Déšť za oknem ochlazuje globální oteplování, mé modravé oči hledí v dál a na monitoru se mi skví nápis, že „Češi moc děti nechtějí. Není to ale v penězích“ (https://tinyurl.com/yxh2hw2j). A já ve svém srdci cítím, že je třeba, abych oblažil svět plody moudrosti mých šedin. Nuže, dobrá. Pojďme upnout své zraky plné ideálů k tomuto literárnímu pokladu.

„Pokud nechceme vymřít, měly by české ženy rodit více dětí. V každé rodině by se podle statistiků mělo narodit minimálně 2,1 dítěte. Plodnost je však v současnosti 1,7 dítěte, což potvrzuje, že sice pomalu, ale přesto vymíráme.“
Možná to bude znít jako revoluční myšlenka, ale stupidita a hřích nemívají tendenci fungovat zrovna dvakrát dlouho. Ládovat se hormonálkou, balit se do duhové vlajky, ukájet se před monitorem a na den sv. Kandoma přinášet na oltářích oběti nenarozených dětí má tendenci nevést k nárůstu populace. Nebo, jak řekl, klasik: „Přímí se usídlí v zemi a bezúhonní v ní zůstanou, ale ničemové budou ze země vyhlazeni a nevěrníci z ní budou vyrváni“ (Př 2:22).
„Neboť Hospodin miluje právo a neopouští své věrné. Navěky je bude střežit. Potomstvo ničemů však bude vyhlazeno. Spravedliví obdrží zemi a budou v ní přebývat navěky“ (Ž 37:28-29).
Jinými slovy, Bůh soudí ničemnost. Bůh vyhlazuje ničemné národy – a jeden ze způsobů, jak to dělá, je, že je vydá jejich sebevražednému šílenství. Že je nechává oslavovat smrt a neplodnost a hřích a zkázu. Ale není třeba věšet hlavu. Vždycky je tu spasitel.

A tím spasitelem jsou, jak je zjevné, peníze:
„Podle premiéra Andreje Babiše (ANO) by například za více dětí mohl být vyplácen vyšší důchod, rodiny s více dětmi by mohly získat pomoc při koupi bytu a auta. Lidovci zase chtějí zvýšit slevu na dani pro pracující i na vyživované děti. Zároveň volají po zavedení daňových bonusů při narození dětí.“
Česko se odvrací od svého Stvořitele, kde to jen jde, a je proto pod spravedlivým Božím soudem. Jeho rodiny se rozpadají. Čechům je milejší děti nemít než mít. Češi každoročně vraždí desítky a stovky tisíc dětí před narozením a utrácejí miliardy ročně, aby náhodou nějaké dítě nepočali. Určitě pomůže, když na to naši velební hodí víc peněz.

„Češi ovšem mají už teď nejdelší rodičovskou dovolenou z celé Evropské unie a celosvětově jedny z nejvyšších státních příspěvků. Přesto se počet dětí razantně nezvyšuje.“
…aha, tak nic, zjevně to nepomohlo. Stát se svými regulacemi a úlevami a sliby a dávkami jako spasitel selhal. Š-O-K-U-J-Í-C-Í.
Samozřejmě, mohli bychom se zeptat, kde stát na ty státní příspěvky bere. A odpovědí by, samozřejmě, bylo, že je vytáhne z kapes rodin – průměrný pracující Čech zaplatí na daních 60 % svého příjmu. Ale, hej, máme vysoké státní příspěvky! Je to trochu, jako když vás soused přepadne s kuklou na hlavě a pistolí v ruce, vybere vám peněženku a další den vás přijde litovat, samozřejmě bez kukly, a velkoryse vám ze své kapsy dá nějaké ty peníze, protože sice bude těžké odtrhnout si od úst, ale má vás rád a záleží mu na vás a chce, abyste se měli dobře.

„Podobné je to jinde v Evropě, kde hrozí vymírání. V řadě zemí jsou zakázané interrupce.“
Upřímně, tady mě Pan Novinář nechal trochu na vážkách. Nevím, jestli věští z křišťálové koule o křesťanské budoucnosti Evropy, jestli z této budoucnosti přímo píše, nebo jestli prostě jen neví, o čem mluví. Podle orwellovsky nazvaného Centra pro reprodukční práva (https://reproductiverights.org/worldabortionlaws) ze všech 44 evropských zemí chrání nenarozené děti jen San Marino, Malta a Andorra. Jinými slovy, země, které dohromady nemají ani tolik obyvatel jako půl Prahy. Takže, co se týče řady zemí… Pane kolego, řekněte – že vy to trošičku přeháníte.

„V penězích to ale není, tvrdí sociologové a psychologové. Lidé musí především děti chtít. ‚Není to otázka peněz, protože každé dítě představuje určitá omezení. Je to otázka životních priorit a smyslu života,‘ řekla socioterapeutka Zdena Prokopová z centra pro ženy ROSA.“
Ohromující. Nečekané. Opatrně mě položte na gauč a přineste mi čichací sůl. Mít děti je otázka životních priorit. Když lidé budou děti chtít, nějaké si pořídí. Ještě, že máme ty odborníky. Na tohle bychom totiž my, obyčejní smrtelníci, nikdy nepřišli.
Všichni totiž víme, že jsme náhodné produkty evoluce, se kterými nikdo neměl žádný záměr. Není pochyb o tom, že tenhle život je všechno, co máme, že život nemá žádný hlubší smysl, a že si ho proto musíme užít naplno – a to znamená párty, cestování a sexuální experimenty. Znamená to svobodu bez závazků. Znamená to dodat si nějakou tu hodnotu kariérním růstem, který mi, mimo jiné, umožní dál a víc cestovat. Máme jasno v tom, že být doma v kuchyni s usoplenými nosy a plnými plenami je zpátečnické a utiskuje to ženy a nedává jim to možnost se plně uplatnit a vyjádřit na pracovišti. Hoďte si na to peněz, kolik chcete. Ale děti a funkční rodiny z toho nebudou.

