Rád bych dnes začal citátem jistého staršího, svatého, zbožného muže. „To, že o něčem prohlásíme, že to je ‚věc křesťanské moudrosti‘, pořád neznamená, že pak můžeme jít a chovat se jako idioti.“

Je pravda, že žijeme ve světě, který začíná mít problém rozeznat chlapečka od holčičky nebo třeba pedofilního úchyla v punčochách od paní předčítající v knihovně… ale pořád věřím, že nemusím křesťanům vysvětlovat, že každý z nás by každý jeden den měl usilovat o to, aby se v poslední den osvědčil před Božím soudem:
„[Bůh] odplatí každému podle jeho skutků. Těm, kteří s vytrvalostí v dobrém skutku hledají slávu, čest a neporušitelnost, dá věčný život. Avšak těm, kteří jsou sobečtí a neposlouchají pravdu, nýbrž poslouchají nepravost, odplatí hněvem a zuřivostí“ (Ř 2:6-8).
„Proto se i horlivě snažíme, abychom se Mu líbili, ať zůstáváme doma nebo odcházíme. Neboť my všichni se musíme objevit před soudnou stolicí Kristovou, aby každý přijal odplatu za to, co vykonal v těle, ať už to bylo dobré nebo zlé“ (2. Kor 5:9-10).
„Vždyť co člověku prospěje, získá-li celý svět, ale uškodí své duši? Anebo co dá člověk výměnou za svou duši? Syn člověka má přijít v slávě svého Otce se svými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání“ (Mt 16:26-27).

A v tomhle světle jsou některé skutky samozřejmě moudřejší, věrnější a rozumnější než jiné. Řadu klasických příkladů zahrnuje učení Pána Ježíše v Matouši 24-25 o Jeho příchodu na konci věku. Jen pro příklad:

„Kdo je tedy věrný a rozumný otrok, jehož pán ustanovil nad svou čeledí, aby jí dával pokrm v pravý čas? Blahoslavený ten otrok, kterého jeho pán po svém příchodu nalezne, že tak činí. Amen, pravím vám, že ho ustanoví nade vším svým majetkem. Kdyby si však onen zlý otrok ve svém srdci řekl: ‚Můj pán dlouho nepřichází,‘ a začal by bít své spoluotroky, jíst a pít s opilci, přijde pán onoho otroka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná. Oddělí ho a určí mu úděl s pokrytci. Tam bude pláč a skřípění zubů“ (Mt 24:45-51).
„… Je to totiž jako s člověkem, který se chystal odcestovat: zavolal své otroky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět talentů, druhému dva, třetímu jeden, každému podle jeho schopností, a ihned odcestoval. Ten, který přijal pět talentů, šel a vložil je do obchodu, a získal jiných pět. Stejně i ten, který dostal dva, získal jiné dva. Ale ten, který dostal jeden, odešel, vykopal v zemi jámu a ukryl peníze svého pána. Po dlouhé době pak přišel pán oněch otroků a začal s nimi účtovat. Přistoupil ten, který dostal pět talentů, přinesl jiných pět talentů a řekl: ‚Pane, pět talentů jsi mi svěřil; hle, jiných pět talentů jsem jimi získal.‘ Jeho pán mu řekl: ‚Dobře, otroku dobrý a věrný, byl jsi věrný nad málem, ustanovím tě nad mnohým; vejdi v radost svého pána.‘ Přistoupil také ten, který dostal dva talenty a řekl: ‚Pane, dva talenty jsi mi svěřil; hle, jiné dva talenty jsem získal.‘ Jeho pán mu řekl: ‚Dobře, otroku dobrý a věrný, byl jsi věrný nad málem, ustanovím tě nad mnohým; vejdi v radost svého pána.‘ Přistoupil pak i ten, který dostal jeden talent, a řekl: ‚Pane, poznal jsem, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nezasel, a shromažďuješ, kde jsi nerozsypal. Dostal jsem strach, odešel jsem a ukryl tvůj talent v zemi. Hle, zde máš, co je tvoje.‘ Jeho pán mu odpověděl: ‚Zlý a lenivý otroku, věděl jsi, že sklízím, kde jsem nezasel, a shromažďuji, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy mé peníze dát směnárníkům, a já bych si po návratu vzal, co je moje, i s úrokem. Vezměte tedy od něho ten talent a dejte tomu, který má deset talentů! Neboť každému, kdo má, bude dáno a bude mít hojnost. Tomu, kdo nemá, však bude odňato i to, co má. A toho neužitečného otroka vyhoďte do nejzazší temnoty. Tam bude pláč a skřípění zubů.‘“ (Mt 25:14-30).

