VAROVÁNÍ: Jestli alespoň občas neoslovujete výhonky oliv kolem svého stolu „Vy moje malá hobíťata,“ dost možná si na následujících řádcích nebudeme úplně rozumět. Třeba ale budou přinejmenším malým pošťouchem doplnit si vzdělání v oblasti kánonu západní literatury. Chci se totiž stručně podívat na práci jednoho z největších evangelistů posledního století, Johna Ronalda Reuela Tolkiena.

Skoro každý, kdo o něm četl něco víc, ví, že profesoru J. R. R. Tolkienovi se příčila alegorie.
A skoro každý, kdo od něj četl něco víc, ví, že profesor Tolkien při svém odmítání alegorie musel mít skřížené prsty i na nohou od židle. „Příčí se mi alegorie, to nemohu říct…“
Jen namátkou…

Gandalf (v Morii) sestupuje do hlubin země, poráží smrt a zlo (Balroga) a vstává z mrtvých mocnější než kdy dřív (jako Gandalf Bílý). Když se po svém vzkříšení zjevuje svým přátelům (ve Fangornu), ani jeho nejbližší ho nemohou poznat (a domnívají se, že je Saruman); je stejný, a přece jiný.

Aragorn (jako hraničář) prochází říší, která mu právem náleží, a bojuje se zlem a přináší uzdravení jako mnohými nepoznaný král (Isildurův dědic). Pak, po nočním boji se zlem (kdy se svou myslí utkává se Sauronem) sestupuje do smrti (na Stezkách Mrtvých) a znovu z ní vychází jako právoplatný král (Gondoru) a dává svému lidu strom života (když přináší semenáček do Minas Tirith).

Kristus… pardon… chci říct, Aragorn však nevychází ze smrti sám. Díky tomu, kým je (královský Syn), z hlubin smrti vede na svět mrtvé, kteří kdysi zradili jeho otce. Tito mrtví, vyvedení ze své smrti, pod jeho vedením a velením vyhání z jeho říše zlo.

A, samozřejmě, to, že Aragorn prochází smrtí a poráží a zotročuje ji, aby se stal právoplatným králem říše Stromu života a vyhladil ve své říši zlo, je vše jen jeho cestou k tomu, aby si směl vzít svou milovanou, Církev. Chci říct, Arwen Večernici.

Připomeňme si, že i poté, co se právoplatný vládce ujal kralování a zlo bylo definitivně poraženo, na světě je stále ještě řada míst, kam musí jeho poddaní jít a prosadit jeho královské nároky; kde musí hlásat dobrou zprávu o králi, který vládne v zářícím, bílém, nebeském městě. A odkud musí vyhnat pozůstatky jednou provždy roztříštěného, ale stále nebezpečného zla, které kolektivisticky utlačuje a ničí dobré Boží stvoření a snaží se vyhnat radost a smích a hodování a pivo a dýmkové koření. – A ti, kdo jen viděli film a nečetli knihu, nemají ani potuchy, o čem mluvím.

Přidejme, že profesor Tolkien si jakožto tradiční katolík nemohl odpustit Elbereth Gilthoniel, která je hlavním cílem nenávisti Melkora, padlého anděla… ech, no, chápeme se, je nejvíce ctěnou a nejvíce milovanou ze svat… z Valar, je Airë Tári, Svatá královna, je Fanuilos, Věčně bílá, je nazývána Sněžná…

…a nezapomeňme, že profesor Tolkien ve svých slabších chvilkách tak trochu přiznal, že elfský cestování chléb Lembas je odkazem na eucharistii a že scéna z Orodruiny odráží modlitbu Páně.

