Včera jistý nejmenovaný sbor roznášel evangelizační letáky s vánoční tématikou. A jak tak nejmenovaní členové tohoto nejmenovaného společenství plnili schránku za schránkou, jedna paní se na mně mile usmála a popřála mi veselé Vánoce.

Ano, veselé Vánoce. Veselé Vánoce i vám. Se vším všudy.
Jak kdosi někde slavnostně dosvědčil (Žd 2:6 ČSP): „‚Veselé Vánoce!‘ jsou vyhlášením Božího vítězství nad zlem.
Jsou výzvou všem vzbouřencům, ať složí zbraně, a poslušně se zařadí, dokud ještě mají čas.
Jsou radostným vyhlášením, že Sémě ženy přišlo a jednou provždy rozdrtilo sémě hada.
Jsou rázným direktem do zubů všem vládám a mocnostem. Samozřejmě, s nasazeným boxerem.“
(https://antiteze.cz/2019/12/14/vanoce/)

A jsou mnohem víc než to.

Vánoce jsou oslavou toho, že „…Mocný učinil veliké věci. Svaté je Jeho jméno a Jeho milosrdenství od pokolení do pokolení těm, kdo se Ho bojí. Svou paží učinil mocný skutek, rozptýlil ty, kteří jsou pyšní v smýšlení svého srdce, svrhl vládce z trůnů a povýšil pokorné, hladovějící nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. Ujal se Izraele, svého služebníka, pamatoval na své milosrdenství, jak mluvil k našim otcům, Abrahamovi a jeho potomstvu až na věčnost“.
Právě tak zněla slova Panny Marie Bohorodičky o prvních Vánocích (L 1:49-55). Tohle pochopení Vánoc má ale dost daleko k tomu, jak o Vánocích uvažuje byť i jen dnešní Církev (o pohanech ani nemluvě). A to, žel, platí i pro ty z nás, kdo pravidelně odříkáváme Mariin Magnificat.
Oslepli jsme. Oslepli jsme a zhloupli. Zapomněli jsme na Boží příkaz „Nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé“ (Ř 12:2), a tak se pro nás Vánoce staly hromadou ucincaného sentimentu s trochou křesťanství navrch.

Vánoce jsou ale něčím velmi jiným. A hlavně – jsou mnohem víc než to.

Otázkou není, jestli nás bude něco formovat, ale co nás bude formovat. A my jakožto dnešní česká Církev selháváme v tom, abychom byli formováni biblickou, historickou, křesťanskou pravdou.
Jak pravil klasik: „To, jak uctíváme našeho Trojjediného Boha, Otce, Syna a Ducha Svatého, vzdělává, učedničí a krmí naši víru. Tvaruje to náš intelekt, naše uvažování, naše chtění, naše tužby a naše skutky. To, jak uctíváme Pána, určí, jak budeme přemýšlet a jednat a žít. Není možné Boha ctít v uctívání, a nectít Ho všude jinde v našich životech, a není možné Ho nectít v uctívání, a všude jinde Ho ctít.“ (http://antiteze.cz/2019/07/26/lex-orandi-lex-credendi/)

„Možná, že kdybychom si připomínali a uvědomovali, že nedílnou součástí oslav narození Páně je nejen prvomučedník Štěpán (26. prosince) a zjevení Páně a evangelia Jeho kralování pohanům (6. ledna), ale i masakrování neviňátek na rozkaz krále Heroda (28. prosince), všimli bychom si, že naše země se topí v krvi nenarozených, a pochopili bychom, že je naší povinností složit Kristu k nohám všechny národy, a že proto musíme Velkému poslání Církve cíleně a vědomě zasvětit každý jeden den našich životů, i kdyby nás to mělo stát sebevíc“ (https://antiteze.cz/2018/12/21/male-vanocni-doporuceni/).

A pořád platí, že Vánoce jsou mnohem víc než to.

Vánoce jsou připomínkou, že „tu bylo pravé Světlo, které osvěcuje každého člověka, to přicházelo na svět, v Něm byl Život a ten Život byl Světlo lidí. A to Světlo ve tmě svítí a tma Je nepohltila“ (J 1:4-5, 9). A proto, jestli chceme slavit, že „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi a spatřili jsme Jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy“ (J 1:14), nevyhnutelně musíme mluvit o tmě, tak jako o ní hovořili apoštolové.
Musíme hovořit o tmě – o tmě smrti a utrpení, o tmě útlaku a nesvobody, o tmě hříchu a chaosu – jedině tak budeme moci v pravdě a v plnosti hovořit o Světle, které k nám o Vánocích přišlo.

