Že si vypůjčím slova autora listu Židům, „kdosi někde slavnostně dosvědčil“ (Žd 2:6), že když Církev zapomene na svůj pevný základ položený starozákonními proroky (Ef 2:20), neškolenému oku může začít připomínat rachitickou anemickou rašpli. A než někdo přispěchá, aby mě obvinil, že útočím na Církev, chci se předem omluvit: Upřímně mne mrzí, že jsem to musel říct. A skoro stejně mě mrzí, že dotyčný zjevně nikdy nečetl Ezechiele 23.

Ale k věci. Připomeňme si, že Písma, o kterých apoštol Páně řekl, že jsou užitečná a dostatečná „k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku“ (2. Tim 3:16-17), jsou Písmy, která malý Timoteus znal „od dětství“ (2. Tim 3:15).
Ano, novozákonní Písma jsou jedinečným Božím darem. Ale jestli budeme studovat jen je, skončíme s dost jiným náboženstvím, než s jakým bychom měli – nebudeme „takoví, jací máme být.“ Jako jeden příklad za všechny postačí vybavit si usměvavého hipíka, „který s tebou chce mít vztah“, má ovečku v náručí a prý to má být Ježíš. Zhruba to je představa, ve které momentálně žije většina české křesťanské populace. Ano, Ježíš je pastýř hledající své ovce. Ježíš se určitě i smál a směje. Ale důraz toho, kým Mesiáš Ježíš podle Písma je, leží někde kapánek jinde.

Jak kdysi napsal jistý komunistický zednářský adventista, fanatický katolický teokrat, protestantský schismatik, podpůrce islámu a nositel celé řady dalších velmi informovaných označení, který momentálně sedí na mé židli:
„Když Písmo prorokuje příchod Mesiáše, víno zmiňuje víckrát než věčný život, odpuštění, lásku, ospravedlnění a hřích dohromady; mír národů je tématem šestkrát častěji než ospravedlnění; o právu a spravedlnosti se hovoří šestkrát častěji než o hříchu a proviněních; a Mesiášova vláda nad národy je tématem třikrát častěji než láska, milost, milosrdenství a slitování“ (https://antiteze.cz/2018/10/12/mesias/). Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.

…a jelikož chápat Ježíšovo mesiášství se dneska zrovna moc nenosí, i když se jedná o nejústřednější pravdou křesťanství vůbec, asi nebude na škodu si stručně poskotačit po tom, co nám Písmo říká o Letnicích, o kterých se v Církvi obvykle mluví tak jednou ročně…
Třeba se Bůh smiluje a povede nás k tomu, abychom o nich přemýšleli častěji. A abychom se cíleně učili žít v jejich světle.
Tak tedy, když čteme záznam ve Skutcích 2, v naší hlavě by mělo zaznívat mimo jiné:

1) Letnice byly svátkem obětování prvotin. Oběť prvotin je obětí prvních plodů sklizně, která je předzvěstí mnohem větší sklizně a posvěcuje celou sklizeň (Num 15:17-21, Neh 10:37; Ez 44:30). Letnice ukazují, že křesťané jsou prvotinou všeho stvoření (Jk 1:18), tak jako byli lévité a kněží prvotinou Izraele (Num 3:12), který byl prvotinou národů a Boha samotného (Jer 31:9); v Kristu jsou prvotinou vzkříšení (1. Kor 15:23); jsou oddělenou obětí pro Boha a skrze svou práci učedničení národů mají postupně posvětit celý svět, mnohem větší sklizeň ze všech národů (Mt 28:18-20).

2) V Levitiku 9:22-24 vychází oheň od Boha na první oběť lévitských kněží, kdy Bůh ukazuje, že Jeho nový kněžský lid uctívající v novém Stánku je Mu příjemný a před Ním přijatelný. Při Letnicích se křesťané stávají živými oběťmi (Ř 12:1), novým přijatelným kněžstvem (Zj 1:6) a novou Boží svatyní (1. Kor 3:16); v Kristu jsou novým Stánkem (J 1:14), s novým světlem (J 1:4-5), kadidlem modliteb (Zj 8:4), chlebem (1. Kor 10:16-17) a svícen Kristovy přítomnosti (Zj 2:5).

3) V 2. knize Letopisů 5-7 (především 5:11-6:10; 7:1-3) vidíme zasvěcení Chrámu, opět skrze oheň a další zjevení Boží slávy. Křesťané jsou tedy nejen přechodným, pohybujícím se Božím Stánkem, jsou i trvalým, nezbořitelným, živým a nanejvýš slavným Chrámem (1. Pt 2:5).

