„Stojím s Izraelem.“ Jedno z hesel, které je v křesťanských kruzích pořád velmi oblíbené. Ostatně, „Izrael je vyvolený Boží lid“, „Jsou to naši starší sourozenci ve víře“ a tak dál a tak dál. Proto určitě nebude na škodu podívat se, co vlastně o Izraeli říkají Písma.

A znovu si vypůjčím trochu vyučování, které na toto téma před nějakou dobou zaznělo v Reformované církvi Krista Krále (https://kristuskral.cz/obrizka-nic-neznamena-ani-neobrizka-nic-neznamena-ale-zachovavani-bozich-prikazani/ ):

V první řadě je třeba si uvědomit, že starozákonní Písma ani zdaleka nehovoří jen o Izraeli či o Abrahamově potomstvu. Bůh měl svůj vyvolený, spasený lid dlouho před Abrahamem: Šét a jeho linie, Henoch (Gen 5), Noe (Gen 7) a jistě mnozí další. Otázka: K jakému lidu přísluší tito lidé? Rozhodně nejsou Izraelem, protože Izrael začal až s Izraelem, který nedostává své jméno až do Gen 32. Kolik lidů, či těl, má Kristus? Jestli Církev je novozákonní novotou, má minimálně tři – předizraelské svaté, Izrael a Církev. …což je nanejvýš absurdní.

Druhým faktem je, že když apoštol Pavel v 1. listu Korintským promlouvá ke křesťanům z pohanů, říká jim: „Nechci, bratři, abyste nevěděli, že naši otcové byli všichni pod oním oblakem a všichni prošli mořem, všichni byli pokřtěni v Mojžíše v oblaku a v moři, všichni jedli týž duchovní pokrm a všichni pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus….“ (1. Kor 10:1-4). Jinými slovy, Izraelci byli předkové, otcové, věřících pohanů. Ostatně, připomeňme si skutečnosti, kterými jsme tuto sérii začínali – Abraham je otcem křesťanů (Ř 4:12; sr. Ga 3:7-9).

Třetí skutečností je, že když Štěpán ve své řeči shrnuje dějiny Izraele, říká, že Mojžíš „byl prostředníkem“ mezi Božím andělem, který „k němu mluvil na hoře Sinaj, a našimi otci“ (Sk 7:38). A tam, kde by mnozí čekali, že Mojžíš „byl Izraeli prostředníkem“, čteme něco velmi jiného: Mojžíš byl prostředníkem „shromáždění“ – řecké slovo ἐκκλησίᾳ, ekklēsia – které je standardním novozákonním výrazem pro Církev či shromáždění křesťanů (např. v Mt 18:17; Sk 9:31; 11:26; 1. Kor 1:2; 1. Kor 4:17; 14:5; Ef 3:21; 5:24; Ko 1:24 atd., atd.). Tuto skutečnost odráží řada překladů, které ve Skutcích 7:38 otevřeně hovoří o Církvi (např. KJV, ASV, RV, DRB). Když v Novém zákoně čteme zmínku o C/církvi či o shromáždění křesťanů, ani v nejmenším se nesetkáváme s novým konceptem. Septuaginta, řecký překlad Starého zákona, který byl v době apoštolů velmi rozšířený (a který proto bibličtí autoři citují mnohem častěji než původní hebrejštinu), používá slovo ekklēsia jako standardní výraz pro Boží lid obecně a především pak jeho shromáždění (např. Dt 4:10; 18:16; Joz 8:35; Sd 20:2; 1. S 17:47; 1. Le 28:2; atd.). Jinými slovy, samotné slovo Církev, ekklēsia, není nečekaným překvapením ani náhradou Božího lidu – je zdůrazněním kontinuity Božího lidu.

Nicméně, ekklēsia není ani zdaleka jediným označením, které Písmo vztahuje na Izrael, aby ho poté vztáhlo na křesťany. Boží Slovo nám zas a znovu ukazuje, že ti, kdo žijí poslušnou, smluvní vírou, jsou Božím lidem – zatímco nevěrníci jím nejsou, ať už se píše rok 500 př. Kr. nebo 2000 po Kr. Nuže, jen namátkou…

1) Milovaní Boží
1) Izrael tvoří Boží milovaní.
„Vybral pro nás naše dědictví – pýchu Jákoba, kterého miloval“ (Ž 47:5).
„Zamiloval jsem si vás, praví Hospodin. Ptáte se: Jak jsi nám prokázal lásku? Což nebyl Ezau Jákobův bratr, je Hospodinův výrok, a přece jsem si Jákoba zamiloval“ (Mal 1:2).
„Ať je požehnán Hospodin, tvůj Bůh, který si tě [Šalomouna] oblíbil a ustanovil tě na izraelský trůn. Protože si Hospodin zamiloval Izrael navěky, ustanovil tě za krále, abys vykonával právo a spravedlnost“ (1. Kr 10:9).