Několik poznámek k těmto podobenstvím:
1) Samozřejmě, pánem v obou podobenstvích je Pán Ježíš Kristus, jelikož se jedná o podobenství v rámci promluvy o Božím království (Mt 25:1, 31-34).
2) V obou případech je řeč o vztahu Pána a Jeho otroků, ne o vztahu Pána a Jeho úhlavních nepřátel. Velmi podobné učení nám předkládá i Lukáš 19:11-27, kde je nevěrný služebník výslovně rozlišen od Pánových nepřátel, o kterých je řečeno: „Avšak ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.“
3) Otrok v prvním případě měl krmit ostatní Pánovy otroky. Ať už je řeč o fyzickém krmení nebo vyučování (sr. J 21:17), tento otrok to nedělal. Místo toho Pánův lid šikanoval a v hýření s hříšníky promrhával majetek svého pána.
4) Řada překladů (Petrů, Žilka, Pavlík, NASB, KJV, ESV, NIV, HCSB a další) hovoří o tom, že nevěrný otrok z prvního podobenství je „rozsekán na kusy“, ne jen „oddělen“. Tak nebo tak, patří mu odsouzení a kletby směřované pokrytcům už v Matouši 23, kde celá Pánova promluva začíná.
5) Nevěrní otroci z obou podobenství končí na stejném místě, v nejzazší temnotě, kde je „pláč a skřípění zubů“ (Mt 24:51; 25:30).
6) Nevěrný otrok ze druhého podobenství je nazýván „zlým“, „lenivým“ a „neužitečným“ – a to i přesto, že nikomu neubližoval a že Pánův majetek neprohýřil. „Jen“ náležitě nevyužil a nerozmnožil zdroje, které mu byly dány. Přesto končí v nejzazší temnotě Gehenny s falešníky, opilci, pokrytci a plemenem zmijí (Mt 23:33).

Pojďme si teď říct příběh. Byl jednou jeden pohledný, perspektivní mladík. Jmenoval se Ivan. (Máloco je tak perspektivní jako jmenovat se Ivan.) A nebyl to hloupý chlapec, nemyslete si, byl z Prahy. Ivan vyrostl jako vzorný, do sboru chodící křesťan.
Když trochu povyrostl a vyrašilo mu ochlupení pod nosem, začal trávit spoustu času na klubech pro mládež, které jeho sbor každý týden pořádal. PlayStationy, pizza, pití, pozvi kámoše, bude to super. Když se zadařilo a nějaký jeho kámoš přišel už poněkolikáté („Hlavně ho nevystrašit napoprvé…“) a byla dobrá příležitost a Ivan se rozhoupal, se zpocenýma rukama se „s někým bavil o Ježíši“. Ivan byl z mladého, pohledného, perspektivního sboru, a tak týden co týden přicházelo na klub třeba i třicet pohanských mlaďasů. A to znamenalo, že se jim věnovalo třeba osm, deset mlaďasů sborových. Občas se udělal i nějaký jakože otevřeněji křesťanský program, možná, že zazněly i čtyři duchovní zákony…
A, samozřejmě, léto co léto byl English Camp. Přiletěl tým Amíků, pozvali se pohané a jelo se na tábor, hrály se hry, chodilo se na výlety, po večerech byl dobrovolný program s křesťanskou tématikou. Všechno bylo super.

