Zítra nás čeká Velikonoční neděle, neboli oslava Pánova vítězného vzkříšení. Odpusťme si teď poznámku na téma absurdnosti faktu, že to bude poprvé za řádově třiatřicet staletí dějin Božího lidu, co námezdníci napříč tradicemi a denominacemi ruší a zakazují společné slavení Velikonoc. Ostatně, už jinde jsme hovořili o tom, že „žádný člověk nemá právo ani autoritu zakázat či zrušit shromáždění Božího lidu k uctívání Boha, což je přesně pointou Daniele 6“ (https://tinyurl.com/rvhxkyu; https://tinyurl.com/ubs35sl).

Nechme mrtvé, ať pohřbívají své mrtvé, a pojďme se zaměřit na jednu velikonoční otázku, která už potrápila nemálo věrných, kteří pořád ještě věří svým Biblím:

Jak může pátek být dnem Pánova ukřižování?

Ostatně, Pán Ježíš hovořil o tom, že jako „‚byl Jonáš v břiše velké ryby tři dny a tři noci‘, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země“ (Mt 12:40). Od pátečního odpoledne do nedělního úsvitu se přece rozhodně tři dny a tři noci nasbírat nedají. …ne? A jestli chcete vzkříšení v neděli a tři dny v hrobě, proč neříct, že ukřižování bylo ve středu… nebo tak…? (Vida, právě jsem narazil na článek, a byl to bolestivě trapný náraz, kde jistý hrdina opravdu tvrdí, že Pán byl ukřižován ve středu. Inu, pojďme dál a nechme se překvapit.)

Navíc, najdou se i kritici, kteří budou tvrdit, že autoři synoptických evangelií (Matouš, Marek a Lukáš) předkládají jiný den ukřižování než apoštol Jan. Sporem evangelistů podle nich je, jestli Ježíš s učedníky jedl pesachového beránka ve stejný den jako zbytek Izraele (domněle podle synoptiků), a nebo o den dříve (domněle podle Jana), a jestli tedy byl ukřižován den po pesachovém sederu nebo v den sederu.

Přiznejme si, tuto otázku nebude řešit nikdo, kdo nevěří v naprostou neomylnost a bezchybnost Písma. Těm, kdo mají prostor pro to, aby se Písmo mýlilo nebo aby mělo, ehm, „napětí v textu“, by rozřešení celé věci nemohlo být víc jedno.
…což hned na začátku vylučuje řadu dnešních českých kazatelů, dost možná většinu. A kdo z toho zbytku má dostatečné povědomí o Pesachu a biblické židovské praxi a kontextu prvního století?
Výsledkem je, že se odpovědi na podobné otázky nemají tendenci objevovat v kázání a vyučování, což nechává prostor pro kritiky, konspirace, bludy, sekty a hlouposti.

Nuže, ještě jednou, jak může pátek být dnem Pánova ukřižování?

Jak už zaznělo, najdou se pohanští kritici a i někteří vyznávající křesťané, kteří budou tvrdit, že Jan předkládá jiný den ukřižování než synoptici, protože „se snaží zdůraznit teologickou pravdu“, a tak má, ech, kreativní přístup k historii, a v rámci toho, že Pán Ježíš je pro něj „Beránek, který snímá hříchy světa“ (J 1:29), předkládá Jeho ukřižování o den dříve, v době, kdy by se zabíjeli pesachoví beránci. Závěrem bude, že „když je Jan ochotný obětovat historičnost, aby zdůraznil hlubokou teologickou pravdu“, není problém obětovat historičnost i jinde a na historičnosti vlastně nezáleží a není důvod tak moc tlačit na domnělou neomylnost Písma a soulad biblického učení a „prostě nechte Jana být Janem“ a „teologické pravdy existují na jiné úrovni než historická faktografie, takže Potopa má rozhodně hluboký teologický rozměr, což neznamená, že se někdy musela stát,“ a tak dále a tak dále.

Takže, ještě jednou, Jan a synoptici prý předkládají jiný den Pánova ukřižování.