2) Neposlušní Izraelci nejsou Boží milovaní.
„Jestliže Mě ani potom nebudete poslouchat a budete se vůči Mně stavět nepřátelsky, budu se i Já vůči vám stavět nepřátelsky a s hněvem, ano, budu vás kárat sedminásobně za vaše hříchy. Budete jíst maso svých synů a budete jíst maso svých dcer. Zničím vaše návrší, vyhladím vaše kadidlové oltáře, na mrtvoly vašich bůžků položím vaše mrtvoly a Má duše si vás zoškliví“ (Lev 26:27-30).
„Opustil jsem svůj dům, zanechal jsem své dědictví, vydal jsem svou milovanou do moci jejích nepřátel. Mé dědictví se pro Mě stalo podobné lvu v houštině, pozvedlo proti Mně svůj hlas, proto ho nenávidím“ (Jer 12:7-8).
„Všechno jejich zlo se stalo zjevné v Gilgálu, proto jsem je tam začal nenávidět. Za jejich zvrácené činy je vyženu ze svého domu. Nebudu je již déle milovat“ (Oz 9:15).
„Když však uviděl, jak mnozí farizeové a saduceové přicházejí k jeho křtu, řekl jim: ‚Plemeno zmijí! Kdo vám ukázal, jak utéci před nadcházejícím hněvem?‘“ (Mt 3:7).
„Vždyť vy jste, bratři, napodobili církve Boží, které jsou v Judsku v Kristu Ježíši, protože i vy jste stejně trpěli od vlastních krajanů, jako i oni od Židů, kteří zabili Pána Ježíše i své proroky a také nás pronásledovali; Bohu se líbit nechtějí a vůči všem lidem jsou nepřátelští. Brání nám mluvit k pohanům, aby byli spaseni, čímž stále doplňují své hříchy; ale přišel na ně hněv až do krajnosti“ (1. Te 2:14-16).

3) [Poslušní] křesťané jsou milovaní Boží.
„Napodobujte tedy Boha jako milované děti“ (Ef 5:1).
„Oblečte se tedy jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, v slitovný soucit, dobrotu, pokoru, vlídnost a trpělivost“ (Ko 3:12).
„Pohleďte, jakou lásku nám Otec dal, abychom byli nazváni Božími dětmi; a také jimi jsme“ (1. J 3:1).

2) Boží Království
1) Izrael je Božím Královstvím.
„Vy budete Mým královstvím kněží a svatým národem. Toto jsou slova, která budeš říkat synům Izraele“ (Ex 19:6).
„Ustanovím [Davidova potomka] ve svém domě a ve svém království navěky a jeho trůn bude pevně stát navěky“ (1. Le 17:14).
„…vyvolil si mého syna Šalomouna, aby seděl na trůnu Hospodinova království nad Izraelem“ (1. Le 28:5).

2) Neposlušný Izrael není Božím Královstvím.
„Pravím vám, že mnozí přijdou od východu i západu a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království Nebes; avšak synové království budou vyvrženi do nejzazší temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů“ (Mt 8:11-12).
„Proto vám pravím, že vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který přináší jeho úrodu… Když velekněží a farizeové uslyšeli tato jeho podobenství, poznali, že mluví o nich“ (Mt 21:43, 45).

3) [Poslušní] křesťané jsou Božím Královstvím.
„Vždyť Boží království není pokrm a nápoj, nýbrž spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém“ (Ř 14:17).
„Dále Ježíš zvaný Justus. Oni jsou ze Židů moji jediní spolupracovníci pro Boží království; stali se mou útěchou“ (Ko 4:11).
„Tomu, jenž nás miluje a svou krví nás rozvázal z našich hříchů a učinil nás královstvím, kněžími svému Bohu a Otci – Jemu sláva i moc na věky věků. Amen“ (Zj 1:5-6; sr. 1. Pt 2:9).

