Je tu Advent. Svíčičky, andílci, stromečky, jesličky a ještě spousta dalších zdrobnělinek. Z dálky už zní, že „jááá Tě budu kolíbati, Ježíšku, Pááánáááčkuuuu, já Tě budu kolíbat…“
…a proto určitě nebude od věci podívat se, jak Advent, neboli Příchod Páně, slavili křesťané v biblické době.

Kněz Zachariáš zpívá: „Požehnaný Pán, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid a vzbudil nám roh záchrany v domě Davida, svého služebníka, jak mluvil skrze ústa svých svatých proroků od pradávna, zachránil nás od našich nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí, aby prokázal milosrdenství našim otcům a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahamovi, že nám dá, abychom vysvobozeni z rukou našich nepřátel Mu beze strachu sloužili ve svatosti a spravedlnosti před Ním po všechny své dny. A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit Jeho cesty, aby dal Jeho lidu poznání záchrany v odpuštění jejich hříchů, pro milosrdný soucit našeho Boha, v němž nás navštíví Úsvit z výsosti, aby se ukázal těm, kdo sedí ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše nohy na cestu pokoje“ (L 1:68-79).

Abrahamovská smlouva, davidovský Král vyrvávající svůj lid z rukou těch, kdo ho nenávidí, záchrana pro život svatosti ve službě Bohu… Ne zrovna témata, ke kterým by se směřovaly naše adventní a vánoční úvahy. A už vůbec ne nic, co by se dalo poznat z výloh s jesličkami.
Ale aby někdo neřekl, že to bylo nějaké podivínství pantáty táty Jana Křitele, nechejme zazpívat i Pannu Marii. Jestli někdo chápe Advent, je to právě Ona:

„Má duše velebí Pána a můj duch se rozveselil v Bohu, mém Zachránci, že pohlédl na ponížení své otrokyně. Hle, vždyť od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, protože mi Mocný učinil veliké věci. Svaté je Jeho jméno a jeho milosrdenství od pokolení do pokolení těm, kdo se Ho bojí. Svou paží učinil mocný skutek, rozptýlil ty, kteří jsou pyšní v smýšlení svého srdce, svrhl vládce z trůnů a povýšil pokorné, hladovějící nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. Ujal se Izraele, svého služebníka, pamatoval na své milosrdenství, jak mluvil k našim otcům, Abrahamovi a jeho potomstvu až na věčnost“ (L 1:47-55).

Znovu, Boží smluvní mezigenerační věrnost a abrahamovská smlouva, ale nejen to: svrhávání tyranů z trůnů, odsouzení vládnoucích kast a vyvýšení utlačovaných… To zní dost… neklidně a politicky. Ano, je to tak. Možná, že to bude mít něco do činění s tím, že Marie a Zachariáš byli odkojeni starozákonními zaslíbeními Mesiáše. Jako třeba…

„Ty, Judo, tvoji bratři ti budou vzdávat chválu, tvá ruka bude na šíji tvých nepřátel. Budou se ti klanět synové tvého otce. Jsi lví mládě, Judo. Z kořisti jsi vyrostl, můj synu. Schoulil se, ulehl jako lev či jako lvice. Kdo ho přinutí povstat? Neodstoupí žezlo od Judy ani palcát od jeho nohou, dokud nepřijde Šíló, kterému patří a jehož budou poslouchat národy. Přivazuje k vinnému keři své oslátko, k vybranému vínu mládě své oslice. Ve víně pere svůj oděv, v krvi hroznů své roucho. Oči temnější než víno a zuby bělejší než mléko“ (Gen 49:8-12).

„Hospodin činí chudým i zbohacuje, ponižuje i povyšuje. Pozvedá chudého z prachu, vytahuje nuzného ze smetiště, aby je posadil se šlechtici a dal jim do dědictví slavný trůn. Neboť Hospodinu patří sloupy země, na ně položil svět. Chrání nohy svých věrných, ale ničemové zahynou v temnotě, neboť člověk nezvítězí vlastní silou. Ti, kdo vedou při s Hospodinem, budou otřeseni, zahřmí proti nim z nebes, Hospodin bude soudit končiny země, dá sílu svému králi a vyvýší roh svého Pomazaného“ (1. S 2:8-10).