…a teď si to pojďme převést do čísel.
Ivan a jeho průměrně třeba 8,5 kamaráda trávili týdně dvě hodiny na klubu. To máme 19 člověkohodin.
Samozřejmě, místnost se musela připravit, uklidit a někdo musel dovést PlayStationy, pizzy a pití a pozvat kámoše. A samozřejmě, bylo také potřeba na klub dojet. Dohromady tedy počítejme třeba 25 křesťanských člověkohodin týdně.
PlayStationy s hrami, pizzy a pití pro 40 lidí: jednorázový výdaj třeba 40 000 Kč a pak řekněme 3 200 Kč týdně.
Samozřejmě, mohli bychom řešit i takové věci jako údržbu/pronájem místnosti, náklady na dopravu atd., ale zjednodušme si to. Počítejme věrné klubování 50 týdnů v roce a každotýdenní obměnu poloviny pohanského osazenstva.
Vyjde nám ročně 50x25 = 1250 křesťanských člověkohodin a 200 000 Kč na řádově 770 pohanů vystavených tomu, jak to vypadá, když se křesťané sejdou s pohany u pizzy a PlayStationu.

A teď English Camp. Tady bude počítání trochu komplikovanější. Protože ale řada křesťanů a sborů prezentuje English Camp jako důraz a „službu“ svého sboru, počítejme, že křesťané na kempy skutečně jezdí sloužit a jejich chození na výlety, hraní her a podobně je služba.
Takže, máme tu, řekněme, čtyřicet pohanů, patnáct amerických křesťanů a třicet sborových lokálů. Týdenní tábor. Služba (?) 12 hodin denně.
Každý Američan stráví, řekněme, 55 hodin na cestě tam a zpět, jestli to tedy mají doma blízko na letiště a jestli kemp není daleko od Prahy. Připočítejme balení, přípravu programů atd. a dostaneme se, řekněme, na 65 hodin na osobu.
Češi se samozřejmě na kemp musí dopravit také… a obecně si také musí zabalit. Počítejme na balení, cestu a vybalování třeba 6 hodin na osobu. Samozřejmě, organizování kempu nebylo snadné a vyžádalo si desítky hodin, řekněme 60.
Když dojde na finanční stránku věci, je to ještě komplikovanější. Vezmu proto odhadované částky, které jsem slyšel z povolaných úst a udělám jejich průměr. Včetně letenek, dopravy z letiště, stravy, pronájmu místa atd., 1 000 000 Kč.
Sečteno a podtrženo, 60 křesťanských člověkohodin organizace, 15x65 + 30x6 = 1155 křesťanských člověkohodin příprava a cesta; 45x12 = 540 křesťanských člověkohodin služby v místě, 1 000 000 Kč z americkočeských křesťanských kapes. Za 40 pohanů vystavených tomu, jak to vypadá, když křesťané hrají hry a mají dobrovolný program.

Že si to shrneme a zjednodušíme, 1 200 000 Kč z Ježíšovy peněženky a cca 3 000 křesťanských člověkohodin na to, aby bylo řádově 800 pohanů vystaveno PlayStationu, pizze, hrám a potenciálním rozhovorům s křesťany, kteří s nimi hrají a jedí a chodí na výlety.

…a teď si pojďme říct, jak to s Ivanem bylo dál. Ivan činil pokání a začal se nekompromisně stavět proti genocidě nenarozených dětí kolem nás, a tak ho jeho sbor odešel.
Ivan se spojil s jiným, podobně perspektivním, ale mnohem méně pohledným bratrem Igorem a rozhodli se, že to zkusí jinak.

Rozhodli se, že to zkusí přes sociální média. Samozřejmě, nějakou dobu trvalo, než si vychytali různé triky, našli velké skupiny atd. Řekněme 20 čistých hodin času.
Každý týden stráví třeba 10 hodin tvorbou a šířením nových článků, grafik, videí a dalších materiálů a komunikací s lidmi, kteří se jim skrze sociální média ozývají. Taky si ale občas dají voraz, a tak budeme počítat, že takhle fungují 50 týdnů v roce.
Občas použijí i levnou reklamu, aby se jejich materiály dostaly k dalším lidem, třeba 200 Kč týdně.
Díky tomu každý týden předloží povolání k pokání, evangelium a alespoň ždibec biblického vyučování řádově 33 000 lidí. Vzhledem k tomu, že Igor není ani zdaleka tak pohledný jako Ivanovi dřívější kamarádi, počítejme, že se každý týden neobmění polovina pohanů, ke kterým se dostanou, ale jen třetina.
To máme, 520 křesťanských člověkohodin a 10 000 Kč na 572 000 pohanů.