Něco historických faktů:
Pesachoví beránci se zabíjeli odpoledne čtrnáctého dne měsíce nisanu; svátek pesachu, svátek nekvašených chlebů, začínal ten samý den večer, patnáctého nisanu. A jestli se vám tahle věta zdá trochu pofidérní…
– První věc, kterou je třeba vzít v potaz, když hovoříme o Velikonocích, je to, že Židé Pánovy doby používali lunární kalendář. (Proto všechny ty problémy s počítáním data Velikonoc.)
– Druhým zásadně důležitým faktem je, že Židé po vzoru Genesis 1:5 („a byl večer a bylo ráno, jeden den“) počítali dny od západu slunce. Když tedy Židé zabíjeli beránky odpoledne čtrnáctého nisanu, čtrnáctý nisan už prakticky končil. A při západu slunce začal patnáctý nisan a svátek nekvašených chlebů, který trval týden (Ex 12:15-20).
– Znovu, Velikonoce trvaly týden (Ex 12:15-20); naší tendencí v rámci toho, jak Bůh jednal při ustanovení Pesachu v Exodu, je považovat Pesach za věc jedné večeře nebo jednoho dne, ale tak to ani v nejmenším nebylo. A proto: „Jíst pesach“ znamenalo mnohem více než jen jíst jeho první večeři. Velikonoce jsou týdenním svátkem, což bude velmi důležité, až budeme procházet novozákonní záznamy.
– Úvodní pesachová či sederová večeře byla velmi důležitá: „Ten, kdo by byl čistý a nebyl by na cestě a upustil by od slavení velikonoční oběti, takový člověk ať je vyhlazen ze svého lidu, protože nepřinesl v určený čas Hospodinův obětní dar. Takový muž ponese následky svého hříchu“ (Num 9:13); neslavit sederovou večeři v předepsaný den s sebou neslo trest exkomunikace, potenciálně i vyhnanství či dokonce trestu smrti.
– Když Židé počítali dny, počítali část dne jako celý den (https://tinyurl.com/s8lfuss). Když tedy bude něco trvalo od tří hodin odpoledne jednoho dne do tří hodin po západu slunce druhého dne, trvalo to tři dny.
– Vzhledem k tomu, že digitální hodinky byly v prvním století luxusem, který si mnozí nemohli dovolit, Židé rozdělovali každý den na den (období světla) a noc (období tmy), přičemž následně dělili období světla na 12 stejně dlouhých úseků, hodin. Když proto čteme, že se něco stalo v 6 hodin, nestalo se to v 6:00 ráno, ale řádově v polovině dne.

Nuže, synoptici se shodují, že Pán Ježíš v první den svátku nekvašených chlebů, kdy měl být obětován beránek, poslal své učedníky připravit beránka; zároveň vidíme, že to bylo z jejich popudu, a proto nemůžeme předpokládat žádný nečekaný den slavení (Mt 26:17; Mk 14:12; L 22:7); všechno bylo jako obvykle.
Pán Ježíš jedl „standardní“ první sederovou večeři na začátku patnáctého nisanu, ustanovil večeři Páně, byl zatčen v zahradě, odsouzen a ukřižován patnáctého nisanu, neboli v pátek, řádově kolem poledne (Mk 15:25). Od šesté do deváté [židovské] hodiny přichází tma (Mk 15:33-34), po níž Pán umírá, a když se nachyluje večer, je v „den přípravy, to jest den před sobotou“ (Mk 15:42) pohřben Josefem z Arimatie a Nikodémem, a v neděli, v první den týdne (Mk 16:9), vzkříšen.
Matouš, Žid píšící pro Židy, pro nás zaznamenává jak „Jonášovo znamení“ tří dní, tak i ukřižování Páně v pátek a vzkříšení v neděli (což mu dosvědčují i Marek a Lukáš), a zjevně to v jeho uvažování o čase nepředstavuje sebemenší problém. Proto není důvod, abychom s tím měli problém my.
A, samozřejmě, je tu i Ozeášovo proroctví, které je velmi zjevným odkazem na vzkříšení Krista jakožto ztělesnění Izraele: „Po dvou dnech nás [Hospodin] oživí, třetího dne nám dá povstat, abychom žili před Ním“ (Oz 6:2). Na toto proroctví se odvolává i apoštol Pavel, když říká, že Kristus „byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen podle Písem“ (1. Kor 15:4). Inu, hodně štěstí těm, kdo chtějí tvrdit, že Kristus strávil v hrobě doslovných 72 hodin.

