelný. Žvást naprostý. Dovolte, abych uvedl pár lidí, kteří byli odvážní a vykročili z vlastní komfortní zóny a přinášeli oběti nehledě na to, jak to dopadne. Lenin. Robespierre. Jack Rozparovač. Příslušníci divize Das Reich na východní frontě. A především, hrdinové demokratických hodnot: letci kamikaze bojující za císaře Hirohita. Odvaha sama o sobě není o nic automatičtějším dobrem než demokracie.

Tyto tři hodnoty – laskavost, kritické myšlení a odvaha – jsou tím, na čem stojí demokracie. Aby však stavba pevně stála, musí být pohromadě vždycky všechny tři. Pokud nějaká z nich chybí, demokracie se nekoná. K čemu je totiž mít laskavou dobrou vůli i chápavou moudrost, co a jak vykonat, ale nemít odvahu to vykonat? Nebo k čemu je laskavost spojená s odvahou k činu, pokud jí chybí zdravý rozum a poznání? Vždyť cesta do pekla bývá dlážděna nejlepšími úmysly. A konečně k čemu je chytrost, jíž nechybí odvaha prosadit své plány, ovšem bez ohledu na druhé? Ano, k ničemu, a to jen v tom lepším případě.

– Jinými slovy, jsme zpátky u toho, že „laskavost“ (a tedy láska a lidství) a „kritické myšlení“ (neboli schopnost pracovat s informacemi) se poznají podle toho, že chtějí demokracii. A demokracie je to, co chtějí hlavouni MChPD. Všechno ostatní ze své samotné podstaty není demokracie. Je jedno, že si to francouzští revolucionáři a únoroví vítězové mysleli a bojovali za to a umírali (a především za to nechali umírat druhé). A všechno ostatní rozhodně není laskavé, milující, lidské a rozumně uvažující. No, ještě, že v srdíčku pod článkem je napsané i „tolerance“ a „pokora“…

– A to všechno, samozřejmě, podle definic laskavých lidí, kteří kriticky uvažují a odmítají bulšit, jakým jsou třeba výsledky demokratických voleb. Určitě nám všem odlehlo.

A tak má-li v naší zemi skutečně hluboce zakořenit demokracie, musí nejprve v nás samých zakořenit laskavost, kritické myšlení a odvaha. Přijměme proto tyto tři hodnoty jako náš nový osobní i národní program pro příští stovku. Říkejme tomu programu třeba Hodnotové Česko. Ten program je velmi jednoduchý: Netvařme se jak kysela, nestarejme se pouze o sebe, nevěřme lhářům a strašidlům, važme si pravdy a vzdělanosti a neváhejme pro tyto hodnoty zvednout zadek a přinášet osobní oběti. Protože pravda sice vítězí, ale jen když si my dáme fušku. Protože smyslem demokracie je nakonec láska, neboť demokracie není nic jiného než snaha o uskutečnění společnosti láskyplných lidských vztahů. A protože pouze laskavostí vedené a odvážně prosazované kritické myšlení pravých demokratů může zvítězit nad lží a nenávistí. Pokud tu takových demokratů bude dost, bude naše demokracie zdravá a nezničitelná.

– „Smyslem demokracie je láska.“ …neboli, připomeňme si, nevydefinovaný termín, který se vágně odkazuje na Marxe opěvujícího Masaryka.

„Laskavostí vedené a odvážně prosazované kritické myšlení pravých demokratů může zvítězit nad lží a nenávistí. Pokud tu takových demokratů bude dost, bude naše demokracie zdravá a nezničitelná.“ Připomeňme si, že výsledky voleb nejsou „pravá a zdravá demokracie“ a že podporovatelé Babiše nejsou praví demokraté a tedy jsou nelaskaví, nemyslící zbabělci (pokud budeme konzistentní s výše uvedenými definicemi). Opravdu chce odvahu zakončit takový poklad slovy:

Ať žije laskavost, kritické myšlení a osobní odvaha! Ať žije Hodnotové Česko, Morava i Slezsko!

Můžete s Babišem, jeho minulostí a politikou třeba tisíckrát nesouhlasit. Já s nimi také nesouhlasím.
Ale propaganda, která se ohání bezobsažnými slovy a klaní se prázdnému humanismu – a nebojí se v rámci toho urážet a dehumanizovat – je nebezpečná.
A především je intelektuálně na úrovni grotesky, kde už třiapadesátý pán přistál obličejem do šlehačkového dortu.

Je hodně vypovídající, že se jí nechá pobláznit tolik lidí – kteří se ironicky budou ohánět tím, jak jsou úžasně kriticky přemýšliví. „Ačkoli poznali Boha, neoslavili Ho jako Boha ani Mu neprojevili vděčnost, nýbrž upadli ve svých myšlenkách do marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale stali se blázny“ (Ř 1:21-22).
Je hodně vypovídající, že ani největší politické haló za posledních třicet let nemá nic než prázdnou rétoriku. Bez Boha, který se zjevil ve svém stvoření, Slově a Synu, se totiž není možné vyhnout intelektuálně zbankrotované absurditě. Bez Jeho jasných standardů dobra a zla a práva a spravedlnosti není možné nic jiného než bezpráví. Jelikož On sám je tím, kdo člověku a existenci dává význam, hodnotu, smysl a směr, jestliže nestojíte na Jeho zákoně a zjevení, není možné se vyhnout nesmyslnosti, i když se budete demokracií ohánět sebevíc a naplníte Letnou třeba ve třech vrstvách.

Bezbožná demokracie není a nemůže být spasitelem. To místo už je zabrané. Nesnažte se předstírat opak.

To, co Česko potřebuje, není bezobsažná laskavost, ale Bůh, který je láska.
To, co Česko potřebuje, nejsou prázdné slogany vydávané za pravdu, ale Syn, který je Pravda.
To, co Česko potřebuje, není vágní odvaha, ale Duch moci, lásky a rozvahy.

Odvádět od Trojjediného Boha k jakémukoliv menšímu „řešení“, není ničím jiným než vzpourou, uzurpací a nenávistí k Bohu i bližnímu.

Čiňte pokání s námi.

Podpořte nás