Je to pár dní, co mi kamarádka poslala propagační materiály jisté zahraniční misijní organizace. Jednou z hlavních deviz této organizace, říkejme jí pro teď třeba Ňuflánci, je misie skrze pomoc potřebným. I protože mi pořád na disku leží několik knih na téma křesťanské dobročinnosti, které čekají na zkorekturování, opravdu mne zajímalo, jak vypadá práce a misijní filozofie Ňuflánků.

Ňuflánčí materiály, které se mi dostaly do ruky, rozebíraly evangelizačně-sociální práci Ňuflánků s jedním indickým, konkrétněji Paňdžábským, kmenem. Tento kmen žije v segregovaných vesnicích a s okolní společností se stýká jen velmi omezeně.

Ňuflánci se (z neuvedeného důvodu) rozhodli, že se zaměří na ženy z tohoto kmene. Dovolím si přeložit a citovat či parafrázovat části ňuflánčích materiálů.

„V dané vesnici žije několik stovek žen a mladých dívek. Zásadní vliv na jejich životy má místní zvykové právo či zvykový řád – z něj poté vyplývá pohled na práva a povinnosti žen. Významný vliv má i místní tradiční náboženství.

Ženy z vesnice nejeví zájem o námi pořádané semináře a programy. Centrem jejich života je rodina. I pokud některé dorazí na nedělní bohoslužbu, nezůstávají po ní, ale pospíchají domů; nescházejí se ani na společenství u jídla v průběhu týdne.“

Ňuflánci poté překládají své misijní řešení. Jedním z jeho důležitých pilířů je:
„…pomoci ženám získat stabilní zaměstnání. Většina žen kmene nepracuje; v některých vesnicích se dokonce nenajde jediná, která by pracovala. Je proto důležité naučit je, jak si najít a udržet práci. Nebudou pak závislé na svých mužích, ale stanou se rovnocennými partnery v zaopatřování rodiny, a proto i v rozhodování o fungování domácnosti. Navíc, začnou se cítit důležitějšími pro společnost a zlepší se jejich sebevědomí.
Ženy a dívky zde nikdy ani neusilovaly o změnu svého postavení a své role, protože byly a jsou vychovávány s přesvědčením, že úlohou ženy je být doma, vařit, starat se o domácnost a rodit a vychovávat děti. To se samozřejmě projevuje i v tom, jak vychovávají své děti.
Naším cílem v této oblasti je, aby ženy začaly být ve svých manželstvích finančně nezávislými partnerkami, ne otrokyněmi a služkami.“

Jak působí tato misijní vize na mého veleváženého čtenáře? Jak zní našim uším? Zní nám jako něco dobrého, prospěšného a křesťanského?

Jestli to není dostatečně do očí bijící, pojďme si ujasnit, co autor této ňuflánčí filozofie mimo jiné říká:

1) „Centrem jejich života je rodina … nescházejí se ani v průběhu týdne.“
= Je implicitně špatně, že ženy nechodí po návštěvách a misijních mecheche, ale raději se snaží trávit co nejvíce času se svými rodinami.

2) „Většina žen kmene nepracuje. … nenajde se jediná, která by pracovala.“
= Starat se o domácnost, vařit, rodit a vychovávat děti zjevně není práce.

3) „Nebudou pak závislé na svých mužích…“
= Žena by se měla obejít bez svého manžela.

4) „Stanou se tak rovnocennými partnery v zaopatřování … i v rozhodování.“
= Zaměstnání mimo domov je způsob, jak mít páku na manžela.

5) „Začnou se cítit důležitějšími pro společnost.“
= Starat se o domácnost a rodinu a vychovávat děti není něco, co je pro společnost důležité.

6) „Ženy neusilovaly o změnu … protože jsou vychovávány s přesvědčením, že úlohou ženy je být doma, starat se o domácnost a vychovávat děti.“
= Úlohou ženy je zjevně něco jiného. Například sedět za kasou nebo stát u pásu, aby byla „důležitější pro společnost“.

7) „Cílem je … aby ženy byly finančně nezávislými partnerkami, ne otrokyněmi a služkami.“
= Trávit čas se svými dětmi a poskytovat zázemí manželovi, který mne zaopatřuje, je otroctví. Stát hodiny denně u pásu, poslat děti na výchovu jiným lidem a muset se pak stejně ve zbytku času postarat o domácnost je svoboda.

Pojďme si teď vzít stejných sedm bodů a podívat se na ně biblicky.