Není to však jediná tma, o které musíme hovořit. Vánoce jsou totiž mnohem víc než to.
A proto chci zalovit v historii západní Církve k něčemu, co bych doufal, že zná každý křesťan, který v Církvi zažil alespoň jedny Vánoce. Ostatně, jedná se o historický prvek uctívání, který je společný snad všem tradicím, od římských katolíků přes anglikány a luterány až po presbyteriány. Však je také dědictvím Církve už od přelomu pátého a šestého století.
A tím dědictvím jsou, jak jsme jistě všichni čekali, „Adventní antifony“.

Adventní antifony, nebo také „Ó antifony“, případně „O antifony“, byly běžnou součástí večerních modliteb Církve v posledním týdnu adventu. „Ó“ v jejich názvu vychází z jejich původní latinské verze, kdy každá antifona začínal slovem „O“, které vyjadřovalo úctu, údiv a bázeň.
Jednalo se o modlitby a prosby směřované Božímu Synu, které se odříkávaly či zpívaly společně s Mariinou chválou Magnificat, a jsou jedinečným shrnutím Mesiášovy osoby a díla na základě spisů pátého evangelisty, neboli proroka Izajáše.
Adventní antifony zároveň předkládají řadu motivů a událostí napříč svatými Písmy a napříč historií Božího lidu, a proto vyučují křesťany, jak číst Písma tak, aby viděli Krista jako ústřední postavu a motiv všech Písem (J 5:39-40).
Pojďme si je teď stručně projít, všimnout si několika jejich motivů a (alespoň hrstky) biblických pasáží, ze kterých čerpají.

17. prosinec – (Znovu)Stvoření světa
Moudrosti, která vycházíš z úst Nejvyššího, rozpínáš se od jednoho konce světa k druhému a mocně a sladce řídíš všechny věci: přijď a nauč nás cestě rozumnosti!
– Mesiáš má Ducha moudrosti a bázně před Hospodinem (Iz 11:2); Hospodin naplní Sijón moudrostí, bázní, poznáním, právem a spravedlností (Iz 33:5-6); Mesiáš je „Podivuhodný rádce“ (Iz 9:5), který vyučuje národy moudrosti Božího zákona (Iz 2:3)…
– Mesiáš v Izajáši pobíjí své nepřátele Duchem svých úst (Iz 11:4), Boží slovo, které vychází z Jeho úst, se nevrací s prázdnou (Iz 55:11), přičemž tímto Slovem je Kristus (J 1:1-3)…
– Boží moudrost je tím, skrze koho a kým Bůh tvoří a spravuje svět (Př 8) podle zalíbení své vůle (Ef 1:11) – a, samozřejmě Kristus není nikdo jiný než vtělená Boží moudrost, než Ten, kdo byl s Bohem, když „Země byla pustá a prázdná, temnota byla nad hlubinou a Duch Boží se vznášel nad vodami“ (Gen 1:2). Proto temnota, o které hovoří Jan na začátku svého evangelia, není zdaleka jen temnotou našeho hříchu, ale je i temnotou prvotního chaosu, je temnotou, do které Slovo přinesl světlo na počátku a stvořil svět… a do které znovu přináší světlo a svět znovutvoří. Kristus je vtělená Boží moudrost, která s sebou přináší nové stvoření (2. Kor 5:17).

…rozptýlil ty, kteří jsou pyšní v smýšlení svého srdce, svrhl vládce z trůnů a povýšil pokorné, hladovějící nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. Ujal se Izraele, svého služebníka, pamatoval na své milosrdenství…

18. prosinec – Nový Exodus
Hospodine, vůdce Izraelova domu, který ses zjevil Mojžíšovi v ohni hořícího keře a dals mu zákon na Sinaji: přijď a vysvoboď nás se vztaženou paží!
– V Mesiáši přichází Hospodin, který je Soudcem, Vládcem a Zákonodárcem svého lidu a i celého světa (Iz 33:22).
– Zaslíbení vykoupení v Izajáši znovu a znovu zní jazykem nového Exodu (např. Iz 43:14-21; 44:27; 50:2; 51:9-11).
– Jan Křtitel v jordánském křtu připravuje lid na nový Exodus, a vyvrcholení Kristova vykupitelského díla přichází ne o dni smíření, ale o Velikonocích, kdy Bůh odsoudil ničemnost okolního světa a vyvedl svůj lid k podrobení Zaslíbené země…

…rozptýlil ty, kteří jsou pyšní v smýšlení svého srdce, svrhl vládce z trůnů a povýšil pokorné, hladovějící nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. Ujal se Izraele, svého služebníka, pamatoval na své milosrdenství…