4) 1. Královská 18 nám předkládá Elijáše jako zástupce hrstky utlačovaných věrných v odpadlém Izraeli – a Bůh opět sesílá oheň, kterým nejen prohlašuje Elijáše za svého věrného, ale i ukazuje, že jedině ti, kdo Ho uctívají jako Elijáš jsou Jeho věrným lidem. Při Letnicích Bůh sesílá oheň na hrstku utlačovaných věrných v odpadlém Izraeli a oznamuje tak, mimo jiné, odpadlictví a nepřijatelnost a ohavnost židovského náboženství, které odmítá Krista Ježíše.

5) Boží lid v době Pána a Jeho apoštolů slavil Letnice jako připomínku událostí na Sínaji, kdy Bůh dal svému lidu zákon. Proto není překvapivé, že Letnice znovu a znovu zaznívají Exodem. V Exodu 19 se Bůh zjevuje ve vichřici a ohni na hoře – ve Skutcích 2 se zjevuje ve vichřici a ohni na jiném vyvýšeném místě, v horní místnosti, kde se Církev scházela (Sk 1:13, sr. Sk 2:1). Tak, jako Mojžíš vystoupil na Sínaj k Bohu a poté sestoupil a přinesl Zákon, Ježíš, větší Mojžíš, vystoupil na nebesa k Bohu a poté sestoupil ve svém Duchu a přinesl svého Ducha – což je ústředním motivem 2. Kor 3. Tak jako po sestoupení menšího Mojžíše Boží kněžský lid vzal meče a proklál asi 3000 nevěrných (Ex 32:27-28), po sestoupení většího Mojžíše Boží nový kněžský lid vzal meč Ducha a proklál asi 3000 nevěrných. Tak, jako Boží kněžský lid v Exodu poté slyšel „Zasvěťte se dnes Hospodinu … aby vám dnes dal požehnání“ (Lev 32:29), Boží nový kněžský lid ve Skutcích slyší, ať se dá pokřtít (což je, mimo jiné, posvěcující úkon kněžích, Lev 8), ať se posvětí a oddělí ke službě Bohu, aby dostal Boží požehnání.

6) Sínaj však byl něčím mnohem větším než dáním zákona – byl uzavřením manželství; Desatero bylo manželskou smlouvou, jak ukazují pasáže jako Izajáš 50:1; Jeremiáš 3:8 nebo celá kniha Ozeáš; ne náhodou o něm Písmo hovoří jako o „smlouvě lásky“ (např. Dt 7:12 NIV), ne náhodou Desatero hovoří o Boží žárlivé lásce (Ex 20:5). Ač nás české překlady zrazují, Písmo ohledně Stánku a Chrámu používá velmi ženský jazyk, hovoří o jeho křivkách, žebrech atd. – stačí srovnat výzdobu Stánku a poté Chrámu s uzavřenou zahradou Písně písní, případně to, že žena v Přísloví 31, tak jako Stánek a Chrám a kněží, je spojovaná se svícnem, chlebem, přízí, karmínem a purpurem. Navíc, 1. Korintským 6:15-19 přirovnává způsob, jakým je Pán svým Duchem ve věřících, k tomu, jakým způsobem je smilnící křesťan v nevěstce. Jinými slovy, Pán při Letnicích přichází svým Duchem a vstupuje do Církve tím nejbližším, nejjedinečnějším způsobem.

7) Dalším motivem, který spojuje Letnice a Exodus, je to, že Letnice se slaví padesátý den po Vzkříšení – a padesátý den po prvním sabatu týdne nekvašených chlebů. Kristova oběť značí Exodus z duchovního Egypta, ze Sínaje zní „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; Já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví,“ a Letnice přicházejí, připomínají obě tyto události osvobození – a přidávají další událost, na padesátý rok připadající Milostivé léto (Lev 25), které Ježíš vyhlašuje v Lukášově evangeliu (L 4:18-21) a naplňuje v Lukášových Skutcích. Letnicemi tedy zní: „Pánův Duch je na Mně, protože Mne pomazal, abych zvěstoval evangelium chudým; poslal Mne vyhlásit zajatcům propuštění a slepým nabytí zraku, propustit zlomené na svobodu, vyhlásit vítaný Pánův rok.“