Ale co teď s tím rošťákem Janem? Opravdu si celé ukřižování o den posunul, aby zdůraznil tu úžasnou teologickou pravdu, že Pán je Beránkem, který snímá hříchy světa? Opravdu nám tím zanechal Bibli, která si protiřečí? Nechejme promluvit samotného Jana.

1) „Před velikonočním svátkem Ježíš věda, že přišla Jeho hodina, aby z tohoto světa přešel k Otci, protože miloval své, kteří byli ve světě, miloval je až do konce. Během večeře, když již Ďábel vložil do srdce Judy Šimona Iškariotského, aby Jej vydal, Ježíš, vědom si toho, že Mu Otec dal všechno do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází…“ (J 15:1-3) a následuje mytí nohou učedníků.
Kritici řeknou, že vyjádření „před velikonočním svátkem“ si žádá, aby se celá věc stala o den dříve než u synoptiků.

Takový argument dává asi tolik smyslu jako říct, že „Před štědrovečerní večeří,“ nutně znamená „třiadvacátého prosince“, a kromě toho ignoruje fakt, že velikonoční svátky trvaly týden. Znovu, pesach nebyl jednou sederovou večeří, ale týden slaveným svátkem, a když se podíváme na Janův jazyk jako celek, nic nenaznačuje, že by se celá promluva děla v kontextu zcela jedinečné události slavení Velikonoc jindy (což s sebou, znovu, neslo trest exkomunikace, potenciálně i vyhnanství či dokonce trestu smrti).

2) „…tehdy, po tom soustu, vstoupil do Judy Satan. Ježíš mu řekl: ‚Co činíš, učiň rychle!‘ Nikdo ze stolujících však neporozuměl, proč mu to řekl. Protože měl Juda pokladnici, domnívali se někteří, že mu Ježíš říká: ‚Nakup, co potřebujeme na svátek‘, anebo aby dal něco chudým“ (J 13:27-29).
Kritici tvrdí, že jelikož je řeč o „nakoupení na svátek“, sederová večeře ještě musela být věcí budoucnosti.

Pasáž sama hovoří o „svátku“. Není řeč o „nakoupení na večeři“, ale na „svátek“. Pravda, sederová večeře si žádala speciální přípravu a jako připomínka událostí Exodu byla jedinečným bodem celého svátku, ale rozhodně nebyla celým svátkem. Ani tady tedy není důvod vidět v pasáži nějaký kreativní přístup k historii.

3) „Od Kaifáše vedli Ježíše do vládního paláce. Bylo časně ráno. Oni sami do vládního paláce nevstoupili, aby se neposkvrnili a mohli jíst velikonočního beránka“ (J 18:28).
Vida, jedení beránka je v době, kdy je Ježíš odsouzen, teprve věcí budoucnosti!! Z toho jasně plyne, že Jan skutečně předkládá ukřižování o den dříve než synoptici! Pohané nakonec velmi zjevně mají pravdu a Písma si protiřečí!!!