„Evropa se má dobře, a přitom v ní obecně roste počet bezdětných žen a [žen] s jedním dítětem. V Česku čtvrtina žen již předem očekává, že v nejlepším stihne jen jedno dítě. Podle průzkumu projektu European Values Study by ideálně chtěla mít jedno dítě pětina lidí ve věku 18 až 29 let. Důvody jsou nasnadě. Mladým lidem se prodlužuje délka studia a otevírají lákavé pracovní a poznávací možnosti, když děti nemají. Kdo zůstane s dětmi doma, ztrácí často šanci získat v profesi významnější pozici. A pak, ženy často do optimálního produkčního věku více než jedno dítě nestihnou. V současnosti jich stále více přivede své první dítě na svět kolem třicítky. Na další už pak nedojde a důvodem pro to může být i rostoucí rozvodovost.“
„V nejlepším stihne jen jedno dítě.“ Ostatně, kdo by nechtěl „šanci získat významnější pozici v profesi“ a prázdnou domácnost? Kdo by nechtěl stárnout po boku svých vnoučat… chci říct, koček… a vyprávět jim o svých „lákavých poznávacích možnostech“?
„Důvodem může být i rostoucí rozvodovost.“ Rozvodovost je totiž něco, co prostě roste. Tak nějak samo od sebe. To si tak žijete morální, čisté, svaté životy, uzavřete manželskou smlouvu, zpečetíte ji láskyplným manželským spojením, ctíte se a milujete… a najednou vám doma vyroste rozvodovost. Asi by někdo měl napsat Babišovi, ať na to hodí nějaké peníze a vyšší důchod. To určitě zabere.

„Proměna rodinného a partnerského chování, k níž dochází v posledních letech, je varovná. Studie Reprodukční plány mladých mužů v ČR zjistila, že jen necelé tři pětiny mužů ve věku od 25 do 29 let plánují mít v životě děti.“
…jinými slovy, skoro polovinu dnešních mladých „mužů“ tvoří zženštilí, bezpáteřní zbabělci, kteří nejsou ochotni přísahat nějaké ženě, že se o ni do konce života budou starat v dobrém i ve zlém, že ji budou milovat a zaopatřovat a chránit, že vychovají její děti a zanechají ctihodný odkaz dalším generacím. Ale většina z těchto mladíků se alespoň už zvládne nepočůrávat nebo se jít projít Prahou pod nevkusně barevnou vlajkou, takže to vlastně třeba není až tak špatné. Víte co? Zkuste na to hodit nějaké peníze.

Ale odborníci naštěstí mají v záloze i jiné řešení, kdyby papírky se smyšlenou hodnotou náhodou nezafungovaly:
„Podle Prokopové by se měly rozšířit cenově přístupné služby pro rodinu. „Tedy aby fungovaly jesle, školky, družiny, do kterých by se děti dostaly bez problémů, aby fungovala veřejná doprava do školy či na kroužky,‘ uvedla. … V první řadě je ale nezbytné, aby byla funkční rodina s dětmi brána jako přirozené vyústění vzájemného vztahu a pokračování rodu. Společnost ji musí začít považovat za svou prioritní hodnotu, dodává Prokopová.“
Aha. To, co rodiny skutečně potřebují, je, aby se mohly svých dětí snadno a co nejdříve zbavit a nemít je doma. Děti v ústavu a matka zpátky za pultem tak brzy, jak to jen půjde. To je totiž základ zdravé, funkční rodiny. Právě tak totiž vypadá upřednostňování rodiny. Pošlete děti do rukou cizím lidem a matku pošlete vydělávat, aby náhodou nebyla utlačovaná zlou patriarchií. Nebo tak něco.

A, samozřejmě, nezapomeňte na každoroční týdenní oslavy neplodnosti a převracení samotné podstaty rodiny a vztahu muže a ženy.
Nezapomeňte je podporovat ze státních peněz, z peněz, které jste s kuklou a pistolí vytahali z kapes rodin.
Zamávejte si duhovou vlajkou a řekněte, že jste na to náležitě hrdí.

„Před zkázou je pýcha, před klopýtnutím bývá povýšenost ducha“ (Př 16:18).
„Přímí se usídlí v zemi a bezúhonní v ní zůstanou, ale ničemové budou ze země vyhlazeni a nevěrníci z ní budou vyrváni“ (Př 2:22).
Boží Syn se stal člověkem, zemřel za hřích, vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa a panuje ze svého místa po Otcově pravici. A proto máme čas. Tak ho využijme. Využijme ho k tomu, že budeme činit pokání. K tomu, že budeme děkovat Bohu za Jeho milost vůči Jeho věrnému lidu. K tomu, že půjdeme v poslušnosti vůči Kristu vyrábět a katechizovat a objímat a přebalovat další děti, které zdědí zemi. …zvlášť když je venku tak pošmourno.
„Zlovolníci budou vyhlazeni, ale ti, kdo očekávají na Hospodina, ti obdrží zemi. Ještě chvilku a ničema už nebude. Zadíváš se na jeho místo a nebude tam. Ale pokorní obdrží zemi a budou si užívat množství pokoje“ (Ž 37:9-11).

Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého, Amen.

Podpořte nás