Představme si zcela hypotetickou situaci. Řekněme, že někde v hlubinách internetu existuje grafika, která hlásá následující slova:

Není moudré ani bezpečné změnit Boží přikázání „Nezavraždíš,“ na „Nesoudíme. Chceme ženám pomoci, aby se mohly rozhodnout skutečně svobodně.“

Řekněme dokonce, že se zakládá na dlouho běžící kampani největší domněle protipotratové organizace v dané zemi.
A, znovu, čistě hypoteticky, řekněme, že se v diskuzi pod danou grafikou najde protestovatel, vyznávající křesťan Milan, který, čistě hypoteticky, zareaguje například zhruba následujícími slovy:

„Ptejme se, kdo svým jednáním od potratu odradí více žen. Jestli Hnutí pro život, nebo Abolicionisté Česko. Myslím, že výrazně více lidí vděčí za život HPŽ.“

Pro případ, že by tato zcela hypotetická situace snad někdy stala, pojďme se na ni podívat biblicky.

Vyznávající křesťan Milan se na grafice setkal s tvrzením, že bychom se neměli odvracet od Božího přikázání „Nezavraždíš“, a nahrazovat ho slogany o „svobodné volbě“. Ostatně, není ohánění se „svobodnou volbou“ tím nejhlavnějším důrazem vrahů dětí? „Moje tělo, moje volba“? „Vaše náboženství pryč z mojí dělohy“? „Dejte ženám volbu“?
Ale zpět. Vyznávající křesťan Milan se setkává s tvrzením, že je špatně odvracet se od Božích přikázání. Jeho reakce?
„Ptejme se, kdo svým jednáním od potratu odradí více žen … Výrazně víc lidí vděčí za život HPŽ.“ Jinými slovy, „Ale ono to funguje!“

Chce se mi věřit, že kdyby šlo o jiný kontext, Milan by reagoval jinak. Že kdyby šlo třeba o otázku znásilnění, nemuseli bychom vést debatu o tom, že by opravdu nebylo dobrým řešením nahradit „Nesesmilníš,“ sloganem „Nesoudíme; chceme násilníkům pomoci, aby mohli k milování přistupovat skutečně svobodně.“
Milan je ale natolik indoktrinovaný tím, jak správně „být pro život“, že je ochotný tvrdit, že odvracet se od Božích přikázání je moudré a správné.

…někdo by ale třeba pořád mohl být na pochybách o tom, co je v našem dnešním kontextu moudrost. A proto:
Písmo jasně říká, že to, co vystihuje, definuje a dává moudrost a rozumnost, je Boží zákon:
„Pohleď, učil jsem vás ustanovení a nařízení, jak mi přikázal Hospodin, můj Bůh … Zachovávejte a plňte je, protože to je vaše moudrost a vaše rozumnost před očima národů“ (Dt 4:6).
„Hospodinův zákon je ryzí, obnovuje duši. Hospodinovo svědectví je spolehlivé, prostým lidem dává moudrost“ (Ž 19:8).
„Tvé příkazy mě činí moudřejším nad mé nepřátele – navěky jsou mé. Jednám rozumněji než všichni mí učitelé, neboť rozjímám o Tvých svědectvích. Pochopil jsem víc než starci, protože střežím Tvá přikázání“ (Ž 119:98-100).

Oproti tomu ti, kdo se odvracejí od Božího zákona, nemají moudrost a i jejich modlitba je ohavností:
„Mudrci se zastydí, zděsí se a budou polapeni. Hle, pohrdli Hospodinovým slovem, jakou to mají moudrost?“ (Jer 8:9).
„Kdo odvrací své ucho od slyšení zákona, i jeho modlitba je ohavností“ (Př 28:9).

A připomeňme si, že Pán Ježíš říká, že nepřišel zrušit Zákon a Proroky, a že máme povinnost vyučovat i to nejmenší přikázání, které v nich Bůh zjevil (Mt 5:17-19), protože Zákon a Proroci definují a vysvětlují lásku k Bohu a bližnímu (Mt 22:36-40; Ř 13:9-10).

Otázkou tedy je: Adresuje Boží zákon někde ubližování nenarozeným dětem? Odpovědí je, že ano, a to v Exodu 21.

