Přiznejme si to, v každém z nás žije zbabělec.

U některých z nás rozhodně má větší pokoj a výrazně víc se cpe do vedení celé domácnosti.
U některých je dokonce jakýmsi domácím patronem.
U některých má jen přístěnek pod schody nebo se schovává za záchodovou mísou.
Ale v každém z nás žije zbabělec.

Svět kolem nás se svým uvažováním i chováním pomalu, ale rychle propadá do doby A.C., do doby př. Kr., a z nějakého důvodu se zdá, že moc křesťanů to netrápí.
Samozřejmě, příčin je celá řada: To, že dnešním křesťanům nikdo neřekl, že stav společnosti je vysvědčením Církve v dané zemi. To, že se domnívají, že hlavní pointou křesťanství je „jít do nebe“, ne „poslušnost víry pro [Kristovo] jméno mezi všemi národy“ (Ř 1:5). To, že si myslí, že potřebují Boha trochu uhladit a zpřijatelnit pro dnešní svět.
A, samozřejmě, všechny tyhle důvody si se zbabělostí víc než notují.

Pojďme si trochu připomenout náš kontext:
„Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří v nepravosti potlačují pravdu, protože to, co lze o Bohu poznat, je jim zřejmé; Bůh jim to zjevil. Jeho věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o Jeho díle, takže jsou bez výmluvy. Ačkoli poznali Boha, neoslavili Ho jako Boha ani Mu neprojevili vděčnost, nýbrž upadli ve svých myšlenkách do marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale stali se blázny. Zaměnili slávu neporušitelného Boha za zpodobení obrazu porušitelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů. Proto je Bůh skrze žádosti jejich srdcí vydal do nečistoty, aby navzájem zneuctívali svá těla … Proto je Bůh vydal do potupných vášní. Jejich ženy vyměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženou a ve své touze se rozpálili jeden k druhému, muži s muži páchají hanebnost a sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svoje poblouzení. Právě tak, jako neuznali za dobré poznávat Boha, vydal je Bůh jejich neosvědčené mysli, aby dělali, co se nesluší: Jsou naplněni veškerou nepravostí, smilstvem, ničemností, chamtivostí, špatností, jsou plni závisti, vraždy, sváru, lsti, zlomyslnosti, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, domýšliví, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, jsou nerozumní, věrolomní, bezcitní a nemilosrdní. Ačkoliv poznali Boží ustanovení, že ti, kdo dělají takové věci, jsou hodni smrti, nejenže je sami činí, ale dokonce to schvalují i jiným, kteří je dělají.“
(Ř 1:18-24, 26-30)

Shrňme si to. Jako křesťané máme výsadu a povinnost hlásat Boží dobrou zprávu a řád a přikázání do všech oblastí života, protože všechny oblasti života jsou beznadějně nakažené hříchem.
Stojíme na straně dokonalého, svatého Stvořitele, který svým slovem nese všechno kolem nás.
Stojíme na straně pravdy, práva, lásky a svobody.
Stojíme na straně vítězství Kristova kříže a vzkříšení.
„Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž Ducha moci a lásky a rozvahy“ (2. Tim 1:7).

A na druhé straně stojí lidé, kteří říkají, že muži mohou mít menstruaci a že holčička není holčička, když se na to necítí.
Lidé, kteří se budou rozohňovat nad tím, že nějaký kněz měl sex s mladistvým, ale vraždění dětí budou považovat za nedotknutelné právo ženy.
Lidé, kteří „ve své nepravosti potlačují pravdu“ a „jsou bez výmluvy“, kteří „tvrdí, že jsou moudří, ale stali se blázny“; lidé, kteří žijí v „nečistotě“ a „navzájem zneuctívají svá těla“, a tak jsou „vydáni potupným vášním“, „dělají, co se nesluší,“ a „sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu“.
Blázni žijící v nečistotě, zneužívající svá těla, vydáni potupným vášním, kteří dělají, co se nesluší, a sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu.

A nám z nějakého záhadného důvodu záleží na tom, co si tahle sebranka myslí?
Nám záleží na tom, abychom pro ně byli přijatelní, a bojíme se, že se jim nebudeme dostatečně líbit?
My se třeseme nad pomyšlením na to, že bychom pro ně mohli být příliš odlišní a že by kvůli tomu „utrpělo naše svědectví“?

Hmm… Čeho že se to vlastně bojíme?
„Ten šílenec si slintá na košili a prakticky si nedokáže vytáhnou ruku ze slipů, ale co si o mně pomyslí?“

Písmo má hodně co říct o iracionálním strachu. Mimo jiné třeba i to, že je Božím trestem nad lidmi, kteří jsou nevěrní vůči Jeho přikázáním:
„Co se týče těch, kdo z vás zůstanou, přivedu v zemích jejich nepřátel malomyslnost do jejich srdcí, takže je zažene zvuk odvátého listí; budou utíkat jako se utíká před mečem, padnou, i když je nikdo nebude honit. Budou klopýtat jeden přes druhého, jako se klopýtá před mečem, i když je nikdo nebude honit. Nebudete mít sílu obstát před svými nepřáteli. … A ti, kdo z vás zůstanou, budou chřadnout pro své provinění v zemích svých nepřátel a také pro provinění svých otců budou chřadnout spolu s nimi“ (Lev 26:36-38).

Uhýbat dál nepomůže. Snažit se dál najít „přijatelné“ cestičky nepomůže – protože kompromis a „přijatelnost“ jsou nepřijatelného pro Toho jediného, který nám může pomoct. Páteř nenajdeme jinde než u Krista:
„Cizoložníci a cizoložnice! Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím. Či myslíte, že nadarmo praví Písmo: ‚Žárlivě touží Duch, který v nás přebývá‘? Ještě větší je však milost, kterou dává. Proto Písmo praví: ‚Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.‘ Poddejte se tedy Bohu. Postavte se proti Ďáblu, a uteče od vás. Přibližte se k Bohu, a přiblíží se k vám. Očisťte ruce, hříšníci, a očisťte srdce, lidé dvojí mysli. Pociťte svou ubohost, naříkejte a plačte. Váš smích ať se obrátí v nářek a vaše radost v sklíčenost. Pokořte se před Pánem, a povýší vás“ (Jk 4:4-10).

Čiňte pokání s námi.

Podpořte nás