3) Boží děti
1) Izraelci jsou Boží děti.
„Jste synové Hospodina, svého Boha“ (Dt 14:1).
„Slyšte, nebesa, naslouchej, země, protože Hospodin promluvil: Syny jsem vychoval a vycvičil, ale oni se proti Mně vzbouřili“ (Iz 1:2).
„I řekl: Zajisté jsou Mým lidem, syny, kteří nebudou lhát. A stal se jejich Zachráncem“ (Iz 63:8).

2) Neposlušní Izraelci nejsou Boží děti.
„Jednali vůči Němu zvráceně, ke své potupě nejsou Jeho syny, zvrácená a zkažená generace“ (Dt 32:5).
„‚Vím, že jste potomci Abrahamovi, ale usilujete Mne zabít, protože Mé slovo nemá ve vás místo. Já mluvím o tom, co jsem viděl u svého Otce, a vy činíte to, co jste slyšeli u vašeho otce.‘ Odpověděli Mu: ‚Náš otec je Abraham.‘ Ježíš jim řekl: ‚Kdybyste byli Abrahamovy děti, činili byste Abrahamovy skutky. Nyní Mne usilujete zabít, člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha. To Abraham neučinil. Vy činíte skutky svého otce.‘ Řekli Mu: ‚My nejsme zrozeni ze smilstva! Máme jednoho Otce, Boha.‘ Ježíš jim řekl: ‚Kdyby byl Bůh váš Otec, milovali byste Mě, neboť z Boha jsem vyšel a od Něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale On Mne poslal. Proč nerozumíte Mé řeči? Proto, že nemůžete slyšet Mé slovo. Vy jste z otce Ďábla a chcete činit žádosti svého otce. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví ze svého vlastního, protože je lhář a otec lži‘“ (J 8:37-44).

3) [Poslušní] křesťané jsou Boží děti.
„Těm však, kteří Ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v Jeho jméno“ (J 1:12).
„Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou Boží synové. Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: ‚Abba, Otče!‘ Sám ten Duch svědčí spolu s naším duchem, že jsme děti Boží“ (Ř 8:14-16).
„Všechno dělejte bez reptání a pochybování, abyste byli bezúhonní a bezelstní, Boží děti bez poskvrny…“ (Fp 2:14-15).

4) Boží lid
1) Izraelci jsou Boží lid.
„A přijmu vás za svůj lid a budu vaším Bohem, a poznáte, že Já Hospodin jsem váš Bůh“ (Ex 6:7).
„Zmlkni a slyš, Izraeli! Stal ses dnes lidem Hospodina, svého Boha“ (Dt 27:9).
„A kdo je jako Tvůj lid Izrael, jediný národ na zemi, kterého šel Bůh vykoupit sobě za lid“ (2. S 7:23).
„Poslouchejte Mě a jednejte podle všeho, co vám přikazuji, a budete Mým lidem a Já budu vaším Bohem…“ (Jer 11:4).

2) Neposlušní Izraelci nejsou Boží lid.
„Pojmenuj [svého syna]: Ló-amí, protože vy nejste mým lidem a já nebudu vaším Bohem“ (Oz 1:9).
„Můj lid hyne pro nedostatek poznání. Protože jsi zavrhl poznání, zavrhl jsem tebe, nebudeš mi sloužit jako kněz. Zapomněl jsi na zákon svého Boha, i já zapomenu na tvé syny“ (Oz 4:6).
„Zdalipak se moje duše nepomstí na národě, jako je tento? Vystupte na jeho vinohrady a ničte je… Odstraňte jeho výhonky, protože nejsou Hospodinovy“ (Jer 5:9-10).

3) [Poslušní] křesťané jsou Boží lid.
„Neboť vy jste svatyní Boha živého, jak řekl Bůh: ‚Budu bydlet uprostřed nich a procházet se mezi nimi, a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem‘“ (2. Kor 6:16).
Kristus „dal sám sebe za nás, aby nás vykoupil z veškeré nepravosti a očistil si svůj zvláštní lid, horlivý v dobrých skutcích“ (Ti 2:14).
„Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví, abyste rozhlásili mocné skutky‘ toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Vy, kdysi ‚Ne-lid‘, jste nyní lid Boží; vy, kdysi ‚ Ne-slitovaní‘, jste však nyní došli slitování“ (1. Pt 2:9-10).