Ale asi málokterá slova dnes zní tak aktuálně a prorocky jako slova správce Gondoru Denethora krátce předtím, než se pokusí upálit svého syna Faramira i sám sebe. Než se k nim ale dostaneme, potřebujeme si připomenout několik důležitých faktů.
Denethor strávil mnoho času tím, že hleděl do palantíru. A ač byl přesvědčen, že bojuje s Temným pánem, ve skutečnosti jím byl podmaňován a veden k apatii, zoufalství a beznaději.
Denethor viděl, jak se k Minas Tirith blíží lodě s černými plachtami. Kvůli své beznadějné zaslepenosti ale nebyl schopen vidět, že se na nich neblíží umbarští korzáři, ale král Elessar se svou armádou. V tom, co mu mělo být povzbuzením, nadějí, útěchou a záchranou, byl místo toho schopný vidět jen beznaděj a zkázu.
Denethor opustil naději. Ačkoliv byl někým, kdo neustále hovořil o boji a chodil a spal oblečený v brnění, když přišlo do tuhého, místo toho, aby lid, který mu byl svěřen, vedl v boji, ho naopak přesvědčoval, že boj je marný.
Když bylo třeba, aby se Gandalf postavil proti Černému kapitánovi Mordoru, musel místo toho řešit Denethorovo sebevražedné (a vražedné) šílenství. Krále Théodena to stálo život. Díky Bohu, zasáhlo sémě ženy, Éowyn, Bílá paní z Rohanu, a rozdrtila (ok, usekla) hlavu sémě hada, na kterém Černý kapitán létal, a poté probodla hlavu sémě hada, kterým byl Černý kapitán, a to samozřejmě za pomoci Smíška Brandoráda. „Ale co je u světa bláznivé, to si vybral Tolkien, aby zahanboval moudré, a co je u světa slabé, to si vybral Tolkien, aby zahanboval silné…“

A právě v tomto kontextu zaznívají Denethorova slova o to důrazněji a palčivěji:

„Lepší je shořet dřív než později, protože shořet musíme. Vraťte se na svou vatru! A já? Já teď půjdu na svou vlastní hranici. Na svou vlastní hranici! Žádný náhrobek pro Denethora a Faramira. Žádný náhrobek! Žádný dlouhý pomalý spánek balzamované smrti. Budeme hořet jako pohanští králové dávno předtím, než sem přijela první loď od Západu. Západ selhal. Vraťte se a shořte!“

…není právě tohle filozofií naší doby? Nežijeme snad právě v tomhle sebevražedném šílenství?
Všechno před námi selhalo, po nás nic nebude! Tak se pojďme zhuntovat a zničit, protože stejně pojdeme. Buďme jako pohané!
A tak se ničíme drogami, alkoholem, promiskuitou, sebepoškozováním a sebevraždami. Zabíjíme své vlastní děti. Hledáme extrémnější a extrémnější rauš – ať už nám ho mají poskytnout extrémní sporty, fet nebo sexuální zvrácenosti.
Západ selhal! Buďme jako pohané! Nerespektujme svá těla, neprojevujme jim úctu, však je nečeká vzkříšení. Spalme je. Třeba si tím už teď alespoň trochu zvykneme ne realitu věčných plamenů. Vraťte se a shořte!
„Je lepší shořet než vyhasnout,“ napsal Curt Cobain těsně předtím, než si se smrtelnou dávkou heroinu v žilách prostřelil hlavu brokovnicí.

„Ale brzy shoří všechno. Západ selhal. Všechno vyletí ve velikém ohni a všemu bude konec. Popel! Popel a kouř, který odvane vítr!“