Exodus 21:22-25
„Když se budou muži rvát a postihnou těhotnou ženu, takže vyjde její dítě, ale nestane se neštěstí, jistě zaplatí pokutu, jak mu stanoví manžel té ženy; dá, co bylo určeno. Jestliže se stane neštěstí, dáš život za život, oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, spáleninu za spáleninu, modřinu za modřinu, šrám za šrám.“
Jinými slovy, princip lex talionis, zákon ustanovující, že trest musí odpovídat zločinu, je vysvětlen v případě nezamýšleného způsobení újmy nenarozenému dítěti. Jen stěží existuje důraznější způsob, jak říct, že trest předepsaný daným zákonem (obsaženým v zákoně dokonalé spravedlnosti) je spravedlivý.
Ta samá kapitola nám však jasně říká: „Kdokoliv by někoho udeřil, takže by zemřel, jistě bude usmrcen. Jestliže však na něj nečíhal, ale Bůh to dopustil, že padl do jeho ruky, ustanovím ti místo, kam bude moci utéct. Jestliže by však někdo jednal zlostně proti svému bližnímu a úkladně ho zabil, odtrhni ho od Mého oltáře, aby zemřel“ (Ex 21:12-14; sr. Lev 24:17).
To tedy znamená, že biblický zákon velmi jasně rozlišuje mezi nechtěným zabitím a cílenou vraždou – zabití se netrestá nijak, je „Božím dopuštěním“, vražda se trestá smrtí.
Tento zákon má však jednu výjimku – a tou je, jak už jsme viděli, nechtěné zabití nenarozeného dítěte. Máme tu rvačku dvou mužů, ke které se připletla těhotná žena, do níž muži poté například vrazili. Jestli žena potratí, podle Božího zákona má tyto muže čekat smrt. Jestli žena porodí zdravé dítě, muži jí zaplatí určenou částku peněz.
To znamená, že nenarozený život je Božím zákonem chráněn mnohem přísněji než život narozený. V kontextu společnosti jako celku to znamená, že nenarozené děti jsou zdaleka nejvzácnější a nejvýše ceněnou skupinou obyvatelstva, kdy je zodpovědností a zájmem všech ostatních, aby se postarali o to, aby těmto maličkým ani náhodou nezpůsobili újmu.
Pokud by systém byl ustanovený v poslušnosti vůči Bohu, přísně by trestal i sebemenší ublížení nenarozeným – a o co více jejich vraždění. (Více zde: https://antiteze.cz/2019/08/16/rohaty-mojzis-rekl-jestli-vyjde-jeji-dite/ https://tinyurl.com/uzgonla.)

Jednou provždy – zabít nenarozené dítě je ještě ohavnějším zločinem než zabít dítě narozené.
A faktem je, že Písmo má dost, co říct o zabíjení narozených dětí – které je ohavným a zvráceným zločinem, ač v kontextu výše zmíněno pořád zločinem menším než vraždění nenarozených. A proto, když budeme číst následující pasáže, potřebujeme si držet v hlavě, že „v našem případě je to horší“.
Takže, co říká Písmo společnosti, která vraždí své děti?

Leviticus 20:2-5
„Když kdokoliv ze synů Izraele nebo z příchozích, kteří pobývají v Izraeli, vydá někoho ze svého potomstva Molekovi, jistě bude usmrcen; ať na něj lid země hází kamení. A Já obrátím svou tvář proti takovému člověku a vyhladím jej zprostřed jeho lidu, neboť vydal někoho ze svého potomstva Molekovi, a tak znečistil Mou svatyni a znesvětil Mé svaté jméno. Jestliže by lid země přece nad tímto mužem, když vydal někoho ze svého potomstva Molekovi, přivřel oko a neusmrtil ho, obrátím svou tvář proti tomu muži a proti jeho čeledi Já a vyhladím zprostřed jejich lidu jej i všechny, kdo smilnili s ním tím, že smilnili s Molekem.“
Zabíjení dětí je něco, co má stát podle Božího zákona povinnost trestat smrtí. Nevinně prolitá krev, která není pomstěna spravedlivým potrestáním toho, kdo ji prolil, přivolává prokletí na celou zemi (Gen 4:8-10; 8:22, 9:5-17; Num 35:31, 33-34; Dt 21:7-9). Tam, kde národ odmítá trestat prolévání nevinné krve, bude celý národ trestat Bůh sám – bude proklínat a trestat všechny, kdo se proti tomuto zlu nestaví.
…což popisuje prorok Jeremiáš:

Jeremiáš 7:30-34
„Synové Judy páchali to, co je zlé v Mých očích, je Hospodinův výrok … vystavěli návrší Tófet, které je v údolí Hinómova syna, aby spalovali své syny a své dcery ohněm, což jsem jim nepřikázal, ani Mi nic takového nepřišlo na mysl. Proto hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy se už nebude říkat: Tófet ani údolí Hinómova syna, ale údolí zabíjení, a budou pohřbívat v Tófetu, až už nebude místo. Mrtvoly tohoto lidu se stanou potravou nebeského ptactva a zemské zvěře a nebude, kdo by je zaplašil. Způsobím, že z judských měst a z ulic Jeruzaléma zmizí hlas jásotu i hlas radosti, hlas ženicha i hlas nevěsty, protože se země stane troskami.“

…kolik lidí asi pobíhalo okolo a vysvětlovalo proroku Jeremiáši, že by měl radši „Nesoudit a pomoci ženám, aby se mohli rozhodnout skutečně svobodně“?