1) „Centrem jejich života je rodina … nescházejí se ani v průběhu týdne.“
Ženy mají být vyučovány, jak být, doslova, „manželomilovatelkami“ a „dětimilovatelkami“, jak být „pracovité v domácnosti“ (Ti 2:4-5). A, naopak, je jim zakázáno, aby lenivě „chodily po návštěvách“ (1. Tim 5:13).

2) „Většina žen kmene nepracuje. … nenajde se jediná, která by pracovala.“
To, co se podle Písma děje, když se ženy starají o své manžely, děti a domácnosti, je práce (Ti 2:5). Samozřejmě, jak vidíme v Přísloví 31(:10-27), žena, která pracuje v domácnosti, může dělat celou řadu věcí – ale nic to nemění na tom, že centrem jejího života je být „domapracovatelkou“ (Ti 2:5).

3) „Nebudou pak závislé na svých mužích…“
Vztah manžela a manželky je obrazem vztahu Krista a Církve (Ef 5:23-29), a proto je jedině v pořádku a biblické, když je manželka na svém manželovi závislá. Muž má povinnost „živit ji a pečovat o ni, jako i Kristus o Církev“ (Ef 5:29) – a jestliže to nedělá, zapřel víru a je horší než nevěřící (1. Tim 5:8).

4) „Stanou se tak rovnocennými partnery v zaopatřování … i v rozhodování.“
Žena byla stvořena kvůli muži (1. Kor 11:9). Muži mají „živit [své manželky] a peč[ovat] o ně, jako i Kristus o Církev“ (Ef 5:29), a proto ženy mají být poddané svým mužům (Ti 2:4), mají se „podřizovat svým mužům jako Pánu“ (Ef 5:22), „jako Církev je podřízena Kristu, tak i ženy ve všem svým mužům“ (Ef 5:24), a proto „jeden každý z vás ať miluje svou ženu jako sám sebe a žena ať se bojí svého muže“ (Ef 5:33).

5) „Začnou se cítit důležitějšími pro společnost.“
Rodina je ústřední institucí dějin, institucí definující člověka, institucí ustanovenou v Edenu před pádem (Gen 1:27-28). Proto je náležité fungování rodiny něco tak zásadně důležitého, že muži, jejichž děti a rodiny obecně nežijí náležitě křesťansky, jsou diskvalifikováni z křesťanské služby (1. Tim 3:4-5, 12), a ženy, které nevychovaly své děti řádně, nemají nárok na péči církve (1. Tim 5:10).

6) „Ženy neusilovaly o změnu … protože jsou vychovávány s přesvědčením, že úlohou ženy je být doma, starat se o domácnost a vychovávat děti.“
Když Písmo popisuje, co je úlohou ženy, říká „Chci tedy, aby se [ženy] vdávaly, rodily děti, vedly domácnost“ (1. Tim 5:14), „aby měly rády své muže a děti, byly rozvážné, cudné, pracovité v domácnosti, dobré, poddané svým mužům“ (Ti 2:5).

7) „Cílem je … aby ženy byly finančně nezávislými partnerkami, ne otrokyněmi a služkami.“
„‚Finančně nezávislá partnerka‘ pracující mimo domácnost, posílající své děti do pohanské státní školy, která má náležité finanční páky na svého manžela,“ nemá úplně nejblíž k biblické kategorii „pomoc jako [mužův] protějšek“ (Gen 2:18), která „byla stvořena kvůli muži“ (1. Kor 11:9) a podřizuje se svému muži „ve všem“ jako Pánu (Ef 5:24).

Nechci tím říct, že to, co Ňuflánci exportují, je pokřtěný feminismus – nikde v celém textu totiž nezaznělo nic o křtu.
To, co chci říct, je, spíš někde v duchu toho, že…
Není možné šířit křesťanství skrze to, že ho budeme bořit.
Exportovat rozkládající se a hnijící zápaďáctví s popraškem „Pána Ježíše“ nikomu nepomůže.
Pošlapávat Bohem ustanovený řád fungování muže a ženy pod záminkou „šíření víry“ je zvrácenost.

Ale protože Pán Ježíš, ukřižovaný a vzkříšený Král světa, přikazuje nejdřív se podívat po produktech dřevozpracujícího průmyslu v našich vlastních smyslových orgánech:

Kde jsou a co dělají křesťanky v našich rodinách a sborech?
Jsou doma a přičinlivě pracují a starají se o děti a poddávají se svým manželům ve všem jako Pánu?
Radují se ze své pozice toho, že byly stvořeny kvůli svým mužům, „aby rodily děti, vedly domácnost, byly rozvážné, cudné, pracovité v domácnosti, dobré, poddané svým mužům“?

Nebo nejdříve potřebujeme přinést křesťanství sami sobě?

Podpořte nás