Venku za oknem sněží a celý svět, nebo alespoň jeho velká část, se připravuje na Vánoce.
Připravuje se na oslavu jedné z nejjedinečnějších a nejúžasnějších událostí v dějinách lidstva a celého stvořeného řádu.
Na oslavu toho, že Bůh Syn, druhá Osoba Trojjediného Boha, Slávy Izraele, se stal člověkem v lůně panny z rodu Davidova.
Stal se člověkem, aby se k nám připojil v naší bolesti, v našich trápeních a bolestech, a aby nás z nich jednou provždy zachránil. Aby vysvobodil celé stvoření z otroctví zániku do slavné svobody Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo až dodnes společně sténá… a nejen to, ale i my, kteří máme prvotiny Ducha, sami v sobě sténáme, očekávajíce vykoupení… (Ř 8:21-23).

A proto pro nás Vánoce, jestli k nim chceme přistupovat v pravdě, nemohou být hromadou sentimentality s rolničkou nahoře.
Masakrování nevinných dětí Herodovými pohůnky je součástí příběhu Vánoc stejně jako pastýři, andělé nebo mudrci z východu. Tím drobným rozdílem je, že dnes je okolo nás mnohem méně pastýřů a mnohem více zabitých dětí.

Pán Ježíš se narodil do světa, ve kterém se občas stávalo, že hlavouni, kteří měli výrazně víc moci než rozumu, rozvážili, co je v dané situaci realistické a pro blaho lidu a udělali, co se prostě udělat muselo. A kde jejich poskoci „prostě dělali svou práci“. Když se kácí les, létají třísky. Jak prohlásil dlouholetý bojovník za demokracii, Vladimir Iljič Uljanov, „Když chcete udělat omeletu, musíte rozbít pár vajíček.“

Dnešní svět vypadá dost jinak než svět, do kterého se narodil maličký Syn člověka. V mnohém vypadá lépe, a to právě díky prvním Vánocům… a Velikonocům a Letnicím, které následovaly nějaké tři dekády po nich.
I tak se po ulicích kolem nás pořád valí proudy krve nepohodlných, nechtěných dětí.
„Syn Boží se zjevil, aby zmařil skutky Ďáblovy“ (1. J 3:8) – a Jeho práce zjevně ještě není u konce. Což nic nemění na tom, že máme jistotu, že „Nebude konce vzrůstu Jeho panství a pokoje na Davidově trůnu a nad Jeho Královstvím, aby ho mohl upevnit a posilnit v právu a v spravedlnosti od nynějška až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní“ (Iz 9:6).

A proto, když se připravujeme na Vánoce, nemáme a nesmíme se připravovat jen na čas hodování, zpěvu, štědrosti, darů a příjemné nostalgie. Ač, to všechno rozhodně máme s díky přijímat, protože doufáme a věříme „v živého Boha, který nám všechno štědře poskytuje k požitku“ (1. Tim 6:17).
Vánoce a všechno, co po nich následuje, jsou válka.

Ano, válka. Pravda, náš Pán přináší „pokoj lidem dobré vůle“ – ale pokoj a mír, které přináší, nejsou uslintaným pseudomírem nažehlených sak a bezpředmětného tlachání. Nejsou voláním „pokoj, pokoj“, když žádný pokoj není.
Jsou pokojem a mírem, které s sebou nesou slova Žalmu 2: „Požádej Mě a dám Ti národy do dědictví. Tvým vlastnictvím budou i končiny země. Roztlučeš je železnou holí a jako hliněnou nádobu je roztříštíš. Nuže, králové, jednejte rozumně! Soudcové země, dejte si poradit! Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním! Líbejte syna, ať se nerozhněvá. Jinak zahynete na cestě, jestliže jen málo vzplane Jeho hněv.“
Jsou pokojem a mírem pevné ruky Krále Dobyvatele.

Vánoce a všechno, co po nich následuje, jsou válka.
Není to ale válka „proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty“ (Ef 6:12), a proto naše zbraně „nejsou tělesné, ale mají od Boha sílu bořit“ (2. Kor 10:4).
Jsou to zbraně přičinlivé poslušnosti, sebeobětující služby a věrného uctívání.
Zbraně hlásání evangelia, vysluhování svátostí a zpěvu žalmů.
Zbraně spravedlnosti, práva a milosrdenství.
Zbraně svatosti, života a pravdy.

A když se těchto zbraní chopí věrná Církev neposkvrněná modlami, věrná Církev, která se zastává nejbezbrannějších a drží se Božích přikázání ve všech oblastech života a uctívá Boha „s uctivostí a bázní, neboť náš Bůh je oheň stravující“ (Žd 12:9), satanské vlády a autority a světovládci nemohou jinak, než se třást, protože jejich čas se nachýlil.
Na trůnu veškerého stvoření totiž sedí Ten, o Němž bylo řečeno, že „vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů ponese ovoce. A spočine na Něm Duch Hospodinův: Duch moudrosti a rozumnosti, Duch rady a udatnosti, Duch poznání a bázně před Hospodinem. Bude mít zálibu v bázni před Hospodinem a nebude soudit podle toho, co vidí svýma očima, ani rozhodovat podle toho, co slyší svýma ušima, ale bude spravedlivě soudit chudé a podle práva rozhodovat pro pokorné v zemi. Bude bít zemi holí svých úst a duchem svých rtů usmrtí ničemu. Spravedlnost bude pásem Jeho boků a věrnost pásem jeho beder. Pak vlk bude pobývat s beránkem a leopard uléhat s kůzletem. Tele, mladý lev a krmný dobytek budou spolu a malý chlapec je povede. Kráva i medvědice se budou pást, i jejich mláďata budou uléhat spolu. Lev bude požírat píci jako skot. Kojenec si bude hrát nad hadí dírou a odstavené dítě strčí ruku do doupěte zmije. Nikdo nikomu neublíží ani neuškodí na celé Mé svaté hoře, protože země bude naplněna poznáním Hospodina, tak jako vody pokrývají moře. I stane se v onen den, že na kořen Jišajův, který bude stát jako korouhev národů, se budou dotazovat pohané. Jeho místo odpočinku bude sláva“ (Iz 11:1-10).

„Veselé Vánoce!“ jsou vyhlášením Božího vítězství nad zlem.
Jsou výzvou všem vzbouřencům, ať složí zbraně, a poslušně se zařadí, dokud ještě mají čas.
Jsou radostným vyhlášením, že Sémě ženy přišlo a jednou provždy rozdrtilo sémě hada.
Jsou rázným direktem do zubů všem vládám a mocnostem. Samozřejmě, s nasazeným boxerem.

A proto, vám všem, vašim rodinám a sousedům:
Veselé Vánoce!

Podpořte nás