„Proč se bouří národy, proč lidé přemítají o prázdných věcech? Srocují se králové světa a mocnáři se spolu radí proti Hospodinu a proti jeho pomazanému. Zpřetrhejme jejich pouta, odvrhněme jejich provazy. Ten, jenž trůní na nebesích, se směje. Panovník se jim vysmívá. Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je vyděsí. Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře. Přednesu Hospodinovo ustanovení. Řekl mi: Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. Požádej mě a dám ti národy do dědictví. Tvým vlastnictvím budou i končiny země. Roztlučeš je železnou holí a jako hliněnou nádobu je roztříštíš. Nuže, králové, jednejte rozumně! Soudcové země, dejte si poradit! Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním! Líbejte syna, ať se nerozhněvá. Jinak zahynete na cestě, jestliže jen málo vzplane jeho hněv. Blahoslavení jsou všichni, kdo v něm hledají útočiště“ (Ž 2).

„Bože, dej své soudy králi a svou spravedlnost Královskému Synu. Pak bude soudit tvůj lid spravedlivě a tvé chudé podle práva. Hory přinesou lidu pokoj; i pahorky ve spravedlnosti. Bude soudit chudé z lidu, bude spásou synům nuzného – utlačovatele však srazí. Budou se Tě bát, dokud bude slunce i dokud bude měsíc, po všechna pokolení. Sestoupí jak déšť na posečenou louku, jako přeháňky skrápějící zemi. V Jeho dnech rozkvete spravedlivý a bude hojný pokoj, dokud nepřestane měsíc. Bude panovat od moře k moři, od řeky až do končin země. Skloní se před Ním obyvatelé pouště a Jeho nepřátelé budou lízat prach. Králové Taršíše i ostrovů budou přinášet dary, králové Šeby a Seby budou odvádět tribut. Budou se Mu klanět všichni králové, všechny národy Mu budou sloužit, neboť vysvobodí nuzného, když volá, chudého, který nemá pomocníka. Slituje se nad chudým a nuzným a duše nuzných zachrání. Vykoupí jejich duše z útisku a od násilí, jejich krev je v Jeho očích vzácná. Kéž žije! Kéž se mu dostane z šebejského zlata, kéž se za něj stále modlí a každý den mu dobrořečí! Na zemi bude hojnost obilí, na vrcholcích hor se budou jako Libanon vlnit jeho plody a lidé z města pokvetou jako zemská zeleň. Jeho jméno bude trvat navěky; Jeho jméno poroste, dokud bude slunce, budou si jím žehnat, všechny národy je budou blahoslavit. Požehnán buď Bůh Hospodin, Bůh Izraele, jenom On koná divy. Ať je navěky požehnáno Jeho slavné jméno a celá země ať je plná Jeho slávy. Amen i Amen“ (Ž 72).

„Davidův žalm. Výrok Hospodinův mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud nepoložím Tvé nepřátele za podnož Tvých nohou. Tvé mocné žezlo vyšle Hospodin ze Sijónu: Panuj uprostřed svých nepřátel! Tvůj lid přijde dobrovolně v den tvého vojska v důstojné svatosti. Tvá mládež ti bude rosou z lůna úsvitu. Hospodin přísahal a nebude toho litovat: Ty jsi kněz navěky na způsob Malkísedeka. Panovník po Tvé pravici srazí v den svého hněvu krále. Bude soudit národy, naplní vše mrtvými těly, srazí hlavu nad velkou zemí. Napije se z potoka na cestě, proto zvedne hlavu“ (Ž 110).

„Neboť Chlapec se nám narodil, Syn je nám dán; na Jeho rameni spočinulo panství. Dal Mu jméno Podivuhodný Rádce, mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje. Nebude konce vzrůstu Jeho panství a pokoje na Davidově trůnu a nad Jeho královstvím, aby ho mohl upevnit a posilnit v právu a v spravedlnosti od nynějška až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní“ (Iz 9:5-6).