5) Boží kněží
1) Izraelci jsou Boží kněží.
„Ale vy budete Mým královstvím kněží a svatým národem. Toto jsou slova, která budeš říkat synům Izraele“ (Ex 19:6).

2) Neposlušní Izraelci nejsou Boží kněží.
„Pokud jde totiž o Lévijce, kteří se ode Mne vzdálili, když Izrael zbloudil, kteří ode Mne zbloudili za svými bůžky, ti ponesou svou zvrácenost. … Nepřiblíží se ke Mně, aby Mi sloužili jako kněží a aby se přiblížili ke všem Mým svatým věcem, natož k těm nejsvětějším. Ponesou svou ostudu a své ohavnosti, které spáchali“ (Ez 44:10, 13).
„Můj lid hyne pro nedostatek poznání. Protože jsi zavrhl poznání, zavrhl jsem tebe, nebudeš Mi sloužit jako kněz. Zapomněl jsi na zákon svého Boha, i Já zapomenu na tvé syny“ (Oz 4:6).

3) [Poslušní] křesťané jsou Boží kněží.
„I vy sami jako živé kameny jste budováni jako duchovní dům ve svaté kněžstvo, abyste přinášeli duchovní oběti, příjemné Bohu skrze Ježíše Krista. … Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví, abyste rozhlásili mocné skutky‘ toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla“ (1. Pt 2:5, 9).
„Tomu, která nás učinil královstvím, kněžími svému Bohu a Otci – Jemu sláva i moc na věky věků. Amen“ (Zj 1:6).
„…zpívají novou píseň: ‚Jsi hoden vzít ten svitek a otevřít jeho pečeti, protože jsi byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu lidi z každého kmene, jazyka, lidu a národu, a učinil jsi je králi a kněžími našemu Bohu; a budou kralovat na zemi‘“ (Zj 5:9-10).

15) Boží dům
1) Izrael je Boží dům.
„…s mým otrokem Mojžíšem; je věrný v celém Mém domě“ (Num 12:7).

2) Církev je Boží dům.
„Chci, abys věděl, jak je třeba se chovat v domě Božím, jímž je církev Boha živého, sloup a opora pravdy“ (1. Tim 3:15).
„…máme velikého kněze nad domem Božím, přistupujme s opravdovým srdcem v plnosti víry“ (Žd 10:21-22).
„Mojžíš byl věrný v celém Jeho domě jako služebník, aby dosvědčil to, co mělo být pověděno. Ale Kristus jako Syn je nad Jeho domem. Jeho domem jsme my, zachováme-li si až do konce pevnou důvěru a chloubu naděje“ (Žd 3:5-6).

Církev tedy není ničím jiným než pročištěným a rozšiřujícím se Izraelem. Nezapomeňme, že Pán, apoštolové, proroci i první posluchači poselství křesťanů o Letnicích byli Židé a že Církev je „vybudována na základě apoštolů a proroků, kde je úhelným kamenem sám Kristus Ježíš, v Němž se celá stavba spojuje dohromady a roste ve svatou svatyni v Pánu“ (Ef 2:20-21).

Jinými slovy, apoštol Pavel (pokrevní Žid) říká, že Žida nedělá jarmulka, nedělají ho pejzy, nedělá ho to, že dodržuje sobotu a nejí vepřové. Skutečným Židem je ten, kdo má Ducha Svatého, kdo se vírou v Ježíše Krista stal novým stvořením (2. Kor 5:17). Abrahamovými dětmi nejsou nějaká konkrétní etnika, ale všichni, kdo po Abrahamově vzoru (Jan 8:56) poslušně věří v Krista.

Bůh v Kristu buduje slavné, nové, vykoupené a vykupující lidstvo – a nenechává nám prostor pro to, abychom v tomto ohledu dělali mezi lidmi rozdíly, ať už na základě věku, národnosti nebo pohlaví. Všichni lidé, každý jeden z nás, jsme jedné rasy, máme jednoho otce, Adama. A právě proto každý z nás potřebuje Krista, každý jeden z nás potřebuje odpuštění a vykoupení v Kristu. Bez spásné víry v Krista není rozdílu – všichni jsme na cestě do věčného zatracení. Mzdou hříchu je pro pohana i pro Žida smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši (Římanům 6:23). A v Kristu „již není Žid ani Řek, již není otrok ani svobodný, již není muž ani žena, neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. A jestliže jste Kristovi, jste símě Abrahamovo, dědicové podle zaslíbení“.

Podpořte nás