…nechci použít spojení „tragické překladatelské diletantství“, ale jsme tomu blízko. Původní řečtina zde říká nic o beránkovi; říká prostě „pascha“. Toto slovo se v Janově evangeliu objevuje na devíti dalších místech a nikde nehovoří o beránkovi, ale o celých velikonočních svátcích jako takových (J 2:13; 2:23; 6:4; 11:55; 11:55; 12:1; 13:1; 18:39; 19:14). Jinými slovy, kdyby se celá věc stala o tři dny později, četli bychom naprosto to samé – četli bychom, že Židé nechtěli vstoupit do pohanského sídla, aby se neposkvrnili, a mohli dál „jíst paschu“, neboli dál se podílet na oslavách Velikonoc. …a i proto snad všechny anglické překlady v Janovi 18:28 svorně hovoří o „jedení paschy“ (https://biblehub.com/john/18-28.htm), ale o beránkovi neříkají ani slovo.
Když nahlédneme do 2. Letopisů 30, čteme: „…slavili svátek nekvašených chlebů po sedm dní s velikou radostí. Lévité a kněží chválili Hospodina den co den se silnými nástroji Hospodina. Chizkijáš promluvil k srdci všech lévijců, kteří byli velmi zruční ve službě Hospodinu, aby jedli sváteční oběti po sedm dní, obětovali pokojné oběti a chválili Hospodina, Boha svých otců“ (2. Le 30:21-22). Velikonoce se slavily každodenním hodováním před Hospodinem, každodenním „jedením paschy“, a znečistit se by toto oslavování přerušilo.
Navíc, v Písmu znovu a znovu vidíme, že nečistota trvá „do večera“ (např. Lev 15:5, 6, 7, 8, 10, 11), takže i kdyby Jan předkládal jinou verzi než synoptici a večer po Ježíšově ukřižování skutečně měla být sederová večeře, ti, kdo by se znečistili u Piláta, by ji mohli jíst, protože by už byli čistí. Jinými slovy, kdyby Pán Ježíš měl být ukřižován před sederovou večeří a před začátkem svátků nekvašených chlebů, celý argument o nejedení paschy by nedával smysl. Tato Janova slova, když jsou správně pochopena a přeložena, jsou tedy naopak důkazem jeho souladu se synoptiky.

4) „Byl den přípravy před Velikonocemi, kolem poledne. I řekl Židům: ‚Hle, váš král‘“ (J 19:14).

Den přípravy. Ukřižování se podle Jana děje v „den přípravy“. Když se podíváme do Markova evangelia, čteme, že ukřižování se stalo v „den přípravy, to jest den před sobotou“ (Mk 15:42), neboli v pátek, a to znamená, že ukřižování Páně se podle Jana událo v pátek.
Jan 19:31 nám řekne, že „byl den přípravy a Židé nechtěli, aby těla zůstala přes sobotu na kříži“ (J 19:31), a to znamená, že ukřižování Páně podle Jana se událo v pátek.
A když se podíváme do řeckého slovníku, zjistíme, že „den přípravy“ či „Příprava“ je výrazem, který řečtina dodnes používá jako standardní výraz pro pátek, a to znamená, že ukřižování Páně se podle Jana událo v pátek.
…takže, ten rošťák Jan nám sám minimálně třemi různými způsoby otevřeně říká, že ukřižování se stalo v pátek.

Sečteno a podtrženo, když vezmeme v potaz biblický přístup k počítání času, kulturu apoštolského období a význam a trvání pesachu, a když se nebudeme mermomocí snažit rozbít soulad Písem a požadovat od nich, aby používala jazyk tak, jak my dnes, není sebemenší důvod stavět Jana proti synoptikům nebo Matouše proti Matoušovi.

…ale Velikonoce nejsou něčím, co bychom měli jen ubránit před nevírou, odpadlictvím a stupiditou.
Velikonoce jsou něčím, co bychom měli s gustem slavit a nad čím bychom měli žasnout. A proto si na závěr pojďme připomenout alespoň některé pasáže (Ž 113-118), které by Pán Ježíš jako Žid své doby zpíval při Pesachu, než vyrazil na cestu k zahradě a k pátečnímu kříži… a především k nedělnímu vzkříšení.

