Jestli jste někdy přemýšleli, jak byste se bývali zachovali, kdybyste žili v době holocaustu, odpovědí je, že byste dělali přesně to, co děláte teď.

Guttmacherův institut odhaduje, že každoročně je po celém světě zavražděno před narozením přes padesát milionů dětí. Každý rok. Padesát milionů.

Pro ilustraci, nacisté za dvanáct let u moci zavraždili řádově jedenáct milionů lidí.
Stalin, Mao, Pol Pot a další rudí hrdinové pracující třídy ve dvacátém století zavraždili asi sto milionů lidí.
Sečteno, podtrženo, spořádané matky uplatňující svá „reprodukční práva“ každých čtvrt roku popraví tolik lidí, kolik nacisté za celou svou kariéru.
Být „pro volbu“ je ohavnější, zvrácenější, brutálnější a nelidštější než komunismus a nacismus dohromady, vynásobeno řádově pětadvaceti.

Někdo třeba namítne, že zdaleka ne všechny tyto děti se vraždí okolo nás. Že řada z nich je zmasakrována například v Číně. To je rozhodně pravda.
Na Evropu podle oficiálních statistik spadá asi čtyři a půl milionu dětí zavražděných před narozením ročně. Skutečný počet obětí je samozřejmě mnohem větší, protože neexistuje způsob, jak zjistit počet dětí zabitých nitroděložními tělísky, abortivní hormonální „antikoncepcí“ a podobně. O dětech zlikvidovaných v rámci IVF průmyslu ani nemluvě. Ale držme se čísla čtyř a půl milionu potratů. I tak je to mnohonásobně vyšší číslo, než kolik zvládli nacisté.

Takže, znovu, jestli jste někdy přemýšleli, jak byste se bývali zachovali, kdybyste žili v době holocaustu, odpovědí je, že byste dělali přesně to, co děláte teď. Pokud ne méně.

…tak to ale nemusí skončit.
Máte možnost činit pokání. Máte možnost odvrátit se od své apatie. Máte možnost – a především povinnost – zastat se svých nenarozených bližních, kteří jsou den za dnem posíláni na smrt.

Pojďme si proto udělat malé shrnutí.
1) Povinností každého člověka, a především pak každého křesťana, je postavit se proti zlu (Ef 5:11; L 3:19), vysvobozovat ty, kdo jsou vedeni na smrt (Př 24:11), prosazovat právo a milovat milosrdenství (Mi 6:8) a chránit sirotky a vdovy (Iz 1:16-17; Jk 1:27).

2) Proti zlu je možné postavit se jedině na základě Bohem definovaného dobra, práva a spravedlnosti (Ř 7:12; Iz 1:10), jedině na základě toho, že člověk je stvořen k Božímu obrazu (Gen 1:26-28) a že Kristu, ukřižovanému a vzkříšenému Božímu Synu, patří autorita nade všemi a nade vším (Mt 28:18-20; Ž 2).

3) V boji proti zlu, tak jako kdekoliv jinde, se nesmíme spoléhat na svou vlastní „rozumnost“ (Př 3:5); jestli máme uspět, musíme se držet objektivních standardů Božího zákona (Ž 1; Joz 1:8) a spoléhat se, že náš Bůh, který svrchovaně vládne naprosto nade vším (Da 4:32; Ef 1:11), požehná naši věrnost.

4) Boží mocí k záchraně je evangelium (Ř 1:16), dobrá zpráva o Božím dokonalém Synu Ježíši Kristu, který byl ukřižován za hříšníky, třetího dne vítězně vstal z hrobu a teď vládne po Boží pravici (1. Kor 15:1-28).

5) A proto musíme být nekompromisní, neuhýbat od Božích standardů, ale hlásat pokání a poslušnost vůči Kristu v každé jedné myšlence (2. Kor 10:4-5; Iz 10:1-2). Božím příkazem tváří v tvář jakémukoliv hříchu není „Zkus to dělat méně,“ ale „Jdi a od této chvíle již nehřeš“ (J 8:11).

…čímž se dostáváme k jádru věci. Poslušnost vůči povinnosti zastat se našich nenarozených bližních bude pro každého vypadat trochu jinak (https://abolicioniste.cz/co-muzu-delat/).
Matka v domácnosti má jiné možnosti a povinnosti než student vysoké školy nebo řidič tramvaje.
Ale každý může udělat něco. A každý něco udělat musí.

A tak se tímto znovu nabízíme.
Bratři a sestry, jsme tu pro vás – chceme vás napomenout, povzbudit a vybavit k větší věrnosti Kristu tváří v tvář temnotě potratového masakru kolem nás.
My sami jsme z Boží milosti byli vzbuzeni ze své apatie – a chceme k tomu pomoci i vám.

Nejde nám o „politickou kauzu“ – jde nám o poslušnost vůči Králi králů.
Nehledáme lidi do „týmu“ – voláme k bratrům a sestrám, kteří jsou ochotni zastat se těch nejnevinnějších kolem nás.
Nemyslíme si a netvrdíme, že biblické křesťanství znamená jen postavit se proti masakrování dětí – to ale nic nemění na tom, že masakrování nenarozených je zdaleka největším zlem, které se kolem nás děje.

A nevyřeší ho nic než hlásání Krista, pomoc potřebným a sebeobětující láska.
Pragmatismus a přátelství se světem mohou směle odtáhnout do pekla – protože právě odtamtud vyšly.

Proto vás chceme vyzvat, bratři a sestry: Zapojte se. Nehledejte výmluvy. A už vůbec si nedělejte výmluvu z nás.
Lajkování, sdílení, srdíčkování a amenování našich příspěvků je možná pěkné, ale rozhodně nestačí.
Každý z nás může udělat více. Proto jsme tady.

Rádi s vámi budeme řešit vaše otázky, podělíme se o zkušenosti nebo vás pomůžeme vybavit, abyste mohli v této oblasti žít věrněji vůči našemu společnému Králi.
Rádi se s vámi spojíme, abychom v případě potřeby byli lépe připraveni poskytnout materiální pomoc matkám a dětem v obtížných situacích.
Rádi vám zašleme své materiály nebo pomůžeme s výrobou vašich vlastních.
A především, jestli jste z Prahy a okolí – rádi s vámi vezmeme cedule a letáky a půjdeme hlásat Boží evangelium do ulic. (…a jestli vás to trochu, nebo i hodně, děsí, ne, nemusíme tím začít.)

„Chlapec se nám narodil, Syn je nám dán; na Jeho rameni spočinulo panství. Dal Mu jméno Podivuhodný rádce, mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje. Nebude konce vzrůstu Jeho panství a pokoje na Davidově trůnu a nad Jeho královstvím, aby ho mohl upevnit a posilnit v právu a v spravedlnosti od nynějška až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní“ (Iz 9:5-6).

Masakrování nenarozených dětí skončí. Náš Bůh ho skrze svého Krista vypudí ze světa.
Na nás je ukázat se jako věrní.

Ticho tváří v tvář zlu je zlo. Budeme se z něj Bohu zodpovídat. Nemluvit znamená mluvit. Nekonat znamená konat.

Čiňte pokání s námi.

Podpořte nás