8) …a u motivu svobody a pomoci potřebným zůstáváme i dál. V Levitiku 23:22 jako součást pokynů ohledně oslavy Letnic čteme: „A když budete sklízet žeň své země, nevyžínej zcela rohy svého pole a nesbírej klasy po své žni. Nech je pro chudého a příchozího. Já Hospodin jsem váš Bůh.“ Deuteronomium 16:10-11 říká: „Potom slav svátek týdnů [= Letnice] Hospodinu, svému Bohu, a dávej dobrovolné oběti podle míry, jakou ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal. Raduj se před Hospodinem, svým Bohem, ty i tvůj syn, tvá dcera, tvůj otrok, tvá otrokyně i Lévijec, který je ve tvých branách, příchozí, sirotek i vdova, kteří jsou ve tvém středu.“ Nemělo by nás proto překvapit, když ve Skutcích 2 čteme: „Zůstávali v učení apoštolů a ve společenství, v lámání chleba a modlitbách. … Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svá zboží a majetky a dělili je mezi všechny, jak kdo potřeboval. Denně zůstávali jednomyslně v Chrámě, po domech lámali chléb a přijímali pokrm s veselím a prostotou srdce.“

9) Leviticus 23 nám navíc říká, že ačkoliv při Pesachu měl být odstraněn veškerý kvas z domácností, při Letnicích měly být obětovány kvašené oběti (Lev 23:17). Tam, kde měl Boží lid dříve odstranit kvas Egypta a znovu naplnit svůj dům kvasem očekávání Království, nyní Boží lid odstraňuje kvas duchovního Egypta a, podle učení Páně v Matouši 13, nyní sám je ze zmocnění Ducha kvasem, který se šíří prokvašuje celý svět, „v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země“ (Sk 1:8).

10) Židé Ježíšovy doby chápali Letnice i jako připomínku či obnovu noemovské smlouvy – a to oprávněně. Ve světle pasáží jako Izajáš 51:10, 13-16, které popisují Exodus jazykem znovustvoření světa („Hospodinova paže … vysušila moře, velikou vodní hlubinu a učinila mořské hloubky cestou, aby prošli vykoupení … Hospodin … roztáhl nebesa a založil zemi … Svá slova jsem vložil do tvých úst a přikryl jsem tě stínem své ruky, abys sázel nebesa a založil zemi a řekl Sijónu: Ty jsi Můj lid.“), pro ně Exodus byl převedením ze starého světa do nového – a apoštolové říkají to samé: Apoštol Pavel nazývá průchod Rudým mořem křtem (1. Kor 10:1-2) – a Petr nazývá křest naplněním Potopy (1. Pt 3:21), která zničila starý svět (2. Pt 3:6). Když tedy Petr hlásá „Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít,“ neříká tím nic jiného než „Opusťte starý svět nevěry, projděte potopou a vstupte do nového světa, přesně, jak si při Letnicích připomínáte.“ A nejen to, do nového světa, tak jako po Noemově potopě, zní novému lidstvu obnovené poslání plodit a množit se, naplnit zemi a podmanit ji (Gen 1:28; 9:1-3) – a skrze Ducha přichází i jedinečná moc z Výsosti (L 24:46-49), která tohoto nového člověka v Kristu uschopňuje jeho poslání konečně naplnit (Mt 28:18-20).

11) Apoštol Petr vztahuje na události Letnic proroctví proroka Jóele – a když se do něj podíváme (řádově Jl 2:11-4:21), vidíme zaslíbení vylití Ducha, vidíme soud nad národy neposlušnými vůči Bohu (a víme, že neposlušní Židé jsou neobřízka, neboli pohané – Ř 2:25), vidíme zaslíbení nového Chrámu, ze kterého teče voda uzdravení, řeka života, do světa (sr. Ez 47:9)… …a apoštol Jan nám ve svém evangeliu (7:38-39) říká, že tato pasáž nemluví o ničem jiném než o Duchu, který přebývá v křesťanech a proměňuje je v nástroje uzdravení světa.

12) …a tak, jako po ustanovení noemovské smlouvy v Genesis 9 následoval výčet národů v Genesis 10 a Babylonská věž v Genesis 11, ve Skutcích 2 vidíme obnovu noemovské smlouvy, výčet národů a počátek uzdravení zmatení jazyků z Babylona. Tam, kde se lidé kdysi sjednotili, aby ve své vzpouře vystoupili na nebesa, Bůh začíná uzdravení rozbitého světa sjednoceného pod vládou Toho, který sestoupil z nebes – abychom v Něm a s Ním vystoupili na nebesa (Ef 2:6; Žd 10:12-22; 12:22-29).

…samozřejmě, mohli bychom pokračovat ještě dlouho a rozebírat například jednotlivé odkazy Petrova kázání, ale… možná, že někteří už mají protentokrát Letnic až dost. Takže… alespoň pro teď…
Letnice jsou za námi. Díky Bohu.

Podpořte nás