„Budiž Hospodinovo jméno požehnáno od nynějška až navěky!
Od východu slunce až po západ budiž chváleno jméno Hospodinovo!
Hospodin je vyvýšený nade všemi národy, Jeho sláva sahá nad nebesa.
Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, jenž tak vysoko trůní?
Sestupuje, aby pohlédl na nebesa a na zemi.
Pozvedá chudého z prachu, ze smetiště vytahuje nuzného,
aby ho posadil s předními muži, s předními muži svého lidu.
Co je ti, moře, že utíkáš, Jordáne, že se obracíš nazpět?
Hory, proč poskakujete jako berani, a vy, pahorky, jako jehňata?
Svíjej se, země, před Pánem, před Bohem Jákobovým,
jenž proměňuje skálu v jezero, křemen ve vodní pramen.
Ne nás, Hospodine, ne nás, ale své jméno učiň slavným pro své milosrdenství, pro svou věrnost.
Náš Bůh je v nebesích. Činí vše, co si přeje.
Izraeli, doufej v Hospodina! On je jejich pomocí a štítem.
Kdo se bojíte Hospodina, doufejte v Něj! On je jejich pomocí a štítem.
Hospodin na nás pamatuje a žehná nám;
žehná bojícím se Hospodina, malým i velkým.
Kéž vám Hospodin přidá – vám i vašim synům.
Jste Hospodinovi požehnaní – On učinil nebesa i zemi.
Mrtví již nechválí Hospodina, ani nikdo z těch, kdo sestupují do říše ticha.
Ale my budeme dobrořečit Hospodinu od nynějška až navěky. Haleluja!
Miluji Hospodina, vždyť slyší můj hlas, mé úpěnlivé prosby, naklonil ke mně ucho.
Po všechny své dny k Němu budu volat.
Omotaly mě provazy smrti, dolehla na mě tíseň podsvětí, postihlo mě soužení a žal.
Vzývám však Hospodinovo jméno. Ach, Hospodine, zachraň mou duši!
Milostivý je Hospodin a spravedlivý, náš Bůh se slitovává.
Hospodin chrání prostoduché. Byl jsem zubožený a On mi pomohl.
Vrať se, má duše, do svého odpočinutí, protože Hospodin ti prokázal dobro.
Vytrhls mou duši ze smrti, mé oči před slzami, mé nohy před klopýtnutím.
Budu chodit před Hospodinem v zemi živých.
Jak se odvděčím Hospodinu za všechno Jeho dobrodiní vůči mně?
Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno.
Své sliby Hospodinu splním před veškerým Jeho lidem.
Vzácná je v očích Hospodinových smrt Jeho věrných.
Chvalte Hospodina, všechny národy, oslavujte Ho, všichni lidé,
neboť je mocné nad námi Jeho milosrdenství.
Hospodinova věrnost trvá navěky. Haleluja!
V tísni jsem volal Hospodina. Hospodin mi odpověděl a uvedl mě na prostranno.
Hospodin je se mnou, nebojím se. Co mi může udělat člověk?
Hospodin je se mnou, jako můj pomocník.
Podívám se na ty, kdo mě nenávidí.
Lépe je hledat útočiště v Hospodinu než spoléhat na člověka.
Lépe je hledat útočiště v Hospodinu než spoléhat na přední muže.
Všechny národy mě obklíčily; ve jménu Hospodinově jsem je však odrazil.
Obklíčily mě, jak mě obklíčily! Ve jménu Hospodinově jsem je však odrazil.
Obklíčily mě jako včely, zhasly jako oheň z trní! Ve jménu Hospodinově jsem je odrazil.
Hospodin je má síla i píseň; stal se mou spásou.
Hlasitý jásot i vítězství jsou ve stanech spravedlivých.
Hospodinova pravice se vyvýšila, Hospodinova pravice vykonala udatné činy.
Nezemřu, budu žít a vypravovat o Hospodinových skutcích.
Hospodin mě přísně káznil, ale nevydal mě smrti.
Tobě vzdávám chválu, žes mi odpověděl a stal ses mi spásou.
Kámen, který zavrhli stavitelé, se stal hlavou úhlu.
Bylo to od Hospodina. V našich očích je to podivuhodné.
Tento den učinil Hospodin. Jásejme a radujme se v něm!
Ach, prosím, Hospodine, pomoz! Ach, prosím, Hospodine, dopřej úspěch!
Ty jsi můj Bůh, budu Ti vzdávat chválu.
Můj Bože, budu Tě vyvyšovat.
Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, vždyť Jeho milosrdenství je věčné!“

Podpořte nás