19. prosinec – Davidovské zaslíbení
Kořeni Jišajův, který stojíš jako znamení národům, před Tebou zmlknou ústa králů a národy Tě budou vzývat: přijď a vysvoboď nás, už neprodlévej!
– „I vzejde Proutek z pařezu Jišajova a Výhonek z jeho kořenů ponese ovoce. A spočine na Něm Duch Hospodinův: Duch moudrosti a rozumnosti, Duch rady a udatnosti, Duch poznání a bázně před Hospodinem. Bude mít zálibu v bázni před Hospodinem a nebude soudit podle toho, co vidí svýma očima, ani rozhodovat podle toho, co slyší svýma ušima, ale bude spravedlivě soudit chudé a podle práva rozhodovat pro pokorné v zemi. Bude bít zemi holí svých úst a duchem svých rtů usmrtí ničemu. Spravedlnost bude pásem Jeho boků a věrnost pásem Jeho beder. Pak vlk bude pobývat s beránkem a leopard uléhat s kůzletem. Tele, mladý lev a krmný dobytek budou spolu a malý chlapec je povede. Kráva i medvědice se budou pást, i jejich mláďata budou uléhat spolu. Lev bude požírat píci jako skot. Kojenec si bude hrát nad hadí dírou a odstavené dítě strčí ruku do doupěte zmije. Nikdo nikomu neublíží ani neuškodí na celé Mé svaté hoře, protože země bude naplněna poznáním Hospodina, tak jako vody pokrývají moře. I stane se v onen den, že na kořen Jišajův, který bude stát jako Korouhev národů, se budou dotazovat pohané. Jeho místo odpočinku bude sláva“ (Iz 11:1-10).
– Mesiáš se rodí jako král z rodu krále Davida, jehož otcem byl Jišaj, rodí se jako naplnění zaslíbení davidovské smlouvy (2. S 7), rodí se v Betlémě, v městě Davidově (Mi 5:1), rodí se, aby vládl nad Davidovým královstvím a prosazoval právo a spravedlnost a mír po celém světě (Iz 9:5-6; sr. Iz 45:14; 52:12; Ř 15:12)…

…rozptýlil ty, kteří jsou pyšní v smýšlení svého srdce, svrhl vládce z trůnů a povýšil pokorné, hladovějící nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. Ujal se Izraele, svého služebníka, pamatoval na své milosrdenství…

20. prosinec – Vláda davidovského Krále, který vládne i nad smrtí
Klíči Davidův a Žezlo Izraelova domu, Ty otvíráš a nikdo nemůže zavřít, Ty zavíráš a nikdo nemůže otevřít: přijď a vyveď vězně ze žaláře, ty, kdo sedí v temnotě a ve stínu smrti.
– Mesiáš, davidovský Král přichází jako skutečně spravedlivý vládce, proti jehož moci a vládě není odvolání ani pomoci (Iz 22:22), přichází jako smlouva lidu a světlo národů, aby vyvedl národy z temnoty modlářství a zatracení (Iz 42:5-8), přichází do Galileje, aby ovládl svět (Iz 8:23-9:6) a vyhnal z něj smrt, a tak dokázal své božství (Iz 25:7-10)…

…rozptýlil ty, kteří jsou pyšní v smýšlení svého srdce, svrhl vládce z trůnů a povýšil pokorné, hladovějící nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. Ujal se Izraele, svého služebníka, pamatoval na své milosrdenství…

21. prosince – Příchod věčného světla Boží slávy
Slunce východe, Jase věčného světla a Slunce spravedlnosti: přijď a osviť ty, kdo žijí v temnotě a ve stínu smrti!
– „Lid, který chodí v temnotě, uvidí veliké světlo. Na ty, kdo bydlí v zemi nejhlubší tmy, na ně zazáří světlo“ (Iz 9:1) – a toto světlo, kterým je Mesiáš, je září Hospodinovy slávy (Iz 60:1).
– Mesiáš nejen vede celé národy z temnoty modlářství a zatracení, ale je světlem vzkříšení (Iz 26:19), je světlem spravedlnosti a uzdravení, které jdou ruku v ruce s Božím zákonem (Mal 3:20-24), je věčným světlem Božího lidu, které ukončí jeho smutek a dá Božímu lidu zemi navěky (Iz 60:20)…

…rozptýlil ty, kteří jsou pyšní v smýšlení svého srdce, svrhl vládce z trůnů a povýšil pokorné, hladovějící nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. Ujal se Izraele, svého služebníka, pamatoval na své milosrdenství…