Ivan a Igor také chodí do ulic s letáky, nějakou to cedulí a se svými hlasy. A když takhle tenhle týden byli na jednom ze svých (zdaleka ne nejfrekventovanějších) míst, počítali chodce. A vyšlo jim řádově 100 lidí na 3 minuty.
Výroba jedné cedule, včetně profesionálního tisku, vyjde Ivana s Igorem řádově na 300 Kč a hodinu času.
Navíc, pořídili si nějakou tu lepší tiskárnu (2 500 Kč) a tisknou si vlastní letáky. Každý je vyjde řádově na 20 haléřů. Posledně, když šli, udali asi 150 letáků.
Řekněme, že Ivan a Igor chodí evangelizovat 50 týdnů v roce na hodinu (další hodinu stráví na cestě), občas káží, občas ne, a každý má svoji ceduli.
To máme za první rok 202 člověkohodin, 600 Kč za cedule, 2 500 Kč za tiskárnu, 1 500 Kč za letáky. 7 500 rozdaných letáků. 100 000 pohanů vystavených kázání a biblickému sdělení na cedulích.
A, samozřejmě, když to sečteme, jsme na 722 křesťanských člověkohodinách, 14 600 Kč a 672 000 pohanů. Ve dvou lidech.

Ano, vím, že takhle to úplně sčítat nejde a že v reálu těch pohanů zasažených Ivanovým starým sborech bylo třeba šedesát.
Ano, vím, že „Boží moc k záchraně pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale i pro Řeka“ je evangelium (Ř 1:16), ne PlayStation a pizza.
Ano, vím, že se nemáme připodobňovat světu, ale zkoumat podle biblického vzoru, co je před Bohem dobré, přijatelné a dokonalé (Ř 12:1-2).
Ano, vím, že biblickou odpovědí na otázku „Ale jak mohou vzývat Toho, v Něhož neuvěřili?“ je hlásání poslaných kazatelů (Ř 10:14-15), ne dětinské hry na táborech.
Ano, vím, že biblickým vzorem evangelizace je Pán Ježíš Kristus se svými apoštoly a že přinejmenším 85 % evangelizace v Písmu se děje v kontextu konfrontačního hlásání na veřejných místech (https://antiteze.cz/evangelizace-v-novem-zakone/).
Ano, to všechno vím.

Ale i tak, připomeňme si naše velmi zjednodušená čísla.
1 200 000 Kč, 3 000 hodin, 800 zasažených.
14 600 Kč, 712 hodin, 672 000 zasažených.

Začali jsme u Pánových podobenství o majetku a penězích. Možná bude nápomocné přepočítat si čas na peníze. Řekněme, že by bratři a sestry z výše zmiňovaných situací nedělali „službu“, ale sloužili svému Pánu v zaměstnání, třeba jako skladníci dostávající 120 Kč za hodinu.

Dostaneme se někam k 1 560 000 Kč na 800 lidí vs. 100 400 Kč na 672 000 lidí.
To je 15,5x více peněz na 840x méně lidí.

Samozřejmě, mohli bychom přemýšlet a počítat dál. Mohli bychom si položit celou řadu otázek…
Jak neskutečně větší by mohl být dosah Ivanova bývalého sboru, kdyby se podřídil biblickému vzoru a začal Bohem dané zdroje používat moudře a věrně?
Podle jakého standardu, či spíš v jakém vesmíru, jsou English Campy a volnočasové klubíky biblickou prioritou tváří v tvář světu kolem nás?
Kdyby se jen zlomek křesťanů začal chovat jako Ivan a Igor, před křesťanstvím by nebylo, kam utéct. Mají ale vůbec, co by světu okolo řekli? Hlásali by něco, co se alespoň zdaleka podobá biblickému poselství?
Co se víc podobá jedení a pití s opilci – plejstejšnová pizza party nebo evangelizace pod širým nebem?
Kolik času a zdrojů asi zůstává Ivanovu starému sboru na pomoc potřebným… a jak je na tom dynamické duo I+I?

A především: Kdy „věc křesťanské moudrosti“ začíná být věcí do očí bijící nemoudrosti?
Kde leží hranice mezi „do očí bijící nemoudrostí“ a prachsprostou debilitou?
A kde leží hranice mezi „do očí bijící nemoudrostí“ a satanským svodem, který nevyhnutelně vede tam, „kde bude pláč a skřípění zubů“?

Podpořte nás