Jeremiáš 19:3-9
„Slyšte Hospodinovo slovo, judští králové a obyvatelé Jeruzaléma. Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, přivedu na toto místo takové zlo, že každému, kdo o něm uslyší, bude znít v uších, protože … naplnili toto místo krví nevinných. Vystavěli Baalova návrší, aby své syny spalovali ohněm jako zápalné oběti Baalovi, což jsem nepřikázal, ani jsem o tom nemluvil, ani Mi to nepřišlo na mysl. Proto hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy se už toto místo nebude nazývat Tófet, ani údolí Hinómova syna, ale údolí zabíjení. Na tomto místě zmařím plán Judejců a obyvatel Jeruzaléma a před jejich nepřáteli je nechám padnout mečem a rukou těch, kdo usilují o jejich život. Jejich mrtvoly vydám za potravu nebeského ptactva a zemské zvěře. Učiním toto město předmětem hrůzy a úžasu; každý, kdo jím bude procházet, se zhrozí a podiví se všem jeho ranám. Způsobím, že budou jíst maso svých synů a maso svých dcer; budou jíst maso jeden druhého v obležení a v úzkosti, kterou jim přivodí jejich nepřátelé a ti, kdo usilují o jejich život.“

…a mohli se podívat na řadu dalších pasáží, ale žádná z nich není o nic radostnější než tyto.

Jinými slovy, tam, kde se národ odvrací od Božího příkazu „Nezavraždíš“, čteme…
…že Bůh takový národ vyhladí. Učiní z dané země trosky a naplní její ulice mrtvými těly a její hřbitovy nebudou stačit na hromady jejích mrtvol.
Bůh takový národ vydá do ruky jeho nepřátel a přinese na něj tak strašný soud, že se všichni, kdo se o něm dozvědí, zhrozí.
Bůh na tento národ přinese válku a hladomor a způsobí v něm šílenství, takže se lidé budou pojídat navzájem.

Takže, ano, ptejme se ohledně Hnutí pro život.
Ptejme se, kolik zbytečně ztracených nevinných životů nenarozených a o kolik let delší boj proti jejich masakrování svým jednáním HPŽ způsobilo.
Tím, že HPŽ nazývá vraždu dítěte osobní volbou, vychovává kulturu kolem nás, aby ji chápala jako legitimní volbu.
Tím, že HPŽ „nesoudí“, vyučuje každého, kdo vidí plakát HPŽ, že vražda dítěte není něco, co by si zasloužilo odsouzení. Jinými slovy, učí společnost okolo nás o to víc se bouřit proti Bohu.

Ale co je horší: HPŽ nevede od Božích přikázání jen pohany – vede od nich i Církev. „Opravdu Bůh řekl…?“
HPŽ svým světským (nebo, řekneme-li si to otevřeně, svým satanským) rozumováním vychovává Církev, aby se odvracela od Božích přikázání, a aby to dokonce považovala za něco správného a moudrého.
Výsledkem je, že tam, kde „Církev Boha živého, sloup a opora pravdy“ (1. Tim 3:15), měla směle a nekompromisně stát na tom, že Bůh zakázal vraždit, a že kdo vraždí, je vrah, je dnes jakési bezpáteřní cosi, které až podezřele syčí, že nejúčinnější způsob, jak bránit vraždění, je nenazývat vraždu vraždou.

Slovy apoštola Jakuba: „Cizoložníci a cizoložnice! Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím“ (Jk 4:4-5).
Nečekal bych, že to někdy budu muset napsat, ale:

To, že se staneme Božími nepříteli, potraty opravdu nezastaví.

Odvracet se od Božích přikázání a stát se tak někým, kdo je Božím nepřítelem a jehož modlitba je před Bohem ohavností, skutečně není ten správný způsob, jak Bohu k slávě zastavit vraždění dětí.

Sežeňte si páteř. Začněte se chovat, jako že evangelium skutečně je Boží mocí k záchraně (Ř 1:16). Zastaňte se nenarozených.
Čiňte pokání s námi.

Podpořte nás