Opět se blíží Mezinárodní den žen.
Onen slavný den, kdy si připomeneme socialisty zorganizovanou stávku šiček v New Yorku v roce 1908.
Onen svátek zavedený Americkou socialistickou stranou, rozšířený Druhou [socialistickou] internacionálou, v roce 1917 ustanovený jako oficiální státní svátek sovětského Ruska, a pak konečně řádově v roce 1967, po více než padesáti letech, převzatý mezinárodním feministickým hnutím pod hesly jako „Osmý březen je dnem vzpoury pracujících žen proti otroctví kuchyně! Pryč s útlakem a prázdnotou práce v domácnosti!“

(…schválně, když letos tento slavný den spadá na neděli, kolik bezpáteřních trumberů, kteří by za žádnou cenu neslavili svátky apoštolů, Augustina nebo Krista Krále, protože to je moc katolické, se budou v neděli řídit socialistickým liturgickým kalendářem. Ale to odbočujeme.)

Faktem je, že víc než kdy dřív potřebujeme, aby nám MDŽ ukázal ke světlejším zítřkům.
Ženy ve společnosti kolem nás jsou totiž v horší situaci, než byly kdy dřív.

Ženy jsou dnes tak nenáviděné, utlačované a přezírané, že si vrabci na střeše už pár let štěbetají o tom, že žena může mít penis, varlata a plnovous.
Západ se rychlostí volného pádu žene vpřed, a tak je dnes žena slovem bez obsahu. Už dávno přestala být slávou mužovou a pomocí jemu rovnou (1. Kor 11:7; Gen 2:18-25). Více a více žen jsou dneska prostě choré bytosti, které se nechaly zmrzačit v rozkroku.

Ženy jsou dnes tak nenáviděné, utlačované a přezírané, že je jich většina zavražděna ještě před narozením. A jejich vrahové to nazývají osvobozením ženy a ženským právem! To znamená, že naše společnost ve své nenávisti k ženám došla mnohem dál, než kam otcové MDŽ dotáhli svou nenávist k buržoustům. Nebo… alespoň já sám jsem zatím neslyšel o tom, že by nad bránou nějakého gulagu byl nápis „Buržoazní práva pro všechny!“

Ženy jsou dnes tak nenáviděné, utlačované a přezírané, že jejich jedinečný dar být matkami a tvarovat věčné duše svých dětí je dnes něčím nepodstatným, přehlíženým a bagatelizovaným.
Pravda, část žen v historii otročila líným a zlým mužům tím, že se jim staraly o domácnost, praly, rodily, zašívaly a vařily jejich proprděné trencle.
Dnes jim otročí ještě víc, protože se jim pořád starají o domácnost, perou, rodí, zašívají, vaří – a kromě toho chodí do práce, a tak jejich domácí budižkničemu má o to víc peněz na promrhávání. A pro změnu se tomu říká osvobození. Ostatně, „Arbeit macht frei.“

Ženy jsou dnes tak nenáviděné, utlačované a přezírané, že si prakticky nelze koupit brýle, džíny, papír do tiskárny nebo pneumatiky bez toho, že by u toho jeden chtě-nechtě zíral na vyfotošopovanou ženu v „oblečení“, za které by se před sto třiceti lety styděla i prostitutka.
Tam, kde dříve platilo, že „Kdo nalezl ženu, nalezl dobro, dosáhl zalíbení u Hospodina“ (Př 18:22), dnes platí, že ten, kdo našel ženskou, našel nezávaznou soulož a pak další a další a další a další, a pak třeba časem „svojí starou“, kterou pustí k vodě, jakmile ho přestane bavit.
Tam, kde ženy dříve byly chráněné a zaopatřené celoživotními svazky uzavřenými před svědky a především před Boží tváří, dnes většina manželství končí rozvodem, většina dětí se rodí mimo manželství, a výsledkem jsou zástupy zklamaných, rozbitých, nezaopatřených žen. (Co jiného čekat ve světě, kde je „sex“ nejčastěji hledaným slovem na internetu a kde má porno průmysl větší zisky než Microsoft, Google, Amazon, eBay, Yahoo, Apple, Netflix a další giganti dohromady?) Ale nezapomeňme, ty zástupy zklamaných, rozbitých a nezaopatřených žen jsou zástupy osvobozené.

A MDŽ je svátkem hnutí, které si může hrdě připsat na vrub všechnu tuto nenávist, útlak a přezírání vůči ženám.

Ale je i způsob, jak MDŽ oslavit náležitě.
Tak, že budeme činit pokání.
Že si muži nafackují, aby se probrali, a uznají, že mají povinnost „živit své ženy a pečovat o ně, jako i Kristus o Církev“ (Ef 5:29), a že „Jestliže se někdo nestará o své vlastní a hlavně o členy své rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící“ (1. Tim 5:8).
Že se ženy oddají tomu, „aby měly rády své muže a děti, byly rozvážné, cudné, pracovité v domácnosti, dobré, poddané svým mužům, aby Slovo Boží nebylo haněno“ (Ti 2:4-5).
Že muži i ženy vyznají svou vzpouru vůči svému Stvořiteli, napraví své úlohy, priority a chování podle Božího svatého Slova a přijmou odpuštění, které Bůh v Kristu dává kajícným:
„Ženy, podřizujte se svým mužům jako Pánu, neboť muž je hlavou ženy, jako je Kristus hlavou Církve; On je zachráncem těla. Ale jako Církev je podřízena Kristu, tak i ženy ve všem svým mužům. Muži, milujte své ženy, jako i Kristus miloval Církev a sám sebe za ni vydal, aby ji posvětil, když ji očistil vodní koupelí v Slovu, aby sám sobě postavil slavnou Církev, která by neměla poskvrny ani vrásky ani čehokoliv takového, ale byla svatá a bezúhonná. Takto jsou povinni i muži milovat své ženy jako svá těla. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. Neboť nikdo nemá své tělo v nenávisti, ale živí je a pečuje o ně, jako i Kristus o Církev“ (Ef 5:22-29).

Takže, oslavme MDŽ náležitě.
Oslavme ho tak, že se postaráme, aby ona trapná epizodka s existencí MDŽ byla brzy zapomenuta.
Oslavme ho tak, že místo MDŽ radši oslavíme vítězné vzkříšení Krista Ježíše, který sedí po Otcově pravici, žehná těm, kdo jsou vůči Němu poslušní, a proklíná a soudí neposlušné, a v poslední den před Ním bude stát každý jeden z nás a bude se zodpovídat ze svých skutků.

Nevím, jak vy, ale já se tehdy z „osvobození žen“ opravdu zodpovídat nechci.

Čiňte pokání se mnou.

Podpořte nás