22. prosinec – Mesiáš je základním kamenem nového lidstva z pohanů i ze Židů
Králi národů a jejich Touho, Ty jsi úhelný kámen, který spojuje oboje v jedno: přijď a spas rod člověka, kterého jsi utvořil z hlíny!
– Mesiáš vládne všem národům a přináší jim mír, právo a spravedlnost (Iz 2:4; 9:5-6), a proto po Něm právem touží celý svět (Oz 2:7).
– Mesiáš je Stvořitelem všech lidí a svrchovaně vládne nad všemi národy tak, jak vládne hrnčíř nad hlínou, a nakládá s nimi podle svého svrchovaného zalíbení, žehná jim za poslušnost a proklíná je pro jejich viny (Iz 64:6-8).
– Mesiáš má svůj požehnaný, vyvolený, poslušný lid ve všech národech (Iz 19:22-25) a buduje z těchto lidí nový Chrám, nové kněžstvo a nového člověka (Iz 56:1-8; sr. Ef 2:13-Ef 3:6).

…rozptýlil ty, kteří jsou pyšní v smýšlení svého srdce, svrhl vládce z trůnů a povýšil pokorné, hladovějící nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. Ujal se Izraele, svého služebníka, pamatoval na své milosrdenství…

23. prosinec – Bůh s námi
Immanueli, Králi a Zákonodárce náš, naděje národů a jejich Spasiteli: přijď a zachraň nás, Pane, náš Bože!
– Jak už jsme viděli, Mesiáš je nadějí a Spasitelem celých národů – ba dokonce celého světa (J 3:17) – a vládne celému světu a zjevil celému světu svůj zákon skrze své služebníky proroky (Iz 2:1-4; sr. Mt 5:16-20).
– A především, Mesiáš je Bohem s námi; Bohem, u kterého je odpuštění hříchů (Iz 7:14; Mt 1:21-23); je Mocný Bůh, který se narodil jako davidovský Král (Iz 9:5-6), je Hospodin, který přichází vysvobodit svůj lid od jeho nepřátel, utlačovatelů a smrti (Iz 35:1-10; 25:1-9).

…a, samozřejmě, mohli bychom pokračovat dál a dál a u každého bodu zmínit celou řadu dalších zaslíbení (https://antiteze.cz/2018/10/12/mesias/; https://kristuskral.cz/evangelium-ktere-buh-predem-zaslibil/ ). Nicméně, domnívám se, že moje pointa je jasná už i těm pomalejším mezi námi.

Vánoce jsou mnohem víc.

Jsou něčím mnohem slavnějším, mocnějším, nádhernějším a hrozivějším, než co si dokážeme představit. To bude platit vždycky.
Ale jsou také něčím mnohem slavnějším, mocnějším a nádhernějším a hrozivějším, než si dnes jako křesťané myslíme a připomínáme. A tak by to rozhodně být nemělo. Otázka zní: Proč jsme to zapomněli?
„Rozpomeň se, odkud jsi spadl, učiň pokání a začni jednat jako dřív! Ne-li, přijdu k tobě brzy a pohnu tvým svícnem z jeho místa; jestliže neučiníš pokání.“

Moudrosti, která vycházíš z úst Nejvyššího, rozpínáš se od jednoho konce světa k druhému a mocně a sladce řídíš všechny věci: přijď a nauč nás cestě rozumnosti!
Hospodine, vůdce Izraelova domu, který ses zjevil Mojžíšovi v ohni hořícího keře a dals mu zákon na Sinaji: přijď a vysvoboď nás se vztaženou paží!
Kořeni Jišajův, který stojíš jako znamení národům, před Tebou zmlknou ústa králů a národy Tě budou vzývat: přijď a vysvoboď nás, už neprodlévej!
Klíči Davidův a Žezlo Izraelova domu, Ty otvíráš a nikdo nemůže zavřít, Ty zavíráš a nikdo nemůže otevřít: přijď a vyveď vězně ze žaláře, ty, kdo sedí v temnotě a ve stínu smrti.
Slunce východe, Jase věčného světla a Slunce spravedlnosti: přijď a osviť ty, kdo žijí v temnotě a ve stínu smrti!
Králi národů a jejich Touho, Ty jsi úhelný kámen, který spojuje oboje v jedno: přijď a spas rod člověka, kterého jsi utvořil z hlíny!
Immanueli, Králi a Zákonodárce náš, naděje národů a jejich Spasiteli: přijď a zachraň nás, Pane, náš Bože!

Amen i Amen.

Podpořte nás