„I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů ponese ovoce. A spočine na Něm Duch Hospodinův: Duch moudrosti a rozumnosti, Duch rady a udatnosti, Duch poznání a bázně před Hospodinem. Bude mít zálibu v bázni před Hospodinem a nebude soudit podle toho, co vidí svýma očima, ani rozhodovat podle toho, co slyší svýma ušima, ale bude spravedlivě soudit chudé a podle práva rozhodovat pro pokorné v zemi. Bude bít zemi holí svých úst a duchem svých rtů usmrtí ničemu. Spravedlnost bude pásem Jeho boků a věrnost pásem Jeho beder“ (Iz 11:1-5).

„Běda pastýřům, kteří hubí a rozptylují ovce Mé pastvy, je Hospodinův výrok. Proto takto praví Hospodin, Bůh Izraele, o pastýřích, kteří pasou Můj lid: Vy jste rozptýlili Mé ovce, rozehnali je a nestarali se o ně. Hle, postarám se o vás za vaše zvrácené činy, je Hospodinův výrok. Já sám shromáždím ostatek svých ovcí ze všech zemí, kam jsem je rozehnal, přivedu je zpět na jejich pastvinu, budou plodné a rozmnoží se. Ustanovím jim pastýře a budou je pást; nebudou se už bát ani děsit a nebudou pohřešovány, je Hospodinův výrok. Hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy vzbudím Davidovi spravedlivý Výhonek. Bude kralovat jako Král, jednat rozumně a vykonávat v zemi právo a spravedlnost. V Jeho dnech bude Juda zachráněn a Izrael bude bydlet v bezpečí. Toto bude Jeho jméno, kterým Ho budou nazývat: Hospodin je naše spravedlnost“ (Jer 23:1-6).

„A ty, Betléme efratský, který jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde Ten, kdo bude vládnout nad Izraelem, Ten, jehož původ je odedávna, ode dnů věčných. Proto je vydá až do času, kdy rodička porodí. Pak se zbytek jeho bratří navrátí k synům Izraele. Bude stát a pást své stádo v Hospodinově síle, ve vznešenosti jména Hospodina, svého Boha. A budou pobývat v bezpečí, protože bude veliký až do končin země. A On bude pokoj“ (Mi 5:1-4)

…a mohli bychom pokračovat dál a dál.

Otázka zní: Je tohle někdo, jehož příchod si o Adventu a Vánocích připomínáme?
Naší odpovědí by mělo být zvučné a radostné ANO… ale něco mi říká, že to tak není. A to „něco“ jsem konkrétně já před pěti lety.

Jestli v nás myšlenky na Vánoce nebudí podobné asociace jako v Zachariášovi a Marii – a v Lukášovi, který tato jejich slova zapisuje – a v Duchu Svatém, který je nechal tato slova zpívat a zapsat – nechápeme, co je samotnou podstatou křesťanství.
Nechápeme, kým je Ježíš Kristus. Jak si potom vůbec můžeme myslet, že Ho následujeme, že Ho uctíváme, že jsme Jeho náležitými vyslanci a služebníky?

„Jako Církev potřebujeme zapustit kořeny do toho, kým je Kristus. Když to uděláme, změní to všechno. Každý jeden den našich životů. A celý svět.“

Kéž se Bůh smiluje a letošní Advent pro nás bude k hlubšímu pochopení, co mají Vánoce společného se svrháváním vládců z trůnů a s abrahamovskou smlouvou, s davidovským trůnem a s tříštěním neposlušných národů, s přikazováním soudcům země a s šířením práva a spravedlnosti do všech končin země.

…Jeho jméno bude trvat navěky; Jeho jméno poroste, dokud bude slunce, budou si jím žehnat, všechny národy je budou blahoslavit. Požehnán buď Bůh Hospodin, Bůh Izraele, jenom On koná divy. Ať je navěky požehnáno Jeho slavné jméno a celá země ať je plná Jeho slávy. Amen i Amen.

Podpořte nás