Tím děsivým faktem je, že takhle nějak si značné procento křesťanů představuje budoucnost světa. Když odhlédneme od novozákonních prorockých pasážích, které hovoří o pádu Jeruzaléma a ukončení „starého světa stínů“, čteme o osudu světa slova jako „Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží a očekává zjevení Božích synů – neboť tvorstvo bylo poddáno marnosti; ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal – a má naději, že i ono samo bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo až dodnes společně sténá a pracuje k porodu“ (Ř 8:19-22).
Písmo nám předkládá příchod nového stvoření v Kristu, obnovu a usmíření světa v Kristu, předkládá nám nové lidstvo a Boha, který žehná tisícům generací svých věrných – a to znamená, že si tu ještě pěkných pár tisíc let pobudeme (http://antiteze.cz/2019/03/02/na-konec-sveta-s-klidem-zapomente/) a že nás před Kristovým příchodem čeká uzdravení a obnovení celého světa, ne jeho spálení na popel. Ostatně, PŘEDTÍM, než Kristus přijde, Mu budou složeni k nohám všichni Jeho nepřátelé, „Neboť On musí kralovat, dokud nepoloží všechny nepřátele pod Jeho nohy. Jako poslední nepřítel bude zahlazena smrt“ (1. Kor 15:25-26).
Je proto tragické vidět, jak se křesťané odvracejí od boje za právo a spravedlnost, od boje za složení národů Kristu k nohám s tím, že nás ujišťují, že „potraty tady budou vždycky“, „církve ubývá“, však „jsme v posledních dnech“ a „nejbližší událost, kterou očekáváme, je vytržení“. To si ještě počkáte.
A, jen tak mimochodem, konec dní byl, podle listu Židům, už před dvěma tisíci lety (Žd 1:2; sr. 1. Kor 10:11). Možná, že je pomalu, ale rychle čas přerozmyslet, co je ten konec dnů, o kterém Písmo vlastně mluví…? A když už se ptáte, jak na to, dovolím si doporučit knihu: https://antiteze.cz/uzdraveny-raj/ Je to totiž opravdu zásadně důležité. V dnešní době je víc než kdy dřív potřeba nebýt Denethor. Pro nás pro všechny. Nechceme se totiž jednou probudit ve chvíli, kdy pod námi v rámci bratrské lásky budete zapalovat hranici. …a, samozřejmě, Písmo je plné míst, kde Boží lid utrpěl porážku a Boží soud, protože odmítl věřit, že ho Bůh povede k vítězství.

„Pýcha a zoufalství!“ zvolal [Denetohor]. „Myslil jsi, že jsou oči Bílé věže slepé? Ne, viděl jsem víc, než ty víš, Šedý blázne. Tvá naděje je jenom nevědomost. Jen jdi a namáhej se s uzdravováním! Jdi vpřed a bojuj! Marnost. Nakratičko můžeš v poli triumfovat, na jeden den. Jenže proti Moci, která teď povstává, není vítězství. Zatím natáhla k tomuto Městu jen první prst své ruky. Celý Východ je v pohybu. A i teď tě vítr tvé naděje klame a nese vzhůru po Anduině loďstvo s černými plachtami. Západ selhal. Je čas, aby odešli všichni, kdo nechtějí být otroky.“

Západ selhal. Je zbytečné bojovat, je zbytečné uzdravovat. Nebo, jak to říkají dnešní „konzervativní učitelé Bible“ jako John MacArthur a jejich věrní fanoušci: „Snažit se napravit [západní] kulturu je nesmyslné a marné. … Nemá cenu leštit mosaz na potápějící se lodi.“ Zatímco zoufat si a být apatický zjevně cenu má.
„Takové rady skutečně zajistí Nepříteli vítězství,“ řekl Gandalf.
Jako křesťané nemáme právo polevit ve svých snahách o prosazování Kristových královských výsad ve všech oblastech života. Nemáme právo ve svých snahách uhnout ani o píď, protože Kristus ve svých požadavcích a ve své svrchované moci neuhýbá ani o píď.
Ale v něčem rozhodně Denethorové naší doby mají pravdu, ať už jsou to Denethorové křesťanští nebo sekulární. Západ selhal. Západ selhal a nemá sebemenší naději. Západ už de facto zemřel. A ze všech stran se na něj řítí něco, co může jeho zbytky velmi snadno smést a proměnit v prach. Jdi vpřed a bojuj! Marnost. Proti Moci, která teď povstává, není vítězství…
…bez Krista. Západ bez Krista je mrtvý. A čím dřív si to uvědomí, tím líp. Bůh žehná svým věrným do tisíců generací, ale ničemy proklíná. A ty flotily s černými plachtami, které se na nás valí, jsou Božím soudem nad naší ničemností. Jsou dobrou zprávou. Jen je třeba nebýt Denethor, abychom to pochopili. Soud nad zlem je vždycky k dobru Božích věrných, je vždycky k dobru Božího Království (https://antiteze.cz/2018/04/14/dopis-z-finkenwalde-10-smat-se-nejhlasitejc/).

Západ se odvrátil od Krista a zemřel. Ale náš Bůh je Bohem vzkříšení.
Západ není post-křesťanský – jen prožívá chvilkové zakolísání. Je do velké míry stále ještě předkřesťanský.
Není čas očekávat konec – je čas bojovat a budovat, protože tenhle svět se sám nezučedničí.

Západ je mrtev. Ať žije Západ!

Podpořte nás